3 VSPH 729/2010-A-15
KSCB 27 INS 5016/2010 3 VSPH 729/2010-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Marie Bornmüllerové, rč: 625829/0071, Bavorovská 915, 389 01 Vodňany, o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. července 2010, č.j. KSCB 27 INS 5016/2010-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. července 2010, č.j. KSCB 27 INS 5016/2010-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26.7.2010, č.j. KSCB 27 INS 5016/2010-A-8, uložil Marii Bornmüllerové (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že podaným insolvenčním návrhem byl sledován nepoctivý záměr, neboť dlužnice poskytla půjčené peníze další osobě (své dceři). Nepoctivost jednání dlužnice spatřoval soud i v tom, že není schopna (nebo ochotna) vysvětlit, jak bylo s většinou finančních prostředků naloženo. Řada půjček nebyla splácena vůbec (ze seznamu závazků vyplynulo, že některé půjčky-GE Money Multiservis, m Bank aj.-nebyly spláceny), neobstálo proto tvrzení dlužnice, že prostředky byly použity na úhradu dřívějších půjček. Skutečnost, že podaným návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, je pak dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice, pokud nevezme svůj insolvenční návrh zpět, je pak konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný majetek a nelze očekávat zajištění prostředků na odměnu insolvenčního správce ani v budoucnu, rozhodl soud s přihlédnutím k výši příjmů dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že úvěry si nebrala se záměrem, že je nebude splácet. Dlužnice se snažila tyto dluhy splácet, když toho nebyla schopna, žádala o snížení splátek, ale její žádosti nebylo vyhověno. Půjčku 200.000,-Kč u České spořitelny a.s. si dlužnice vzala pro svou dceru, která ji řádně splácela do doby, než dlužnice podala návrh na povolení oddlužení. V doplnění odvolání dlužnice dále uvedla, že si vzala úvěr ve výši 100 tis. Kč u České spořitelny (č. sml. 359510833). Z úvěru (č. sml. 3459725893), který poskytla své dceři, si dlužnice vypůjčila 32 tis. Kč na zaplacení dluhu u společnosti Home Credit a.s. (21.196,-Kč spolu s náklady pro JUDr. Muzikáře). Z úvěru (č. sml. 359510833) vrátila dceři 32 tis. Kč. Dlužnice dále přiložila doklady o jejích platbách.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se dlužnice domáhala řešení svého úpadku povolením oddlužení, přičemž její dluhy vůči více věřitelům dosahují částky cca 560 tis. Kč; dlužnice nemá žádné finanční prostředky ani majetek. Dlužnice uzavřela smlouvu o úvěru s Českou spořitelnou, a.s. ve výši 200.000,-Kč, z něhož celou částku-jak sama uvedla při slyšení u soudu prvního stupně a rovněž potvrdila v odvolání-poskytla své dceři.

Postupné zadlužování dlužnice vedoucí k jejímu úpadku by samo o sobě nebylo překážkou povolení oddlužení, ovšem pouze za předpokladu, že se dlužnice zadlužovala dalšími půjčkami, jež přesáhly její platební možnosti v ekonomicky rozumné snaze splácet předchozí dluhy. V dané věci však dlužnice-jak sama potvrdila nejen při slyšení soudu prvního stupně, ale též v odvolání-čerpala finanční prostředky účelově pro svou dceru a nikoliv pro vypořádání svých dluhů. Je tedy zřejmé, že se dlužnice ke své vlastní majetkové situaci nestavěla poctivým způsobem.

Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že za dosavadního stavu věci lze předpokládat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, a v takovém případě (dle § 396 odst. 1 IZ) by nebylo možné řešit úpadek dlužnice jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ). V konkursu představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která při výpočtu dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. dosahuje nejméně 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu dle § 5 této vyhlášky. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a to ani s přihlédnutím k možným dalším přínosům podstaty odpovídajícím postižitelné části očekávaných budoucích příjmů dlužnice (§ 207 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, jestliže dlužnici uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. února 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová