3 VSPH 726/2014-P41-9
KSPA 59 INS 8260/2013 3 VSPH 726/2014-P41-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , Bezručova 678, 569 02 Svitavy-Předměstí, IČO 67457037, o odvolání věřitele č. 37 MEWA Textil-Service, s.r.o. se sídlem Družicová 992/23, 161 00 Praha 6, IČO 64582558, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 8260/2013-P41-2 ze dne 7. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 8260/2013-P41-2 ze dne 7. března 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Jaromíra anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPA 59 INS 8260/2013-P41-2 ze dne 7.3.2014 odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 37 MEWA Textil-Service, s.r.o. (dále jen odvolatel) a uvědomil ho o tom, že právní mocí tohoto usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPA 59 INS 8260/2013-A-38 zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem; současně vyzval věřitele, aby své pohledávky přihlásili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku na předepsaném formuláři a poučil je, že k přihláškám, které budou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují, a že přihlášky se podávají u insolvenčního soudu (§ 173 odst. 1 insolvenčního zákona -dále jen IZ).

Odvolatel dne 20.1.2014 zaslal přihlášku pohledávky Krajskému soudu v Brně, u něhož bylo insolvenční řízení zahájeno. Tento soudu ale vyslovil svoji místní nepříslušnost a spis zaslal příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích, který ho převzal dne 7.6.2013.

Soud dále citoval § 57 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a § 83 IZ s tím, že aby lhůta k přihlášení pohledávky byla zachována, musí být přihláška v poslední den lhůty podána u insolvenčního soudu nebo musí být odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit, a adresována insolvenčnímu soudu, jímž je ve smyslu § 2 písm. b) IZ soud, před nímž insolvenční řízení probíhá.

V daném případě poslední den 30 denní lhůty k podávání přihlášek připadl na 30.1.2014. Odvolatel sice zaslal svou přihlášku pohledávky ve lhůtě, nikoli však insolvenčnímu soudu. Je-li přihláška pohledávky podána u jiného soudu, tento soud ji podle § 174 odst. 4 IZ neprodleně postoupí soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Soud prvního stupně uzavřel, že přihláška pohledávky byla podána opožděně, neboť mu jako insolvenčnímu soudu nebyla včas doručena, a proto ji podle § 173 odst. 1 a § 185 IZ odmítl a uvědomil odvolatele o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení.

Toto usnesení napadl odvolatel včasným odvoláním s požadavkem, aby jeho přihláška pohledávky byla zařazena do insolvenčního řízení. Namítal, že svoji přihlášku zaslal Krajskému soudu v Brně, u nějž bylo dlužníkovo insolvenční řízení dne 25.3.2013 (jak plyne z připojeného usnesení A-2) zahájeno a kterému byla jeho přihláška také doručena včas, a to dne 20.1.2014. Změnu v příslušnosti insolvenčního soudu odvolatel nezaznamenal. Kdyby ho Krajský soud v Brně ihned po obdržení jeho pohledávky na tuto změnu upozornil, zjednal by okamžitě nápravu a poslal přihlášku příslušnému soudu. To se však nestalo a dne 18.3.2014 pak odvolatel obdržel napadené usnesení o odmítnutí přihlášky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Podle § 136 odst. 3 a 4 IZ (v témže rozhodném znění) stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 25.3.2013 (doručením insolvenčního návrhu věřitele České spořitelny, a.s.) u Krajského soudu v Brně, který usnesením č.j. KSBR 38 INS 8260/2013-A-4 ze dne 24.4.2013 vyslovil svoji místní nepříslušnost a poté, co toto usnesení nabylo dne 5.6.2013 právní moci, postoupil danou insolvenční věc příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích. Ten pak jako soud, před nímž insolvenční řízení probíhá, tedy jako insolvenční soud podle § 2 písm. b) IZ, usnesením č.j. KSPA 59 INS 8260/2013-A-38 ze dne 31.12.2013, jež bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, rozhodl o úpadku dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. V tomto usnesení insolvenční soud stanovil věřitelům (v souladu s tehdejším § 136 odst. 3 IZ) třicetidenní lhůtu k podání přihlášek, jež určuje konečný termín pro přihlášení pohledávek do daného insolvenčního řízení, a to s řádným poučením o následcích zmeškání této lhůty podle § 173 odst. 1 IZ a o tom, že přihlášky pohledávek se podávají ve stanovené lhůtě u podepsaného insolvenčního soudu tedy u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích.

Lhůta pro přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí o úpadku ve smyslu § 57 odst. 1 a 2 o.s.ř. počala běžet dne následujícího po zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, kdy podle § 89 odst. 1 IZ nabylo účinků, tj. 1.1.2014, a její poslední den připadl na čtvrtek 30.1.2014. Odvolatel svoji přihlášku za dlužníkem ze dne 20.1.2014 adresoval nepříslušnému Krajskému soudu v Brně, jemuž byla téhož dne doručena. Insolvenčním soudem však byl Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích a podle speciální úpravy § 173 odst. 4 IZ podáním přihlášky jinému soudu-zde Krajskému soudu v Brně-není lhůta k tomuto úkonu zachována. Za nastalé situace ve smyslu téhož zákonného ustanovení je pro posouzení včasnosti věřitelovy přihlášky rozhodné jen to, zda ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku došla insolvenčnímu soudu. Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočce v Pardubicích však byla přihláška doručena Krajským soudem v Brně (přípisem ze 6.2.2014) až dne 11.2.2014, tedy po uplynutí stanovené lhůty k podávání přihlášek.

Závěr soudu prvního stupně o opožděném podání odvolatelovy přihlášky je tedy věcně správný a odvolatel neuvedl nic, čím by ho zpochybnil. Namítal pouze, že o vyslovení místní nepříslušnosti Krajského soudu v Brně, u něhož bylo insolvenční řízení zahájeno, nebyl nijak zvlášť zpraven, a že se tudíž nedozvěděl o postoupení věci příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, který v rozhodnutí o úpadku (A-38) konečnou lhůtu pro přihlašování pohledávek stanovil. Takováto argumentace je však zcela nepřípadná a nemá pro posouzení věci významu.

Nebylo žádného důvodu, aby byl odvolatel nějak zvlášť zpraven o rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2013 (A-4), jímž vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích. Toto usnesení bylo zvlášť (dle § 74 odst. 2 a § 75 IZ) doručováno jen tehdejším účastníkům řízení, kteří měli právo podat proti němu odvolání, tedy insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku. Ostatním účastníkům řízení (jímž ale odvolatel nebyl, stal se jím až podáním své přihlášky) bylo usnesení doručeno vyhláškou dle § 71 odst. 1 a 2 IZ v jeho tehdejším znění (tj. zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku s jeho současným vyvěšením na úřední desce Krajského soudu v Brně s tím, že se považuje za doručené-a dle § 89 odst. 1 IZ také nabylo účinnosti-okamžikem jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku). Insolvenční rejstřík co informační systém veřejné správy, který je veřejně přístupný na internetu, takto slouží nejen k doručování soudních rozhodnutí, u kterých není zákonem předepsán (popř. soudem ad hoc určen) zvláštní způsob doručování, ale současně poskytuje všem účastníkům a ostatním osobám v každé fázi řízení informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu.

Stejně tak nebylo odvolateli zvlášť doručováno ani rozhodnutí o úpadku ze dne 31.12.2013 (A-38) vydané již místně příslušným Krajským soudem v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (insolvenčním soudem), když takové rozhodnutí se opět doručuje pouze vyhláškou; zvlášť se podle § 138 IZ doručuje pouze dlužníku, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (podle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení), zahraničním věřitelům dle § 430 IZ a orgánům a institucím uvedeným v § 139 IZ; mezi tyto osoby však odvolatel nepatří. O rozhodnutí o úpadku A-38, jímž byla stanovena konečná lhůta k podávání přihlášek do daného insolvenčního řízení, ostatně odvolatel-skrze zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku-zjevně informován byl, když právě na stanovenou přihlašovací lhůtu v odvolání odkazoval s argumentem, že ji dodržel-že přihlášku podal (byť u nepříslušného Krajského soudu v Brně) ještě před uplynutím dané lhůty. Odvolateli tak z rozhodnutí A-38 bylo (mělo být) známo, že je vydal Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích a že právě u něj-jak plyne z i připojeného poučení-má přihlášku pohledávky podat, neboť-jak plyne i z ostatních událostí zveřejněných v insolvenčním rejstříku-jde o soud, před nímž je dané insolvenční řízení na základě pravomocného usnesení A-4 vedeno.

Nutno dodat, že přihlášku své pohledávky mohl odvolatel podat ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka, a to od okamžiku zahájení jeho insolvenčního řízení, které Krajský soud v Brně oznámil dle § 101 IZ vyhláškou, s níž spojil dle § 110 odst. 2 téhož zákona výzvu k podání přihlášek věřitelů a již zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 25.3.2013. I tato vyhláška se zvlášť doručuje jen stávajícím účastníkům řízení, známým zahraničním věřitelům dle § 430 IZ a orgánům a institucím uvedeným v § 102 IZ.

Bylo tedy jen na odvolateli, aby se podle údajů zveřejněných v insolvenčním rejstříku zařídil a svoji přihlášku pohledávky podal včas (do skončení propadné přihlašovací lhůty) a řádně, tedy soudu insolvenčnímu. To ovšem neučinil a svoji přihlášku podal-přes řádné poučení-nepříslušnému Krajskému soud v Brně. Důsledek tohoto odvolatelova pochybení, spočívající ve zmeškání přihlašovací lhůty, jejíž prominutí ve smyslu § 83 IZ není přípustné, nelze nijak přičítat ani insolvenčnímu soudu ani Krajskému soudu v Brně, který vadně podanou přihlášku podle § 173 odst. 4 IZ insolvenčnímu soudu postoupil (doručením nastalým až po uplynutí stanovené lhůty k podávání přihlášek), ale zavinil ho svým nesprávným postupem výlučně odvolatel sám.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Bude ovšem zapotřebí, aby soud prvního stupně vrátil odvolateli zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000,-Kč, neboť podle zákona o soudních poplatcích k jeho vyměření nebylo důvodu-odvolání směřuje proti rozhodnutí uvedenému v položce 22 bodu 14 sazebníku soudních poplatků, podle níž se za takové odvolání poplatek nevybírá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková