3 VSPH 721/2013-B-47
KSPH 41 INS 9596/2011 3 VSPH 721/2013-B-47

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Monika anonymizovano , anonymizovano , bytem v Rakovníku, Pražská 2606, o odvolání Ing. Vladimíra Boučka, MBA se sídlem v Praze 7, U Studánky 26, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 9596/2011-B-40 ze dne 12. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 9596/2011-B-40 ze dne 12. dubna 2013 se m ě n í tak, že insolvenční správce Ing. Vladimír Bouček, MBA se z funkce insolvenčního správce neodvolává a Mgr. Petr Brož se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31 se insolvenčním správcem neustanovuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odvolal z funkce insolvenčního správce Ing. Vladimíra Boučka, MBA se sídlem v Praze 7, U Studánky 26 (bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31 (bod II. výroku) a uložil odvolanému insolvenčnímu správci povinnost bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady souvisící s výkonem jeho funkce (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 41 INS 16983/2011-A-11 z 13.10.2011 byl zjištěn dlužníkův úpadek a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Vladimír Bouček, MBA (původní správce), a že usnesením č.j. KSPH 41 INS 16983/2011-B-10 z 10.1.2012 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Zjistil, že v současnosti původní správce nemá povolení k výkonu funkce, neboť byl ze seznamu insolvenčních správců vymazán. Cituje ustanovení § 31 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dále § 12 písm. g) a § 13 zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (InSpZ), dovodil, že výmazem ze seznamu insolvenčních správců podle uvedených ustanovení zaniklo původnímu správci oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce. Z uvedeného důvodu původního správce odvolal a novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože na základě opatření předsedkyně insolvenčního soudu ze 25.7.2011.

Toto usnesení napadl v zákonem stanovené lhůtě původní správce odvoláním proti jeho bodu I. výroku a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se Ing. Vladimír Bouček, MBA se sídlem v Praze 7, U Studánky 26 z funkce insolvenčního správce neodvolává. Uvedl, že byl původně zapsán v seznamu správců podle vyhl. č. 476/1991 Sb., následně požádal o zápis do seznamu insolvenčních správců podle InSpZ jako hostujícího správce, a že platnost povolení k výkonu činnosti hostujícího správce žádosti byla omezena na dobu do 31.12.2012. Žádost o prodloužení platnosti tohoto povolení s odkazem na dosud nedokončená řízení Ministerstvo spravedlnosti ČR (také Ministerstvo) odmítlo s tím, že se již nejedná o činnost, kterou vykonává dočasně a příležitostně ve smyslu § 36a zák. č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, přestože v době, kdy podal původní návrh na povolení hostujícího insolvenčního správce, se ministerstvo řídilo pouze InSpZ bez odkazu na tento zákon, a namítl, že pojem občasnosti a příležitosti v něm není definován a jeho výklad je výsledkem subjektivních úvah ministerstva. K žádosti o uznání odborné kvalifikace insolvenčního správce podané podle § 22 tohoto zákona, ministerstvo rozhodlo, že ještě před vyhověním žádosti musí splnit kompenzační opatření absolvováním adaptačního období pod dohledem insolvenčního správce zapsaného v seznamu insolvenčních správců, jež činí 6 měsíců, avšak může být zkrácena na polovinu této doby. Uzavřel, že po absolvování kompenzačního opatření v polovině adaptačního období, tj. za 3 měsíce, bude opět zapsán v seznamu insolvenčních správců.

Doplnil, že v souvislosti s činností osob zapsaných v seznamu správců podle vyhl. č. 476/1991 Sb., kteří byli do funkce ustanoveni před 1.1.2010, avšak nesložili zkoušku insolvenčního správce, došla soudní praxe k závěru, podle něhož sama okolnost, že insolvenční správce nesložil zkoušku insolvenčního správce, a není tedy zapsán do seznamu správců, neznamená zánik způsobilosti insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení vykonávat funkci správce, a zároveň upozornil na ustanovení § 22 odst. 2 InsZ připouštějící jmenovat insolvenčním správcem osobu, která splňuje obecné a i kvalifikační předpoklady a v seznamu zapsána není. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 4795/2010, 3 VSPH 237/2011-B-24 z 1.6.2011 a Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze 16.4.2009, podle něhož změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (§ 32 InsZ), anebo by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 12 písm. g) InSpZ právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniká dnem právní moci rozhodnutí ministerstva o zrušení povolení nebo zvláštního povolení podle § 13.

Podle § 31 odst. 1 InsZ z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 22 odst. 2 InsZ nelze-li insolvenčního správce vybrat ze seznamu insolvenčních správců, je možné jím ustanovit i fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu a se svým ustanovením souhlasí.

Součástí koncepce InsZ je i působení insolvenčního správce jakožto profesionalizované osoby, u níž jsou podmínky vzniku oprávnění vykonávat tuto činnost, včetně vedení seznamu těchto správců, upraveny zvláštním zákonem. Odborná způsobilost pro výkon funkce insolvenčního správce je zajištěna kvalifikačními předpoklady (požadavek vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu a složení příslušné odborné zkoušky organizované Ministerstvem). Splnění podmínek pro vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ověřuje a vydáním povolení (zvláštního povolení) dle § 6 nebo § 8 zákona aprobuje Ministerstvo, které také vede seznam těchto insolvenčních správců jako součást veřejného insolvenčního rejstříku. Osobám zapsaným v seznamu správců podle dosavadních právních předpisů (podle § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) zůstalo k 1.1.2010 oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce zachováno, jen pokud k uvedenému datu, za podmínek stanovených zákonem o insolvenčních správcích, získaly od Ministerstva spravedlnosti k výkonu této činnosti povolení (viz přechodná ustanovení v § 40 a 41 InSpZ).

Soudní praxe se již zabývala v zákoně výslovně neřešenou otázkou dalšího působení těch insolvenčních správců v řízeních, v nichž byli do funkce ustanoveni před 1.1.2010, avšak nesložili zkoušku insolvenčního správce (rozdílovou zkoušku). Došla přitom k závěru, že tato okolnost sama o sobě neznamená zánik způsobilosti insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení; je tomu tak již proto, že InsZ v ustanovení § 22 odst. 2 připouští jmenovat insolvenčním správcem osobu, která splňuje obecné i kvalifikační předpoklady a v seznamu zapsána není. V této souvislosti lze připomenout odvolatelem zmíněné závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené ve sp. zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze 16.4.2009, podle nichž pouhé vyškrtnutí ze seznamu insolvenčních správců, ať již jako důsledek písemné žádosti, resp. oznámení správce ve smyslu § 12 písm. e), či důsledek § 40 odst. 2 InSpZ, není důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, neboť žádné zákonné ustanovení takovému insolvenčnímu správci nebrání, aby v této funkci dané řízení dokončil .

Argumentačně stejnou váhu má i přihlédnutí k jedné ze zásad, na nichž je insolvenční řízení založeno, totiž k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení (§ 5 písm. a/ InsZ). Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (§ 32 InsZ), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 InsZ), anebo pokud by vyšlo najevo,

že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců.

V daném případě odvolatel co insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení učinil řadu úkonů poté, co byl usnesením ze 13.10.2011 (A-11) jmenován do funkce insolvenčního správce. Tímto usnesením insolvenční soud též rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. Odvolatel v rámci výkonu činnosti insolvenčního správce předkládal soudu pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení, zpracoval seznam přihlášených pohledávek, které přezkoumal, provedl soupis majetkové podstaty a účastnil se jednání soudu a schůze věřitelů. Poté, co bylo usnesením z 10.1.2012 (B-10) schváleno oddlužení dlužníka ve formě plnění splátkového kalendáře, dohlížel na plnění povinností dlužníka a zabezpečoval realizaci oddlužení. V daném probíhajícím insolvenčním řízení by tak změna v osobě insolvenčního správce byla zjevně v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti insolvenčního řízení.

Skutečnost, že odvolateli zaniklo dne 31.12.2012 povolení k výkonu funkce správce, tedy sama o sobě-ve smyslu výše uvedené judikatury-nebránila, aby dané insolvenční řízení řádně dokončil. Nadto ale odvolací soud z veřejně přístupného seznamu insolvenčních správců zjistil, že odvolateli-jak v odvolání avizoval-opět dne 30.10.2013 vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce, a to jako fyzické osobě. Odpadl tedy onen důvod, pro který ho insolvenční soud z funkce insolvenčního správce odvolal.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že se dosavadní insolvenční správce Ing. Vladimír Bouček, MBA z funkce neodvolává a Mgr. Petr Brož se insolvenčním správcem neustanovuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 8. listopadu 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková