3 VSPH 718/2010-A-18
KSPL 54 INS 5253/2010 3 VSPH 718/2010-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka STAVOGLOBAL, s.r.o. se sídlem v Plzni, Pod Všemi svatými 7, identifikační číslo 47719931, zast. Mgr. Bc. Darinou Chocholatou, advokátkou se sídlem ve Zruči-Senec, Jedlová 372, zahájeném k návrhu věřitele Rigips, s.r.o. se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96, identifikační číslo 41193954, zast. JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 16, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 5253/2010-A-7 ze dne 2. června 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 5253/2010-A-7 ze dne 2. června 2010 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužníka STAVOGLOBAL, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPL 54 INS 5253/2010-A-7 ze dne 2.6.2010 vyzval věřitele Rigips, s.r.o. (dále jen navrhovatel), k jehož návrhu bylo insolvenční řízení zahájeno, aby do 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 17.5.2010 doručen insolvenční návrh navrhovatele, kterým se domáhal zjištění dlužníkova úpadku. Dále soud uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) může uložit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na řízení až do výše 50.000,-Kč, že tato záloha bude použita zejména na úhradu hotových výdajů insolvenčního správce a jeho odměny (která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí nejméně 45.000,-Kč), že pokud by tyto výdaje nebylo možno uhradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty (při řešení úpadku konkursem) či z jiných zdrojů dlužníka (byl-li by úpadek řešen reorganizací).

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení snížil, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že stanovená výše zálohy je nepřiměřená hospodářské situaci dlužníka, který je dle výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem nemovitostí-6 pozemků a 2 budov zapsaných Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrálním pracovištěm Přeštice, na LV č. 616 pro k.ú. Dolce. Tyto nemovitosti slouží (či sloužily) k zajištění jeho pohledávek ve výši 6.373.265,60 Kč a pohledávek Československé obchodní banky, a.s. ve výši 3 mil. Kč, a výtěžek získaný jejich zpeněžením podle navrhovatele zajisté k úhradě nákladů insolvenčního řízení postačí. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. Svoje rozhodnutí soud odůvodnil pouze neúplným odkazem na § 108 odst. 1 IZ s tím, že z hlediska posouzení podmínek k uložení zálohy zjevně ani nepovažoval za podstatné, zda úpadek dlužníka bude řešen konkursem (nepatrným konkursem) či reorganizací, a bez dalšího-jak výše vysvětleno neopodstatněně-vycházel z toho, že při každém z těchto způsobů řešení úpadku budou sledované náklady insolvenčního řízení v zásadě stejné. Z těchto nákladů zmínil vedle hotových výdajů insolvenčního správce jeho odměnu, o níž uvedl, že dle vyhlášky č. 317/2007 Sb. činí vždy nejméně 45.000,-Kč, ačkoli tento limit se neuplatní při reorganizaci, ale jen při řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 1 odst. 5 cit. vyhlášky), a to ještě jen v případě, že bude dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1 vyhlášky. Jinak se správcova odměna v konkursu určí úvahou soudu dle § 5 cit. vyhlášky, přičemž z toho hlediska může být podstatné, zda lze očekávat projednání konkursu jako nepatrného dle § 314 a 315 IZ. Soud ovšem neuvedl žádné konkrétní poznatky o majetkových poměrech dlužníka, jejichž podkladem je v případě insolvenčního řízení zahájeného věřitelem dlužníka jak věřitelův insolvenční návrh, tak i vyjádření dlužníka k tomuto návrhu a vyžádané seznamy jeho majetku, závazků a zaměstnanců, popř. vlastní šetření soudu (viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2010, sp.zn. KSHK 45 INS 5103/2009, 1 VSPH 517/2009-A).

Celkově vzato tak soud prvního stupně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, tedy-především-že v daném případě nelze předpokládat, že očekávané budoucí náklady insolvenčního řízení nebude možno zcela uhradit z majetkové podstaty, a že dokonce bude majetek podstaty s největší pravděpodobností natolik nedostatečný, že je nutno požadovat po navrhovateli zálohu v maximální možné výši.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro jeho potřeby považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že povaze rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu dle § 108 IZ musí odpovídat i výrok usnesení, který tak nelze formulovat jako výzvu k zaplacení, ale jako uložení povinnosti k zaplacení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 18. ledna 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová