3 VSPH 711/2013-A-13
MSPH 60 INS 7036/2013 3 VSPH 711/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka NOVOPLAN beta, s.r.o. v likvidaci, se sídlem Přívozní 1054/2, 170 00 Praha 7, IČO 64832007, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 7036/2013-A-8 ze dne 23. dubna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 7036/2013-A-8 ze dne 23. dubna 2013 se mění tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 60 INS 7036/2013-A-8 ze dne 23.4.2013 uložil dlužníku NOVOPLAN beta, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 14.3.2013 na základě insolvenčního návrhu likvidátora dlužníka. V něm likvidátor požadoval zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že dlužník má závazky vůči 5 věřitelům v celkové výši 1.959.826,70 Kč. Je evidován jako vlastník nemovitostí zapsaných na LV č. 7192 pro k.ú. Plzeň a na LV č. 827 pro k.ú. Manětín, které jsou sepsány do konkursní podstaty úpadce MP UNI, s.r.o. Podáním ze dne 2.4.2013 likvidátor doplnil, že dlužník vlastní též jedno nákladní motorové vozidlo a dva nákladní návěsy.

Soud odkázal na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že osvobození od povinnosti zaplatit soudem vyměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení není možné, protože se nejedná o soudní poplatek.

Z podání likvidátora a z vlastní činnosti soud zjistil, že nemovitosti zapsané na LV č. 7192 pro k.ú. Plzeň náležejí do konkursní podstaty úpadce MP UNI, s.r.o., a to na základě rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č.j. 39 Cm 3/2006-37 ze dne 7.12.2006 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 Cdo 4865/2007-110 ze dne 26.6.2008, jež nabyla právní moci dne 8.6.2007. Nemovitosti zapsané na LV č. 827 pro k.ú. Manětín do téže konkursní podstaty zapsány nejsou. Vedle tohoto dlužník vlastní výše uvedené movité věci.

Soud tak vycházel z toho, že existuje majetek dlužníka, z něhož by mohly být alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Záloha na náklady insolvenčního řízení je však nutná k tomu, aby měl insolvenční správce k dispozici finanční prostředky nezbytné k výkonu jeho funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku (po jeho ustanovení do funkce). I s ohledem na výši odměny insolvenčního správce, která v případě řešení úpadku konkursem

činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) nejméně 45.000,-Kč, soud jako přiměřenou shledal zálohu ve výši 50.000,-Kč, která zajistí, že odměnu nebude nutné ani zčásti hradit z rozpočtových prostředků státu.

Závěrem soud odkázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze, ze které se podává, že insolvenční řízení-s ohledem na jeho účel vymezený v § 1 IZ-může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nejde-li o případ podle § 144 IZ, platí, že bude-li zjištěno, že dlužník nemá žádný majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného předpokladu pro pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Bude-li schopen likvidátor dlužníka takový majetek identifikovat a z něho zaplatit zálohu, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že likvidátor dlužníka zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zneužitím postupů insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka. Soud řízení zastaví a likvidátor dlužníka mimo rámec insolvenčního řízení dokončí likvidaci.

Proti tomuto usnesení se dlužník prostřednictvím svého podepsaného likvidátora Ing. Jiřího Krejčiříka včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Likvidátor uvedl, že usnesením Městského soudu v Praze sp.zn. 73 Cm 111/2012 ze dne 10.9.2012 (pravomocného dne 30.10.2012) byl dlužník zrušen s likvidací, a že mu poté nebyly předány žádné doklady dlužníka ani majetek. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 73 Cm 111/2012-12 ze dne 28.1.2013 byla likvidátorovi přiznána záloha na náklady likvidace ve výši 10.000,-Kč, kterou ale dosud neobdržel. Dlužník je v úpadku a proto likvidátor dle § 98 IZ splnil svou povinnost podat insolvenční návrh. Jelikož dlužník s likvidátorem nekomunikuje, byl odkázán na součinnost třetích osob. Zjistil, že dlužník nedisponuje finančními prostředky, pouze hmotným majetkem, který ale není v likvidaci zpeněžitelný. Nemovitý majetek zapsaný na LV č. 7192 pro k.ú. Plzeň a na LV č. 827 pro k.ú. Manětín je zapsán do majetkové podstaty dlužníka MP UNI, s.r.o. (konkursní řízení vedené pod sp.zn. 26 K 118/95) a je blokován exekucemi. Movitý majetek představují dopravní prostředky, které byly dle vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních činností ze dne 23.4.2013 již v minulosti odhlášeny (prodány do ciziny), vyjma vozu Tatra 815, který se ale likvidátorovi nepodařilo dohledat. Z uvedených důvodů nedisponuje hotovostí, ze které by mohl požadovanou zálohu zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uvedených důvodů.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu dlužníka podle § 104 IZ zejména seznam majetku dlužníka včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků (seznam majetku), seznam jeho závazků s uvedením jeho věřitelů (seznam závazků) a seznam jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník, jenž byl usnesením Městského soudu v Praze sp.zn. 73 Cm 111/2012 ze dne 10.9.2012 zrušen s likvidací, podal dne 13.3.2013 prostřednictvím svého soudem jmenovaného likvidátora Ing. Jiřího Krejčiříka insolvenční návrh, jímž se likvidátor domáhal zjištění úpadku dlužníka. Soud prvního stupně však přehlédl, že především k návrhu připojený seznam dlužníkova majetku zjevně není řádný a úplný.

Předně likvidátor nepředložil seznam majetku dlužníka, který by byl-jak náleží-koncipován co jediný kompletní soupis veškerého dlužníkova majetku (finančního, movitého, nemovitého, dlužníkových pohledávek a jiných majetkových práv) završený podepsaným prohlášením o správnosti a úplnosti takového seznamu. Místo toho likvidátor předložil zvlášť seznam dlužníkova nemovitého majetku a zvlášť seznam jeho pohledávek, které podepsal a opatřil prohlášením o správnosti a úplnosti každého jednotlivého seznamu. V seznamu pohledávek přitom vesměs (v rozporu s § 104 odst. 2 IZ) neuvedl žádné (nebo nikoli dostatečné) údaje potřebné k úsudku o jejich dobytnosti, sám se k ní nevyslovil. V seznamu nemovitého majetku pak likvidátor nedostatečně identifikoval vykázané nemovitosti dlužníka, které označil jako parcela a stavba-Plzeň město, LV 7129 a parcela-Manětín, LV 827 . K těmto nemovitostem likvidátor v seznamu poznamenal, že jsou na ně vedeny exekuce a současně jsou sepsány v konkursní podstatě jiného subjektu, aniž by tato řízení ve smyslu § 104 odst. 2 IZ jakkoli označil. Z příloh návrhu č. 6 ale navíc plyne, že k oněm nemovitostem zapsaným na LV č. 827 a LV č. 7192 jsou zřízena zástavní práva. Likvidátor ovšem v předloženém seznamu závazků žádné zajištěné věřitele (s příslušnou specifikací zajištění jejich pohledávek) neuvedl, přestože podle § 104 odst. 3 IZ v seznamu závazků musejí být-odděleně-uvedeni všichni věřitelé, kteří vůči dlužníku mají či uplatňují právo na uspokojení ze zajištění jeho majetkem, i kdyby jejich takto zajištěná pohledávka směřovala za jinou osobou než dlužníkem (k tomu viz § 166 větu druhou IZ). Z toho důvodu nelze považovat za správný a úplný ani předložený seznam závazků dlužníka.

Za této situace bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dlužníka dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh o jeho obligatorní přílohy dle § 104 IZ-řádný seznam majetku a seznam závazků-doplnil, poskytnout mu poučení, jak má doplnění provést a poučit ho o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn.

To soud neučinil, když usnesením ze dne 26.3.2013 (A-6) vyzval dlužníka toliko k vysvětlení jeho nekonkrétního tvrzení (obsaženého v insolvenčním návrhu a v seznamu majetku) o soupisu nemovitostí dlužníka do konkursní podstaty jiné osoby. Nato likvidátor podáním ze dne 2.4.2013 (A-7) k doplnění insolvenčního návrhu informoval soud o tom, že nemovitosti LV č. 7192 jsou sepsány do konkursní podstaty úpadce MP UNI, s.r.o. v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 26 K 118/95, a že podle jeho nových zjištění je dlužník také vlastníkem dvou označených speciálních cisternových návěsů a autodomíchávače betonových směsí AM-369 zn. Tatra 815. Nový aktuální seznam majetku doplněný o tyto další údaje a majetkové položky však likvidátor nepředložil, soud ho k tomu (ani k odstranění ostatních nedostatků seznamů) nevedl.

Z uvedeného je zřejmé, že v řízení dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby bylo po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť jeho insolvenční návrh pro popsané nedostatky (absenci řádného seznamu majetku a závazků), jež mu ale soud prvního stupně zatím nevytkl, není způsobilý projednání.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 občanského soudního řádu). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. září 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová