3 VSPH 710/2013-A-25
MSPH 76 INS 8581/2012 3 VSPH 710/2013-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratří Venclíků 1073/8, 190 00 Praha 9, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8581/2012-A-20 ze dne 27. března 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8581/2012-A-20 ze dne 27. března 2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 8581/2012-A-20 ze dne 27.3.2013 zastavil insolvenční řízení dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 10.4.2012 domáhal rozhodnutí o jeho úpadku a povolení oddlužení ve formě splátkového kalendáře.

Usnesení ze dne 24.5.2012, jímž soud uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve výši 45.000,-Kč, Vrchní soud v Praze na základě odvolání dlužníka usnesením ze dne 4.2.2013 změnil tak, že dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu ve výši 20.000,-Kč do 10 dnů od právní moci rozhodnutí.

Soud vysvětlil, z jakých důvodů považuje za nutné na zaplacení takto určené zálohy na náklady insolvenčního řízení trvat. Protože bez této zálohy nelze o úpadku dlužníka a o způsobu jeho řešení rozhodnout a protože dlužník ve stanovené lhůtě povinnost k jejímu zaplacení nesplnil, soud podle § 108 odst. 3 IZ insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a stanovil novou lhůtu k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Zaplacení zálohy se nebrání, ale o povinnosti uložené mu Vrchním soudem v Praze se dozvěděl až dne 21.3.2013 poté, co mu bylo dne 15.3.2013 usnesení doručeno fikcí. Hned žádal banku o uvolnění jeho prostředků deponovaných na zvláštním účtu, které k uhrazení stanovené zálohy postačují, banka však dne 25.3.2013 odpověděla, že peníze uvolnit nemůže. O tom dlužník soud informoval s tím, že se pokusí zajistit úhradu z jiných zdrojů, a že ovšem v jeho finanční situaci je půjčka těžko realizovatelná. Přesto se dlužníku záhy podařilo sehnat asi polovinu požadované částky, zbytek předpokládá získat nejpozději do konce dubna 2013.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V posuzované věci soud prvního stupně usnesením č.j. MSPH 76 INS 8581/2012-A-11 ze dne 24.5.2012 uložil dlužníku, aby do 3 dnů od právní moci usnesení na účet soudu nebo do jeho pokladny zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč. Toto usnesení na základě odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 8581/2012, 2 VSPH 919/2012-A-16 ze dne 4.2.2013 změnil tak, že dlužníku uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny anebo na účet Městského soudu v Praze. Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo dlužníku doručeno-jak sám v odvolání potvrdil-do jeho datové schránky fikcí dne 15.3.2013 a téhož dne nabylo právní moci. V určené desetidenní lhůtě, ani později, však dlužník stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, a tedy nesplnil povinnost, jež mu byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle § 108 odst. 3 IZ byl soudem poučen.

Není-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením, anebo-jak je tomu v dané věci-konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace tedy soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenční řízení dlužníka zastavil. Protože k rozhodné změně stavu věci nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení a dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení dosud neuhradil (přestože avizoval úhradu nejpozději do dubna 2013), odvolací soud napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. září 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová