3 VSPH 709/2013-B-90
KSPL 29 INS 14766/2010 3 VSPH 709/2013-B-90

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka I.R.S. rozvojová a stavební, s.r.o. se sídlem Masarykova 102, 312 00 Plzeň, IČO 61779113, zast. JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, do nějž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-B-60 ze dne 12. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-B-60 ze dne 12. dubna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-B-60 ze dne 12.4.2013 zamítl návrh dlužníka I.R.S. rozvojová a stavební, s.r.o. (dále jen dlužník) na zrušení konkursu.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 1.11.2012 doručen návrh dlužníka ze dne 31.10.2012, kterým se domáhal zrušení konkursu dle § 308 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Návrh odůvodnil tím, že v insolvenčním řízení není žádného věřitele ani přihlášené pohledávky a nebyl ani dodatečně osvědčen jeho úpadek. Namítal, že soudní řízení a rozhodnutí o úpadku bylo postiženo zmatečnostními vadami dle § 229 odst. 1 písm. b), d) a g) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Zpochybnil předložené listiny, na základě nichž ADENRIX INVESTMENTS LIMITED (dále též jen navrhovatel nebo ADENRIX) podala návrh na zahájení řízení a jež byly podkladem zjištění jeho úpadku a následného prohlášení konkursu na jeho majetek. Dále namítal protiprávní postupy vyřizujícího samosoudce, jež mají spočívat v tom, že přihlížel k nedostatečnému insolvenčnímu návrhu, místo aby ho odmítl, a že nezajistil potřebné důkazy ke zjištění či vyvrácení skutečností odůvodňujících úpadek dlužníka.

Soud při svém rozhodování o dlužníkově návrhu vycházel z toho, že usnesení č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-21 ze dne 20.7.2011, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka, nabylo právní moci dne 10.8.2011 poté, co bylo řízení o odvolání dlužníka proti tomuto usnesení pro zpětvzetí odvolání zastaveno usnesením Vrchního soudu v Praze sen.zn. 1 VSPH 1002/2011 (A-42) ze dne 22.9.2011. Poté byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-44 ze dne 26.9.2011, jež nabylo právní moci dne 25.10.2011.

V průběhu řízení-jak vyplynulo ze zpráv insolvenčního správce a ze soupisů majetkové podstaty (B-15, B-17 a B-35)-byl zjištěn majetek dlužníka, a to nemovitosti zapsané na LV č. 2695 pro k. ú. Doubravka, na LV č. 2695 pro k. ú. Červený Hrádek, a na LV č. 1083 pro k. ú. Újezd, a dále pohledávky za W.E.L.L. group, a.s. a technická infrastruktura. Tento majetek byl dle zákona č. 586/1991 Sb. oceněn celkově částkou přesahující 92 mil. Kč

(z toho 91,5 mil. Kč představuje ocenění nemovitostí v k.ú. Červený Hrádek a Újezd a technické infrastruktury).

Usnesením ze dne 28.3.2013 (B-56) soud udělil insolvenčnímu správci souhlas se zpeněžením některého nezajištěného a zajištěného nemovitého majetku (nemovitostí v k.ú. Červený Hrádek, v k.ú. Újezd) a technické infrastruktury mimo dražbu, za celkovou minimální cenu celkem cca 1 mil. Kč. Z uvedeného je zřejmé, že tržní hodnota uvedeného majetku oproti jeho ocenění dle zákona je marginální.

V insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky celkově převyšující 17,5 mil. Kč, z toho zajištěné pohledávky činí cca 8 mil. Kč.

Dlužník podal dne 1.11.2012 žalobu pro zmatečnost, o níž je u Krajského soudu v Plzni vedeno dosud neukončené řízení pod sp.zn. 129 ICm 3202/2012.

Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že nejsou dány skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení konkursu dle § 308 IZ.

Nepřichází v úvahu naplnění důvodu zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. a) IZ, když v řízení jsou evidovány zjištěné pohledávky v celkové výši cca 35 mil. Kč. Dlužník je v úpadku jak z důvodu platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 a 2 IZ (má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, když je v prodlení s jejich placením déle než 3 měsíců po splatnosti a zastavil platby podstatné části svých závazků), tak i z důvodu předlužení dle § 3 odst. 3 IZ, když jeho majetek je oceněn na částku nižší než kolik činí zjištěné pohledávky věřitelů. Z toho plyne, že nejsou splněny podmínky pro zrušení konkursu ani podle § 308 odst. 1 písm. b) IZ.

K námitce dlužníka, že rozhodnutí o úpadku nemělo být z popsaných důvodů vydáno, soud uvedl, že svým zpětvzetím odvolání proti usnesení o zjištění jeho úpadku se dlužník zbavil možnosti odvrátit závěry tohoto rozhodnutí a z něj vyplývající účinky. Tvrzené zmatečnostní vady, jimiž má být podle dlužníka insolvenční řízení stiženo, jsou předmětem (dosud neskončeného) řízení vedeného pod sp.zn. 129 ICm 3201/2012.

Ke zrušení konkursu nemůže dojít ani dle § 308 odst. 1 písm. c) IZ, neboť tu není splněné rozvrhové usnesení. V majetkové podstatě je zahrnut nemovitý majetek, který teprve má být zpeněžen. Nic v tomto stádiu řízení nenasvědčuje ani naplnění důvodů zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, neboť s ohledem na výši zjištěných pohledávek věřitelů lze předpokládat jejich částečné uspokojení. proto ani správce nepodal návrh na zrušení konkursu pro nedostatek majetku.

Dlužník ve smyslu § 308 odst. 2 IZ ani nepředložil listiny, na nichž by všichni věřitelé vyslovili se zrušením konkursu souhlas.

Soud vzal v potaz i závěry usnesení č.j. KSPL 29 INS 14764/2010, 1 VSPH 80/2013-B-81 ze dne 14.2.2013, v němž Vrchní soud v Praze k obdobné situaci vyslovil, že otázka zjištění úpadku dlužníka byla postavena najisto pravomocným rozhodnutím a úpadek dlužníka byl zjištěn z důvodu insolvence. Přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, jež je zcela použitelná i pro poměry insolvenčního řízení, a to na rozhodnutí uveřejněné pod č. 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vztahující se ke zrušení konkursu dle § 44 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), které ovšem obsahově odpovídá znění § 308 odst. 1 písm. a) IZ. V této judikatuře je vyjádřen závěr, že při zkoumání důvodů zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV se konkursní soud nezabývá správností procesního postupu soudu předcházejícího vydání usnesení o prohlášení konkursu, ani správností rozhodnutí o prohlášení konkursu, případně rozhodnutí je potvrzujícího. Okolnost, že nebyl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebo že tento návrh podala jménem navrhovatele osoba, která k tomu nebyla řádně zmocněna, není důvodem pro zrušení konkursu postupem podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV. Odvolací soud také poukázal na závěr Nejvyššího soudu, podle nějž byl-li konkurs na majetek dlužníka prohlášen pro úpadek formou platební neschopnosti (insolvence), nezakládá důvod ke zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV sám o sobě rozsah zjištěného majetku konkursní podstaty, je-li uspokojení pohledávek konkursních věřitelů vázáno na nutnost zpeněžení tohoto majetku .

Z uvedených důvodů soud prvního stupně dlužníkův návrh na zrušení konkursu zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a přikázal věc k rozhodnutí jinému soudci. Namítal, že toto usnesení vydal vyloučený soudce JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D., což dovozuje z toho, že Mgr. Patriku Kurzovi udělil pověření k provádění jednotlivých úkonů v insolvenčním řízení co jeho asistentu (B-18), ač Mgr. Kurz v té době asistentem soudce nebyl; pověření je tak neplatné a úkony Mgr. Kurze jsou v rozporu se zákonem. Z toho dlužník usuzuje na možný zájem soudce na výsledku řízení, tedy na tom, aby bylo co nejrychleji ukončeno a nedošlo ke zkoumání jeho odpovědnosti za zmatečnostní vady, kterých se dopustil. Podle dlužníka soudce v dané věci uplatňoval státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž porušil dlužníkovo právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a 38 Listiny.

Dále dlužník soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, které by zjednaly jasno v tom, zda rozhodnutí o úpadku dlužníka není výsledkem šikanózního jednání insolvenčního navrhovatele, resp. advokáta Mgr. Jana Matějíčka. Soud nezkoumal, zda pohledávka věřitele České správy sociálního zabezpečení byla do insolvenčního řízení platně přihlášena, když za něj přihlášku podala osoba bez platného pověření. Tím je zpochybněno přihlášení pohledávek v celkové výši 8.429.223,-Kč a soud měl zkoumat oprávněnost účasti daných věřitelů v řízení dle § 185 IZ, což neučinil. Soud tudíž-nepřihlédnuv ke všem skutečnostem tvrzeným dlužníkem-nesprávně zjistil skutkový stav věci, což mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V doplnění odvolání ze dne 14.5.2013 pak dlužník uvedl, že je naplněn odvolací důvod dle § 229 odst. 1 písm. a) o.s.ř., tedy zmatečnostní vada spočívající v tom, že bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudu. Podle dlužníka totiž patrně bylo zfalšováno usnesení soudu prvního stupně založené původně jako B-68, které je datováno dnem 6.5.2013, ale v insolvenčním rejstříku bylo zveřejněno již dne 3.5.2013. Následně-zřejmě po zjištění pachatele této činnosti -bylo usnesení v insolvenčním rejstříku znepřístupněno a posléze vyhotoveno nové usnesení shodného znění, ovšem již pod B-70. K události B-68 soud vyznačil, že šlo o mylný zápis učiněný Vrchním soudem v Praze, ale o pravdivosti takového tvrzení dlužník pochybuje za situace, kdy originál B-70 nesouhlasí s jeho stejnopisem doručeným dlužníkovu právnímu zástupci prostřednictvím datové zprávy. Dlužník neví, kdo se popsaného protiprávního jednání dopustil, a žádá odvolací soud, aby to prošetřil.

Podle dlužníka je naplněn také odvolací důvod dle § 229 odst. 1 písm. a) o.s.ř., tedy zmatečnostní vada spočívající v tom, že ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení. K tomu uvedl, že je fiktivní smlouva o postoupení pohledávky ze dne 7.6.2010, již měl od WPB Capital, spořitelní družstvo navrhovatel ADENRIX a již v insolvenčním řízení uplatnil. ADENRIX nemá na území České republiky registrovánu organizační složku ani podnik, a tudíž tu ve smyslu § 21 odst. 3 obchodního zákoníku podniká neoprávněně, čímž se patrně dopouští trestného činu neoprávněného podnikání. Tato společnost ani v insolvenčním řízení nepředložila vykonatelný titul, když notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sp.zn. N 365/2008, NZ 338/2008 sepsaný dne 30.6.2008 notářkou JUDr. Šárkou Novotnou je podle dlužníka neplatný z důvodů, jež v odvolání obsáhle popsal, a také je vadná plná moc Mgr. Jana Matějíčka k zastupování ADENRIX v insolvenčním řízení, již předložil s insolvenčním návrhem (tato záležitost se nyní řeší i v probíhajícím řízení o dlužníkově žalobě pro zmatečnost vedeném pod sp.zn. 156 ICm 2047/2012). Dlužník je přesvědčen o tom, že zkoumání procesní způsobilosti účastníka řízení a oprávnění jeho právního zástupce není možno vyloučit s odkazem na to, že již byla jeho pohledávka přezkoumána. Podle dlužníka je tu třeba postupovat dle § 185 IZ ve spojení s § 103 o.s.ř. Nesouhlasí s tím, aby z jeho majetku byl uspokojován věřitel, který se jeho insolvenčního řízení účastní na základě podvodného jednání.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 308 odst. 1 IZ insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu a) zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty, b) zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny, c) po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, d) zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

Podle § 308 odst. 2 IZ insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.

Dlužník předně namítal, že napadené usnesení, jímž byl zamítnut jeho návrh na zrušení konkursu, vydal JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D., který byl z projednávání a rozhodování věci vyloučen pro jeho podjatost. Tu dlužník dovozoval ze soudcova vztahu k věci (jeho zájmu na výsledku řízení), který mu přisuzoval na základě toho, že nechal Mgr. Patrika Kurze činit v řízení úkony na základě pověření, jež mu udělil co svému asistentu, ač jím Mgr. Kurz tehdy nebyl.

Z rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni odvolací soud zjistil, že ke dni 1.1.2012 byl Mgr. Patrik Kurz zařazen jako vyšší soudní úředník v úseku insolvenčního soudnictví a ke dni 1.8.2012 byl po jmenování asistentem soudce JUDr. Ing. Pavla Šaška, Ph.D. zařazen jako jeho asistent do senátu 29 INS. Ze spisu plyne, že Mgr. Patrik Kurz byl pověřen soudcem

JUDr. Ing. Pavlem Šaškem, Ph.D. prováděním označených úkonů soudu v této insolvenční věci dne 10.1.2012 (B-14), a poté i dne 8.3.2012 (B-18) v rozsahu všech označených úkonů, které nejsou zákonem vyhrazeny soudci. Oprávnění k rozhodování v insolvenčním řízení odpovídá u vyššího soudního úředníka rozsahu oprávnění k rozhodování asistenta soudce, pokud je vyšší soudní úředník ke konkrétnímu rozhodnutí soudcem pověřen-viz § 36a odst. 4 a 5 zákona o soudech a soudcích, podle nějž vykonává asistent soudce jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem. Tím je zákon o vyšších soudních úřednících, jehož § 10 odst. 3 vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Je tedy zřejmé, že změna v postavení Mgr. Patrika Kurze neměla za následek žádnou změnu v rozsahu jeho oprávnění činit v insolvenčním řízení úkony, k jejichž provádění byl pověřen. Dlužník přitom nenamítal, že by jmenovaný činil nějaké úkony bez soudcova pověření, a že tudíž při vydání některého předchozího rozhodnutí Mgr. Kurzem (jímž však není napadené usnesení) byl soud nesprávně obsazen.

Dlužník tak svoje pochybnosti o soudcově nepodjatosti ve věci odůvodňuje toliko svojí výše uvedenou-a navíc neopodstatněnou-kritikou průběhu řízení předcházející napadenému usnesení, tedy okolnostmi, které podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce být nemohou. Ani z dosavadního obsahu spisu neplyne nic, z čeho by bylo lze ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř. dovodit, že soudce Krajského soudu v Plzni JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D., jemuž podle rozvrhu práce připadla věc k vyřízení, má přímý zájem na projednávané věci nebo že je vůči některému z účastníků či jejich zástupcům v poměru, který vzbuzuje důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

Ostatní námitky dlužníka jsou založeny na zpochybnění oprávnění navrhovatele ADENRIX k podání insolvenčního návrhu (zejm. jeho nabytí pohledávky od původního věřitele, již v návrhu i v přihlášce uplatnil), jakož i způsobilosti této osoby být účastníkem řízení, a dále na zpochybnění řádného přihlášení pohledávky dalšího věřitele České správy sociálního zabezpečení. Tyto námitky tedy v zásadě směřují proti rozhodnutí o úpadku, které soud prvního stupně na základě návrhu výše uvedeného navrhovatele vydal, a k otázce pravosti přihlášených pohledávek označených věřitelů, jež je vyhrazena přezkumnému jednání (a případnému následnému incidenčnímu sporu z popření). Vrchní soud v Praze přitom již v usnesení č.j. KSPL 29 INS 14764/2010, 1 VSPH 80/2013-B-81 ze dne 14.2.2013 vysvětlil, že při zkoumání důvodů zrušení konkursu podle § 308 IZ se insolvenční soud nezabývá správností procesního postupu soudu předcházejícího vydání usnesení o úpadku a o prohlášení konkursu, ani správností rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu, případně správností rozhodnutí je potvrzujících.

Z obsahu spisu plyne, že dané insolvenční řízení bylo zahájeno dne 3.12.2010 na základě soudu došlého insolvenčního návrhu věřitele ADENRIX. Návrh byl ve smyslu § 97 odst. 2 IZ právně účinný, když byl opatřen úředně ověřeným podpisem podepsaného právního zástupce navrhovatele advokáta Mgr. Jana Matějíčka, jenž svoje oprávnění jednat za navrhovatele současně doložil připojenou plnou mocí ze dne 1.4.2010, na níž byl podpis osoby jednající za zmocnitele (navrhovatele) opět úředně ověřen. K návrhu byla připojena notářsky ověřená kopie listiny dokládající založení společnosti navrhovatele ve Velké Británii. Tím byla dle § 22 obchodního zákoníku doložena právní způsobilost navrhovatele (zahraniční právnické osoby) i v oblasti českého právního řádu, a současně s tím byla ve smyslu § 19 o.s.ř. doložena i jeho způsobilost procesní.

Soud prvního stupně pak na základě tohoto insolvenčního návrhu rozhodl usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-21 ze dne 20.7.2011 o úpadku dlužníka zjištěného ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, když byly zjištěny pohledávky navrhovatele i dlužníkem uznané pohledávky 4 dalších věřitelů splatné déle než 30 dnů, které dlužník není schopen platit. Toto usnesení dne 10.8.2011 nabylo právní moci, když dlužník své odvolání podané proti tomuto rozhodnutí posléze vzal zpět a odvolací soud proto usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-42 ze dne 22.9.2011 odvolací řízení zastavil. Následně soud prvního stupně prohlásil konkurs na majetek dlužníka usnesením č.j. KSPL 29 INS 14766/2010-A-44 ze dne 26.9.2011. Dlužníkovo odvolání proti tomuto usnesení nejprve soud prvního stupně odmítl usnesením ze dne 14.11.2012 (B-45), které ale odvolací soud usnesením ze dne 30.5.2013 sen.zn. 3 VSPH 1742/2012 (B-77) změnil tak, že se toto odvolání (jelikož bylo včasné) neodmítá. Poté odvolací soud na základě tohoto dlužníkova odvolání usnesení o prohlášení konkursu na jeho majetek ze dne 26.9.2011 (A-44) jako věcně správné potvrdil svým usnesením ze dne 4.9.2013 sen.zn. 3 VSPH 1145/2013 (A-49).

Z uvedeného je zřejmé, že o úpadku dlužníka (proti jehož zjištění nakonec nebrojil) i o řešení tohoto úpadku konkursem bylo v insolvenčním řízení pravomocně rozhodnuto, přičemž nic nesvědčí o tom, že dlužníkův úpadek (minimálně ve formě insolvence) nelze nadále považovat za osvědčený. V insolvenčním řízení-jak plyne z obsahu spisu-je stále přihlášeno více než 20 věřitelů s pohledávkami (většinou již vykonatelnými), jež byly zjištěny v celkové výši dosahující 25 mil. Kč, a to včetně zajištěných pohledávek navrhovatele ADENRIX a pohledávek České správy sociálního zabezpečení, které i sám dlužník při přezkumném jednání konaném dne 19.9.2011 uznal. V insolvenčním řízení byl do majetkové podstaty sepsán majetek dlužníka spočívající v jeho nemovitostech (pozemcích), technické infrastruktuře v obytných zónách v Červeném Hrádku a pohledávce. Tento majetek byl insolvenčním správcem oceněn celkově na 92.300.123,18 Kč, z čehož technická infrastruktura oceněná na 80.548.715,02 Kč bude podle názoru správce (z důvodů uvedených v jeho zprávě na B-34) obtížně zpeněžitelná, stejně jako pohledávka dlužníka za W.E.L.L. ve výši 3.570.000,-Kč, která je podle správce nedostatečně doložena. Sepsaný majetek zatím nebyl zpeněžen; správce obdržel souhlas soudu k prodeji technické infrastruktury (za minimální cenu 542.529,-Kč) a některých nemovitostí-pozemků (za minimální cenu 108.680,-Kč a 346.440,-Kč) usnesením ze dne 28.3.2013 (B-56). Z hlediska trvání úpadku dlužníka přitom není podstatné, zda se vedle úpadku insolvencí nachází v úpadku také ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ (tedy zda hodnota jeho majetku převyšuje celkovou výši přihlášených pohledávek jeho věřitelů či nikoli).

Pro výše uvedená rozhodná zjištění zjevně nemá (nemůže mít) žádného významu dlužníkova nová námitka nějakých nejasností stran vydání usnesení ze dne 6.5.2013 (o zamítnutí jeho podnětu k odmítnutí pohledávek ADENRIX), když bylo zveřejněno nejprve jako dokument B-68 a posléze-po odstranění této události co mylného zápisu-zveřejněno ve shodné podobě pod B-70. Dlužník ostatně ani neobjasnil, jaký odvolací důvod prostřednictvím tohoto argumentu prosazuje, když s ním zcela nesrozumitelně spojuje důkaz o zmatečnostní vadě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudu. O pravomoci soudu k projednání insolvenční věci však samozřejmě nemůže být pochyb; podle všeho dlužník ani neměl takovou pochybnost na mysli a jinou konkrétní souvislost dané události s napadeným usnesením ovšem v odvolání nevyjádřil.

Lze tedy uzavřít, že dlužníkova odvolací argumentace není s to vyvrátit výše popsané dosavadní výsledky insolvenčního řízení, podle nichž předmětem tohoto řízení jsou přihlášené a zjištěné pohledávky vícerých věřitelů (nehledě již k existenci pohledávek za majetkovou podstatou) a stav dlužníkova úpadku (minimálně ve formě insolvence) i nadále trvá. Taková zjištění svědčí o tom, že není naplněn důvod pro zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. a) či písmene b), a ovšem ani podle písm. d) téhož ustanovení, když v dané fázi řízení o hodnotě majetku podstaty zpeněžením zatím neprověřené, a tedy ani o nedostatečnosti dlužníkova majetku k uspokojení věřitelů, rozhodně nelze uvažovat. Návrh na zrušení konkursu schválený dle § 308 odst. 2 IZ všemi věřiteli a insolvenčním správcem dlužník nepředložil.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 5. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová