3 VSPH 708/2016-B-81
KSPH 39 INS 2416/2009 3 VSPH 708/2016-B-81

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: VULTUR Trading, spol. s r.o. v likvidaci, IČO 47536543, se sídlem v Kolíně, Karolíny Světlé 147, o odvolání JUDr. Jiřího Sehnala, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, insolvenčního správce (Správce), proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 2416/2009-B-74 ze dne 13. října 2015

takto:

Odvolání Správce se o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) vyslovil souhlas Správci s vydáním výtěžku zpeněžení majetku dlužníka, a to budovy č.p. 72 postavené na pozemku parc.č. a pozemků parc. č. 93, 703, 704/3 a 705 zapsaných pro kat. úz. Mírovka, obec Havlíčkův Brod u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Havlíčkův Brod (Nemovitosti) ve výši 489.868,19 Kč zajištěnému věřiteli Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, IČO 72080043 se sídlem v Praze 2, Žitná 12 (Věřitel) a zároveň schválil náklady spojené se správou Nemovitostí ve výši 14.087,--Kč a náklady spojené se jejich zpeněžením ve výši 43.896,--Kč (bod I. výroku), Správci uložil provést vydání výtěžku podle seznamu přihlášek pouze u zajištěných pohledávek zjištěných nebo pravomocně určených do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, zapsat do upraveného seznamu přihlášek ke každé zajištěné pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena nebo jaká zbývající část se vypořádá při rozvrhu a podat soudu o tom do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku), vyslovil souhlas s výplatou odměny Správce ve výši 12.148,81 Kč včetně DPH ve výši 21% (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Správce navrhl, aby mu byl udělen souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení Nemovitostí , že tento návrh byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 8.9.2015 s vyrozuměním o možnosti podat proti němu námitky (v zákonné lhůtě 7 dnů), a že námitky proti návrhu ve stanovené lhůtě podány nebyly.

Cituje § 298 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a dále § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška) ve znění účinném v roce 2009 (původní znění), kdy bylo vydáno rozhodnutí o dlužníkově úpadku (13.5.2009). Vyšel isir.justi ce.cz ze zjištění, že na nemovitostech vázne zástavní právo pro pohledávku Věřitele a Českou správu sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy, IČO 00006963. Nemovitosti byly zpeněženy v dobrovolné dražbě za 560.000,--Kč, přičemž náklady spojené se správou Nemovitostí činily 14.087,--Kč a s jejich prodejem 43.896,--Kč (celkem 57.983,--Kč). Odměnu Správce určil z výtěžku zpeněžení připadající na zajištěného věřitele (560.000-57.983=502.017) v sazbě 2% po připočtení DPH 21%, jejímž plátcem Správce je (podle § 38 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-InsZ) ve výši 12.148,81 Kč (502.017x0,02x1,21). Uzavřel, že výtěžek zpeněžení po odečtení odměny Správce činí 489.868,19 Kč (502.017-12.148,81), tj. ve výši, jak navrhl Správce v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení.

Proti tomuto usnesení Správce podal v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že Nemovitosti představovaly jediné aktivum zařazené do soupisu majetkové podstaty dlužníka, přičemž výtěžek zpeněžení není dostatečný k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů. Konstatoval, že při zpeněžení Nemovitostí musel být příjem z něj zúčtován a zdaněn. Připomněl, že nemá k dispozici dlužníkovo účetnictví za dobu před zjištěním úpadku, a proto nemohl být příjem z prodeje postaven v rámci účetnictví proti nákladům v podobě například dosažených ztrát z minulých let. Jako insolvenční správce je povinen vést účetnictví v souladu se zákonem a bylo třeba příjem ze zpeněžení zahrnout do výnosů a v rámci přiznání k dani z příjmu právnických osob zdanit zákonnou sazbou daně v rámci daňového přiznání za rok 2010 ve výši 96.710,--Kč. Tuto daňovou povinnost splnil 1.4.2011. Akcentoval, že s uvedeným výdajem, tj. uhrazením daně z příjmu právnických osob vyslovil souhlas zástupce dlužníkových věřitelů, který je zároveň i Věřitelem, z čehož plyne, že v souladu s § 298 odst. 4 InsZ tu neplatí zákonný limit 5% výtěžku zpeněžení pro uspokojení nákladů s ním spojených. Doplnil, že administrativním nedopatřením při sestavování návrhu na vydání výtěžku zpeněžení Věřiteli nebyl tento náklad spojený se zpeněžením zohledněn.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, aniž nařizoval jednání, přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení, včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že Správci nesvědčí subjektivní legitimace k podání odvolání.

Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Třeba rozlišovat objektivní přípustnost odvolání, kdy zákonná úprava neumožňuje podat odvolání proti rozhodnutí soudu absolutně, a subjektivní přípustnost odvolání, kterou přiznává zákon v první řadě účastníku řízení, nikoliv však bez dalšího. Z povahy odvolání jako řádného opravného prostředků plyne, že je může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, kterým svým rozhodnutí skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.

Z insolvenčního spisu plyne, že Správce podal návrh na vydání souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení Nemovitostí Věřiteli, v němž vyčíslil náklady zpeněžení, náklady spojené se správou Nemovitostí a také svou odměnu v částkách odpovídajících těm, které pojal do svého rozhodnutí insolvenční soud.

V projednávané věci není pochyb o tom, že insolvenční soud návrhu Správce na vydání souhlasu k vydání výtěžku zpeněžení zcela vyhověl.

Za uvedené situace odvolací soud nemá důvod jakkoliv napadené rozhodnutí měnit, resp. rušit a namístě je závěr, že Správci nesvědčí subjektivní legitimace k podání odvolání proti výše uvedenému usnesení.

Nad rámec uvedeného však považuje odvolací soud za vhodné doplnit, že tímto rozhodnutím není dotčena možnost, aby se Správce vypořádal se zajištěným věřitelem, který měl vyslovit souhlas s dalšími náklady spojenými se zpeněžením Nemovitostí, jinak.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud odvolání Správce pro nedostatek subjektivní přípustnosti podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. září 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková