3 VSPH 706/2014-A-11
MSPH 98 INS 4833/2014 3 VSPH 706/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, K Vltavě 7, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 4833/2014-A-6 ze dne 3. března 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 4833/2014-A-6 ze dne 3. března 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice podaný s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 24.2.2014 insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční soud vyšel z toho, že dlužnice tvrdí tři peněžité závazky vůči dvěma různým věřitelům, avšak zároveň odkazuje na smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů (SJM) z 23.6.2010 (Smlouva), podle níž je povinen dva závazky vůči věřiteli Raiffeisenbank, a.s. (společnost R) uspokojit její bývalý manžel Adam Kužela.

Cituje ustanovení § 103, § 104, § 106 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešen (InsZ), insolvenční soud dospěl k závěru, že z insolvenčního návrhu neplyne závěr, že se nachází dlužnice ve stavu úpadku, neboť naopak, že má závazek pouze ze třetího závazku ve vztahu k Hypoteční bance, a.s. na základě Smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené 11.6.2012. Insolvenční návrh na základě výše uvedených skutečností je nesrozumitelný a vnitřně rozporný. Proto insolvenční soud postupoval podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá s odůvodněním, podle něhož insolvenční soud nesprávně posoudil Smlouvu, neboť podle § 147 ve spojení s ustanovením § 143a odst. 4 ObčZ není zúžení SJM vůči třetím osobám účinné, pokud tyto s ním nebyly seznámeny a upozornila, že nemohlo dojít bez souhlasu věřitele ani ke změně v osobě dlužníka ve vztahu ke společnosti R ve smyslu ustanovení § 531 ObčZ zdůraznila, že úvěrové smlouvy se společnosti obsahují na straně dlužníků její podpis a také podpis bývalého manžela. Zároveň s odvoláním předložila darovací smlouvu obsahující náležitosti podle ustanovení § 392 odst. 3 InsZ, uzavřenou 24.2.2014 s Matyášem anonymizovano , anonymizovano .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení a zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve zněním účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Podle § 143a ObčZ mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsahu SJM. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich SJM (odst. 1). Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejícím odstavci odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám (odst. 4).

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužnice doručila insolvenčnímu soudu 24.2.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři (Formulář), v jehož kolonce č. 7 uvedla, že má tři peněžité závazky vůči dvěma různým věřitelům v celkové výši 5.123.377,45 Kč, a to vůči společnosti R jednak ve výši 609.158,18 Kč, jednak ve výši 912.220,46 Kč z důvodů uzavřených úvěrových smluv a dále vůči Hypoteční bance, a.s. ve výši 3.601.998,81 Kč mající původ v úvěrové smlouvě uzavřené 11.6.2012, že pohledávky těchto věřitelů jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví Adama Kužely a nejsou uspokojovány počínaje listopadem 2013 po dobu tří měsíců. Dále dlužnice uvedla důvody, pro které se dostala do špatné finanční situace, Smlouvu uzavřela 23.6.2010, její manželství s Adamem anonymizovano bylo rozvedeno (5.1.2011) a ona se s nezletilou dcerkou odstěhovala ke své matce. K insolvenčnímu návrhu připojila dlužnice seznam závazků s prohlášením o tom, že je správný a úplný, v němž uvedla řádně své jednotlivé věřitele, výši a právní důvod jejich pohledávek, uvedla lhůtu splatnosti pohledávek a to, že pohledávky uvedených věřitelů jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem. Dlužnice má za to, že se nachází v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 InsZ, neboť má více věřitelů, peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla všechny rozhodné skutečnosti, z nichž její úpadek plyne ve smyslu § 3 InsZ, tj. že má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna uspokojovat.

Odvolací soud přitom nesdílí právní závěr insolvenčního soudu, že z insolvenčního návrhu plyne, že má pouze jediného věřitele s ohledem na uzavřenou Smlouvu, podle níž závazky z úvěrových smluv uzavřených se společnosti R na základě vypořádání připadají bývalému manželovi dlužnice, a konstatuje, že se dlužnice nemýlí, když namítla, že Smlouva nemá dopad na třetí osoby, jež s ní nebyly seznámeny. Tento argument by se mohl uplatnit teprve poté, co by se prokázalo, že společnost R jako věřitel dlužnice byl se Smlouvou seznámen; toto zjištění by však mohlo vést pouze k věcnému rozhodnutí o tom, zda se dlužnice nachází v úpadku podle § 3 odst. 1 InsZ (z důvodu jediného věřitele). Zatím však nebylo ani tvrzeno, že by se Smlouvou byla společnost R seznamována. Lze tak přisvědčit odvolací argumentaci dlužnice tvrdící, že Smlouva dopad na existenci jejího závazku vůči společnosti R nemá a má tak závazek nejen vůči jedinému věřiteli.

Odvolací soud tak dospěl na rozdíl od insolvenčního soudu k závěru, že dlužnice nabídla v insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení, z nichž plyne závěr o tom, že se nachází v úpadku z důvodu insolvence a že její insolvenční návrh (ve spojení s řádným seznamem závazků) nevykazuje nedostatky bránící v pokračování v insolvenčním řízení.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková