3 VSPH 705/2014-A-12
KSPH 61 INS 7405/2014 3 VSPH 705/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem v Trhových Dušnících 116, 261 01 Trhové Dušníky, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 7405/2014-A-7 ze dne 24. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 7405/2014-A-7 ze dne 24. března 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka (bod I. výroku) a vyslovil, že dlužník nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V napadeném usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 18.3.2014 doručen dlužníkův insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud vyšel z toho, že v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl rozhodující skutečnosti, zejména splatnost jeho závazků a dovodil tak, že jeho insolvenční návrh je neurčitý postrádající vylíčení rozhodnutí skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek, přestože se jedná o obligatorní náležitost insolvenčního návrhu. Cituje ustanovení § 103 a § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (InsZ) insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužníka trpí nedostatky, jež brání jeho projednání, a proto postupoval podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl. Zároveň rozhodl o nákladech řízení § 146 odst.3 o.s.ř.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Odmítl závěr insolvenčního soudu, podle kterého neuvedl lhůtu splatnosti svých závazků, neboť opak je pravdou, neboť k insolvenčnímu návrhu připojil několik příloh, včetně seznamu závazků, z něhož lhůty splatnosti jednotlivých závazků plynou. Zároveň opravil výše dlužné částky vůči společnosti Raiffeisen stavební spořitelna, a.s. a přiložil k odvolání seznam závazků s opravenou výší závazku a datem splatnosti a u pana Micky doplnil původní částku .

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 InsZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ustanovení § 104 odst. 3 InsZ ve znění účinném od 1.1.2014) dále uvedení věřitelů, kteří uplatňují své pohledávky ze zajištění s uvedením předmětu zajištění, resp. že žádný z nich není zajištěným věřitelem. Podle § 104 odst. 4 InsZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 Formuláře (do 31.12.2013 kolonka č. 6), v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ vylíčení rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 (dříve bodu 6) Formuláře projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník doručil insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení s návrhem na povolení oddlužení a na předepsaném formuláři Návrhu na povolení oddlužení (Formulář), jehož kolonky č. 7 využil k formulaci insolvenčního návrhu, v němž uvedl jménem své jednotlivé věřitele s výší jejich pohledávek s tím, že celkově má závazky vůči svým věřitelům, závazky nikoliv z podnikání, neboť není podnikatelem, ve výši 1.216.510,58 Kč s tím, že své závazky nezvládá splácet, neboť platí výživné na nezletilého syna, měsíčně platí nájemné 6.050,-Kč při jeho příjmech 16-19 tis. měsíčně čistého. Další rozhodující skutečnosti pro posouzení úplnosti insolvenčního návrhu neuvedl. K insolvenčnímu návrhu připojil seznam majetku a seznam závazků s uvedením firmy, resp. jména a příjmení svých věřitelů, výší jejich pohledávek, důvodu jejich vzniku a lhůt jejich splatnosti. Seznam závazků a seznam majetku nejsou opatřeny dlužníkovým podpisem s prohlášením, že jsou správné a úplné.

Z uvedeného plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by plynul závěr, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen uspokojovat, tj. rozhodné skutečnosti osvědčující tvrzený úpadek upravený v ustanovení § 3 InsZ. Dlužník sice uvedl v kolonce č. 6 Formuláře své jednotlivé věřitele i výši jejich pohledávek, vylíčil důvod, pro něž se dostal do tvrzeného úpadku, avšak neuvedl lhůty splatnosti jednotlivých závazků a řádně své věřitele neoznačil, když neuvedl jejích sídlo, resp. bydliště, event. identifikační číslo. Dlužníkovi lze přisvědčit, že své věřitele řádně označil v přiloženém seznamu závazků, z něhož plynou i lhůty splatnosti jednotlivých pohledávek. Tento seznam však nelze vzít v potaz co do doplnění rozhodujících skutečností absentujících v insolvenčním návrhu, neboť není řádným seznamem bez podpisu a výše uvedeného prohlášení.

Vady insolvenčního návrhu může navrhovatelka odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, neměla by tato skutečnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil; o nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť v případě insolvenčního návrhu dlužníka nepřichází v úvahu o nich rozhodovat; shodně pak v řízení před insolvenčním soudem .

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud dodat, že právní mocí usnesení, jímž byl insolvenční návrh odmítnut, se insolvenční řízení dlužníka končí. Taková okolnost dlužníkovi nebrání, jak jej správně poučil Soud k podání nového insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, jenž by splňoval všechny zákonem požadované náležitosti.

V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužníka návrh na povolení oddlužení odmítl a zároveň rozhodl, že jeho úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 InsZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková