3 VSPH 705/2012-A-19
KSLB 76 INS 8176/2012 3 VSPH 705/2012-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Družstvo Jílové, družstvo, IČO 64051111, se sídlem Rychnov u Jablonce nad Nisou, Tovární č.p. 744, zahájené k návrhu: NISA-UNION, s.r.o., IČO 25018086, se sídlem Hodkovice nad Mohelkou, Jílové č.p. 20, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 3.května 2012, č.j. KSLB 76 INS 8176/2012-A-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 3.května 2012, č.j. KSLB 76 INS 8176/2012-A-14, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (insolvenční soud) uložil navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,--Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí na označený účet.

V odůvodnění usnesení uvedl, že insolvenční návrh mu byl doručen 4.4.2012, že dlužník se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil tak, že se s ním ztotožňuje a souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), zhodnotil dlužníkem založený seznam jeho závazků, seznam pohledávek a inventurní soupis jako nedostatečné pro posouzení v jakém stavu se dlužníkův majetek nachází a zda účetní zůstatková hodnota odpovídá reálné prodejní ceně, a uzavřel, že není jisté, zda zpeněžení majetkové podstaty bude postačovat na úhradu nákladů insolvenčního řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Uložil proto navrhovateli zálohu v maximální výši.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že mu bude uložena záloha podstatně nižší, neboť insolvenční soud nesprávně vyhodnotil dlužníkem založené listiny, z nichž plyne, že je vlastníkem 3.897 kusů akcií o nominální hodnotě 10.000,--Kč za akcii, tj. celkem 38.970.000,--Kč, přičemž mu je známo, že v rámci exekučního řízení byla jejich hodnota oceněna na částku 6 mil. Kč. Dovozoval proto, že bez ohledu na dlužníkův další majetek v případě zpeněžení těchto akcií by byly náklady insolvenčního řízení pokryty.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení (odst. 1). Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazů, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jiného návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 InsZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) InsZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 InsZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 InsZ, či v § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V odůvodnění napadeného usnesení se insolvenční soud omezil pouze na konstatování, že z listin předložených dlužníkem nelze zjistit, v jakém stavu se dlužníkův majetek nachází a zda jeho účetní hodnota odpovídá reálné prodejní ceně, aniž by blíže tento závěr vysvětlil a uvedl konkrétní zjištění, jež ho k těmto závěrům vedla, a z toho pak dovodil, že není jisté, zda výtěžek zpeněžení majetkové podstaty bude dostatečný k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Uzavřel proto, že je třeba zálohu na náklady insolvenčního řízení navrhovateli uložit a bez bližšího odůvodnění tuto zálohu navrhovateli uložil zaplatit v maximální výši 50.000,--Kč.

Insolvenční soud se v napadeném usnesení neřídil ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř., neboť ve svém odůvodnění neuvedl svá skutková zjištění a závěry, aby bylo lze posoudit, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku lze očekávat a jaké náklady si tento způsob pravděpodobně vyžádá, resp. zda lze předpokládat jejich úhradu ze zpeněžení dlužníkovy majetkové podstaty.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 21.listopadu 2012

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová