3 VSPH 700/2013-B-14
KSPH 39 INS 30627/2012 3 VSPH 700/2013-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , IČO 66755662, bytem U Rybníka 225, 288 02 Krchleby, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze dne 20. března 2013, č.j. KSPH 39 INS 30627/2012-B-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze dne 20. března 2013, č.j. KSPH 39 INS 30627/2012-B-6, s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze, označený v záhlaví napadeného rozhodnutí jako Krajský soud v Pralese sídlem Praha 5, Nám. Kinských 5 rozhodl usnesením ze dne 20. března 2013, č.j. KSPH 39 INS 30627/2012-B-6 tak, že ve výroku I. neschválil oddlužení dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , IČO 66755662, bytem U Rybníka 225, 288 02 Krchleby (dále jen dlužnice ) a ve výroku II. prohlásil na majetek dlužnice konkurs.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 39 INS 30627/2012-A-12 ze dne 16.1.2013 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil řešit úpadek oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem 9 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 1.342.664,05 Kč. Dne 20.3.2013 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů bez účasti věřitelů a dlužnice, která podle insolvenčního soudu sice (jak tvrdila) v budově soudu přítomna byla, avšak do jednací síně se přes výzvu soudu nedostavila.

Cituje ustanovení § 395, § 403 a § 405 IZ insolvenční soud uzavřel, že oddlužení nepřichází v úvahu, jelikož dlužnice nemá dostatečný příjem. Nezbytná výše plnění, kterého by se muselo dostat věřitelům činí částku cca 400.000,-Kč; dlužnice by ze svého důchodu ve výši 9.880,-Kč byla schopna zaplatit za 5 let toliko 80.000,-Kč. Dlužnice nevlastní zpeněžitelný majetek; nemovitý majetek podle zjištění soudu dlužnice převedla v roce 2007 na svoji sestru. Proto insolvenční soud rozhodl, že oddlužení se neschvaluje a že úpadek dlužnice bude řešen konkursem.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se dlužnice včas odvolala a žádala, aby je odvolací soud zrušil a schválil její oddlužení . Namítala, že v den nařízeného jednání v budově soudu přítomna byla, avšak zdravotně indisponována. Z důvodů náhlé nevolnosti. Prodělala mozkovou příhodu, v důsledku toho má problémy s výpadky paměti a trpí poruchou řeči. To doložila lékařskou zprávou. V den, kdy se ztratila na soudu mluvila s paní soudkyní, která ji řekla, že příjem pro oddlužení je potřeba navýšit o 5.000,-Kč . Proto ihned zaslala soudu darovací smlouvu, kterou s ní uzavřel její syn a v níž se zavázal přispívat na oddlužení měsíční částkou 5.000,-Kč. Podle dlužnice je ochoten, bude-li to třeba, platit částku ještě vyšší.

Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a došel k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Napadené usnesení soud prvního stupně vyhlásil při jednání konaném dne 20. března 2013, jež podle protokolu o jednání započalo v 9:55 a skončilo dříve než v 10:00, jelikož dlužnice se měla podle obsahu protokolu dostavit v 10:00 po skončení jednání . Jednání tedy natrvalo ani 5 minut a přitom se rozhodovalo o tom, že insolvenční soud bude vykonávat funkci věřitelského výboru, insolvenční správce podával zprávu o ekonomické situaci dlužnice a účastníkům byla dána poučení podle § 398, § 400 a § 401 odst. 1 až 4 a §402 IZ, jejichž obsah byl zachycen na celé jedné straně protokolu. Účastníci byli též poučeni podle § 404 a § 405 IZ. Dlužnice se měla dostavit v 10,00 s tím., že neslyšela vyvolání soudu a seděla daleko od jednací síně. Soud podle protokolu o jednání informoval dlužnici o výsledku jednání a k jeho dotazu dlužnice sdělila, že nemovitost převáděla na svou sestru v roce 2007.

Je zcela zjevné, že průběhu jednání protokol neodpovídal; na jedné straně soud konstatuje, že žádný věřitel se k jednání nedostavil, na druhé straně poskytuje věřitelům (nepřítomným) obsáhlá poučení. Celé jednání přitom netrvalo ani 5 minut a soud ještě poskytoval po jeho skončení dlužnici poučení, jehož se dlužnice dovolává i v podaném odvolání (směřující k tomu, aby dlužnice doložila jiné možné příjmy, než z důchodu). Podle tohoto poučení se dlužnice zachovala a doložila, třebaže až po vyhlášení napadeného usnesení, že podle darovací smlouvy uzavřené se synem Václavem Chludilem, jako dárcem, bude pravidelně měsíčně obdarována částkou 5.000,-Kč po dobu 60ti po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebo po dobu trvání oddlužení.

Podle ustálené judikatury může dlužník doložit svou ekonomickou nabídku příjmů pro oddlužení též smlouvou uzavřenou s třetí osobou, jejímž obsahem je závazek této osoby přispívat dlužníku pravidelnou měsíční částkou. Takovou smlouvu považuje soudní praxe za právní titul, od něhož se též odvíjí očekávané příjmy dlužníka ve smyslu ustanovení § 398 odst. 3 IZ. Závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužníkem a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy (srov. Usnesení VS ze dne 7.10.2010, sp. zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010).

Jestliže by se odpovídajícího poučení dlužnici dostalo před rozhodnutím o neschválení oddlužení, pak lze předpokládat, že soud by zkoumal, zda příjmy dlužnice budou postačovat ekonomické podmínce oddlužení stanovené § 398 odst. 3 IZ též s přihlédnutím k závazku, který na sebe vzal syn dlužnice. Takového poučení se dlužnici mělo dostat již proto, že ve skutečnostech, jež měl insolvenční soud za právně významné při rozhodování o povolení oddlužení, k žádným změnám nedošlo.

Předpoklady na nichž insolvenční soud založil své rozhodnutí tedy skutečným poměrům a možnostem dlužnice neodpovídaly. Přitom informací, které dlužnice poskytla soudu v odvolání, se soudu prvního stupně nedostalo zejména proto, jak postupoval při jednání konaném dne 20. března 2013.

Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy není ve výroku věcně správné; odvolací soud je proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V něm bude insolvenční soud zkoumat zda příjmy, které dlužnice dokládá, skýtají předpoklad, že bude schopna splácet nezajištěným věřitelům částky podle § 398 odst. 3 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 4. září 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová