3 VSPH 70/2012-A-16
MSPH 77 INS 13236/2011 3 VSPH 70/2012-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: RS Konzult, spol. s r.o. se sídlem v Praze 1, Dušní 112/16, IČO 27082105, zast. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 12, zahájené na návrh navrhovatele: Ing. František Červenka, bytem v Praze 6, Krásného 8, správce konkursní podstaty úpadce: Národní Leasing, spol. s r.o., IČO 25753754, zast. Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 55/6, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2011, č.j. MSPH 77 INS 13236/2011-A-8,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2011, č.j. MSPH 77 INS 13236/2011-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) uložil navrhovateli, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil na náklady insolvenčního řízení 50.000,--Kč bezhotovostně na jeho uvedený účet, nebo do pokladny na pracovišti v Praze 2, Slezská 9.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník na výzvu soudu, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a předložil seznam svého majetku a závazků, nikterak nereagoval, a proto nemá dostatek informací o tom, zda dlužník má nějaký majetek a pokud ano, v jaké hodnotě. Cituje smysl ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že při řešení zjištěného úpadku konkursem odměna insolvenčního správce činí nejméně 45.000,--Kč a že za uvedené situace je částka 50.000,--Kč odpovídající potřebě zajistit proveditelnost insolvenčního řízení a úhradu alespoň minimálních nákladů insolvenčního řízení v jeho průběhu. K případné argumentaci navrhovatele v postavení správce konkursní podstaty úpadce Národní Leasing, spol. s r.o., že není schopen zálohu pro nedostatek finančních prostředků zaplatit, uvedl, že si musel být vědom toho, že náklady insolvenčního řízení musí zaplacenou zálohou zajistit pro případ, že by zpeněžením majetkové podstaty dlužníka nebyl získán dostatek finančních prostředků, z nichž by náklady insolvenčního řízení byly primárně hrazeny, a doplnil, že nic nebrání navrhovateli, aby podle § 108 odst. 4 InsZ uplatnil pohledávku ve výši zaplacené zálohy v insolvenčním řízení jako pohledávku za podstatou. Zároveň insolvenční soud poučil navrhovatele o tom, že nebude-li záloha ve lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit, nebo přikročit k vymáhání uložené povinnosti. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je změnil tak, že se mu záloha neukládá, resp. aby byl osvobozen od zaplacení zálohy, neboť je správcem konkursní podstaty výše uvedeného úpadce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,--Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Z uvedeného plyne, že se nejedná o soudní poplatek, jenž se vybírá podle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (SoudP), představuje daňovou povinnost svého druhu a je příjmem státu, zatímco záloha na náklady insolvenčního řízení za určitých okolností nemusí být v insolvenčním řízení použita a může být vrácena navrhovatelovi. Navrhovatel se proto mýlí, pokud dovozuje spojitost mezi svým zákonným osvobozením od soudních poplatků a povinností zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť naopak uložená povinnost nemá se soudními poplatky resp. zákonným osvobozením navrhovatele od placení soudních poplatků v postavení správce konkursní podstaty nic společného.

Z insolvenčního spisu plyne, že navrhovatel podal insolvenční návrh podáním došlým insolvenčnímu soudu 27.7.2011 a že navrhl, aby insolvenční soud zjistil dlužníkův úpadek a prohlásil na jeho majetek konkurs. Ke své věcné legitimaci (§ 105 InsZ) uvedl, že má za dlužníkem pohledávku z právního důvodu náhrady nákladů řízení, jež mu byla přisouzena usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 13 Cmo 28/2010-375, které nabylo právní moci 5.1.2011 v celkové výši 25.800,--Kč, a přestože byly splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí, dosud nebyly dlužníkem uhrazeny. Navrhovatel dále uvedl, že je mu známo, že dalším dlužníkovým věřitelem je MUDr. Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5, Elišky Přemyslovny 429 (další věřitel) s pohledávkou ve výši 105.082,95 Kč z právního důvodu náhrady nákladů řízení podle usnesení Městského soudu v Praze č.j. 68 Co 248/2008-37 z 20.1.2009. O majetku dlužníka insolvenční navrhovatel v insolvenčním návrhu ničeho neuvedl.

Insolvenční soud svým usnesením č.j. MSPH 77 INS 13236/2011-A-6 z 28.7.2011 vyzval dlužníka k předložení seznamu jeho majetku, seznamu jeho závazků, seznamu jeho zaměstnanců a listin, které dokládají úpadek, nebo hrozící úpadek s poučením, jaké zákonné náležitosti mají seznamy mít, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení a dále ho vyzval k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení; výzva byla doručena dlužníkovi fikcí 8.8.2011, avšak dlužník na výzvu nikterak nereagoval. V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem podle § 314 a § 315 InsZ), v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která podle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele podle § 1-dosahuje nejméně 45.000,--Kč, jinak se určí úvahou soudu podle § 5 téže vyhlášky. Dosavadní výsledky řízení však nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů.

Proto odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. září 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva