3 VSPH 693/2016-P4-7
KSCB 25 INS 24287/2013 3 VSPH 693/2016-P4-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníků: a) Ing. Olga anonymizovano , anonymizovano , b) Miroslav anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Písek, Pražská 480, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 27 INS 20213/2013, o přihlášce pohledávky věřitele Citibank Europe plc., se sídlem Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, reg. č. 132781, zast. Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem Praha 1, Jáchymova 2, o odvolání věřitele Citibank Europe plc. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. května 2015, č.j. KSCB 25 INS 24287/2013-P4-2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. května 2015, č.j. KSCB 25 INS 24287/2013-P4-2, se m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitele Citibank Europe plc. ve výši 178.485,57 Kč se neodmítá a účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že přihláška pohledávky č. P4 věřitele č. 4 Citibank Europe plc. (věřitel) ze dne 13.11.2014 ve výši 178.485,57 Kč se odmítá a právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením ze dne 9.10.2013, č.j. KSCB 25 INS 24287/2013-A-6, KSCB 27 INS 20213/2013-A-12, spojil doposud samostatně vedená insolvenční řízení dlužníků Ing. Olgy anonymizovano a Miroslava Jarouška ke společnému projednání, s tím, že nadále budou vedena pod sp.zn. KSCB 27 INS 20213/2013. Usnesením ze dne 18.6.2014, č.j. KSCB 27 INS 20213/2013-A-24, zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele, aby pohledávky za dlužníky přihlásili do insolvenčního řízení do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku; usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním isir.justi ce.cz rejstříku téhož dne. Na tomto základě soud prvního stupně dovodil, že třicetidenní lhůta k podání přihlášek uplynula dne 18.7.2014. Věřitel, který podal přihlášku své pohledávky až dne 12.12.2014, tak učinil opožděně.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a žádá, aby bylo změněno tak, že přihláška jeho pohledávky se neodmítá a jeho účast v řízení nekončí. Namítl, že rozhodnutí o úpadku dlužníků bylo zveřejněno v insolvenčním spise dlužníka, vůči němuž jeho pohledávka směřuje dne 12.11.2014. Až po odmítnutí přihlášky své pohledávky zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo spojeno s insolvenčním řízením jeho manželky, vedeným pod sp.zn. KSCB 27 INS 20213/2013, ve kterém bylo rozhodnutí o úpadku zveřejněno o několik měsíců dříve, dne 18.6.2014. Toto datum však ve vztahu k němu nemůže být pro běh lhůty k podávání přihlášek určující, neboť automatizovaný systém, prostřednictvím něhož věřitel získává informace o svých dlužnících, mu neumožňuje zjistit pro něj významné údaje evidované pouze v řízení vedeném o jiném dlužníku. Vedle toho je zahraniční osobou se sídlem v Irsku, závazky vůči němuž dlužník uvedl ve svém insolvenčním návrhu, a v rozporu s ust. § 430 InsZ nebyl soudem vyzván k podání přihlášky své pohledávky. Lhůta pro podání přihlášky mu tedy dosud nezačala běžet, a nemohla proto ani marně uplynout.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z ustanovení § 110 InsZ se podává, že věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek. Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. Přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou věřitelé podávat až do rozhodnutí o úpadku. Kratší lhůtu není insolvenční soud oprávněn stanovit. Náležitosti této výzvy stanoví prováděcí právní předpis.

Podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. d), odst. 3 InsZ rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.

Ustanovení § 173 odst. 1, 4 InsZ pak určuje, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Dle ustanovení § 185 InsZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 71 odst. 1, 2 InsZ soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení. Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění.

Podle ustanovení § 89 odst. 1 InsZ není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Ve vztahu k věřiteli je třeba především vycházet z toho, že podniká-li v České republice prostřednictvím svého odštěpného závodu, ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby (odštěpného závodu zahraniční právnické osoby) je vždy nositelem práva a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka (odštěpný závod) součástí. Právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení má proto ve všech případech pouze zahraniční osoba, nikoli její organizační složka (odštěpný závod). Ta je (jakožto zákonná hromadná věc zapisovaná do obchodního rejstříku) objektem práv a nikoliv jejich subjektem.

Podle § 502 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), totiž platí, že obchodní závod (dále jen závod ) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Podle § 503 o.z. pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.

Podle § 426 odst. 1 InsZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práva Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje. Tím je nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (nařízení).

Podle § 426 odst. 2 InsZ evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska.

Podle § 430 InsZ platí, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Podle čl. 1, 2, písm. g), h) nařízení pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno (dále jen stát, který řízení zahájil ). Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména pohledávky, které mají být přihlášeny proti dlužníkově majetku a způsob nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení úpadkového řízení; a pravidla pro přihlašování, prověřování a přiznávání pohledávek.

Podle čl. 39 nařízení každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Podle čl. 40 odst. 1 a 2 nařízení jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech. Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. Toto oznámení rovněž informuje o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit.

Z citované právní úpravy lze dovodit, že ve vztahu k věřiteli dlužníka, který má své sídlo v Irsku, jsou insolvenční soud a insolvenční správce povinni postupovat ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona, respektive ustanovení článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (plnit vůči němu informační povinnost). Zápis odštěpného závodu zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku nic nemění na tom, že s věřitelem je třeba zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v § 430 odst. 1 InsZ. Teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v § 430 odst. 1 InsZ výzva k podání přihlášky zvlášť doručena, začíná mu podle § 74 odst. 2 InsZ běžet lhůta k podání přihlášky (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2008, sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11, R 25/2009).

Nic z obsahu insolvenčního spisu nenasvědčuje tomu, že by insolvenční soud vůči věřiteli takto postupoval, tj., že by splnil informační povinnost dle § 430 InsZ a čl. 40 nařízení. Nestalo-li se tak (odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně jakékoli úvahy na toto téma postrádá a zcela ignoruje i v řízení daný mezinárodní prvek, tedy skutečnost, že věřitel je cizím státním příslušníkem, když nevysvětluje, z jakých důvodů ve svém rozhodnutí aplikoval české právo), sotva lze dospět k závěru, že by věřiteli lhůta k podání přihlášky své pohledávky vůbec počala běžet. Závěr soudu prvního stupně o opožděnosti přihlášky věřitele tedy nemůže být správný.

Na základě toho shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá. Soud prvního stupně tím nadále není zbaven plnění informační povinnosti vůči věřiteli dle § 430 InsZ a čl. 40 nařízení.

Pouze pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné také uvést, že ani kdyby věřitel nebyl zahraniční osobou, které je třeba výzvu k podání přihlášky doručit zvlášť, právní posouzení věci soudem prvního stupně by nemohlo být (a v tom je třeba dát odvolateli za pravdu) správné.

Z obsahu spisu se totiž podává, že usnesením ze dne 9.10.2013 spojil soud prvního stupně (dle tehdy platné zákonné úpravy) dříve samostatně vedená insolvenční řízení dlužníků Ing. Olgy anonymizovano a Miroslava Jarouška ke společnému projednání, s tím, že jde o manžele a že insolvenční řízení nadále budou vedena pod (společnou) sp.zn. KSCB 27 INS 20213/2013. Rozhodnutí o úpadku dlužníků ze dne 18.6.2014, jež obsahuje i výzvu, aby věřitelé přihlásili pohledávky za dlužníky do insolvenčního řízení do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, bylo zveřejněno téhož dne v insolvenčním rejstříku pod sp.zn. KSCB 27 INS 20213/2013, a následně též dne 12.11.2014 pod sp.zn. KSCB 25 INS 24287/2013.

Otázkami souvisejícími s postupem insolvenčního soudu, který spojil ke společnému projednání dosud samostatně vedená insolvenční řízení, se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 39/2011 a v usnesení ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSCR 54/2011. V nich vysvětlil (a odvolací soud pro stručnost na učiněné právní závěry, s nimiž se ztotožňuje, odkazuje), že insolvenční soud, který spojil ke společnému projednání insolvenční řízení manželů (dlužníků), je i po spojení věcí povinen zakládat všechna rozhodnutí nejen do spisu, pod jehož spisovou značkou je v daném řízení nadále pokračováno, ale též do připojeného spisu, včetně připojeného elektronického spisu v insolvenčním rejstříku.

Ve vztahu k elektronickému spisu v insolvenčním rejstříku dostojí insolvenční soud povinnosti zakládat rozhodnutí v připojeném elektronickém spisu tím, že je bez dalšího zveřejní tak, aby lhůta k uplatnění práv a ke splnění povinností z těchto rozhodnutí plynoucích začala běžet stejně jako v elektronickém spisu, pod jehož spisovou značkou je v řízení pokračováno, případně tak, že při zveřejnění rozhodnutí v připojeném elektronickém spisu zřetelně vyznačí údaj, z nějž bude patrno, že toto zveřejnění nemá z hlediska běhu lhůty obvyklé účinky, a upozorní, od jakého zveřejnění se lhůta počítá (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 39/2011).

Má-li insolvenční rejstřík plnit svou informační funkci, pak poté, co dojde ke spojení insolvenčních věcí ke společnému řízení, musí být z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku v připojeném elektronickém spisu již v pohledu Detail insolvenčního řízení patrno, že došlo ke spojení věcí a pod jakou spisovou značkou jsou spojené věci dále vedeny.

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud pochybil, zveřejnil-li v projednávané věci rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku pod sp.zn. KSCB 27 INS 20213/2013 bez dalšího dne 18.6.2014 avšak pod sp.zn. KSCB 25 INS 24287/2013 teprve dne 12.11.2014. Toto pochybení soudu při zveřejňování údajů v insolvenčním rejstříku přitom nelze přičítat k tíži účastníků insolvenčního řízení, o to více v situaci, kdy je s tímto okamžikem spojen tak závažný důsledek, jako je stanovení počátku běhu (prekluzivní) lhůty pro podávání přihlášek jejich pohledávek.

Počátek běhu třicetidenní lhůty stanovené věřitelům dlužníka Miroslava Jarouška (které nejsou známými zahraničními věřiteli ve smyslu § 430 InsZ) pro podání přihlášek jejich pohledávek je za tohoto stavu nutné vztáhnout až k datu 12.11.2014, kdy insolvenční soud v projednávané věci rozhodnutí o úpadku dlužníka zveřejnil pod sp.zn. KSCB 25 INS 24287/2013. Lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v usnesení o úpadku tak počala běžet dnem následujícím po dni, kdy bylo rozhodnutí zveřejněno v insolvenčním rejstříku (13.11.2014) a její poslední den připadl na 12.12.2014, a nikoliv na den 18.7.2014, jak nesprávně uvádí soud prvního stupně.

Nelze přehlédnout, že z pohledu výše formulovaných závěrů přetrvává chybný stav zápisu údajů týkajících se dlužníka Miroslava Jarouška v insolvenčním rejstříku i ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Pod sp.zn. KSCB 25 INS 24287/2013 je poslední zápis v oddíle A z 12.11.2014 a týká se právě rozhodnutí o úpadku z18.6.2014. V oddílech B, C, D již není obsažen žádný zápis (srov. oproti tomu v insolvenčním rejstříku ve věci vedené pod sp.zn. KSCB 27 INS 20213/2013 další zápisy údajů v oddílech A a B). Přitom ve věci vedené pod sp.zn. KSCB 25 INS 24287/2013 pohled Detail insolvenčního řízení (ať již jde o rozšířené zobrazení nebo o normální zobrazení) nenabízí (v dané situaci zcela nezbytnou) informaci, že došlo ke spojení věci s jinou věcí a není odtud ani patrno, že otevírané zobrazení neinformuje o aktuálním stavu insolvenčního spisu daného dlužníka.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková