3 VSPH 693/2015-A-10
KSCB 41 INS 8257/2015 3 VSPH 693/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , IČO 76264955, bytem Žižkova tř. 376/34, Písek-Budějovické Předměstí, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 8257/2015-A-5 ze dne 1. dubna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 41 INS 8257/2015-A-5 ze dne 1. dubna 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 41 INS 8257/2015-A-5 ze dne 1. dubna 2015 (dále jen usnesení ) uložil dlužníkovi Jaroslavu Jiráskovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 30.3.2015 doručen insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkurzu na svůj majetek.

Soud prvního stupně konstatoval, že dlužník nemá žádný majetek, vyjma finanční hotovosti ve výši 5.000,-Kč a souboru věcí osobní potřeby v hodnotě cca 20.000,-Kč. Dlužník má závazky vůči 11 věřitelům ve výši 1.019.242,-Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník nevlastní žádný majetek nelze dle soudu prvního stupně počítat s výtěžkem zpeněžení, který by sloužil k úhradě odměn insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Soud upozorňuje, že dlužník jako podnikatel byl povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Dle předloženého seznamu závazků dlužník naplňoval znaky úpadku již na počátku roku 2013. S ohledem na tyto skutečnosti rozhodl soud o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby odvolací soud snížil zálohu stanovenou v napadeném usnesení na 25.000,-Kč, kterou by dlužník byl schopen uhradit, aniž by se dále zadlužoval. Domnívá se, že vzhledem k tomu, že nemá žádný majetek, jehož správa by kladla na insolvenčního správce zvýšené nároky, bude tato výše dostačující.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 IZ) je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho další pokračování. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu s tím, že vůči 11 věřitelům má 23 splatných závazků ve výši 1.019.242,-Kč. Dlužník má vyživovací povinnost k manželce a dvěma dětem. Má finanční prostředky v hotovosti ve výši 5.000,-Kč a soubor movitých věcí osobní potřeby v hodnotě cca 20.000,-Kč bez bližšího určení, jiný majetek nemá. Nemá žádné pohledávky, ani zaměstnance a jeho průměrný měsíční příjem činí 11.000,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž dlužník nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít nejen na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, ale též i v další fázi řízení s ohledem na nemajetnost dlužníka, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že je složení zálohy nezbytné, a s přihlédnutím k výši závazků dlužníka a počtu jeho věřitelů považuje výši zálohy určenou soudem prvního stupně za přiměřenou.

Na základě těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková