3 VSPH 693/2014-A-12
KSPH 68 INS 5697/2014 3 VSPH 693/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jindřicha Havlovce a v insolvenčním řízení dlužníků Petra anonymizovano , anonymizovano , a Jany Preisnerové, nar. 24.7.1942, oba bytem 284 01 Svatá Kateřina 15, zahájeném na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 5697/2014-A-7 ze dne 4. března 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 5697/2014-A-7 ze dne 4. března 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 68 INS 5697/2014-A-7 ze dne 4.3.2014 odmítl společný insolvenční návrh dlužníků Petra anonymizovano a Jany Preisnerové (dále jen dlužníci).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníků, jímž se domáhají rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, a to plněním splátkového kalendáře. Soud odkázal na § 103 odst. 3 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že podaný insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení, neobsahuje všechny náležitosti, když ve smyslu § 394a odst. 2 IZ postrádá výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů.

Jelikož pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníků bez dalšího odmítl, tedy bez toho, že by vyzýval dlužníky k odstranění uvedeného nedostatku (neboť pro ten případ je postup podle § 43 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.

-vyloučen) a aniž by je podle § 128 odst. 2 IZ vyzýval k doplnění příloh insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a povolil jim pokračovat v insolvenčním řízení. Uvedli, že při nedostatku návrhu spočívajícím v absenci prohlášení manželů dle § 394a odst. 2 IZ má insolvenční soud postupem podle § 393 odst. 1 a 2 IZ dlužníky vyzvat, aby do 7 dnů chybějící náležitost návrhu doplnili. To ale soud prvního stupně neučinil a bez dalšího insolvenční návrh odmítl. Tento soud přitom u řady jiných insolvenčních návrhů podaných po dni 1.1.2014, které rovněž neobsahovaly předmětnou přílohu-prohlášení manželů, postupoval odlišně, když tyto návrhy nezamítl ani vyzýval k jejich doplnění. Dlužnici se hodlají čestným a zákonným způsobem-oddlužením-se svými závazky vyrovnat a považují za malicherné, pokud soud lpí na zákonné normě, která byla v době podání návrhu v platnosti teprve 2 měsíce a jejíž nedodržení navíc není nenapravitelné. Dlužníci v insolvenčním návrhu opatřeném jejich úředně ověřenými podpisy deklarovali svůj společný majetek a totéž uvedli i v připojeném seznamu majetku. Jestliže soud přesto shledal, že ve smyslu § 394a IZ nemůže v řízení pokračovat, měl dlužníky vyzvat k doplnění jejich návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Podle § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Podle § 391 odst. 3 IZ lze návrh na povolení oddlužení podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Návrh na povolení oddlužení musí obsahovat náležitosti vymezené v § 391 odst. 1 IZ a musí k němu být připojeny přílohy předepsané v § 392 odst. 1 IZ (mimo jiné též seznam majetku a seznam závazků dlužníka dle § 104 odst. 2 až 4 IZ).

Podle § 394a odst. IZ manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 394a odst. 2 IZ společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny.

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 7. Ta pak v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnit nejen údaj o tom, čeho se dlužník návrhem domáhá, ale též uvést důvody tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Připojené seznamy dle § 104 IZ v tomto případě slouží jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 391 odst. 1 písm. a) IZ pro návrh na povolení oddlužení.

Podle § 393 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že insolvenční návrh, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá, představují dvě různá procesní podání, pro která insolvenční zákon předepisuje různé náležitosti co do jejich obsahu a povinných příloh (i co do požadavku na jejich formu) a která podléhají samostatnému procesnímu režimu. Svůj právní osud sdílejí jen potud, že v případě odmítnutí insolvenčního návrhu se stává návrh na oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí návrhu na oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu. (V podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné pod č. 8/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavek výslovného prohlášení manželů-dlužníků předepsaného v § 394a IZ (že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů) představuje povinnou obsahovou náležitost jejich společného návrhu na povolení oddlužení, nikoli jejich společného insolvenčního návrhu. Tomu zcela neodpovídá stávající formulář návrhu na povolení oddlužení, určený i pro podání takového společného návrhu manželů dle § 394a IZ. Tento formulář totiž není uzpůsoben tak, aby do něj uvedené prohlášení mohlo být jako obsahová součást společného návrhu manželů na povolení oddlužení vtěleno, a místo toho počítá s tímto prohlášením-v rozporu s dikcí § 394a odst. 2 IZ-jako s povinnou přílohou daného návrhu.

To však nic nemění na tom, že prohlášení manželů dle § 394a odst. 2 IZ není náležitostí insolvenčního návrhu, a proto jakkoli v dané věci dlužníci (manželé) toto prohlášení ke svému společnému návrhu na povolení oddlužení ze dne 27.2.2014 spojenému s jejich společným insolvenčním návrhem vskutku nepřipojili, nelze pro tento nedostatek odmítnout jejich insolvenční návrh. Absence daného prohlášení činí neúplným jen společný návrh dlužníků na povolení oddlužení, a takovou závadu -ať již je s předmětným prohlášením zacházeno jako s obsahovou náležitostí daného návrhu nebo jako s jeho povinnou přílohou-je insolvenční soud povinen dlužníkům vytknout postupem dle § 393 IZ a určit jim lhůtu k příslušnému doplnění návrhu.

Odvolací soud přitom neshledal ani jiné obsahové nedostatky insolvenčního návrhu dlužníků, které by jeho odmítnutí postupem dle § 128 odst. 1 IZ odůvodňovaly. Tento návrh, který dlužníci učinili prostřednictvím kolonky č. 7 formuláře návrhu povolení oddlužení, má obecné náležitosti podání ve smyslu § 103 odst. 1 IZ a obsahuje též dostatečná skutková tvrzení svědčící o úpadku dlužníků ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, jehož se v návrhu dovolávají: dlužníci (starobní důchodci) v insolvenčním návrhu uvedli údaje o svých závazcích a o výši svých příjmů, z nichž plyne, že mají vůči vícerým věřitelům závazky z půjček a úvěrů, jejichž splátky (celkem 25.209,-Kč měsíčně) ze svých příjmů (celkem 19.988,-Kč měsíčně), nejsou schopni plnit, veškeré platby ke dni 15.1.2014 zastavili.

Jinou věcí je skutečnost, že předepsané náležitosti postrádá seznam závazků dlužníků připojený k jejich návrhům, neboť v něm-v rozporu s § 104 odst. 3 IZ-nejsou uvedeny vůbec žádné údaje o vykázaných závazcích dlužníků (tedy o tom, zda tyto závazky z půjček a úvěrů jsou již splatné v celé výši nebo jen zčásti a od kterého data). Tuto vadu, pro kterou je podaný insolvenční návrh dlužníků (i jejich návrh na povolení oddlužení) neúplný co do jeho povinných příloh, je ovšem třeba řešit výzvou k doplnění návrhu v režimu § 128 odst. 2 IZ, již soud prvního stupně dosud dlužníkům neadresoval.

Protože za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníků nebylo žádného důvodu, podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil a rozhodl, že se tento návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 1. září 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková