3 VSPH 688/2012-A-19
MSPH 79 INS 8721/2012 3 VSPH 688/2012-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: BEMA company, s.r.o. v likvidaci, IČO: 25131486, se sídlem Řehořova 12/997, Praha 3, o odvolání věřitele Pavla Zimy, IČO: 60397985, s místem podnikání Slunečná č.p. 251, pošta Neslovice, zast. JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem Bratčice 137, okr. Brno-venkov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19.dubna 2012, č.j. MSPH 79 INS 8721/2012-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19.dubna 2012, č.j. MSPH 79 INS 8721/2012-A-6, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19.dubna 2012, č.j. MSPH 79 INS 8721/2012-A-6, zamítl pro nedostatek majetku návrh na zjištění úpadku dlužníka BEMA company, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že likvidátor dlužníka podal u insolvenčního soudu dne 11.4.2012 insolvenční návrh na zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že dlužník není schopen platit své splatné závazky do likvidace přihlášených 12 věřitelů s celkovými pohledávkami 2.082.999,64 Kč. Soud z dlužníkova seznamu majetku, insolvenčního návrhu a dalších listin zjistil, že dlužník nemá žádný movitý, nemovitý či finanční majetek, pohledávky ani jiné majetkové hodnoty.

Cituje § 3 odst. 1 a 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti i předlužení byl osvědčen v souladu s ust. § 132 IZ, neboť dlužník eviduje více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které (objektivně) není schopen plnit pro nedostatek finančních prostředků, přičemž souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Soud uzavřel, že navrhovatel osvědčil, že dlužník, který je obchodní společností v likvidaci na základě rozhodnutí soudu, jehož likvidátor byl soudem jmenován ze seznamu insolvenčních správců, likvidátor prohlásil, že nezjistil v rámci své činnosti možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, dlužník nemá žádný majetek postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, věřitelé dlužníka nereagovali na výzvu insolvenčního soudu provedené vyhláškou z 11.4.2012, č.j. MSPH 79 INS 8721/2012-A-2, a nesdělili žádné další údaje o majetku dlužníka a jeho právních úkonech, u nichž by bylo možno uplatnit jejich neplatnost nebo neúčinnost, takže byly splněny podmínky stanovené v ust. § 144 odst. 1 IZ a insolvenční návrh podle tohoto ustanovení zamítl.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal věřitel Pavel Zima (dále jen věřitel) s tím, že je dlužníkovým věřitelem a do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku za dlužníkem ve výši 116.911,20 Kč, jež představuje nároky ze čtyř smluv o mezinárodní nákladní přepravě, které uskutečnil nákladním vozidlem na základě dlužníkových objednávek. Cenu přeprav dlužníku vyúčtoval fakturou č. 200849 ze dne 22.9.2008 se splatností 22.10.2008 ve výši 4.587,45 EUR, již dlužník nezaplatil.

Věřitel dále v odvolání tvrdil, že dlužník má pohledávku za svým bývalým jednatelem Vlastimilem Velebou z titulu náhrady škody, kterou tento jednatel dlužníku způsobil a který v rozsahu této škody ručí za závazky dlužníka podle § 194 odst. 6, resp. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku. Uzavřel, že je povinností likvidátora tuto škodu po jednateli dlužníka vymáhat, což zřejmě neučinil, jak se podává z napadeného usnesení. Jako důkaz k tomuto tvrzení předložil usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odd. hospodářské kriminality Třebíč, ze dne 20.2.2009, č.j. KRPJ-771-10/TČ-2009-061081-HUS (dále jen Usnesení), z něhož je dle jeho názoru zřejmé, že pokud by Vl.Veleba nezpůsobil dlužníku škodu a majetek řádně spravoval, měl byl dlužník dostatek prostředků pro úhradu svých splatných závazků, včetně jeho pohledávky.

Likvidátor dlužníka se k odvolání věřitele nevyjádřil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 144 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.10.2012 insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Z obsahu spisu plyne, že likvidátor jmenovaný usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9.3.2010, č.j. 72 Cm 125/2009-10, v insolvenčním návrhu dlužníka uvedl, že v průběhu likvidace zjistil, že dlužník minimálně od roku 2009 nesídlí na adrese zapsané v obchodním rejstříku a nepodniká, při zrušení společnosti dlužníka citovaným rozhodnutím neměl dlužník statutární orgány, ani společníky, dlužník nemá zaměstnance, nelze očekávat ani jakékoliv příjmy, že nezjistil žádný hmotný ani nehmotný majetek dlužníka, a že se do likvidace přihlásilo 12 věřitelů, z toho 5 s pohledávkami vykonatelnými; celkové závazky dlužníka vůči těmto věřitelům činí 2.082.999,64 Kč. Ze zprávy likvidátora z 5.4.2012 se podává, že neshledal, že by některé dlužníkem provedené majetkové a právní úkony bylo možno označit za neplatné nebo nároky ostatních věřitelů zvýhodňující, popř. zkracující, a že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost a neúčinnost právních úkonů dlužníka podle § 144 odst. 1 písm. c) IZ se závěrem, že taková možnost tu není.

Dále odvolací soud z usnesení insolvenčního soudu z 11.4.2012 (A-2) zjistil, že soud vyzval věřitele dlužníka, aby ve lhůtě 5 dnů od zveřejnění vyhlášky o zahájení řízení (zveřejněna 11.4.2012) sdělili soudu údaje o majetku dlužníka a o jeho právních úkonech, u kterých by bylo možno uplatnit jejich neplatnost nebo neúčinnost. Na tuto výzvu soudu žádný z dlužníkových věřitelů nereagoval; pouze se 30.4.2012 přihlásil shora uvedený věřitel s citovanou pohledávkou a 11.6.2012 další věřitel CARU Praha, s.r.o. s pohledávkou ve výši 33.075,02 Kč.

Odvolací soud z věřitelovy přihlášky a jejího doplnění shledal, že se přihlášením pohledávky do insolvenčního řízení stal jeho účastníkem (§ 14 IZ) a je tudíž věcně legitimován k podání odvolání podle § 144 odst. 3 IZ (ve znění účinném do 31.10.2012). Věřitel v odvolání tvrdil, že dlužník má majetek ve formě pohledávky z titulu náhrady škody za svým bývalým jednatelem, bez toho, že by důvod a výši této pohledávky jakkoli konkrétně vymezil, tedy aniž by nabídl konkrétní skutková tvrzení svědčící o porušení povinností bývalého jednatele při výkonu jeho funkce a o existenci škody, která v příčinné souvislosti tím dlužníku vznikla. Existence takové škodní pohledávky dlužníka za bývalým jednatelem se nepodává ani z odvolatelem předloženého Usnesení, jímž bylo odloženo podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl tento jednatel dopustit. V něm je toliko konstatováno, že dlužník pohledávku věřitele uznal a zahrnul ji do seznamu přijatých faktur a následně ji přefakturoval hlavnímu objednateli firmě SLSA se sídlem Pleystein v SRN, jež ji uznala, avšak dluh, jenž je kryt směnkou, dosud nezaplatila, že v době objednání přepravy u věřitele měl dlužník v hotovosti cca 400 tis. Kč a od Finančního úřadu pro Prahu 3 obdržel částku cca 1,5 mil. Kč; z těchto částek byly postupně hrazeny závazky dlužníka. K 31.10.2008 požádal Vl.Veleba obchodní rejstřík o ukončení své funkce jednatele v důsledku exekuce vedené na jeho obchodní podíl ve společnosti dlužníka. Jiné listiny na podporu své nekonkrétní spekulace o dlužníkově pohledávce náhrady škody odvolatel nenabídl, a o existenci této pohledávky (majetku dlužníka) tudíž za daného stavu věci uvažovat nelze.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka (ve formě insolvence i předlužení) byl osvědčen, a protože v insolvenčním řízení nebyl zjištěn majetek dlužníka, který by postačoval alespoň k úhradě nákladů tohoto řízení (nebyl totiž zjištěn žádný jeho majetek, který by mohl náležet do majetkové podstaty ani ve formě dlužníkových pohledávek), a současně byly splněny i ostatní kumulativní podmínky vymezené v § 144 odst. 1 IZ, soud rozhodl správně, když insolvenční návrh dlužníka podle tohoto ustanovení pro nedostatek majetku zamítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13.srpna 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová