3 VSPH 687/2012-B-35
KSPL 29 INS 3274/2011 3 VSPH 687/2012-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: František anonymizovano , anonymizovano , bytem Kyšice, V Lomu 211/211, o odvolání věřitele SLAVIA INVEST, a.s. se sídlem Praha 6-Veleslavín, Křenova 439/7, IČO: 25874501, zast. JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Praha 2, V Tůních 1636/1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 2012, č.j. KSPL 29 INS 3274/2011-B-19,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. dubna 2012, č.j. KSPL 29 INS 3274/2011-B-19, se v bodu I. výroku mění jen tak, že výše výtěžku zpeněžení, jež bude vydána zajištěnému věřiteli SLAVIA INVEST, a.s. se sídlem Praha 6-Veleslavín, Křenova 439/7, IČO: 25874501, činí 1.225.623,-Kč.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) k žádosti insolvenčního správce vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 1 SLAVIA INVEST, a.s. (dále jen Věřitel) ze zpeněženého zajištění ve výroku specifikovaného rodinného domu a pozemků nacházejících se v kat. území Kyšice u Plzně (dále též předmět zajištění) po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce ve výši 1.045.434,92 Kč (bod I. výroku) a insolvenčnímu správci uložil ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení vydat výtěžek zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášených pohledávek a v téže lhůtě běžící od vydání výtěžku podat o tom soudu písemnou zprávu a předložit upravený seznam přihlášených pohledávek zajištěného věřitele s poznámkou o datu a výši vyplacené částky a zbývající částky pohledávky pro vypořádání rozvrhem (bod II. výroku). Uvedl, že insolvenční správce požádal o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku Věřiteli, ocitoval ust. § 298 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a konstatoval, že správcův návrh shledal v souladu s § 298 IZ. V daném případě byl předmět zajištění zpeněžen za částku 2.170.000,-Kč, náklady na jeho správu nebyly žádné, náklady spojené se zpeněžením, jímž je odměna dražebníka, činily 208.320,-Kč, když s navýšením na tuto částku dali souhlas oba zajištění věřitelé, tedy vedle Věřitele s pohledávkou 1.225.623,-Kč též věřitel č. 11 Finanční úřad v Plzni s pohledávkou 7.864,-Kč; celková výše zjištěných zajištěných pohledávek činí 1.233.487,-Kč.

Soud pokračoval, že náklady na správu a zpeněžení by neměly jít jen k tíži zajištěných věřitelů, dosáhlo-li se vyššího zpeněžení než je výše celkových zajištěných pohledávek; odkázal přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20.10.2009 č.j. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 549/2009-B-60

(ve skutečnosti se jedná o č.j. 2 VSPH 594/2009-B-60), ale jeví se spravedlivým, aby se na jejich úhradě podíleli v poměrné části i věřitelé nezajištění.

Za této situace veden výše naznačenými úvahami proto vypočítal, že poměr zajištěných pohledávek ve vztahu k výtěžku zpeněžení představuje 56,84 % (tj. 1.233.487,-Kč/2.170.000,-Kč) a poměr nezajištěných pohledávek ve vztahu k výtěžku zpeněžení 43,16 %. Podle § 298 odst. 3 IZ lze náklady na zpeněžení odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku, nedá-li souhlas zajištěný věřitel s vyššími náklady. Náklady na zpeněžení odpovídající 5% výtěžku zpeněžení včetně DPH představují částku 130.200,-Kč, tedy nižší než náklady se zpeněžením spojené a odsouhlasené zástavními věřiteli, a z této částky pak na zajištěné věřitele připadá částka 74.005,70 Kč (tj. 56,84 %*130.200,-Kč) a na nezajištěné 56.194,30 Kč (tj. 43,16 %*130.200,-Kč). Vzhledem k tomu, že oba zajištění věřitelé dali společný pokyn o navýšení nákladů na zpeněžení, pak soud dovodil, že jsou povinni uhradit v poměru jejich pohledávek rozdíl mezi odsouhlasenými náklady (208.320,-Kč) a náklady odpovídající 5% výtěžku zpeněžení, tj. 78.120,-Kč (rozdíl částek 208.320,-Kč a 130.200,-Kč). Z uvedeného vyplývá, že náklady na zpeněžení připadající na nezajištěné věřitele činí celkem 155.475,70 Kč, což je součet částky 152.125,70 Kč (součet 74.005,70 Kč a 78.120,-Kč) a částky 3.550,-Kč, jež představuje 1/2 hodnoty znaleckého posudku. Pokud jde o poměry pohledávek zajištěných věřitelů, pak Věřitel má podíl 99,36 % (tj. 1.225.623,-Kč/1.233.487,-Kč) pohledávek zajištěných věřitelů a podíl věřitele č. 11 činí 0,64 % (tj. 7.864,-Kč/1.233.487,-Kč). Náklady odpovídající 155.475,70 Kč proto každý ze zajištěných věřitelů ponese v rozsahu jeho podílu na pohledávkách zajištěných věřitelů, tj. Věřitel ve výši 154.480,66 Kč (tj. 99,36 %*155.475,70 Kč) a věřitel č. 11 ve výši 995,04 Kč (tj. 0,64 %*155.475,70 Kč).

Uzavřel, že podle § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb. tak insolvenčnímu správci připadá 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, takže v případě Věřitele této odměně odpovídá částka 25.707,42 Kč (tj. 2 % + DPH*/1.225.623,-Kč-154.480,66 Kč), a proto bude zajištěnému Věřiteli vyplacena částka 1.045.434,92 Kč (tj. 1.225.623,-Kč-154.480,66 Kč-25.707,42 Kč), a míra jeho uspokojení tedy činí 85 % z výtěžku zpeněžení.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se vyslovuje souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 1.225.623,-Kč, jež představuje výtěžek zpeněžení předmětu zajištění po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a odměny insolvenčního správce. Namítl, že jeho pohledávka byla zjištěna ve výši 1.225.623,-Kč, zpeněžením zajištění pak bylo dosaženo výtěžku ve výši 2.170.000,-Kč, přičemž náklady spojené se zpeněžením činily 208.320,-Kč. Vyjádřil nesouhlas se závěry insolvenčního soudu o tom, že je třeba pohledávky zajištěných věřitelů ponížit o adekvátní část nákladů na zpeněžení a odměnu insolvenčního správce, neboť právě ze shora soudem prvního stupně citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze takové závěry neplynou. Naopak, v případě, kdy zůstatek výtěžku zpeněžení nedosáhne po provedeném odpočtu výše pohledávky zajištěného věřitele, je zajištěný věřitel povinen strpět, že jeho pohledávka bude uspokojena pouze zčásti. Postačí-li výtěžek zpeněžení jak na úhradu nákladů a odměny správce, tak na plné uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, bude zůstatek výtěžku jakožto součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu dalších pohledávek v insolvenčním řízení. Uzavřel, že v daném případě by jeho pohledávka měla být uspokojena v celém rozsahu, neboť po úhradě nákladů spojených se zpeněžením předmětu zajištění a odměny insolvenčního správce stále zbývá částka přesahující výši pohledávek zajištěných věřitelů, přičemž teprve tuto zbylou část je potom možno použít na úhradu pohledávek věřitelů nezajištěných. Doplnil, že insolvenční soud tak nedůvodným způsobem zkrátil uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů a upřednostnil pohledávky nezajištěných věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání Věřitele je důvodné.

Podle § 298 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5% výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4% výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 4). Pro zpeněžení podle § 293 (vázanost správce pokyny zajištěných věřitelů) se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3, tj. neuhradil náklady spojené s provedením svého pokynu k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty sloužící k zajištění pohledávky (odst. 5).

Z citovaného ustanovení plyne závěr, že zajištěný věřitel má v zásadě právo na úhradu své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty bez omezení a není správný názor, jak správně namítl odvolatel, podle něhož by náklady na jejich správu a zpeněžení a na příslušnou část odměny insolvenčního správce měly jít k tíži zajištěného věřitele; to by v praxi znamenalo, že by pohledávka zajištěného věřitele nemohla být nikdy uspokojena zcela, což je v rozporu s citovanou právní úpravou. Z povahy věci je zřejmé, že k plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení nemůže dojít jen v případě, že po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty výtěžek nedosahuje výše zajištěné pohledávky. V takovém případě zajištěný věřitel je povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popř. ve větším rozsahu, s nímž zajištěný věřitel souhlasil), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu sledovaných nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení (viz shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.října 2009, sp.zn. MSPH 79 INS 2373/2008, 2 VSPH 594/2009-B, a dále ze dne 30.listopadu 2009, sp.zn. KSUL 46 INS 3149/2008, 1 VSPH 692/2009-B).

V projednávané věci byla pohledávka Věřitele při přezkumném jednání zjištěna jako zajištěná uvedenými nemovitostmi ve výši 1.225.623,-Kč. Výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (plnění na dlužníkovu pohledávku zastavenou ve prospěch zajištěného věřitele), tj. 2.170.000,-Kč po odečtení nákladů spojených s jeho zpeněžením (208.320,-Kč), odměnou správce (jež by měla činit 38.464,-Kč) a 1/2 hodnoty znaleckého posudku (3.550,-Kč) postačuje na plnou úhradu odvolatelovy pohledávky, a proto bylo namístě dát insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku v plné výši zajištěné pohledávky Věřitele, tj. ve výši 1.225.623,-Kč. Zůstatek výtěžku, jež činí 686.179,-Kč, bude jako součást majetkové podstaty k dispozici k úhradě nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, postupoval proto podle § 220 odst.1 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. září 2013

JUDr. Michal Kubín , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová