3 VSPH 679/2016-A-15
KSPH 62 INS 5809/2016 3 VSPH 679/2016-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Andriye anonymizovano , anonymizovano , bytem Západní 448, 253 01 Chýně, o insolvenčním návrhu věřitele EDENHAM VENTURES LTD., se sídlem Coney Drive 4792 Belize City, Belize, zastoupený JUDr. Janou Osladilovou, zmocněnkyní, nar. 25. 10. 1963, bytem Vlastina 846, 161 00 Praha 6, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 5809/2016-A-8 ze dne 11. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 5809/2016-A-8 ze dne 11. března 2016 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 62 INS 5809/2016-A-8 ze dne 11. března 2016 zamítl v bodě I. výroku insolvenční návrh věřitele EDENHAM VENTURES LTD. (dále jen navrhovatel ) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem ze dne 10.3.2016 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. V insolvenčním návrhu tvrdil, že dlužník je v úpadku, neboť má ještě další 3 věřitele, vůči kterým má závazky déle než 30 dní po splatnosti a není je schopen plnit.

Cituje § 3 odst. 1 a § 143 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro osvědčení úpadku dlužníka. Navrhovatel neprokázal, zda dlužník má další věřitele, ani řádně neidentifikoval jeho závazky (zejména důvod vzniku a jeho splatnost), neboť pouze uvedl, že proti dlužníku by měla být vedena 3 exekuční řízení ve prospěch věřitelů ČSOB a.s., ČSOB Pojišťovna, a.s., EUFI-Projekt Chýně. Navrhovatel tedy neunesl důkazní břemeno, neboť namísto toho, aby prokázal, že dlužník je v úpadku, požadoval po soudu, aby si veškeré informace zjišťoval sám. Dále soud prvního stupně vznesl pochybnost nad tím, že by o změně věřitele při postoupení pohledávky na navrhovatele byl dlužník informován osobně, neboť takový postup považuje za nestandardní. Podotkl, že pohledávka navrhovatele je pohledávkou zajištěnou a vzhledem k okolnostem případu, zde není důvod, aby probíhalo ve věci insolvenční řízení, neboť insolvenční soud nemůže suplovat výkon rozhodnutí nebo exekuci. Z těchto důvodů soud prvního stupně, aniž by nařizoval jednání, insolvenční návrh zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 7 odst. 1 IZ ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení se navrhovatel řádně a včas odvolal a domáhal se, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh se nezamítá. Domnívá se, že insolvenčním návrhem splnil podmínky dle § 103 odst. 2 IZ, spočívající v uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, a v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 IZ jednoznačně doložil, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, že tyto závazky není schopen splácet a je zde dána mnohost věřitelů. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že neosvědčil úpadek dlužníka, neboť v insolvenčním návrhu dostatečně specifikoval další věřitele a jejich pohledávky (minimálně 2), které jsou splatné, vykonatelné a doposud neuhrazené. Dle jeho názoru již samotná existence exekučních řízení zcela prokazuje skutečnost, že dlužník nebyl schopen pohledávky dalších věřitelů plnit. Nelze navrhovateli vytýkat, že se pouze domnívá , že označení věřitelé mají za dlužníkem splatné pohledávky a není ani vyloučeno, že pohledávky již mohly být uhrazeny, neboť insolvenční navrhovatel vycházel z údajů zapsaných v katastru nemovitostí (resp. ze sbírky listin katastru nemovitostí). Najisto může v tomto směru navrhovatel tvrdit pouze údaje o své pohledávce. U pohledávek dalších označených věřitelů se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku, závisí nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je i to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby navrhovatel doložil, že proti dlužníkovi má splatnou pohledávku (§ 105 IZ), tj. aby připojil ke svému návrhu veškeré listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) ve smyslu § 97 odst. 3 IZ, a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku podle § 3 IZ. Pokud se navrhovateli nepodaří prokázat oprávnění k podání návrhu (jinými slovy, nedoloží-li existenci splatné pohledávky za dlužníkem), musí soud insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 2 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (§ 143 odst. 1 IZ).

Podle § 143 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 133 odst. 1 IZ).

Ze spisu se podává, že navrhovatel podal dne 10.3.2016 insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že má na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 7.2.2007 uzavřené mezi Hypoteční bankou a.s. (původní věřitel) a dlužníkem za dlužníkem splatnou pohledávku v aktuální výši 7.428.411,20,-Kč, již původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávky dne 15.9.2015 postoupil Hutní obchodní společnosti s.r.o. a ta mu ji postoupila postupní smlouvou ze dne 15.9.2015. Pohledávka byla zesplatněna dne 19.5.2012 a je zajištěna nemovitostmi v k.ú. Chýně, obci Chýně, LV č. 1471, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, a to k pozemku parcelní č. st. 637, jehož součástí je stavba č.p. 448, pozemku parc. č. 147/118 a pozemku parc. č. 147/167. Jako další věřitele navrhovatel označil: -Československá obchodní banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČO 00001350, s pohledávkou po splatnosti (minimálně od ledna 2013) ve výši 219.868,59 Kč s příslušenstvím, vymáhanou v exekučním řízení č.j. 121 EX 12615/2012, vedeném pověřenou soudní exekutorkou JUDr. Vendulou Flajšhansovou. Pohledávka musela být splatná již v roce 2012, neboť dne 8.1.2013 bylo vydáno usnesení Okresního soudu pro Prahu-západ o nařízení exekuce č.j. 206 EXE 5038/2013-9 a jedná se proto o závazek dlužníka, který nebyl splněn po dobu delší 3 měsíců po splatnosti. Pro uvedenou pohledávku bylo exekučním příkazem č.j. 121 EX 12615/12-34 ze dne 3.12.2015 rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví dlužníka, zapsaných na LV č. 1471 pro katastrální území Chýně, obec Chýně, okres Praha-západ. Pohledávka je po splatnosti minimálně od ledna 2013, tj. déle než 3 měsíce (38 měsíců) a dlužník pohledávku nesplácí; -ČSOB Pojišťovna, a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, IČO 45534306, s pohledávkou po splatnosti (minimálně od června roku 2012) ve výši 1.097,-Kč s příslušenstvím, vymáhanou v exekučním řízení č.j. 197 EX 84850/12 vedeném pověřeným soudním exekutorem Mgr. Alanem Havlicou. Pohledávka musela být splatná již v roce 2012, neboť dne 8.6.2012 bylo vydáno usnesení Okresního soudu pro Prahu-západ o nařízení exekuce č.j. 216 EXE 6693/2012-14 a jedná se proto o závazek dlužníka, který nebyl splněn po dobu delší 3 měsíců po splatnosti. Pro uvedenou pohledávku bylo exekučním příkazem č.j. 197 EX 84850/12-21 ze dne 9.12.2015 rozhodnuto o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví dlužníka, zapsaných na LV č. 1471 pro katastrální území Chýně, obec Chýně, okres Praha-západ. Pohledávka je po splatnosti minimálně od ledna 2013, tj. déle než 3 měsíce (45 měsíců) a dlužník pohledávku nesplácí. -EUFI-Projekt Chýně Na Vyhlídce s.r.o., se sídlem U Chýně 1250, 253 01 Hostivice, IČO 27236871, s pohledávkou ve výši 900.995,-Kč s příslušenstvím. Pro uvedenou pohledávku tohoto věřitele je na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka smluvní zástavní právo s právními účinku vkladu práva ke dni 26.6.2009.

Uvedl, že z uvedených tvrzení a z předložených důkazů je zřejmé, že dlužník má vedle insolvenčního navrhovatele, který za dlužníkem eviduje pohledávku k datu 19.2.2016 ve výši 7.428.411,20 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného hypotečního úvěru více věřitelů a je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Neschopnost dlužníka plnit své peněžité závazky navrhovatel dovozuje z toho, že dlužník tyto peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b) IZ)

V napadeném usnesení se soud prvního stupně zabýval důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 1 IZ, přesto namísto toho insolvenční návrh bez jednání zamítl.

Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 22.12.2010, sen. zn. KSPA 48 INS 6820/2009, 29 NSČR 41/2010 a zejména též v R 14/2011, ustanovení § 133 odst. 1 IZ upravuje výjimky z pravidla, podle něhož o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání. Ustanovení § 133 odst. 2 věta první IZ, podle něhož insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, neupravuje další, v ustanovení § 133 odst. 1 IZ, výjimku z tohoto pravidla, nýbrž určuje podmínky, za kterých je insolvenční soud povinen nařídit jednání i v případech popsaných v ustanovení § 133 odst. 1 IZ.

V posuzované věci však předpoklady pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu navrhovatele bez jednání splněny nebyly. Nejde totiž o případ, kdy soud insolvenčnímu návrhu vyhověl (napadeným usnesením návrh zamítl), přičemž žádný z účastníků řízení nevyslovil souhlas s tím, aby bylo o insolvenčním návrhu rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez jednání, ani se účasti na tomto jednání nevzdali-neučinil tak ani dlužník, ani sám navrhovatel.

Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že v daném případě nebylo dostatek důvodů ani pro odmítnutí insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně nesprávně dovodil nedostatek aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu ze skutečnosti, že navrhovatel dostatečně neosvědčil dlužníkův úpadek, neboť nepostavil na jisto, zda má dlužník další věřitele, ani řádně neidentifikoval jejich závazky (neuvedl důvod vzniku a splatnost závazků). Z insolvenčního návrhu je však zřejmé, že navrhovatel řádně vymezil svou splatnou pohledávku za dlužníkem a stejně tak dostatečně specifikoval pohledávky dalších dvou označených věřitelů dlužníka (ČSOB a.s. a ČSOB Pojišťovna a.s.), vyčíslil jejich vykonatelné a exekučně vymáhané pohledávky, které vzhledem k údajům o daných exekucích vedených již od roku 2012 jsou pohledávkami splatnými nepochybně déle než 3 měsíce. Taková tvrzení nastolují dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ domněnku, že dlužník úhrady předmětných závazků není schopen (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), kterou ostatní tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu nijak nevyvrací. Tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu jsou tedy dostatečná k tomu, aby na jejich základě-budou-li prokázána jako pravdivá-bylo možno přijmout závěr, že navrhovatel má vůči dlužníku splatnou pohledávku (že mu tedy svědčí aktivní legitimace ve věci) a že jsou naplněny i podmínky úpadku dle § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) IZ.

Za této situace bylo povinností soudu insolvenční návrh řádně projednat, tj. doručit ho dlužníku k vyjádření a dále postupovat ve smyslu § 133 IZ (o návrhu věcně rozhodnout po provedeném jednání).

Protože soud prvního stupně rozhodl bez nařízení jednání, zatížil insolvenční řízení zmatečnostní vadou, postupoval odvolací soud na základě těchto zjištění podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 5. května 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková