3 VSPH 679/2012-A-16
MSPH 89 INS 24525/2011 3 VSPH 679/2012-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Company Diamond Wind, spol. s r.o. se sídlem v Praze 6, Nad Hradním vodojemem 57/108, IČO 25798294, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2012, č.j. MSPH 89 INS 24525/2011-A-11,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2012, č.j. MSPH 89 INS 24525/2011-A-11, se p o t v r z u j e .

Od ůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zastavil insolvenční řízení .

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož svým usnesením č.j. MSPH 89 INS 24525/2011-A-6 z 29.12.2011 uložil dlužníkovi zaplatit bezhotovostně na označený účet insolvenčního soudu nebo hotově do jeho pokladny částku 35.000,--Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí a ve stanovené lhůtě, dlužník tuto částku ke dni vydání napadeného usnesení nezaplatil, přestože byl upozorněn na to, že nebude-li ve lhůtě záloha zaplacena insolvenční soud insolvenční řízení zastaví; proto postupoval podle § 108 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a insolvenční řízení zastavil.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, podle něhož insolvenčnímu soudu sděloval, že mu činí obtíže obstarat částku 35.000,--Kč vzhledem ke všem okolnostem a že se již podařilo tuto částku sehnat a je skládána na insolvenčním soudem určený bankovní účet. Vyjádřil přesvědčení, že napadené usnesení není správné a upozornil na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sen. zn. 3 VSOL 193/2012 ze 17.4.2012, z něhož plyne závěr, že stanovenou zálohu lze zaplatit i během odvolacího řízení. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesení obsahující uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení byla doručena dlužníkovi 8.1.2012 a nabylo právní moci 24.1.2012. Dlužník podáním doručeným insolvenčnímu soudu 29.2.2012 požádal o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení do 29.2.2012, avšak dosud zálohu nezaplatil.

Ze zprávy účtárny insolvenčního soudu odvolací soud zjistil, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla k 28.5.2012 na insolvenčním soudem označený účet složena.

Třeba zdůraznit, že v tomto odvolacím řízení se nelze zabývat otázkou důvodů pro uložení zálohy, neboť ta byla již pravomocně vyřešena, ani termínem splatnosti zálohy, neboť žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nebylo vyhověno a záloha nebyla zaplacena ani v dlužníkem navrhovaném termínu do 29.2.2012. Dlužník se nemýlí, pokud dovozuje, že lze zaplatit zálohu i v průběhu odvolacího řízení a že k takové skutečnosti by odvolací soud byl povinen při rozhodování o napadeném usnesení přihlédnout. Odvolací soud však nezjistil, že by došlo ke změně stavu od doby vydání napadeného usnesení.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený ze zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ InsZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 InsZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že insolvenční soud postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil, a proto je odvolací soud při nezměněném stavu, tj. za situace, kdy nebyla ke dni rozhodnutí záloha k insolvenčnímu soudu složena, z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. května 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva