3 VSPH 676/2013-A-121
KSPA 56 INS 4654/2012 3 VSPH 676/2013-A-121

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka ROTONDOR, s.r.o. se sídlem Pardubice, Polabiny, Fáblovka 404, IČO 28196783, zast. JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem třída Míru 92, Pardubice-Zelené Předměstí, vedeném na návrh a) ADENRIX INVESTMENTS LIMITED se sídlem 1st Floor, Kestrel House, Primett Road, Stevenage Hertfordshire SG1, 3 EE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg.č. 6256218, zast. Mgr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Římská 1222/33, Praha 2, b) TROWMART LIMITED se sídlem 15 Stopher House, Webber Street, Londýn, SE1 ORE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg.č. 4115679, zast. Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5, c) GRANT BUSINESS LIMITED se sídlem 142 The Fairway, Ruislip, Middlesex, HA4 OSH, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg.č. 07573494, zast. JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov, a d) dlužníka, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání navrhovatelů a), b) a c) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 4654/2012-A-63 ze dne 6. března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 4654/2012-A-63 ze dne 6. března 2013 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Od ůvo d ně n í:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v insolvenčním řízení dlužníka ROTONDOR, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPA 56 INS 4654/2012-A-63 ze dne 6.3.2013 v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh, v bodě II. výroku uložil navrhovatelům ADENRIX INVESTMENTS LIMITED (dále jen navrhovatel a), TROWMART LIMITED (dále jen navrhovatel b) a GRANT BUSINESS LIMITED (dále jen navrhovatel c), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatili dlužníku k rukám jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 12.705,-Kč, a v bodě III. výroku rozhodl, že navrhovateli a) se po právní moci usnesení vrací záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 23.2.2012 podal navrhovatel a) proti dlužníku insolvenční návrh. V něm tvrdil, že společnost MACON FINANCE AND CAPITAL LTD (dále jen MACON) dlužníku na základě smlouvy o úvěru uzavřené s ním dne 7.11.2008 poskytla úvěr do výše 3.000.000,-Kč. Podle ujednání smlouvy měly být jednotlivé tranše v rámci úvěrového limitu poskytovány podle jednotlivých dodatků, do 20 dnů od jejich uzavření, přičemž dlužník se zavázal platit denní úroky z jednotlivých vypůjčených částek ve výši 9 % p.a. ode dne jejich připsání na jeho bankovní účet, jednou ročně platit celkový součet úroků za kalendářní rok (do 90 dnů od konce příslušného kalendářního roku) a vrátit peněžní prostředky včetně úroků do 7.11.2012. Dodatkem č. 1 ze dne 10.11.2008 byla dlužníku poskytnuta část úvěru ve výši 300.000,-Kč a dodatkem č. 2 ze dne 6.1.2009 část úvěru ve výši 1.600.000,-Kč s tím, že se dlužník zavázal vrátit peněžní prostředky včetně úroků do 30.4.2011. Dále bylo dohodnuto, že pokud dlužník nevrátí celou jistinu s úroky do 1.7.2011, bude povinen hradit zákonné úroky z prodlení a další sankce s tím spojené. Dodatkem č. 3 ze dne 19.1.2011 byl úvěrový limit navýšen až na částku 15.000.000,-Kč a současně byla dlužníku poskytnuta část úvěru ve výši 800.000,-Kč. Dodatkem č. 4 ze dne 1.3.2011 mu byla poskytnuta část úvěru ve výši 700.000,-Kč a dodatkem č. 5 ze 28.3.2011 část úvěru ve výši 1.100.000,-Kč. Následně smlouvou o postoupení pohledávek a převodu práv a povinností ze dne 5.1.2012 postoupila MACON veškeré pohledávky z uvedené smlouvy navrhovateli a). Dlužník ale tyto závazky dlouhodobě nehradí; do 25.1.2012 zaplatil pouze částku 359.482,05 Kč na jistinu (dne 8.6.2011), ačkoli splatnost jistiny a úroku nastala již dne 30.4.2011. Ke dni 9.1.2012 tak navrhovatel a) evidoval za dlužníkem pohledávky v celkové výši 4.886.528,97 Kč (jistina 4.640.517,95 Kč a úroky 246.011,02 Kč). V návrhu dále tvrdil, že dlužník je v úpadku, neboť má vůči vícerým věřitelům peněžité závazky splatné déle než 30 dnů, které neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Jako dalšího věřitele dlužníka označil budoucího navrhovatele b). Kromě listin nabídnutých k důkazu svých tvrzení připojil navrhovatel a) i přihlášku své pohledávky.

Na výzvu soudu dlužník dne 3.4.2012 předložil obsáhlé vyjádření k věci s tím, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. S odkazem na dopis svého bývalého jednatele a společníka Jiřího Malivánka ze dne 12.3.2012 dlužník namítal, že se určité zájmové skupiny snaží prostřednictvím zfalšovaných listin majetkově obohatit na jeho úkor, k čemuž využívají zahraniční právnické osoby. Podle J. Malivánka nikdy nedošlo k uzavření smluv mezi dlužníkem a MACON, úvěrové smlouvy byly dodatečně zhotoveny za využití jeho zfalšovaných podpisů. Proto podal trestní oznámení. Dlužník potvrdil, že MACON poslala na jeho účet finanční prostředky, avšak bez uzavření konkrétní smlouvy. Paní Scott, jež měla co ředitelka tuto společnost zastupovat, J. Malivánek vůbec nezná, v sídle společnosti s nikým nejednal. Ze smlouvy ze dne 7.11.2008 a dodatku č. 1 ani není zřejmé, kde k podpisu mělo dojít. V době údajného uzavření dodatku č. 2 se J. Malivánek účastnil jiné celodenní akce. Dále dlužník namítl, že pohledávky z let 2008 a 2009 jsou již promlčeny. Tvrdil, že jeho účetnictví i datovou schránku a bankovní účet do začátku roku 2012 ovládali zaměstnanci ze skupiny WPB. Ti se zavázali, že dlužníkova jednatele budou informovat o významnějších finančních tocích na bankovní účet, což nečinili, zamlčeli i příjem částek v úhrnu okolo 3.500.000,-Kč v roce 2011. Bývalý jednatel ani neví, jak WPB tyto finanční prostředky utratila, neboť v lednu 2012 nebylo na účtu skoro nic. Podle bankovních výpisů za rok 2011 WPB Consulting, a.s. inkasovala z účtu dlužníka (bez zřejmého důvodu) celkem 468.304,60 Kč; pokusy dlužníka o komunikaci se jmenovanou společností byly bezvýsledné. Nedohledal, kam odešla 8.6.2011 platba ve výši 900.000,-Kč. Podle dlužníka přitom dvě označené osoby odcizily prázdné listiny obsahující podpis J. Malivánka. Dlužník dále tvrdil, že WPB usilovala získat nemovitosti od bývalého jednatele poté, co se dořeší soudní pře s Manfredem Švestkou, ačkoli dlužník zmocnil WPB jen k přípravným pracím pro bytový developerský projekt. Zřejmě bez vědomí bývalého jednatele byly uzavřeny smlouvy s A.D.N.S. s.r.o., kterými byl dlužník zavázán k plnění v řádu několika milionů korun. I za účelem splnění těchto plateb posílala MACON ze skupiny WPB finanční prostředky na účet dlužníka, z něhož pak 3.3.2011 odešla pro A.D.N.S. s.r.o. platba 1.290.000,-Kč. Skupina WPB tak přes MACON financovala své budoucí záměry s developerským projektem na Proseku a využívala k tomu bankovní účet dlužníka. WPB Consulting, a.s. očekávala, že jí J. Malivánek prodá společnost dlužníka, ale prodej se dne 6.1.2012 uskutečnil Ing. Šoupalovi, který je od toho data jediným jednatelem dlužníka. Poté skupina WPB zahájila vůči J. Malivánkovi a dlužníku řadu ataků (např. zahájením exekuce na základě zřejmě neplatného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, již proto dlužník navrhl zastavit, a zahájením insolvenčního řízení).

K pohledávce označeného dalšího věřitele TROWMART LIMITED (nyní navrhovatele b) dlužník uvedl, že jde opět o člena skupiny WPB, který zahájil protiprávně ono exekuční řízení, a proto dlužník učinil v této věci několik podání vůči orgánům činným v trestním řízení a notářské komoře. Tvrdil, že pohledávka US Property Management (dále jen US Property) ve výši 12.207.388,-Kč sice existuje, ale minimálně do 20.5.2013 není splatná (pročež nemohou být splatné ani sankce). Generální dohoda ze dne 17.5.2010 o úhradě závazků vzniklých ze smlouvy o úplatném postoupení pohledávky z 20.5.2008 nikdy dlužníkem uzavřena nebyla (je zfalšovaná). Naopak dne 22.4.2010 byla uzavřena dohoda o prodloužení splatnosti pohledávky do 20.5.2013. Dlužník navrhl odmítnutí nebo zamítnutí insolvenčního návrhu s tím, že není v úpadku, neboť nemá více věřitelů. Ohledně požadavku soudu na předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců dlužník uvedl, že nemá žádné zaměstnance, jeho jediným majetkem jsou nemovitosti zapsané na LV č. 512, 4152 a 4317 pro obec Praha, k.ú. Prosek v aktuální hodnotě 15-20 milionů Kč. Eviduje pouze závazek za US Property, který není splatný. K tomu dodal, že jeho účetnictví a daňové záležitosti řešila vždy poradenská firma WPB Consulting, a.s. podle smlouvy z roku 2008. Od neuskutečněného prodeje společnosti dlužníka ale jeho účetnictví zřejmě nevede, za 4. kvartál 2011 nebylo podáno přiznání k DPH; tento rok není stále uzavřen, a proto dlužník nemůže potvrdit správnost a úplnost seznamu závazků.

Navrhovatel a) podáním ze dne 1.7.2012 označil tvrzení dlužníka za vesměs lživá, rozporná a nevěrohodná s tím, že je z nich ovšem současně patrný úpadek dlužníka (neboť nedisponuje žádnými likvidními prostředky). Navrhovatel vysvětloval, že k úředním překladům listin došlo až 30.1.2012, v rámci přípravy dokumentace pro insolvenční řízení, o pravosti dokumentů to nic nevypovídá. Dlužník přitom potvrdil, že byl (resp. musel být) v kontaktu s MACON, když od ní pocházejí prvotní finanční transfery. Dlužníkův požadavek stran prokázání toho, kdo se zúčastnil podpisu smluv a v kterých dnech, považuje za nesmyslný a nadbytečný, neboť to by důkazem podepsání jednotlivých dokumentů být nemohlo. Samo poskytnutí úvěrů přitom dlužník nezpochybňuje a navrhovatel a) k tomu nabídl dostatečné důkazy. Poskytnutí úvěrů je ostatně patrné i z dlužníkovy účetní rozvahy za rok 2009, v níž jsou mezi pasivy uvedeny dlouhodobé závazky ve výši 14.107 tisíc Kč. Mezi ně patří pohledávka navrhovatele b) ve výši 12.207.388,-Kč (jistina), ve zbytku jde o poskytnuté tranše. Podle přílohy účetní závěrky tato pasiva představují úvěr od zahraniční společnosti a závazek z titulu nákupu pohledávky. Úvěrové prostředky dlužník vědomě používal ke své obchodní činnosti, úvěrové instrumenty zpochybnil po více než 3 letech od jejich uzavření, zjevně účelově. V obvyklé obchodní praxi je nemyslitelné, aby se finanční transfery v milionových částkách poskytovaly bez jakýchkoliv písemných smluv. Dlužníkova tvrzení stran jeho hospodaření či vnitřních sporů jsou podle navrhovatele a) pro věc nepodstatná. Zjevně z nich ale vyplývá, že se bývalý jednatel dlužníka o společnost řádně nestaral a její faktickou správu svěřoval třetím osobám; pak se nelze divit tomu, že si nepamatuje, jaké dokumenty podepsal. Ani on ani nový jednatel dlužníka dosud žádné kroky k uspokojení pohledávek věřitelů nečinili, přičemž dlužníkovy nemovitosti nelze považovat za likvidní majetek. Dodal, že u pohledávky jím označeného dalšího věřitele (nyní navrhovatele b) je podstatné jen to, zda vskutku existuje, nikoli zda je také již vykonatelná; proto není třeba zkoumat pravost notářského zápisu. Tvrzení dlužníka o nesplatnosti této pohledávky považuje za účelová.

V replice na toto podání dlužník uvedl, že není v úpadku (ani mu úpadek nehrozí), poukazoval na své nesouhlasné stanovisko ohledně rozhodných skutečností (platnosti či dokonce pravosti listin a uzavření tvrzených smluv) a namítal, že řada závazků je promlčena. Zjištění skutečného stavu věci by podle dlužníka vyžadovalo rozsáhlé důkazní řízení spočívající i ve svědeckých výpovědích a znaleckém posudku z oboru písmoznalectví, které přísluší řízení nalézacímu. Zopakoval, že u pohledávky nynějšího navrhovatele b) došlo k prodloužení její splatnosti a že k jejímu prokázání je navrhována řada zfalšovaných listin, provedení exekuce bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12.4.2012, č.j. 36 EXE 10583/2012 (sp.zn. 167 EX 349/12) odloženo do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu dlužníka na zastavení exekuce. Tvrzená pohledávka bude patrně předmětem soudních sporů, neboť podle ZENTRA, a.s. tato pohledávka neexistuje, tato společnost popřela i existenci pohledávky Filipa Bušiny (jak dokládá výzva k úhradě kupní ceny z 10.5.2012). Pokud vskutku neexistovala, nemohla být ani postoupena; je tedy sporná i co do svého základu. Konečně dlužník poukázal na trestní řízení, v němž jsou prošetřovány skutečnosti svědčící o tom, že se stal obětí trestné činnosti (ohledně opatření listin, které navrhovatel a/ nabídl k prokázání své pohledávky).

Dne 1.3.2013 přistoupil k insolvenčnímu řízení navrhovatel b) a podal přihlášku pohledávky. Tvrdil, že dlužník má více věřitelů, a to přinejmenším vůči oběma navrhovatelům. Přitom zastavil platby podstatné částky svých peněžitých závazků a s ohledem na hodnotu svého majetku a výši pohledávek navrhovatelů je zřejmě též v úpadku předlužením. Navrhovatel b) dále vysvětloval, že jeho pohledávka má původ v dlužníkově nákupu souboru nemovitostí na Proseku, které získal kupní smlouvou ze dne 27.5.2008 od ZENTRA, a.s. v likvidaci za cenu 12.207.388,-Kč. Ta byla hrazena započtením vůči pohledávce za ZENTRA, a.s. v likvidaci, kterou dlužník nabyl od Filipa Bušiny na základě postupní smlouvy ze dne 20.5.2008. Splatnost pohledávky ve výši 12.207.388,-Kč byla sjednána do 20.5.2010. Filip Bušina pak 18.6.2008 postoupil pohledávku za dlužníkem společnosti US Property. Ta s dlužníkem dne 17.5.2010 uzavřela generální dohodu o úhradě závazků vzniklých ze smlouvy o úplatném postoupení pohledávky, kterou došlo mimo jiné i k prodloužení splatnosti do 1.3.2011 výměnou za úročení sazbou 10 % p.a. s dojednáním úroku z případného prodlení po 1.3.2011 ve výši 12 %. Pohledávka ani v odloženém termínu splatnosti uhrazena nebyla a US Property ji dne 15.12.2011 postoupila navrhovateli b). Dlužníkem předložená dohoda o prodloužení splatnosti pohledávky je nevěrohodná (zvláště když podle ní za prodloužení splatnosti nezískala US Property žádné protiplnění, pohledávka nebyla navýšena o úrok ani nijak zajištěna). V účetní závěrce dlužníka je přitom pohledávka vedena jako krátkodobý závazek. Nynější předložení této sporné listiny a popírání uzavření generální dohody považuje navrhovatel b) za účelové jednání dlužníka. Zdůraznil, že není zapotřebí žádného dokazování stran platnosti zmíněného notářského zápisu ze dne 9.1.2012, neboť jeho předmětem jsou toliko úroky a smluvní pokuty, nikoli jistina pohledávky, a proto jen jistinu se smluveným úrokem zatím v insolvenčním řízení uplatňuje. K prokázání jeho pohledávky tudíž postačují označené listinné důkazy i účetní závěrky dlužníka, který ostatně pohledávku nepopírá. Dále se navrhovatel b) obsáhle vyjádřil k osobě dlužníka a k jeho personální a ekonomické situaci a k jiným možným motivům jeho odporu proti exekuci.

Dne 5.3.2013 přistoupil k insolvenčnímu řízení navrhovatel c). Tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek nabyl od WPB Consulting, a.s. pohledávku za dlužníkem ve výši 31.006,60 Kč s příslušenstvím za administrativní služby, které WPB Consulting, a.s. pro dlužníka na základě ústní smlouvy v letech 2009 až 2011 realizovala. Jde o poslední dvě fakturované částky za období 4. kvartálu 2011 (faktura č. FV20-525/2011 na částku 27.055,-Kč splatná 19.1.2012) a za prosinec 2011 (faktura č. FV20-551/2011 na částku 3.951,60 Kč splatná 25.1.2012). Podle navrhovatele b) je dlužník zjevně v úpadku, když má závazky též vůči navrhovatelům a) a b). V případě prvého navrhovatele by i při pravdivosti námitek dlužníka byl dán jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když minimálně u transakce podle dodatku č. 3 by nebyla taková pohledávka promlčená.

Soud prvního stupně ve smyslu § 107 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a judikatury Nejvyššího soudu posuzoval původní insolvenční návrh navrhovatele a) i dalšími insolvenčními návrhy navrhovatelů b) a c) společně.

Jednání o věci konaného dne 6.3.2013 se zúčastnil dlužník, všichni navrhovatelé a Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové, které do řízení vstoupilo. Přítomen byl i Vítězslav Pril, společník Hlista & Pril, v.o.s., která byla exekučním příkazem ze dne 7.2.2012, č.j. 167EX 349/12-23 (dříve 033 EX) soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka jmenována správcem podniku dlužníka; o dlužníkově návrhu na zastavení exekuce dosud nebylo rozhodnuto.

Při jednání navrhovatelé a) a b) setrvali na svých insolvenčních návrzích a stejně jako dlužník odkázali na všechna svá dosavadní vyjádření k věci. K uplatněné pohledávce navrhovatele c) dlužník uvedl, že ji neuznává, neboť není doložena (nebyla uzavřena mandátní smlouva). Státní zastupitelství se vyslovilo tak, že nemá pochybnost o existenci pohledávky navrhovatele a), když účtem dlužníka platby od MACON prošly, nicméně lze pochybovat o pohledávce navrhovatele b) s ohledem na usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání a na námitky stran její splatnosti. K pohledávce navrhovatele c), jež se neopírá o písemnou smlouvu a dlužník ji neuznává, by se měl vyjádřit správce podniku. Další dokazování by mělo směřovat k prokazování mnohosti věřitelů (eventuálních pohledávek finančního úřadu). K tomu správce podniku sdělil, že Finanční úřad pro Prahu 9 evidoval ke dni 7.12.2012 vůči dlužníku nedoplatek ve výši 7.682,-Kč splatný 30.11.2012. Dlužník existenci dalšího splatného závazku popřel. Navrhovatel a) označil další závazek dlužníka z půjčky od Ing. Šoupala ve výši 10.000,-Kč, jeho závazek vůči daňové poradkyni, vůči právním zástupcům a z titulu nájemného za užívání sídla. Dlužník ve vyjádření k pohledávce navrhovatele a) nepopřel uskutečnění plateb, ale trval na tom, že předmětné smlouvy nebyly uzavřeny. U pohledávky navrhovatele b) nadále namítal, že je nejen nesplatná, ale vzhledem k vyjádření ZENTRA, a.s. v likvidaci je sporná i co do své existence. Pohledávku navrhovatele c) odmítl jako neprokázanou, stejně jako ostatní označené závazky.

Ve smyslu § 105 IZ soud nejprve zkoumal, zda navrhovatelé doložili, že mají vůči dlužníku splatnou pohledávku.

V případě navrhovatele a) soud zjistil, že obsah úvěrové smlouvy s úvěrovým rámcem 3 mil. Kč, kterou dne 7.11.2008 MACON jako věřitel s dlužníkem uzavřela, i jejích následných 4 dodatků, je právě takový, jak navrhovatel a) v insolvenčním návrhu popsal. Ve smlouvě strany sjednaly, že podle jednotlivých dodatků budou do 20 dnů od jejich uzavření dlužníku poskytovány jednotlivé části úvěru, které dlužník vrátí i s dohodnutými úroky do 7.11.2012. Dodatkem č. 1 z 10.11.2008 bylo dohodnuto poskytnutí části úvěru ve výši 300.000,-Kč, dodatkem č. 2 ze 6.1.2009 poskytnutí části úvěru ve výši 1.600.000,-Kč se závazkem jeho vrácení dlužníkem do 30.4.2011. Dodatkem č. 3 z 19.1.2011 byl úvěrový limit navýšen na částku 15 mil. Kč a současně bylo dohodnuto poskytnutí části úvěru ve výši 800.000,-Kč. Dodatkem č. 4 z 1.3.2011 bylo dohodnuto poskytnutí části úvěru ve výši 700.000,-Kč a dodatkem č. 5 z 28.3.2011 části úvěru ve výši 1.100.000,-Kč. K důkazu byly přiloženy bankovní výpisy svědčící o čerpání jednotlivých částek úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek a převodu práv a povinností z 5.1.2012 pak MACON postoupila veškeré pohledávky z uvedené smlouvy navrhovateli a), který je v přihlášce vyčíslil celkovou částkou 4.886.528,97 Kč. Dlužník nepopřel transfer finančních prostředků na svůj účet. Popřel však právní základ pohledávky s tvrzením, že předložené smlouvy neuzavřel a jsou tudíž zfalšované-k sepsání byly použity prázdné listy s podpisem jeho bývalého jednatele J. Malivánka. U pohledávek z let 2008 a 2009 namítal jejich promlčení. Za této situace dospěl soud prvního stupně k závěru, že pohledávka navrhovatele a) nebyla doložena nesporně, a že by k jejímu prokázání bylo zapotřebí provádět dokazování např. účastnickým nebo svědeckým výslechem a pravděpodobně i znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví za účelem prokázání pravosti smlouvy o úvěru ze dne 7.11.2008 a těch dodatků, které se vztahují k nepromlčeným částkám.

Navrhovatel b) k prokázání své pohledávky předložil smlouvu o úplatném postoupení pohledávky uzavřenou dne 20.5.2008 mezi Filipem Bušinou, MBA jako postupitelem a dlužníkem jako postupníkem, vč. jejího dodatku č. 1 z 21.5.2008, podle které byla dlužníku postoupena pohledávka za ZENTRA, a.s. v likvidaci (nyní ZENTRA, a.s.) ve výši 12.207.388,-Kč. Pohledávku nároku na úplatu za postoupení této pohledávky ve výši 12.207.388,-Kč postupitel Filip Bušina, MBA smlouvou o úplatném postoupení budoucí pohledávky ze dne 18.6.2008 (vč. jejího dodatku č. 1 z 19.6.2008) postoupil US Property, a to výslovným datem splatnosti ke dni 20.5.2010. Dne 17.5.2010 byla mezi US Property a dlužníkem uzavřena generální dohoda o úhradě závazků vzniklých ze smlouvy o úplatném postoupení pohledávky z 20.5.2008, jíž došlo mimo jiné i k prodloužení splatnosti uvedené pohledávky do 1.3.2011 a k dohodě na odměně za prodloužení splatnosti ve výši 10 % p.a. z nominální hodnoty pohledávky a na smluvním úroku z případného prodlení. US Property předmětnou pohledávku postupní smlouvou ze dne 15.12.2011 postoupila navrhovateli b). Dlužník pohledávku zprvu označil za existující, nicméně od začátku tvrdil, že minimálně do 20.5.2013 není splatná. Generální dohodu označil za zfalšovanou. Předložil dohodu o prodloužení splatnosti pohledávky z 22.4.2010, podle které s US Property sjednal splatnost nově k datu 20.5.2013. Navrhovatel b) popřel pravost této dohody s tím, že mu o ní není nic známo a pokládá ji za nedůvěryhodnou. Posléze dlužník pohledávku popřel i co do pravosti s ohledem na vyjádření ZENTRA, a.s., podle kterého tato společnost popřela pohledávku Filipa Bušiny. Za takovéto situace soud prvního stupně dospěl i ohledně pohledávky navrhovatele b) k závěru, že by k jejímu doložení bylo nutné provést dokazování např. účastnickým nebo svědeckým výslechem či písmoznaleckým posudkem za účelem prokázání pravosti předložené generální dohody o úhradě závazků a dohody o prodloužení splatnosti pohledávky. Navíc bylo v mezidobí rozhodnuto o odložení exekuce dlužníka do doby pravomocného rozhodnutí o jeho návrhu na zastavení exekuce.

Navrhovatel c) předložil k prokázání své pohledávky za dlužníkem 2 výše zmíněné faktury, které dlužníku vystavila WPB Consulting, a.s. za služby definované následovně: za 4Q/2011-realitní služby, konzultační a poradenská činnost na projektu Bytový dům Rotondor a za 12/2011-personální služby, statutární orgány. K tomu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13.1.2012, podle níž WPB Consulting, a.s. postoupila navrhovateli c) obě fakturované pohledávky v celkové výši 31.006,60 Kč. Za situace, kdy dlužník pohledávku jako neprokázanou neuznal a kdy se tato má zakládat jen na smlouvě, která nebyla uzavřena písemně, měl ji soud za spornou pohledávku, u níž by bylo třeba prokazovat uzavření smlouvy účastnickým nebo svědeckým výslechem.

Soud prvního stupně uzavřel, že tvrzené pohledávky navrhovatelů vůči dlužníku nelze mít za nesporně doložené bez toho, že by v tom směru bylo prováděno další dokazování. Dovodil, že na takovou situaci se vztahují závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 30/2009 dne 29.4.2010, uveřejněného pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle nich důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami, a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce.

Protože tak nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, soud prvního stupně insolvenční návrh podle § 143 odst. 2 IZ zamítl.

O povinnosti procesně neúspěšných navrhovatelů k náhradě nákladů řízení dlužníku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Současně rozhodl o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení jejímu složiteli-navrhovateli a).

Proti tomuto usnesení se navrhovatelé a), b) a c) včas odvolali a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení buď zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že rozhodne o zjištění úpadku dlužníka. Namítali, že své splatné pohledávky za dlužníkem řádně doložili, že minimálně pohledávky navrhovatele a) nemohou být sporné, a že argumenty dlužníka jsou zjevně účelové, nekonkrétní, nevěrohodné a nedoložené.

Svoji odvolací argumentaci navrhovatelé stavěli (v zásadě shodně) zejména na tom, že pohledávky navrhovatele a) dlužník nezpochybňoval co do jejich výše, ale jen co do jejich právního důvodu. Nepopřel, že od MACON (právního předchůdce navrhovatele a) obdržel bezhotovostně na svůj účet uvedené finanční prostředky (což potvrdil i správce podniku dlužníka). Takové prostředky ostatně dlužník vykazoval i ve svých účetních závěrkách jako úvěr od zahraniční společnosti , přičemž netvrdil, o jaký jiný úvěr (od jaké jiné společnosti než od MACON) by mělo jít. Dlužník popíral jen uzavření úvěrové smlouvy s MACON a jejích dodatků. I kdyby však vskutku uzavřeny nebyly, vznikl by dlužníku na základě nezpochybněných finančních tranší závazek z bezdůvodného obohacení, který je minimálně v části tranší z roku 2011, u nichž nebylo namítnuto promlčení, nesporný. Dlužníkova obrana námitkou zfalšování smluv ale zjevně obstát nemůže. Předně je nemyslitelné, že by nějaká společnost (natož z Velké Británie) poskytovala dlužníku mnohamilionové prostředky bez řádně uzavřené úvěrové smlouvy. Navíc je nevěrohodná dlužníkova verze o falšování smluv tím, že jeho bývalý jednatel podepsal prázdné papíry a ty pak byly zneužity k dopsání textu smluv. Na předložených úvěrových listinách je jednatelův podpis na každé straně, vždy na jiném místě a v jiném provedení. V tom směru by nemohl zjednat jasno soudem uváděný písmoznalecký posudek, neboť má-li jít o zneužité podepsané blanko papíry, je podpis pravý.

Také pohledávka navrhovatele b) prochází účetnictvím dlužníka-jako závazek z titulu nákupu pohledávky ve výši 12.207.000 Kč . Dlužník ani nepopírá pravost a výši této pohledávky, jen její splatnost, když zpochybňuje pravost generální dohody s prodloužením splatnosti do 1.3.2011 zcela nekonkrétní námitkou o jejím zfalšování. Místo ní předkládá nevěrohodnou dohodu o prodloužení splatnosti do 20.5.2013, k jejímuž uzavření nelze věřit již proto, že by měla zakládat ekonomicky neopodstatněné značné odložení splatnosti pohledávky US Property bez jakéhokoli finančního bonusu pro tohoto věřitele, s nímž naopak počítá odložení splatnosti (ovšem kratší) v generální dohodě. Tato generální dohoda tedy zjevně platí, ostatně byla uzavřena později než dlužníkem předkládaná dohoda o prodloužení splatnosti a tedy by ji musela nahradit. Zcela vágní je přitom dlužníkova námitka možné neexistence pohledávky za ZENTRA, a.s., již měl získat postoupením od F. Bušiny, MBA. Z hlediska existence samotné pohledávky navrhovatele b), jež sama ani není dlužníkem zpochybňována, lze nicméně pokládat spor o pravost uvedených dohod o splatnosti za nevýznamný. Navrhovatel b) totiž v daném insolvenčním řízení neuplatňuje vůči dlužníku další nároky plynoucí z generální dohody (které jsou předmětem dlužníkem napadaného notářského zápisu a následné, nyní odložené, exekuce), ale pouze nespornou jistinu. Je také zjevné, že i kdyby měla být splatnost pohledávky posuzována dle dlužníkem tvrzené dohody, nastane již v květnu 2013, a její úhradu nelze očekávat, jelikož dlužník podle správce podniku nemá žádné likvidní prostředky, naopak má i další závazky.

Co se týká pohledávek navrhovatele c), dlužník sám zmiňoval, že mu WPB Consulting, a.s. poskytovala služby, a jistě tak nečinila bezplatně. Dlužník jí také za dřívější služby platil a posléze prostě platit nechtěl nebo nebyl schopen. Konečně navrhovatelé shodně namítali, že soud prvního stupně sice konal o věci jednání, na něm však-po přednesech účastníků-žádné dokazování neprovedl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání jsou opodstatněna.

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Základním předpokladem úspěchu insolvenčního návrhu podaného jinou osobou než dlužníkem je doložení legitimace této osoby k podání insolvenčního návrhu, tedy toho, že je věřitelem dlužníka, vůči němuž má peněžitou pohledávku, a to pohledávku již splatnou (§ 97 odst. 3 a § 105 IZ). Teprve pokud navrhovatel prokáže svoji věcnou legitimaci, může se insolvenční soud zabývat předmětem dané fáze řízení-zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku. Zatímco při zkoumání dlužníkova úpadku soud není vázán důkazními návrhy účastníků a dle potřeby je povinen provést k osvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené (§ 86 IZ), v otázce aktivní legitimace navrhujícího věřitele, jež je předpokladem projednání dlužníkova úpadku, spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní výhradně na insolvenčním navrhovateli. Jestliže navrhovateli existenci své splatné pohledávky vůči dlužníku nedoloží, musí soud jeho insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 2 IZ bez dalšího, tedy bez ohledu na to, zda snad z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

K požadavku osvědčení věcné legitimace insolvenčního navrhovatele-věřitele se vyslovil Nejvyšší soud též v usnesení sen.zn. 29 NSČR 30/2009 dne 29.4.2010 uveřejněném pod č. 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm k závěrům, které soud prvního stupně citoval, také zdůraznil, že rozhodnutí, jímž soud zamítá insolvenční návrh věřitele proto, že by dokazováním sporných skutečností o jeho pohledávce nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, nemůže rezignovat na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení, ani na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak (ve sporném řízení) podle soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení muselo stát.

V posuzované věci soud prvního stupně postavil napadené rozhodnutí právě na tom, že vzhledem k obraně dlužníka by k prokázání existence sporných splatných pohledávek navrhovatelů (uzavření tvrzených smluv a jiných dohod, z nichž má jejich vznik nebo splatnost pocházet) bylo zapotřebí provést rozsáhlé dokazování (svědeckými výslechy či písmoznaleckými posudky), které přesahuje rámec insolvenčního řízení určený ke zkoumání aktivní legitimace navrhovatele a přísluší řízení nalézacímu.

Takový závěr však zjevně nemůže obstát ohledně pohledávek navrhovatele a), jež uplatnil jako pohledávky nabyté postoupením od původního věřitele MACON, který dlužníku poskytl v letech 2008-2011 mnohamilionové finanční prostředky na základě úvěrové smlouvy ze dne 7.11.2008 a jejích následných dodatků. Jakkoli se v kontextu všech okolností věci jeví argumentace dlužníka o zfalšování úvěrové smlouvy a jejích dodatků značně nevěrohodná, je zřejmé, že i kdyby smlouva vskutku uzavřena nebyla, pak za situace, kdy dlužník nezpochybňoval, že tvrzené finanční prostředky od MACON obdržel, dle § 451 občanského zákoníku by dlužníku vznikl vůči MACON závazek vrácení tohoto bezdůvodně přijatého plnění (v rozsahu dle § 458 občanského zákoníku). Jelikož i taková pohledávka (třebaže ne ze smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení) by postupní smlouvou ze dne 5.1.2012 z MACON na navrhovatele a) přešla (viz judikatorní závěry vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 678/2009 ze dne 19.10.2011, R 27/2012), nelze mít za nedoložené jeho pohledávky vzniklé poskytnutím finančních prostředků dlužníku bez právního důvodu (v rozsahu, v němž nejsou-nemohou být-dotčeny namítaným promlčením). Jinak řečeno, dlužník nečiní spornými rozhodné skutečnosti svědčící o tom, že nemá-li vůči němu navrhovatel a) pohledávky z titulu úvěrové smlouvy, jde o pohledávky z bezdůvodného obohacení. K prokázání existence takových (nepromlčených) pohledávek, jejich splatnosti a nabytí navrhovatelem a), a tedy i k průkazu aktivní legitimace tohoto navrhovatele, zjevně není zapotřebí žádného nadměrného dokazování (zvláště při zohlednění shodných skutkových tvrzení účastníků).

Ohledně pohledávek navrhovatelů b) a c) vůči dlužníku-jejich aktivní legitimace-pak soud prvního stupně v napadeném usnesení, vydaném na jednání konaném dne 6.3.2013, žádné závěry činit nemohl. Tito navrhovatelé uplatnili své pohledávky v insolvenčních návrzích došlých soudu dne 1.3.2013 a 5.3.2013, jimiž k řízení přistoupili (§ 107 IZ). Protože tyto návrhy došly soudu těsně před jednáním, do jehož konání (a dokonce ani na tomto jednání) nebyly dlužníku doručeny (§ 107 odst. 5 IZ), nemohl se k nim dlužník řádně vyjádřit, takže je soud na jednání nemohl projednat a věcně o nich rozhodnout (§ 133 IZ).

Pro rozhodnutí o odvoláních je nicméně zásadně podstatná skutečnost, že po vydání napadeného usnesení, jímž soud rozhodl o insolvenčních návrzích navrhovatelů jinak než rozhodnutím o úpadku (jejich zamítnutím), a jež dosud nenabylo právní moci, podal insolvenční návrh i sám dlužník (A-108). Dle § 107 IZ tak dlužník okamžikem doručení jeho návrhu soudu (dnem 6.8.2013) jako další insolvenční navrhovatel přistoupil k danému insolvenčnímu řízení zahájenému k návrhu navrhovatele a). Jakkoli pro dlužníka co dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení daný v době jeho přistoupení k řízení (§ 107 odst. 2 IZ), stává se tímto okamžikem jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi příslušejícími insolvenčnímu navrhovateli, a jeho insolvenční návrh se stává spolu s dosavadními návrhy procesním podkladem zkoumání podmínek pro rozhodnutí o jeho úpadku, jehož se nyní společně s ostatními navrhovateli v daném (dosud neskončeném) insolvenčním řízení domáhá.

Insolvenční návrh dlužníka je přitom právně perfektní jak co do jeho obsahových náležitostí vymezených v § 103 odst. 1 a 2 IZ, tak co do jeho povinných příloh dle § 104 IZ-připojených seznamů majetku, závazků a zaměstnanců. Dlužník v insolvenčním návrhu nabídl dostatečná skutková tvrzení, která-budou-li shledána pravdivými-umožňují přijmout závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, jehož se dovolává. Jestliže na základě tohoto dlužníkova insolvenčního návrhu bude možno mít jeho úpadek za osvědčený (§ 132 odst. 1 IZ), bude možno vydat rozhodnutí o jeho úpadku i bez jednání a bez ohledu na to, zda navrhovatelé a), b) a c), či alespoň některý z nich doložil svoji aktivní legitimaci.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pouče ní : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

V Praze dne 1. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová