3 VSPH 669/2012-B-47
MSPH 99 INS 4683/2010 3 VSPH 669/2012-B-47

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka AZ financial & consultancy, a.s. se sídlem Vítězné náměstí 577/2, Praha 6, IČO 28931262, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Václava Kulhavého, advokáta se sídlem Jeseniova 837/10, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 4683/2010-B-40 ze dne 30. března 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 4683/2010-B-40 ze dne 30. března 2012 se v bodě I. výroku pod písmenem b) m ě n í tak, že výše výdajů činí celkem 39.458,48 Kč včetně odměny insolvenčního správce, a v bodě II. výroku se m ě n í tak, že se určuje odměna insolvenčního správce ve výši 36.000,-Kč včetně DPH.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka AZ financial & consultancy, a.s. (dál jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 99 INS 4683/2010-B-40 ze dne 30.3.2012 v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu insolvenčního správce ze dne 21.12.2011, podle které a) příjmy činí celkem 3.458,48 Kč a b) výdaje činí celkem 27.458,48 Kč včetně odměny insolvenčního správce (dále též jen správce), a v bodě II. výroku určil odměnu insolvenčního správce ve výši 24.000,-Kč včetně DPH.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 21.12.2011 mu insolvenční správce předložil dílčí zprávu s konečným vyúčtováním konkursu s tím, že příjmy konkursu ze zpeněžení činí 3.458,48 Kč a výdaje činí 57.458,48 Kč, z nichž připadá na výdaje insolvenčního správce částka 3.458,48 Kč a na jeho odměnu včetně DPH částka 54.000,-Kč (45.000,-Kč a DPH 9.000,-Kč). Žádný další majetek dlužníka, který by postačoval pro uspokojení pohledávek věřitelů, insolvenční správce nezjistil. Soud přezkoumal konečnou zprávu postupem podle § 304 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), uvědomil o ní účastníky řízení s tím, že byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku a vyvěšena na úřední desce soudu dne 30.12.2011 a do 15 dnů od zveřejnění proti ní lze podat námitky. V zákonné lhůtě nebyly vzneseny žádné námitky.

Ze spisu soud zjistil, že příjmy dosažené v konkursu ze zpeněžení skutečně činí celkem 3.458,48 Kč a že výdaje správce dosáhly téže výše. Nesprávným však shledal vyúčtování odměny insolvenčního správce v celkové výši 54.000,-Kč (45.000,-Kč s DPH 9.000,-Kč), když zpeněžením bylo dosaženo jen částky 3.458,48 Kč. Proto soud postupoval podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) za použití moderačního ustanovení § 38 odst. 3 IZ a odměnu správce určil s ohledem na dobu, rozsah a náročnost jím vykonávané činnosti ve výši 20.000,-Kč s připočtením 20 % DPH ve výši 4.000,-Kč (neboť správce je plátcem této daně), tj. celkem ve výši 24.000,-Kč. Vycházel přitom z toho, že správce v době od zjištění úpadku (tj. od 7.6.2010) a následného prohlášení konkursu, k němuž došlo dne 11.8.2010, provedl úkony související se soupisem majetku do podstaty a přezkoumáním 16 přihlášených pohledávek insolvenčních věřitelů, účastnil se přezkumného jednání a schůze věřitelů a zpracoval konečnou zprávu. Z uvedeného vyplývá, že v konkursu není dostatek majetku pro uspokojení nároků přihlášených věřitelů.

Z uvedených důvodů soud podle § 304 odst. 4 písm. a) IZ schválil konečnou zprávu s tím, že příjmy činí 3.458,48 Kč a výdaje činí 27.458,48 Kč včetně odměny insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se insolvenční správce JUDr. Václav Kulhavý včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v bodě I. b) výroku změnil tak, že výdaje činí celkem 57.458,48 Kč včetně odměny insolvenčního správce, a aby je v bodě II. změnil tak, že se odměna insolvenčního správce určuje částkou 54.000,-Kč včetně DPH. Uvedl, že jakkoli dosažený výtěžek zpeněžení není vysoký, nemůže mu tu tato okolnost jít k tíži za situace, kdy provedl řádné zpeněžení veškerého dohledaného majetku dlužníka. Důvodem pro krácení jeho odměny pak nemůže být ani délka insolvenčního řízení, již navíc ve sledované souvislosti pokládá správce principielně za irelevantní kriterium.

Správce je přesvědčen o tom, že kdyby soud řádně zkoumal skutečný rozsah jeho činnosti, nemohl by ke snížení odměny přistoupit. Správce totiž-nad rámec běžných úkonů spočívajících např. v soupisu majetkové podstaty a přezkumu 16 pohledávek na 2 přezkumných jednáních-musel řešit nestandardní situace, které vyžádaly další jeho činnost. Byl nucen obsáhle komunikovat s Policií ČR, několikrát se zúčastnil jako svědek líčení ve věci trestních stíhání prokuristky dlužníka viněné z podvodů a zpronevěry. Současně se snažil zjistit, jak bylo naloženo s prostředky, které měly být složeny jako základní kapitál dlužníka u peněžního ústavu (k čemuž několikrát navštívil pobočku České spořitelny, a.s. a obchodní rejstřík); ani orgánům policie se však v této věci nepodařilo nic zjistit. Správce přitom usiloval o získání účetnictví od předsedy představenstva dlužníka a prokuristky a o jejich předvolání k výslechu u insolvenčního soudu, bohužel s nevalným úspěchem. Průběh insolvenčního řízení a výkonu správcovy činnosti byl komplikován naprostou nesoučinností prokuristky (vystupující pod různými jmény a tituly), která s ním nikterak nekomunikovala; předseda představenstva spolupracoval minimálně, tvrdil, že veškeré podklady má právě prokuristka.

Zásadně je však správce přesvědčen o tom, že při učení jeho odměny nebylo možno postupovat podle § 5 vyhlášky, když podle tohoto ustanovení lze odměnu stanovit jen pokud v konkursu nebyl zpeněžen žádný majetek a odměnu proto nelze určit podle § 1 vyhlášky. O takový případ však v dané věci nejde, a správci tudíž náleží minimální odměna dle § 1 odst. 5 vyhlášky ve výši 45.000,-Kč (s DPH), již vyúčtoval. Ke krácení této odměny postupem dle § 38 odst. 3 IZ žádného věcného důvodu nebylo, neboť správce se nedopustil porušení své povinnosti ani nedošlo k tomu, že by nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ač to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Soud ostatně žádné důvody pro takovouto moderaci neuvedl a ani ji neprojednal s věřitelským orgánem, jak zákon ukládá. Svoji funkci správce vykonával s maximálním nasazením, v časovém rozsahu stovek hodin, žádných pochybení či průtahů se nedopustil, potřebné úkony činil bez pobídek soudu. Podmínky ke snížení vyúčtované odměny (jež pak soud promítl i do výše celkových výdajů) tudíž nebyly dány. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 38 odst. 3 IZ vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

Podle § 38 odst. 5 IZ způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis.

Tímto předpisem je vyhláška, která-v souladu s § 38 odst. 1 věty druhé IZ-v § 1 odst. 1 stanoví, že odměnu insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Odstavce 2 a 3 téhož ustanovení stanoví, že odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku (v případě výtěžku do 10 milionů Kč činí 15 %), přičemž odstavec 4 vymezuje, že se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených naroveň pohledávkám za podstatou. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč.

Ustanovení § 2, 3 a 4 vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs. Podle § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Z uvedeného plyne, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, odměna insolvenčního správce se určí (vypočte) postupem podle § 1 vyhlášky za předpokladu, že v insolvenčním řízení bylo dosaženo alespoň jednoho z výtěžků, z nichž se odměna podle tohoto ustanovení vypočítává, tedy že je tu výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele dle § 1 odstavce 2 vyhlášky, anebo výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky-výtěžek určený k uspokojení nezajištěných věřitelů (kromě věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 IZ), tj. výtěžek určený k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 IZ a pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů zahrnutých do rozvrhu. Jestliže součet odměn příslušejících správci z uvedených rozhodných výtěžků, anebo výtěžek z jednoho z nich, pokud druhý rozhodný výtěžek k dispozici není, činí méně než 45.000,-Kč, náleží insolvenčnímu správci podle § 1 odst. 5 vyhlášky odměna v této výši. O situaci, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit dle § 1 vyhlášky a kdy ji proto určí insolvenční soud úvahou podle § 5 vyhlášky (dle kriterií v tomto ustanovení uvedených), jde v případě, že v insolvenčním řízení (konkursu) nebylo žádného z výše uvedených rozhodných výtěžků dosaženo (protože tu nebylo zpeněženého majetku sloužícího k zajištění a nejsou tu finanční prostředky podstaty, ať již získané zpeněžením majetku podstaty či představované dlužníkovými finančními prostředky na hotovosti nebo na jeho účtech, anebo tyto postačují jen k uspokojování pohledávek za podstatou dle § 168 IZ).

Podle konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce ze dne 21.12.2011, o nichž soud napadeným usnesením rozhodl, příjmy majetkové podstaty dosáhly celkové výše 3.458,48 Kč, stejné výše dosáhly i dosavadní výdaje (pohledávky za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 IZ vzniklé po rozhodnutí o úpadku), které tvoří hotové výdaje správce (poštovné a cestovné) ve výši 1.358,48 Kč, náklady spojené se správou a udržováním podstaty (na vedení účetnictví a plnění daňových povinností) ve výši 2.000,-Kč a zaplacená DPH ve výši 100,-Kč. Žádné pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 IZ) v insolvenčním řízení uplatněny (správcem zjištěny) nebyly. V konečné zprávě insolvenční správce provedl vyúčtování své odměny (pohledávky za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 IZ), a to dle § 1 odst. 5 vyhlášky ve výši 45.000,-Kč s DPH 9.000,-Kč, tj. celkem částkou 54.000,-Kč.

Výsledek insolvenčního řízení vyplývající z konečné zprávy a vyúčtování je tedy takový, že příjmy podstaty zjevně nepostačují ani k uspokojení všech pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 IZ včetně odměny insolvenčního správce, neboť na úhradu této odměny z nich již ničeho nezbývá.

Z uvedeného je zřejmé, že vyúčtování odměny insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky nebylo správné, neboť nebylo dosaženo žádného z rozhodných výtěžků, na jejichž základě by bylo možno jeho odměnu dle § 1 vyhlášky určit. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když odměnu insolvenčního správce určil dle § 5 vyhlášky-úvahou vycházející z délky doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonávané činnosti. Při takovém postupu je samozřejmě z povahy věci vyloučeno užití moderačního práva dle § 38 odst. 3 IZ (moderace se může uplatnit jen v případě odměny určené podle § 1 vyhlášky). Patrně jen nedopatřením soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí o odměně správce odkazoval také na užití moderačního práva, ač je zjevně nikterak nepoužil, neboť svoji úvahu o přiměřenosti odměny stavěl (zcela správně) jen na kriteriích stanovených v § 5 vyhlášky.

Ve smyslu těchto kriterií nicméně odvolací soud nepovažuje odměnu správce určenou soudem prvního stupně ve výši 20.000,-Kč za odpovídající.

Z obsahu spisu vyplývá, že správce před předložením konečné zprávy, přezkoumal přihlášky 16 věřitelů, které byly za jeho účasti projednány na 2 přezkumných jednáních, zúčastnil se schůze věřitelů, provedl soupis majetkové podstaty a se souhlasem soudu a věřitelského orgánu zpeněžil prodejem mimo dražbu zjištěné movité věci dlužníka. Přitom podal soudu v průběhu řízení čtyři dílčí zprávy, v nichž popisoval nesoučinnost prokuristky a předsedy představenstva dlužníka a své úkony, které ke zjištění majetku náležejícího do podstaty činí (které pak popsal i v odvolání), a inicioval také předvolání uvedených osob k výslechu a prohlášení majetku dlužníka dle § 214 IZ, které se ovšem opakovaně nepodařilo uskutečnit a soud posléze od dalších pokusů o výslech upustil. K výkonu funkce správce přitom soud ani žádný z věřitelů nebo dlužník neměli žádných připomínek, námitky proti výsledkům řízení vyjádřeným v konečné zprávě nikdo z nich nepodal.

Po zhodnocení všech uvedených okolností věci je odvolací soud přesvědčen o tom, že rozsahu a náročnosti činnosti insolvenčního správce v daném insolvenčním řízení je přiměřená odměna ve výši 30.000,-Kč, tj. včetně DPH (jíž je správce plátcem) odměna v celkové výši 36.000,-Kč. Tomu odpovídá navýšení celkových výdajů (včetně odměny správce) na částku 39.458,48 Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu a napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodě I. písm. b) výroku a v bodě II. výroku změnil, jak uvedeno výše.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 13. prosince 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva