3 VSPH 668/2015-A-13
KSPH 65 INS 5941/2015 3 VSPH 668/2015-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem na Krétě 213, 267 06 Hýskov, zastoupen JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem Husovo náměstí 65/2, 268 01 Hořovice, o insolvenčním návrhu věřitele Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem K Dědu 1647, 266 01 Beroun, zastoupený Mgr. Renátou Pešlovou, advokátkou se sídlem Tomíčkova 2287/9, 148 00 Praha 4, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 5941/2015-A-6 ze dne 10. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 5941/2015-A-6 ze dne 10. března 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 65 INS 5941/2015-A-6 ze dne 10.3.2015 zamítl v bodě I. výroku insolvenční návrh věřitele Jaroslava anonymizovano (dále jen navrhovatel ) a dále uvedl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel se insolvenčním návrhem ze dne 5.3.2015 domáhal zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník ). Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má vůči navrhovateli závazek v celkové výši 16.391.000,-Kč, přičemž právním důvodem je směnka ze dne 14.1.2015, která se stala splatnou dne 3.3.2015. Za další věřitele navrhovatel označil další čtyři osoby se splatnými pohledávkami, které dlužník neplní.

Cituje § 3 odst. 1, 2 a § 143 odst. 1, 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), dospěl soud prvního stupně k závěru, že nebyly splněny podmínky pro osvědčení úpadku dlužníka. Navrhovatel dle soudu prvního stupně neprokázal platební neschopnost dlužníka, neboť splatnost pohledávky navrhovatele nebyla delší než 3 měsíce.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel řádně a včas odvolal a domáhal se, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že podmínka, aby pohledávka navrhovatele byla po splatnosti v kvalifikované lhůtě, není zákonem stanovena, neboť § 105 IZ požaduje toliko, aby pohledávka byla splatná. Navrhovatel se domnívá, že dostatečně osvědčil svou aktivní legitimaci, existencí své splatné pohledávky, mnohost věřitelů a neschopnost dlužníka hradit své splatné závazky-domněnkou dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ, kdy dlužník je prokazatelně v prodlení s placením nejméně dvou peněžitých závazků dvěma různým věřitelům po dobu delší 3 měsíců. Nad to navrhovatel upozorňuje na skutečnost, že soud rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele bez jednání, v čemž spatřuje vadu řízení.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku, závisí nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je i to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby navrhovatel doložil, že proti dlužníkovi má splatnou pohledávku (§ 105 IZ), tj. aby připojil ke svému návrhu veškeré listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) ve smyslu § 97 odst. 3 IZ, a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku podle § 3 IZ. Pokud se navrhovateli nepodaří prokázat oprávnění k podání návrhu (jinými slovy, nedoloží-li existenci splatné pohledávky za dlužníkem), musí soud insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 2 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (§ 143 odst. 1 IZ).

Podle § 143 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 133 odst. 1 IZ).

Ze spisu se podává, že navrhovatel podal dne 5.3.2015 insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v aktuální výši 16.391.000,-Kč z titulu směnky ze dne 14.1.2015, splatnou dne 3.3.2015. Jako další věřitele navrhovatel označil: -Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Jaselská 1129, 266 01 Beroun, s pohledávkou ve výši 6.978.116,19 Kč s příslušenstvím, z titulu úvěrové smlouvy č. 520/281/09/1/01 ze dne 23.7.2009, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 9.1.2010, dluh se stal splatný dne 18.9.2014, -Šimona anonymizovano , anonymizovano , bytem Kollárova 1821, 266 01 Beroun, dluh ve výši 85.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce, dluh se stal splatný dne 31.5.2014, -Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Jarov 55, 266 01 Beroun, dluh ve výši 5.980.000,-Kč dle notářského zápisu č.j. NZ 52/2013, N 69/2013 ze dne 25.2.2013, dluh se stal splatný dne 25.2.2014, -Čevak, a.s., IČO: 60849657, se sídlem České Budějovice, Severní 8/2264, PSČ 370 10, dluh je exekučně vymáhán v řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou pod sp. zn. 120 EX 1520/2015.

Uvedl, že je zřejmé, že dlužník není schopen plnit své závazky, když jeho závazky jsou po splatnosti déle než 3 měsíce, a tyto závazky neplní, jak vyplývá mimo jiné z toho, že jsou proti němu vedeny exekuční řízení a výkony rozhodnutí.

V napadeném usnesení se soud prvního stupně zabýval důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 1 IZ, ovšem namísto toho insolvenční návrh bez jednání zamítl.

Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 22.12.2010, sen. zn. KSPA 48 INS 6820/2009, 29 NSČR 41/2010 a zejména též v R 14/2011, ustanovení § 133 odst. 1 IZ upravuje výjimky z pravidla, podle něhož o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání. Ustanovení § 133 odst. 2 věta první IZ, podle něhož insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, neupravuje další, v ustanovení § 133 odst. 1 IZ, výjimku z tohoto pravidla, nýbrž určuje podmínky, za kterých je insolvenční soud povinen nařídit jednání i v případech popsaných v ustanovení § 133 odst. 1 IZ.

V posuzované věci však předpoklady pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu navrhovatele bez jednání splněny nebyly. Nejde totiž o případ, kdy soud insolvenčnímu návrhu vyhověl (napadeným usnesením návrh zamítl), přičemž žádný z účastníků řízení nevyslovil souhlas s tím, aby bylo o insolvenčním návrhu rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez jednání, ani se účasti na tomto jednání nevzdali-neučinil tak ani dlužník, ani sám navrhovatel.

Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že v daném případě nebylo dostatek důvodů ani pro odmítnutí insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně nesprávně dovodil nedostatek aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu ze skutečnosti, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávku, s jejíž úhradou zatím dlužník nebyl v prodlení po dobu delší 3 měsíců. Insolvenční zákon takovou podmínku nestanoví. Povinnost věřitele podle § 105 IZ doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a ke svému návrhu připojit její přihlášku, nelze extenzivně rozšiřovat o požadavek, aby šlo o pohledávku nejméně 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Délka doby dlužníkova prodlení s úhradou splatné a doložené pohledávky věřitele není významná pro posouzení jeho aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu. Podmínka platební neschopnosti, resp. neschopnosti plnit závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ, má význam pouze pro osvědčení úpadku dlužníka. V takovém případě však postačuje, pokud dlužník má více (minimálně dva) věřitele s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1,2 IZ), což navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně osvědčil.

Protože soud prvního stupně rozhodl bez nařízení jednání, zatížil insolvenční řízení zmatečnostní vadou, postupoval odvolací soud na základě těchto zjištění podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 6. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková