3 VSPH 667/2013-A-12
KSPL 54 INS 7636/2013 3 VSPH 667/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Eco Vision s.r.o., se sídlem Habartov, PSČ 357 09, Gagarinova 51, IČO 29098831, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 7636/2013-A-6 ze dne 21. března 2013,

takto:

Usnesení se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč na účet Krajského soudu v Plzni do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením z 21.3.2013 uložil dlužníkovi zaplatit do 7 dnů od právní moci usnesení zálohu 45.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 19.3.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, ve kterém dlužník požadoval rozhodnout o jeho úpadku a dále vyhlásit konkurs na jeho majetek. Soud odkázal na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že podle insolvenčního návrhu a jeho příloh dlužník má splatné závazky vůči třem věřitelům v celkové výši 379.813,-Kč, vlastní pouze notebook a nemá žádné zaměstnance. Z obsahu návrhu dlužníka plyne, že jeho úpadek nebude možné řešit jinak než konkursem, popřípadě nepatrným konkursem. Není jisté, zda výtěžek zpeněžení majetkové podstaty bude postačovat na úhradu nákladů insolvenčního řízení, přičemž je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a neukládat placení zálohy. Odvolání odůvodnil tím, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě zálohy.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníka zčásti důvodným.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován insolvenční zákon, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Úkony, o kterých se zmiňuje Čl. II. přechodných ustanovení, nejsou pouze úkony účastníků, ale též rozhodnutí soudu (viz např. § 40b odst. 2 o.s.ř. a § 11 zákona č. 121/2008 Sb.). Nicméně napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání, tudíž nevyvolalo v uvedené lhůtě právní účinky. Z toho důvodu je nutno na danou věc aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Odvolací soud uzavírá, že nenabylo-li z důvodu podaného odvolání právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně vydané do 31.12.2013, odvolací soud postupuje v odvolacím řízení probíhajícím po uvedeném datu dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně majetku a závazků dlužníka. Ze spisu se nepodává, že by dlužník měl nějaké pohledávky.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Dlužník navrhl v insolvenčním návrhu řešit svůj úpadek prohlášením konkursu. I kdyby dlužník podal dodatečně návrh na povolení reorganizace ve lhůtách dle § 318 odst. 1 IZ, patrně by nebyla reorganizace možná, neboť se nepodává, že by dlužníkův celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 563/1991 Sb.) za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000,-Kč, nebo že by dlužník zaměstnával nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru (viz § 316 odst. 4 IZ). Je proto zřejmé, že přichází v úvahu řešení úpadku dlužníka pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 IZ). Okolnost, že dlužník nemá dle svého tvrzení dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak nové znění § 108 odst. 1 IZ počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 IZ.

Dlužník jako podnikatel je podle § 98 odst. 1 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost k jeho tíži.

V konkursu sice činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), avšak je tak tomu v případě, že se zpeněžuje majetková podstata dlužníka. Není-li v konkursu dosažen žádný výtěžek připadající na zajištěného věřitele anebo určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (což je reálné i v této věci vzhledem k nemajetnosti dlužníka), určí se odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 5 uvedené vyhlášky, a to podle kritérií v něm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši, než soudem zvažovaných 45.000,-Kč (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2009, sp. zn. MSPH 59 INS 8470/2009, 3 VSPH 317/2010-B, ze dne 5.10.2009, sp. zn. MSPH 91 INS 1160/2009, 2 VSPH 551/2009-B, ze dne 26.8.2010, sp. zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2010, sp. zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSČR 27/2010-B).

Odvolací soud je toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že v majetkové podstatě nebude dohledán s největší pravděpodobností žádný větší majetek a výše odměny a nákladů insolvenčního správce může být v případě zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ stanovena soudem v nižší než minimální výši. Podle názoru odvolacího soudu bude k úhradě výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha ve výši 30.000,-Kč.

Vzhledem k uvedeným závěrům postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. ledna 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková