3 VSPH 665/2013-A-47
KSUL 77 INS 31244/2012 3 VSPH 665/2013-A-47

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: IDEA CZ-Chráněné dílny, s.r.o., IČO: 25463314 se sídlem Ústí nad Labem, Doerellova 320, zahájené k návrhu věřitele: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem 251 63 Kunice 138, zast. Mgr. Michalem Dittrichem, advokátem se sídlem Praha 2, Jana Masaryka 23, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 31244/2012-A-29 ze dne 4. dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 31244/2012-A-29 ze dne 4. dubna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek a ustanovil mu insolvenčního správce JUDr. Bohumila Vintricha, bytem Ústí nad Labem (body I. a II. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. 4.4.2013 (bod III. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne vydání rozhodnutí o úpadku s poučením, že k opožděně podaným přihláškám nebude přihlížet a v insolvenčním řízení se nebudou uspokojovat, zároveň vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, vyzval věřitele, aby neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách s tím, že neučiní-li tak, mohou, nebudou-li zajišťovací práva zřejmá z veřejného seznamu, nést odpovědnost za škodu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude včas sepsán majetek dlužníka sloužící k zajištění nebo tím, že nebudou včas zjištěna zajišťovací práva na takovém majetku váznoucí (body IV. až VI. výroku), nařídil přezkumné jednání na 31.5.2013 v 8:00 hodin do jednací síně č. dv. 48 v přízemí budovy soudu na adrese Národního odboje 1274 a zároveň svolal schůzi věřitelů, jež bezprostředně naváže na přezkumné jednání s uvedením jejího programu (bod VII. výroku), uložil insolvenčnímu správci předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek do 13.5.2013 a prověřit majetkové a příjmové poměry dlužníka a nejpozději se seznamem přihlášených pohledávek o nich podat soudu zprávu společně se zprávou o své dosavadní činnosti a soupisu majetkové podstaty a předložt osvědčení o registraci plátce DPH (body VIII. a IX. výroku), vyslovil, že v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto oprávnění rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce (bod X. výroku), a že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li v insolvenčním zákoně stanoveno jinak (bod XI. výroku), insolvenčnímu navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení (bod XII. výroku) a vyslovil, že bude zveřejňovat svá rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod XIII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Zdeněk anonymizovano (navrhovatel) ve svém insolvenčním návrhu tvrdí, že má vůči dlužníku pohledávky, které nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.10.2011 od dlužníkova věřitele EAST ART GmbH, která je nabyla od společnosti SUN DC/AC, a.s., jež je nabyla od původního dlužníkova věřitele České spořitelny, a.s., a že mají původ v úvěrových smlouvách č. 0129845469 a 0130459469 uzavřených s dlužníkem k datu 22.9.2011 na celkovou částku 4.943.224,54 Kč. Dále tvrdil, že pohledávky z obou úvěrových smluv byly realizovány směnkami, o nichž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dvěma směnečnými platebními rozkazy, jež jsou v právní moci, a celková pohledávka za dlužníkem tak činí 7.006.661,10 Kč, přičemž v řízení uplatňuje pohledávku 6.698.067,54 Kč; pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem dlužníka zapsaných na listu vlastnictví č. 4353 pro kat. území Střekov. Dlužník mu dlouhodobě neplní, neboť pohledávky byly splatné nejpozději 6.10.2012. Dále označil další věřitele dlužníka.

Soud uvedl, že vyzval dlužníka podle § 104 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), k předložení seznamů a poučil jej o následcích nesplnění této povinnosti podle § 3 odst. 1 písm. d) IZ, a též, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu. Dlužník ve svém vyjádření z 28.12.2012 uvedl, že pohledávka navrhovatele byla založena podvodným jednáním jeho bývalé jednatelky spočívající v podání nepravdivých a zkreslených skutečností o svém hospodaření České spořitelně, a.s. (dále jen věřitel) při poskytnutí shora uvedených úvěrů, a když přestal úvěry splácet, byly úvěrové případy předány pobočkou věřitele v Ústí nad Labem do Prahy a dlužníku bylo znemožněno s věřitelem jednat a bez jeho vědomí byla pohledávka prodána navrhovateli. Podal trestní oznámení na jednotlivé osoby, jež je v řešení, neboť zjistil pochybení v podobě hospodářské trestné činnosti. V případě pohledávky označeného věřitele Agentura BOZP-PO, s.r.o. namítl, že byly vydány fiktivní faktury za neodvedené práce, v případě věřitele PZ Stav, s.r.o. namítl, že byly vystaveny podvodné směnky. Insolvenční návrh dlužník shledal šikanózním, tvrdil, že přišel o investora s finanční pomocí 5 mil. EUR, k ostatním známým věřitelům se nevyjádřil, seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, jak k nim byl vyzván, nepředložil.

Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se dlužník bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán, proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, že dlužník uzavřel s věřitelem dne 25.6.2008 smlouvu o úvěru č. 1029845469 (dále též S1), kterou se zavázal poskytnout dlužníku úvěr do 3.752.000,-Kč a dlužník se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, přičemž termín poslední splátky byl sjednán dne 20.5.2016. K zajištění pohledávek z této smlouvy uzavřel dlužník s věřitelem dne 25.6.2008 smlouvu o zastavení nemovitosti č. 0129845469-ZN, kterou zřídil ve prospěch věřitele zástavní právo ke svým nemovitostem v kat. úz. Střekov zapsaným na listu vlastnictví č. 4353. Dne 22.4.2009 uzavřeli věřitel a dlužník smlouvu o úvěru č. 0130459469 (dále též S2), kterou se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout 1.500.000,-Kč a dlužník se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 20.000,-Kč s první splátkou dne 20.5.2009 a s poslední splátkou ve výši 1.300.000,-Kč dne 20.3.2010; dodatkem č. 1 ze dne 18.3.2010 k této smlouvě byly změněny výše a termín splatnosti poslední splátky tak, že poslední splátka 1.240.000,-Kč měla být zaplacena dne 31.5.2010. Dne 22.4.2009 dlužník a věřitel rovněž uzavřeli k zajištění pohledávky ze S2 smlouvu o zastavení nemovitosti č. 0130459469-ZN, kterou dlužník zřídil ve prospěch uvedené banky zástavní právo ke svým nemovitostem v kat. úz. Střekov. Smlouvou o postoupení pohledávky č. 42/2011/6365 ze dne 5.10.2011 postoupil věřitel své pohledávky z uvedených smluv o úvěru, jejichž celková výše k tomuto dni činila 4.943.224,54 Kč, společnosti SUN DC/AC, a.s., jako postupníkovi, ta je na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10.10.2011 postoupila postupníkovi EAST ART GmbH jako zajištěné zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka a blankosměnkami, a tento postupník je na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.10.2011 postoupil insolvenčnímu navrhovateli, a to jako pohledávky zajištěné zástavním právem k dlužníkovým nemovitostem a blankosměnkami. K žalobě navrhovatele byli dlužník a jeho bývalá jednatelka a stávající společnice Hana Černilová zavázáni Krajským soudem v Ústí nad Labem směnečnými platebními rozkazy č.j. 33 Cm 534/2011-8 z 19.1.2012 a 24 Cm 508/2011-7 z 28.11.2011 k zaplacení částek 3.340.641,-Kč s přísl. a 1.602.582,-Kč s přísl. navrhovateli, jenž se jejich úhrady domáhal bezúspěšně v exekučních řízeních. Pokračoval, že je dlužník vlastníkem nemovitostí v kat. úz. Střekov, obci Ústí nad Labem, a to budovy č.p. 910 na parc.č. 3702, parc.č. 3702 a parc.č. 3701/6, zapsaných na listu vlastnictví č. 4353, jež jsou zatíženy shora uvedenými smluvními zástavními právy, nařízenými exekucemi zřízením exekutorských zástavních práv k nemovitosti a zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu-Finančního úřadu v Ústí nad Labem.

Dále vzal za osvědčené, že společnost VS Bohemia, s.r.o. uzavřela s dlužníkem dne 24.3.2009 smlouvu o půjčce ve výši 300.000,-Kč za účelem umožnit dlužníkovi splacení jeho závazků z běžného provozu jeho činnosti, které dlužník převzal při podpisu smlouvy a které se dlužník zavázal vrátit do 1 měsíce od doručení výzvy. Dne 10.5.2010 vyzval tento věřitel dlužníka k úhradě závazku 300.000,-Kč do 10.6.2010, dlužník 11.6.2010 uznal tento závazek a zároveň uzavřel s tímto věřitelem dohodu o jeho úhradě do 31.12.2010. Dne 21.11.2012 Okresní soud v Ústí nad Labem platebním rozkazem č.j. 12 C 193/2012-22 ve věci žalobce VS Bohemia, s.r.o. proti žalovanému dlužníku o zaplacení 300.000,-Kč s příslušenstvím uložil žalovanému dlužníku zaplatit žalobci 300.000,-Kč, smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z částky 300.000,-Kč od 11.6.2010 do zaplacení a náklady řízení v částce 15.000,-Kč.

Za další osvědčenou pohledávku má soud pohledávku Jana Šmejkala, v jehož prospěch vystavil dlužník dne 24.3.2009 v Ústí nad Labem směnku s doložkou bez protestu, kterou se zavázal dne 31.12.2010 zaplatit na řad Jana Šmejkala částku 300.000,-Kč; ten ji v den splatnosti předložil dlužníku k proplacení, avšak dlužník pohledávku nezaplatil. Proto dne 5.11.2012 podal Jan Šmejkal jako žalobce proti žalovanému dlužníku Krajskému soudu v Ústí nad Labem návrh na vydání směnečného platebního rozkazu pro 300.000,-Kč s příslušenstvím.

Za další osvědčenou pohledávku za dlužníkem má soud pohledávky ČEZ Prodej, s.r.o., jež má za dlužníkem splatné pohledávky v celkové výši 370.666,-Kč dle uvedených daňových dokladů s daty splatnosti v letech 2010 a 2011 za dodávku elektřiny, když k zaplacení této částky byl dlužník zavázán Krajským soudem v Ústí nad Labem elektronickým platebním rozkazem ze dne 3.5.2011, č.j. 26 ECm 57/2011-21.

Podle usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.9.2010, č.j. 33 C 794/2009-51, které nabylo právní moci dne 15.10.2010, ve věci žalobce ALPAK TRADE, s.r.o., proti žalovanému dlužníku, o zaplacení 13.585,50 Kč s příslušenstvím, byl schválen smír účastníků, kterým se žalovaný dlužník zavázal zaplatit žalobci do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení částku 3.201,-Kč, dlužník ničeho nezaplatil, a proto k uspokojení této pohledávky nařídil Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3.5.2011 č.j. 52 Exe 901/2011-13 exekuci proti povinnému dlužníku, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. MUDr. Radana Kuču.

Za další osvědčenou pohledávku má soud pohledávky Finančního úřadu v Ústí nad Labem v celkové výši 1.271.279,-Kč představující nároky z titulu daně z přidané hodnoty, silniční daně, daně z příjmů právnických a fyzických osob, daně z nemovitosti a daně z převodu nemovitostí, jak se podává z vykonatelných výkazů nedoplatků vydaných v období duben 2011 až červenec 2012, přičemž pro pohledávku daně z převodu nemovitostí ve výši 178.290,-Kč bylo zřízeno zástavní právo ke shora uvedeným nemovitostem dlužníka.

Dále má soud za osvědčenou pohledávku PZ STAV, s.r.o. ve výši 2.216.390,-Kč s příslušenstvím, k níž byl dlužník společně s H.Černilovou zavázán Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 14.2.2012 směnečným platebním rozkazem č.j. 33 Cm 668/2011-6, jenž nabyl vůči dlužníku právní moci a vykonatelnosti dne 15.3.2012.

Dále byl dlužník zavázán k zaplacení soudního poplatku ve výši 63.350,-Kč Okresnímu soudu v Ústí nad Labem rozhodnutím č.j. 29 C 85/2011-22 z 2.9.2011 ve sporu o zaplacení částky 1.583.540,-Kč Úřadu práce ČR. Stejný soud pak zavázal dlužníka k zaplacení částky 77.879,-Kč s příslušenstvím Petru Novotnému platebním rozkazem č.j. 8 C 261/2009-44 dne 28.4.2009, na jehož základě tento soud nařídil exekuci na majetek dlužníka usnesením č.j. 52 Exe 1491/2010-10 dne 1.11.2010.

Za osvědčenou shledal soud též pohledávku Ústeckého kraje, Krajského úřadu Ústeckého kraje, jenž rozhodnutím ze dne 29.11.2012, č.j. 6744/EK/2012-3, které nabylo právní moci dne 22.1.2013, rozhodl, že se dlužník dopustil porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech a za toto porušení dlužníku uložil odvod peněžních prostředků ve výši 1.601.142,-Kč splatný do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR k výzvě soudu sdělila dne 19.12.2012, že za dlužníkem eviduje na pojistném za zaměstnance a penále dluh ve výši 213.893,-Kč, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky k výzvě soudu sdělila dne 21.12.2012, že za dlužníkem eviduje do 31.12.2011 splatnou pohledávku za pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 209.026,-Kč s tím, že pojistné za další období nelze vzhledem k nepodání přehledů o platbách pojistného v současné době stanovit a případně bude vyčísleno podle zákonných pomůcek, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví k výzvě soudu sdělila dne 12.1.2013, že za dlužníkem eviduje dlužné pojistné v celkové výši 96.216,-Kč.

Soud cituje § 3 odst. 1 a 2, § 97 odst. 3 a § 105 IZ dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro rozhodnutí o úpadku dlužníka, neboť v průběhu insolvenčního řízení bylo provedenými listinnými důkazy osvědčeno, že navrhovatel má vůči dlužníku splatné, nemovitostmi dlužníka zajištěné a na základě výše uvedených směnečných platebních rozkazů také vykonatelné pohledávky uvedené v insolvenčním návrhu a je tedy aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Navrhující věřitel také k insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku pohledávky. Dlužník proti navrhovatelovým pohledávkám ani žádné konkrétní relevantní námitky neuplatnil. Zároveň má soud za prokázané, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ. V insolvenčním řízení bylo provedenými listinnými důkazy zjištěno, že dlužník má kromě navrhujícího věřitele ještě nejméně dalších 9 věřitelů se splatnými pohledávkami, a to věřitele VS Bohemia, s.r.o., Jana Šmejkala, ČEZ Prodej, s.r.o., ALPAK TRADE, s.r.o., Finanční úřad v Ústí nad Labem, PZ STAV, s.r.o., Okresní soud v Ústí nad Labem, Petra Novotného a Ústecký kraj. Ani proti pohledávkám těchto věřitelů, vyjma věřitele PZ STAV, s.r.o., dlužník žádné námitky neuplatňoval. Dlužníkovy námitky vůči pohledávce věřitele PZ STAV, s.r.o. však byly toliko obecné, nekonkrétní a nedoložené. Věřitel PZ STAV, s.r.o. naproti tomu doložil pravomocný a vykonatelný směnečný platební rozkaz. V insolvenčním řízení tedy bylo osvědčeno, že navrhující věřitel a uvedení věřitelé mají vůči dlužníku splatné pohledávky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. V daném insolvenčním řízení je přitom dána zákonná domněnka platební neschopnosti dlužníka podle § 3 odst. 2 písm. b) IZ, neboť dlužník navrhovateli a uvedeným věřitelům, vyjma věřitele Ústecký kraj, neplní závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, i podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, neboť dlužník nesplnil insolvenčním soudem uloženou povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Úpadek dlužníka tedy byl v dosavadním řízení osvědčen a soud jej zjistil.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž uvedl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Namítl, že vyhlášení úpadku je neopodstatněné, musí být vnímáno jako šikanozující a jeho záměrem je skrýt ekonomickou trestnou činnost bývalého vedení společnosti, v rámci podání jednotlivých pohledávek jsou podána relevantní trestní oznámení, jimiž se zabývá Policie ČR. Společnost přišla o investora ve výši 5 mil. EUR a z důvodu šikanózních návrhů některých subjektů musel zastavit svoji činnost. Uvedl, že 90 % společnosti bylo odkoupeno novým majitelem a ten byl připraven řešit její nejen právní, ale i ekonomické problémy. Úpadek neměl být na firmu vyhlášen, neboť její závazky nepřesahují základní jmění společnosti ve výši 8.724.000,-Kč. Firma je připravena pomocí svého obchodního partnera dořešit vykoupení a zaplacení svých závazků a celkově ji stabilizovat, proto ze strany nového majitele byly započaty kroky vedoucí k jejímu ozdravění. Bylo zjištěno, že byly zneužity dotace a následné profinancování nemovitostí ne zcela dle relevantních zákonů a předpisů. Namítl, že mezi přihlášenými pohledávkami jsou subjekty, které své pohledávky buď uměle vytvořily nebo jim k tomu bylo dopomoženo bývalým vedením firmy za účelem zakrýt trestnou činnost. Pokud jde o věřitele, odkázal na své vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Doplnil, že dne 31.12.2013 podezření ze zmanipulování insolvenčního řízení dostalo jasné obrysy, a to při vydání usnesení č.j. KSUL 77 INS 31244/2012-B-5, kdy byl zástupcem věřitelů jmenován navrhovatel a jako náhradník LASTA, a.s., v níž působí Ondřej Černil, syn Hany Černilové (a jejího bývalého manžela Ing. Černila), jež je v současné době vyšetřována a údajně byla obviněna. Uvedené potvrzují jeho domněnky a informace o zmanipulování tohoto insolvenčního řízení, a že i osoby v LASTA, a.s. jsou propojené v rámci osoby Ing.Černila.

Navrhovatel žádal potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti s tím, že řádně nabyl pohledávku za dlužníkem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (také o.s.ř.), ve věci nařídil jednání, k němuž se dlužník bez omluvy nedostavil, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 odst. 3 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013, jež bude citováno dále), je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňující rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení. Nejvyšší soud pak ve svém rozhodnutí pod č.j. MSPH 88 INS 7327/2009, 29 NSČR 38/2010-A-62, publikovaném pod číslem 83/2012 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek dovodil, že pro výsledek řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku dlužníka není významné ani to, že insolvenční soud osvědčil úpadek dlužníka, ačkoliv věřitelský insolvenční návrh měl vady, pro které mohl být odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav, na jehož základě přijal právní závěry, s nimiž se ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje, neboť posoudil správně pohledávku navrhovatele a další jím tvrzené pohledávky jiných dlužníkových věřitelů, na jejichž základě učinil závěr o osvědčení dlužníkova úpadku, a dovodil, že v případě samotného navrhovatele lze mít jeho pohledávku za splatnou, a že navrhovatel osvědčil svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu.

Z insolvenčního spisu plyne, že insolvenční návrh podal navrhovatel k insolvenčnímu soudu 12.12.2012 a že usnesením č.j. KSUL 77 INS 31244/2012-A-6 ze 14.12.2012 byl dlužník marně vyzýván k založení seznamu majetku, závazků a zaměstnanců s poučením o jejich náležitostech (doručeno dlužníku dne 27.12.2012 společně s insolvenčním návrhem). Podle upraveného seznamu přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení se přihlásilo 33 věřitelů se zjištěnými pohledávkami přes 19,837 mil. Kč, z nichž nezajištěné činí 13,201 mil. Kč a zajištěné 6,636 mil. Kč.

Dlužník k probíhajícímu řízení namítal především, že ke vzniku jeho závazků došlo v důsledku trestné činnosti bývalé jednatelky H.Černilové a dalších neuvedených osob, relevantní námitky však k navrhovatelově pohledávce a jím dalších označených věřitelů neuvedl. Není pochyb o tom, že navrhovatel má za dlužníkem pohledávky z úvěrových smluv a že pohledávky z nich se staly splatnými k 20.12.2011 a 14.2.2012, stejně tak není pochyb, že má dlužník závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči dalším věřitelům, jak uvedeno shora, a není je schopen plnit déle než tři měsíce, z nichž některé jsou též předmětem exekucí. V důsledku nepředložení povinných seznamů podle § 104 odst. 1 IZ byla nastolena domněnka dlužníkovy platební neschopnosti. Protože dlužník v odvolacím řízení neuvedl žádná další tvrzení, jimiž by vyvracel domněnky existence platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. b) až d) IZ a neuvedl tedy žádné skutečnosti ani důkazy k nim, jež by měly prokazovat, že jeho úpadek není osvědčen, odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud správně dovodil dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti.

K námitce dlužníka v odvolání, že jeho závazky nepřesahují základní jmění společnosti 8.724.000,-Kč, odvolací soud podotýká, že tuto informaci pro absenci dlužníkem nepředloženého seznamu majetku nelze ověřit, přičemž se jedná o údaj o zapsaném vkladu společníků dlužníka k datu 9.11.2010, jak vyplývá z obchodního rejstříku dlužníka. S ohledem na výši zjištěných pohledávek (19,838 mil. Kč) pak toto tvrzení nasvědčuje spíše tomu, že je dlužník předlužen ve smyslu § 3 odst. 3 IZ.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová