3 VSPH 662/2012-A-17
KSHK 40 INS 5687/2012 3 VSPH 662/2012-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a ze soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v právní věci dlužníka: Luděk anonymizovano , anonymizovano , bytem Markvartice-Skuřina 3, zahájené na návrh UniCredit Bank Czech Republic, a.s., sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4, IČ 64948242, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci anonymizovano č.j. KSHK 40 INS 5687/2012-A-5/celk. 3 ze dne 19. března 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci anonymizovano č.j. KSHK 40 INS 5687/2012-A-5/celk. 3 ze dne 19. března 2012 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci anonymizovano ve výroku označeným usnesením zamítl insolvenční návrh, jímž se UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku Luďka anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka s tím, že vůči němu má splatnou pohledávku v celkové výši 1.378.464,12 Kč z titulu směnky, kterou dlužník avaloval. Směnka zajišťovala úvěr poskytnutý dlužníkovi původně společností Trex Plast, s.r.o. ve výši 800 tis. Kč. Pokračoval, že navrhovatel uvedl, že dlužník má další věřitele se závazky po lhůtě splatnosti po dobu delší než 30 dnů, které není schopen plnit, a to T-Mobile Czech Republic, a.s., IČ 64949681 se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4-Chodov, s pohledávkou ve výši 14.469,-Kč, Zaměstnaneckou pojišťovnu Škoda, IČ 46354182 se sídlem Husova 302, Mladá Boleslav, Kooperativu pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617 se sídlem Templová 747, Praha 1, s tím, že odkazuje na výpis z LV č. 437 pro obec a kat. území Markvartice-Skuřina.

Soud uvedl, že dle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), je jednou z podmínek pro závěr o úpadku dlužníka ve formě insolvence mnohost věřitelů, nejméně dvou, a cituje ust. § 86 a § 143 IZ dospěl k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje potřebná tvrzení, jež by byla způsobilá-doložena listinami-osvědčit úpadek dlužníka. Protože pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, soud podle ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítl, aniž by nařizoval jednání. Doplnil, že o obdobném insolvenčním návrhu navrhovatele týkající se jiného dlužníka soud rozhodl shodně, jako v projednávané věci a Vrchní soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil (jedná se o jeho usnesení ze dne 25.10.2011, č.j. KSHK 40 INS 18522/2011-A-5, potvrzené usnesením odvolacího soudu ze dne 20.12.2011, č.j. KSHK 40 INS 18522/2011, 3 VSPH 1389/2011-A-10).

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že pokud soud prvního stupně považoval insolvenční návrh za vadný, měl ho odmítnout podle ust. § 142 písm. a) IZ a neměl meritorně rozhodovat. Protože návrh byl úředně ověřen a k návrhu připojil přihlášku své pohledávky, je navrhovatel přesvědčen o tom, že insolvenční návrh netrpí žádnými vadami. Pohledávku, která ho opravňuje k podání insolvenčního návrhu, řádně popsal a doložil ji kopií směnky evidenční č. BS-7404-11894/041 a kopií směnečného platebního rozkazu č.j. 7 Cm 444/2009-16 s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti. V návrhu označil i další věřitele dlužníka, jak uvedeno shora, přičemž u věřitele T-Mobile Czech Republic, a.s. uvedl i výši jeho pohledávky, s tím, že tito věřitelé mají vůči dlužníku vykonatelné pohledávky, a označil exekuční rozhodnutí, na základě nichž jsou vedeny exekuce na majetek dlužnice.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.

Podle § 97 IZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 3).

Podle § 105 IZ je věřitel, jenž podává insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. V této souvislosti je třeba uvést, že insolvenční řízení náleží mezi ty druhy občanského soudního řízení, jež nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka, a že doložením existence své splatné pohledávky věřitel prokazuje, že je podle § 97 odst. 3 insolvenčního zákona osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne podle § 143 odst. 1 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že podle § 133 odst. 1 a 2 IZ lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Podle § 143 odst. 1 a 2 IZ zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Insolvenční návrh podaný věřitelem zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.), nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. To mimo jiné znamená, že i rozhodnutí vydaná v průběhu insolvenčního řízení musí odpovídat požadavkům vyjádřeným v § 157, § 167 a § 169 o.s.ř. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, či které důkazy neprovedl a z jakého důvodu, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál.

V daném případě je již z odůvodnění napadeného usnesení zřejmé, že soud prvního stupně rezignoval na zjišťování úplného skutkového stavu věci, když se omezil na konstatování, že insolvenční návrh neobsahuje potřebná tvrzení osvědčující úpadek dlužníka.

Přitom navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně popsal svoji pohledávku za dlužníkem, kterou současně do insolvenčního řízení přihlásil, a k prokázání její existence předložil kopii směnky a směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze č.j. 7 Cm 444/2009-16 ze dne 3.12.2009. Kromě toho označil dalšího věřitele (T-Mobile Czech Republic, a.s.) a uvedl výši jeho pohledávky s tím, že je vykonatelná a pro níž je vedena exekuce Exekutorským úřadem Most pod sp. zn. 130 Ex 1655/2011 na základě pravomocného exekučního příkazu (právní moci nabyl 13.6.2011). Odvolacímu soudu proto není zřejmé, co vedlo soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh neobsahuje tvrzení osvědčující úpadek dlužníka.

Soud zamítl navrhovatelův insolvenční návrh, aniž by objasnil, které-z hlediska zjištění dlužníkova úpadku rozhodné-skutečnosti jsou sporné (a z jakého důvodu) a jaké konkrétní důkazy by musely být v tom směru provedeny. Takový závěr může obstát jen jako důvod zamítnutí věřitelova insolvenčního návrhu pro nedoložení jeho aktivní legitimace, nikoli jako důvod zamítnutí tohoto návrhu pro neosvědčení úpadku, neboť právě jeho zkoumání (v důkazním prostoru ovládaném vyšetřovací zásadou) je v dané fázi insolvenčního řízení jejím předmětem. Přitom k tomu, zda navrhovatel prokázal svoji věcnou legitimaci, tj. zda doložil svoji pohledávku za dlužníkem (ať již v jakékoli výši) a její splatnost, se soud nijak zřetelně nevyslovil, ačkoli bez závěru o jejím doložení není pro zkoumání úpadku dlužníka místa. Žádné vlastní skutkové a právní závěry pak nenabídl ani ohledně pohledávek navrhovatelem označeného věřitele (T-Mobile Czech Republic, a.s.).

Z uvedeného je zřejmé, že žádný z navrhovatelem nabídnutých listinných důkazů či jiných důkazů, jejichž provedení se ve smyslu § 86 IZ jevilo k osvědčení dlužníkova úpadku potřebným, soud prvního stupně neprovedl.

Lze tedy uzavřít, že napadené usnesení nejenže je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.), ale soud v něm přijal závěr o neosvědčení úpadku dlužníka, přestože navrhovatelův insolvenční návrh řádně neprojednal a na jakékoli dokazování rozhodných skutečností nepřípustně zcela rezignoval.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení dle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25.července 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová