3 VSPH 661/2012-A-12
KSPL 27 INS 6386/2012 3 VSPH 661/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovy Vary, Moskevská 2035/21, zahájené k návrhu dlužníka, o od anonymizovano dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna 2012, č.j. KSPL 27 INS 6386/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna 2012, č.j. KSPL 27 INS 6386/2012-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) uložil dlužníku ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč na uvedený účet insolvenčního soudu.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh na zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Vyšel ze zjištění podle seznamu závazků a majetku, že dlužník nemá žádný majetek. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že je třeba pokrýt prvotní úkony insolvenčního správce v době po případném rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Uzavřel, že smyslem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruky úhrady alespoň části jeho nároků pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě od anonymizovano a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost zaplatit požadovanou zálohu ve výši 15.000,-Kč neukládá. Namítl, že nemá dostatek prostředků k uspokojení svých závazků, proto podal insolvenční návrh. V současné době je nezaměstnaný, hlášen na úřadu práce a hledá si zaměstnání, takže není schopen požadovanou zálohu zaplatit. Navíc má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a výdaje spojené s bydlením a živobytím. Zdůraznil, že podle § 38 odst. 2 IZ nestačí-li majetková podstata dlužníka, či záloha k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, hradí je stát. Uzavřel, že žádá soud o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 odst. 1 IZ.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že od anonymizovano není důvodné.

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Podle § 38 odst. 2 IZ odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát. Z uvedené právní úpravy se podává, že účelem institutu zálohy je, jak správně uvedl soud prvního stupně, především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh podle § 98 IZ s tím, že má 2 závazky vůči 2 věřitelům v celkové výši 438.263,-Kč, jež jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a není schopen tyto závazky hradit, z čehož závazek ve výši 378.263,-Kč je vykonatelný a k jeho vymožení byla nařízena exekuce. Ze seznamu majetku se podává, že je dlužník zcela nemajetný.

Odvolací soud zdůrazňuje, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

V daném případě nebude možné řešit úpadek dlužníka jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ), v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1-dosahuje nejméně 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu dle § 5 téže vyhlášky. Dosavadní výsledky řízení však nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Nejde-li o případ podle § 144 IZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí (např. jedním z účinků podání insolvenčního návrhu je podle § 109 odst. 1 písm.c/ IZ nemožnost provedení exekuce na dlužníkův majetek), je právě uložená povinnost dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vlastní-li dlužník takový majetek a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že dlužník zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona.

Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Odvolací soud považuje za vhodné upozornit na to, že předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu podle § 144 odst. 1 IZ musí být splněny kumulativně a v důsledku toho právní úpravu aplikovat na dlužníka-fyzickou osobu nelze.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e do anonymizovano přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 občanského soudního řádu). Do anonymizovano se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 26.července 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová