3 VSPH 653/2012-A-150
MSPH 91 INS 4684/2011 3 VSPH 653/2012-A-150

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: ČEPRO, a.s. se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, IČO 60193531, zast. JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b zahájené k návrhu navrhovatele: JUDr. Vladimír Bartoš, bytem v Ústí nad Labem, Emy Destinové 1858/26, za účasti státního zastupitelství, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2012, č.j. MSPH 91 INS 4684/2011-A-101,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2012, č.j. MSPH 91 INS 4684/2011-A-101, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření-ustanovení předběžného správce.

V odůvodnění napadeného usnesení uvedl insolvenční soud, že navrhovatel v průběhu insolvenčního řízení zahájeného k jeho návrhu se domáhal vydání usnesení, jímž by insolvenční soud ustanovil předběžného insolvenčního správce dlužníkovi, neboť se domnívá, že je vhodné předběžně zjistit rozsah dlužníkova majetku, zajistit jej, omezit dlužníkovi možnost s ním disponovat a zajistit, aby dlužníkovi dlužníci plnili své závazky nikoliv dlužníkovi, nýbrž předběžnému správci, který do rozhodnutí o dlužníkově úpadku bude vykonávat činnosti stanovené zákonem a uložené mu insolvenčním soudem. Konstatoval, že navrhovatel blíže svůj návrh neodůvodnil. Cituje ustanovení § 7, § 113 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a § 75 odst. 2 a § 75a občanského soudního řádu (o.s.ř.) dospěl k závěru, že navrhovatel ve svém návrhu nevylíčil žádné rozhodující skutečností odůvodňující nutnost postupu podle § 113 InsZ, aby byl dlužník omezen ve svém konání nad rámec mezí uvedených v § 111 InsZ. Doplnil, že svým usnesením z 2.4.2012 návrh navrhovatele na zjištění dlužníkova úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek zamítl.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Předeslal, že již předem věděl, že bude jeho návrh na vydání předběžného opatření (návrh) odmítnut. Zopakoval obsah svého návrhu a doplnil, že insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení nevyzval dlužníka k předložení seznamu majetku včetně pohledávek s uvedením dlužníků, seznamu závazků s uvedením věřitelů a seznamu zaměstnanců. Poznamenal, že ve svém usnesení ze 14.2.2012, jímž jeho insolvenční návrh zamítl, insolvenční soud argumentoval tím, že žádní jiní věřitelé se do insolvenčního řízení nepřihlásili, a zdůraznil, že tak ani učinit nemohli, neboť insolvenční soud nepostupoval v souladu s ustanovením § 101 InsZ (oznámení o zahájení insolvenčního řízení vyhláškou). Uvedl, že právě pro nečinnost insolvenčního soudu podal návrh na vydání předběžného opatření. Závěr insolvenčního soudu o tom, že návrh není dostatečně odůvodněn odmítl s tím, že konkrétně uvedl důvody, jež návrh ospravedlňují. Konkretizovat osoby, jež mají závazky vůči dlužníkovi, uvést nemohl, neboť je nezná a poznat je nemohl ani proto, že dlužník nebyl vyzván k založení seznamu svého majetku. Insolvenčnímu soudu zároveň vytkl, pokud návrh na vydání předběžného opatření zhodnotil jako neúplný a neurčitý, že takový závěr učinil bez toho, že by postupoval podle § 43 o.s.ř. až poté, co ho marně vyzval k odstranění vad návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7 InsZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 111 InsZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvracení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné (odst. 3).

Podle § 112 InsZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 InsZ (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit také tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2).

Podle § 113 odst. 1 InsZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 75 o.s.ř. návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen identifikační číslo ) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení (odst. 2). Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává (odst. 5).

Podle § 75a odst. 1 o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

Jak již odvolací soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, nařízení předběžného opatření dle § 113 InsZ přichází v úvahu za předpokladu, že se omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 téhož zákona ukáže být nedostatečným, nebo pokud vyjde najevo, že je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude. K nařízení takového předběžného opatření (spojeného vždy i s ustanovením předběžného správce) přistoupí insolvenční soud po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jejichž důsledku je dlužníkovi umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou dle § 111 odst. 2 InsZ (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka). Takové rozhodnutí nemůže být závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro uložení konkrétního předběžného opatření, jež je jinak vydáváno na riziko navrhovatele, jak to předpokládá § 75c odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jelikož jde o omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována s výjimkou prohlášení konkursu, není zpravidla možné, aby soud vydal předběžné opatření podle § 113 InsZ bez slyšení dlužníka, popřípadě bez dokazování.

Také v případě předběžného opatření, jímž soud ustanovuje předběžného správce nikoli v souvislosti s vydáním předběžného opatření dle § 113 InsZ či vyhlášením moratoria, ale postupem dle § 112 odst. 2 InsZ, musí být podkladem takového opatření konkrétní poznatky svědčící o potřebě zjistit a zajistit rozsah majetkové podstaty ještě předtím, než dojde k rozhodnutí o úpadku a ustanovení insolvenčního správce, který se této činnosti v rámci své působnosti ujme, nebo tu musí být poznatky o jiných stejně závažných důvodech, jež mimořádné opatření-ustanovení předběžného správce-odůvodňují. Nutno zdůraznit, že účelem činnosti předběžného správce zásadně není opatřit skutkový podklad potřebný pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu, tedy pro zkoumání existence splatné pohledávky navrhovatele za dlužníkem (nebo jiných jeho věřitelů) či zkoumání dlužníkova úpadku. To důvodem ustanovení předběžného správce není (nemůže být).

Smyslem uvedených předběžných opatření je zasáhnout zákonem předpokládaným způsobem, za stanovených podmínek, tam, kde je toho zapotřebí v zájmu k naplnění účelu insolvenčního řízení vytyčeného v § 1 InsZ, v duchu zásad insolvenčního řízení vymezených v § 5 téhož zákona.

Jakkoli zákon předpokládá, že při zjištění důvodů pro aplikaci § 112 nebo § 113 InsZ může insolvenční soud vydat příslušné předběžné opatření i bez toho, že to bylo některým z účastníků insolvenčního řízení navrženo, neznamená to, že účastník, který návrh na nařízení takového předběžného opatření podal, není ve smyslu přiměřené aplikace ustanovení o.s.ř. povinen opatřit tento návrh náležitostmi stanovenými v § 75 o.s.ř., tedy mimo jiné vymezit rozsah (obsah) předběžného opatření, jehož nařízení se domáhá, a vždy také uvést konkrétní skutečnosti, jež navržené předběžné opatření odůvodňují. To však v daném případě navrhovatel zjevně neučinil. Ve svém návrhu navrhovatel požadoval, aby insolvenční soud ustanovil předběžného správce, přičemž odkazoval na potřebu předběžně zjistit a zajistit rozsah majetku dlužníka (viz dikce 112 odst. 2 InsZ) a také omezit dlužníka v nakládání s jeho majetkem a zajistit, aby jeho dlužníci plnili své závazky nadále nikoli dlužníku samému, ale předběžnému správci. Z návrhu tak především není dostatečně zřejmé, zda se navrhovatel vskutku domáhá pouze ustanovení předběžného správce, anebo zda požaduje též nařízení předběžného opatření dle § 113 odst. 1 InsZ, s nímž je vždy bez dalšího ustanovení předběžného správce spojeno. Jinak řečeno, podle tohoto ustanovení nelze ustanovit předběžného správce, aniž by soud nařídil předběžné opatření omezující dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou nad rámec omezení vyplývajících z § 111, tedy v intencích vytčených v § 113 odst. 1 InsZ. Z toho hlediska ovšem navrhovatel v návrhu nevymezil, kterých věcí či práv, jež náležejí (mohou náležet) do majetkové podstaty dlužníka, se má zákaz dispozic týkat. Místo toho uvažoval vztáhnout takový zákaz na veškerý majetek dlužníka, ačkoli omezení v tomto rozsahu nemůže být vytčeno jako absolutní zákaz dispozic, nýbrž jen jako dlužníkovo nakládání s majetkem náležejícím do podstaty podmíněné souhlasem předběžného správce. Vedle těchto neurčitostí rozsahu navrhovaného předběžného opatření dle § 113 odst. 1 InsZ ovšem návrh zjevně postrádá vylíčení konkrétních skutečností svědčících o reálném nebezpečí změn v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, tedy takových nežádoucích změn, jež přesahují rámec dlužníkova běžného nakládání s majetkovou podstatou dle § 111 odst. 2 InsZ a k jejichž eliminaci zákonná omezení vyplývající z § 111 odst. 1 InsZ (jejichž nerespektování je spojeno s neúčinností dlužníkových právních úkonů dle odstavce 3) zjevně nepostačují. Co do návrhu na ustanovení předběžného správce navrhovatel odkázal i na důvody takového postupu vymezené v § 112 odst. 2 InsZ, aniž by uvedl, jaký je rozsah majetkové podstaty dlužníka a z jakého důvodu považuje za vhodné, aby byla předběžně zjištěna a zajištěna za pomoci předběžného správce, tj. proč má za to, že tyto jím citované zákonné předpoklady pro ustanovení předběžného správce jsou dány.

Protože pro uvedené nedostatky je navrhovatelův návrh na nařízení předběžného opatření neprojednatelný, a protože postup podle § 43 o.s.ř. (výzva soudu k odstranění vad podání) je vyloučen ustanovením § 75a odst. 1 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když podle téhož ustanovení návrh bez dalšího odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jeho věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. května 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva