3 VSPH 647/2013-A-10
KSCB 26 INS 8623/2013 3 VSPH 647/2013-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem V esce 38, 391 43 Ratibo ské Hory, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 26 INS 8623/2013-A-5 ze dne 28. b ezna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 26 INS 8623/2013-A-5 ze dne 28. b ezna 2013 se p o t v r z u j e .

Od vodnČní:

Krajský soud v ýeských BudČjovicích usnesením .j. KSCB 26 INS 8623/2013-A-5 ze dne 28.3.2013 odmítl insolvenní návrh dlužníka Miroslava anonymizovano (dále jen dlužník) a rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení.

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že se dlužník insolvenním návrhem ze dne 28.3.2013 spojeným s návrhem na povolení oddlužení podaným na p edepsaném formulá i domáhal zjištČní svého úpadku a povolení oddlužení ve formČ splátkového kalendá e. V kolonce . 6 formulá e návrhu, jež má obsahovat popis rozhodujících skuteností osvČdující jeho úpadek, uvedl, že má 9 vČ itel a jeho celková dlužná ástka iní 1.528.818,-K, vČtšina závazk je po splatnosti více než 30 dn a není schopen je hradit po dobu delší 3 mČsíc . K návrhu p ipojil jen listiny dokládající jeho úpadek (exekuní p íkazy, výzvy apod.), nikoli další povinné p ílohy-seznam závazk a seznam majetku.

Dále soud citoval § 3 odst. 1 a 2, § 103 odst. 2, § 104 odst. 1, a § 128 odst. 1 insolvenního zákona (dále jen IZ) s tím, že základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a uritý insolvenní návrh opat ený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými p ílohami dle § 104 IZ (v p ípadČ oddlužení dle § 392 IZ). Mezi rozhodující skutenosti, které úpadek osvČdují, pat í mimo jiné konkrétní údaje o vČ itelích, kte í mají za dlužníkem splatnou pohledávku, konkrétní výše tČchto jejich pohledávek a jejich splatnost. V p ípadČ, že tyto údaje nejsou obsaženy v kolonce . 6 formulá e návrhu, soud akceptuje insolvenní návrh pouze tehdy, je-li k návrhu p ipojen bezvadný seznam závazk s náležitostmi dle § 103 odst. 1 IZ a § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 IZ. Dlužník však konkrétní údaje o svých vČ itelích a výši a splatnosti jejich pohledávek v kolonce . 6 formulá e neuvedl. Neuinil tak ani v kolonce . 18 formulá e, ve které oznail vČ itele zpravidla pouze ve zkratkách, nicménČ údaje v této ásti formulá e nenahrazující vylíení rozhodujících skuteností osvČdujících úpadek. Seznam svých závazk dlužník k insolvennímu návrhu nep ipojil.

Za této situace dospČl k závČru, že insolvenní návrh dlužníka je neprojednatelný, nebo z nČj nelze dovodit, zda dlužník spl uje všechny podmínky ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 IZ a dlužník v insolvenní návrh odmítl. Rozhodnutí o náhradČ náklad ízení od vodnil ustanovením § 146 odst. 3 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .). Dodal, že v p edchozích ízeních dlužníka (vedených pod sp. zn. KSCB 25 INS 6143/2012 a sp. zn. KSCB 27 INS 28599/2012) byl jeho insolvenní návrh rovnČž odmítnut; ve druhém ízení bylo odmítnutí potvrzeno i odvolacím soudem za situace, kdy kolonka . 6 formulá e obsahovala stejný popis rozhodujících skuteností, jaký dlužník provedl v nynČjším návrhu, a kdy dlužník neopat il návrh ádným seznamem svých závazk .

Proti tomuto usnesení podal dlužník vas odvolání, v nČmž pouze namítal, že v návrhu-v kolonce 6-uvedl vČ itele s pohledávkami, které jsou 30 dn po lh tČ splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Proto žádá, aby soud povolil jeho oddlužení.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání není opodstatnČno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenní ízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávnČn podat dlužník nebo jeho vČ itel, a jde-li o hrozící úpadek, m že insolvenní návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenní soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že dlužník nebude schopen ádnČ a vas splnit podstatnou ást svých penČžitých závazk (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek p edlužením dle § 3 odst. 3 IZ se m že jednat jen v p ípadČ dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupnČ správnČ vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenním návrhem zjištČní svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenním návrhu uvést i rozhodující skutenosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvČdují. SouasnČ dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvennímu návrhu p ipojit p edevším seznam svého majetku vetnČ svých pohledávek s uvedením svých dlužník (seznam majetku) a seznam svých závazk s uvedením svých vČ itel (seznam závazk ), jež musejí být opat eny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout ešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak uinit návrhem na povolení oddlužení podaným na p edepsaném formulá i (§ 391 odst. 3 IZ), a to souasnČ s insolvenním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenního návrhu pak m že využít kolonku . 6 formulá e návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíit rozhodující skutenosti, které dlužník v úpadek i hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvČdují. Insolvenní návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištČní svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem i p ílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá ešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenního navrhovatele vylíit v insolvenním návrhu skutenosti osvČdující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ýR uve ejnČnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSýR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSýR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSýR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSýR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závČr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutenostmi, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, se tak rozumí vylíení konkrétních okolností, z nichž insolvenní soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenní návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako souást vylíení okolností, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, nejen konkrétní údaje o vČ itelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel , vetnČ konkrétních údaj o splatnosti tČchto pohledávek, a to v mí e, která v p ípadČ, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvennímu soudu uzav ít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který oznaením bodu 6 (d íve bodu 21) ve formulá i návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zárove jako insolvenní návrh a který souasnČ rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skuteností, které osvČdují jeho úpadek nebo jeho hrozící

úpadek , p edkládá insolvennímu soudu zásadnČ neprojednatelný insolvenní návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíit skutenosti osvČdující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splnČnou tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ tČchto skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu, je soudní praxe ustálena v závČru, že taková skutková tvrzení m že dlužník-navrhovatel nabídnout i prost ednictvím p ipojeného ádného seznamu majetku a závazk . Jinak eeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkovČ úpadku i hrozícím úpadku, jež jeho insolvenní návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako souást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o vČ itelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových pomČrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazk , které spolu s insolvenním návrhem (co jeho obligatorní p ílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) p edložil. To však za p edpokladu, že tyto seznamy jsou ádné, tj. opat ené náležitostmi p edepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném smČru) p ihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, insolvenní soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že soudu byl dne 28.3.2013 doruen insolvenní návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na p edepsaném formulá i, v jehož kolonce . 6 urené pro podání insolvenního návrhu dlužník vyznail, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skuteností osvČdujících jeho úpadek se však omezil jen na tvrzení, že má 9 vČ itel a jeho celková dlužná ástka iní 1.528.818,-K, vČtšina závazk je po splatnosti více než 30 dn , tyto není schopen plnit po dobu delší 3 mČsíc ; jeho situace tedy zcela odpovídá zákonu o úpadku a zp sobech jeho ešení.

Z uvedeného je z ejmé, že dlužník v insolvenním návrhu neuvedl konkrétní údaje ani o svých majetkových pomČrech, vetnČ své p íjmové situace, ani o výši svých jednotlivých dluh a jejich splatnosti a neoznail žádné své vČ itele. Seznamy majetku a závazk dlužník k návrh m nep ipojil. Z toho plyne, že dlužník v insolvenním návrhu (ani prost ednictvím povinných p íloh-seznam ) nevylíil ádnČ skutenosti, z nichž by vyplýval závČr, že má v i vícerým (alespo dvČma) konkrétním vČ itel m pohledávky, které jsou více než 30 dn po lh tČ splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutenosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvČdovaly, p estože jde o obligatorní náležitosti insolvenního návrhu.

Za této situace dospČl odvolací soud shodnČ jako soud prvního stupnČ k závČru, že insolvenní návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro které nelze v ízení pokraovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten p ípad vyluuje užití § 43 o.s. ., soud prvního stupnČ postupoval správnČ, když dlužníku neuril lh tu k doplnČní insolvenního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenního návrhu m že navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupnČ nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník uinil k odstranČní tČchto nedostatk v rámci odvolacího ízení doplnČní návrhu, nemČla by tato skutenost z hlediska posouzení vČcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z tČchto d vod odvolací soud postupoval dle § 219 o.s. . a napadené usnesení jako vČcnČ správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za pot ebné dodat, že v napadeném usnesení nebylo d vodu uvádČt výrok o náhradČ náklad ízení, nebo v nČm vystupuje pouze jediný úastník (dlužník), a použití ustanovení § 146 o.s. . o náhradČ náklad mezi úastníky ízení je proto pojmovČ vyloueno.

Pouení: Proti tomuto usnesení j e dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ýR do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v ýeských BudČjovicích.

V Praze dne 26. zá í 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kate ina VanČková