3 VSPH 645/2015-A-13
MSPH 77 INS 33570/2014 3 VSPH 645/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Viktora anonymizovano , anonymizovano , bytem Sulická 120/61, Praha 4, adresou pro doručování Na Šutce 407/18a, Praha 8, zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Dvořáčkem, Sokolovská 32/22, Praha 8, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 33570/2014-A-8 ze dne 27. ledna 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 33570/2014-A-8 ze dne 27. ledna 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 77 INS 33570/2014-A-8 ze dne 27. ledna 2015 (dále jen usnesení ) uložil dlužníkovi Viktoru Kučerovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že ze seznamu majetku vyplývá, že majetkem dlužníka je tiskárna v hodnotě 900,-Kč, mobilní telefon v hodnotě 3.000,-Kč a sportovní hodinky v hodnotě 2.000,-Kč. Dlužník nemá žádnou finanční hotovost na bankovních účtech.

Cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), soud prvního stupně dovodil, že výše zálohy na náklady insolvenčního řízení byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané náročnosti insolvenčního řízení dle struktury dlužníkova majetku. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník spolu s insolvenčním návrhem nepodal i návrh na povolení oddlužení, je jediným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs. S přihlédnutím ke skladbě dlužníkova majetku a k odměně insolvenčního správce a jeho hotových výdajů, uložil soud prvního stupně dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby ho odvolací soud změnil tak, že se mu záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť se mu jeví stanovená výše naprosto nepřiměřená, přičemž je třeba počítat i s jeho příjmy. Neztotožňuje se ani s názorem soudu prvního stupně ohledně předpokládané náročnosti insolvenčního řízení, neboť vzhledem k tomu, že nemá téměř žádný majetek, bude insolvenční řízení náročné jen minimálně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích (např. č.j. KSPL 56 INS 10799/2012, 3 VSPH 3/2013-A-23 ze dne 26.6.2013) mnohokrát zdůraznil, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v druhé větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat (a zda nejde o případ očekávaného povolení oddlužení dle § 108 odst. 1 poslední věty IZ), jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně; tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení-formy zpeněžení majetkové podstaty i formy plnění splátkového kalendáře.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, když v jeho odůvodnění řádně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je zálohy zapotřebí právě ve stanovené výši. Z napadeného usnesení není patrná ani výše dlužníkových závazků a počet jeho věřitelů a další okolnosti, z kterých soud prvního stupně vycházel při ukládání povinnosti zaplatit zálohu na náklady řízení.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková