3 VSPH 637/2013-B-71
KSPL 27 INS 5483/2009 3 VSPH 637/2013-B-71

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Rudolf anonymizovano , anonymizovano , IČO 11392843, bytem Mezirolí 86, 362 25 Nová Role, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5483/2009-B-58 ze dne 6. března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5483/2009-B-58 ze dne 6. března 2013 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (soud) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně dlužníka Miroslava Šafránková, MBA, MSc, se sídlem v Praze 5, Bellušova 1846 (dále též jen Správkyně), vydala zajištěnému věřiteli č. 3 České spořitelně, a.s., IČO 45244782 se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62 (Věřitel) výtěžek ze zpeněžení nemovitostí zapsaných na LV č. 56 zapsaných pro obec a katastrální území Mezirolí vedeném u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary (Nemovitosti), zapsaných v soupisu majetkové podstaty, ve výši 3.211.312,-Kč (bod I.výroku). Insolvenční správkyni dále uložil provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, event. jaká její zbývající část se vypořádá při rozvrhu a podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku do 30 dnů ode dne právní moci usnesení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že podáním z 12.3.2012 ho insolvenční správkyně požádala o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení Nemovitostí zajištěnému Věřiteli, jež byly zpeněženy mimo dražbu.

Soud cituje ust. § 298 odst. 1. 2 a 3 a § 299 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), uzavřel, že v daném případě po odečtení nákladů spojených se zpeněžením ve výši 164.659,-Kč a po odečtení částky ve výši 54.429,-Kč připadající na odměnu insolvenční správkyně určené podle § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve výši 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli vč. DPH, náleží zajištěnému věřiteli celkem 3.211.312,-Kč. Z uvedených důvodů vyslovil souhlas s vydáním tohoto výtěžku.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a nařídil nové jednání ve věci uzavření nové kupní smlouvy na prodej Nemovitostí se zohledněním jeho připomínek a požadavků. Uvedl, že jeho manželka Marie Veverková podala žalobu na nesprávné rozhodnutí Správkyně, v níž se domáhá zrušení kupní smlouvy na prodej Nemovitostí v řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 122 ICm 2658/2011, o níž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, resp. o odvolání proti rozsudku z 19.1.2013. Uvedl, že kontaktovali nového vlastníka Nemovitostí, jenž jim sdělil, že nebude souhlasit s žádným zřízením věcného břemene. Dále uvedl, že mu bylo insolvenčním soudem doručeno usnesení z 29.7.2011 (B-30) o vyslovení souhlasu s prodejem Nemovitostí mimo dražbu s poučením, že proti němu není odvolání přípustné. V reakci na něj požádal Správkyni, aby v případě prodeje do kupní smlouvy uvedla jako břemeno či jiným způsobem zajištění stálého přístupu k vrtu, jež je jejich (manželů Veverkových) jediným zdrojem pitné vody. Tento požadavek však přes ujištění Správkyně v kupní smlouvě obsažen nebyl, proto jeho manželka podala shora uvedenou žalobu. Dále namítl, že má výhrady k dohodnuté kupní ceně pozemků, zvláště parc. č. 864/2, jež představuje nově vybudovanou komunikaci s osvětlením a odvodem dešťové vody, již sami vybudovali a financovali nákladem převyšujícím mnohonásobně stanovenou kupní cenu 100,-Kč za m2. Dodal, že úvěry byly poskytovány Věřitelem ve výši 50 % ceny pozemků na základě znaleckých posudků jím zpracovaných, přičemž pozemek parc. č. 864/2 byl oceněn na částku 2 mil. Kč a na základě této ceny mu byl poskytnut úvěr ve výši 970.000,-Kč. Konstatoval, že s ohledem na další kroky Věřitele směřující nejen proti němu, ale i všem členům jeho rodiny, které následovaly po podání žaloby a žádosti o zrušení kupní smlouvy má dojem, že není vše v pořádku a podle zákona. Uzavřel, že od počátku insolvenčního řízení žádal všechny věřitele o možnost postupného a poměrného splácení svých závazků, přičemž vycházel z cen a ohodnocení pozemků, které měli ve vlastnictví, avšak cena Nemovitostí odsouhlasená věřitelským výborem byla stanovena bez ohledu na výši závazků a původních znaleckých posudků, na jejichž základě byly úvěry poskytnuty a zřízeno zástavní právo k Nemovitostem.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, aniž nařizoval jednání, přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení, včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelem uvedených důvodů.

Podle § 298 IZ (ve znění do 31.12.2013) mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5).

Pro rozhodnutí o odvolání měl odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno asistentkou soudce Mgr. Lenkou Bártovou. V této souvislosti považoval za nutné připomenout, že podle § 36a odst. 4 a 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vykonává asistent soudce jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, a je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.

Ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění do 31.12.2013, vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, přičemž podle písm. p) může v insolvenčním řízení provádět další úkony s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 7. návrhu na moratorium, 8. tom, že dlužník je v úpadku, 9. zamítnutí insolvenčního návrhu, 10. zrušení úpadku, 11. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 12. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 13. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 14. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 15. ukončení provozu dlužníkova podniku, 16. věci samé v incidenčních sporech.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. bylo s účinností od 1.1.2014 zrušen § 11 zákona č. 121/2008 Sb. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Podle § 13 IZ činí asistent soudce insolvenčního soudu jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

Odvolací soud konstatuje, že se v insolvenčním spise ani nenachází jakýkoliv záznam o pověření asistentky soudce Mgr. Lenky Bártové, aby mimo jiné vydávala rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ. Odvolací soud veden názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že je vydání rozhodnutí o souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle § 298 odst. 2 IZ, jež vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozvrhovému usnesení, vyšším soudním úředníkem, resp. asistentem soudce insolvenčního soudu vyloučeno. Ostatně § 11 písm. m) bod 13. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění od 1.1.2014, již výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu I. stupně, s výjimkou jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková