3 VSPH 636/2013-B-20
KSPL 27 INS 13866/2010 3 VSPH 636/2013-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice: Věra anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Josefa Lady 843/9, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 13866/2010-B-12 ze dne 18. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 13866/2010-B-12 ze dne 18. března 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 13866/2010-B-12 ze dne 18.3.2013, v bodě I. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení dlužnice Věry anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku na její majetek prohlásil konkurs, v bodě III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, v bodě IV. výroku uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, v bodě V. uložil insolvenčnímu správci ve lhůtě 30 dnů podat soudu zprávu o hospodářské situaci dlužnice.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 15.12.2010 č.j. KSPL 27 INS 13866/2010-A-5 rozhodl o úpadku dlužnice a ustanovil insolvenčního správce.

V daném řízení však spatřuje nepoctivý úmysl dlužnice spočívající v tom, že v kolonce 14 návrhu na povolení oddlužení neuvedla svůj závazek vůči věřitelce pí. Vlkové (zveřejněno na B-5 s přiloženou smlouvou ze dne 16.4.2010 a sdělení Policie České republiky zveřejněno na B-8 a B-10.) Přitom neuvedení závazku vůči věřitelce pí.Vlkové zásadním způsobem podmiňuje rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, když celková výše přihlášených pohledávek činí 393.216,-Kč, a pokud by byla známa i pohledávka věřitelky pí.Vlkové, činil by celkový objem částku 593.216,-Kč. Vysvětlení dlužnice na B-7 je nepřesvědčivé, nepopírá však, že si půjčku vzala na sebe pí. Vlková. Dlužnice nevyvrací tvrzení této věřitelky, že byla dlužnicí ubezpečena, že soudu je pohledávka 200.000,-Kč známa.Uzavřel, že postupoval dle

§ 395 odst. 1 písm. a) zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ)), a návrh na povolení oddlužení dlužnice zamítl a současně dle § 396 odst. 1 IZ rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem, jenž bude ve smyslu § 314 odst. 1 písm. a) IZ projednáván jako nepatrný, neboť dlužnice je fyzická osoba, která není podnikatelem. Povinnost uložená insolvenčnímu správci se opírá o ust. § 281 odst. 1 IZ.

Toto usnesení napadla dlužnice včasným odvoláním a navrhla, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že se nesnažila postupovat nepoctivě, a že uznává, že si neuvědomila plně svůj závazek vůči Václavě Vlkové (dále též Věřitelka), přesto její snahou nebylo rozhodně uměle snižovat objem svých závazků, když se z její strany jednalo o opomenutí. Protože si nechala vypracovat návrh na povolení oddlužení třetí osobou, omylem závazek vůči Věřitelce neuvedla. Tyto okolnosti popsala ve svém vyjádření-viz dokument B-7. Z něho se podává, že Věřitelka věděla o insolvenčním řízení a nic jí nebránilo, aby v jeho rámci uplatnila svoji pohledávku, jejíž úhradě se vyhnout nechtěla. Má zájem na uspokojení svých věřitelů, kteří řádně přihlásili své pohledávky, přičemž je třeba vzít v úvahu skutečnost, že její majetek je zcela nepostačující k uspokojení věřitelů. Ze zprávy insolvenčního správce z 9.2.2011 se naopak podává, že by byla schopna uspokojit své věřitele (splátkovým kalendářem) v rozsahu 51,61 %, takže schválení oddlužení je ku prospěchu věřitelů; v případě konkursu by však věřitelé nemohli obdržet žádné plnění. Uzavřela, že Věřitelce nic nebránilo, aby svou pohledávku přihlásila.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není opodstatněné.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ).

Věcné podmínky, za nichž lze dlužníku-subjektivně legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ, nabídnuvšímu včasný a řádný návrh-umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle § 395 odst. 3 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013) usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B ze dne 24.8.2010).

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru se ani v režimu právní úpravy platné do 31.12.2013 nevyčerpávala (jen) jednáními, jež byly tehdy co domněnky nepoctivého záměru popsány v § 395 odst. 3 IZ. Jako nepoctivý záměr bude zpravidla posuzováno jednání dlužníka, které směřuje k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, nebo zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Budiž zdůrazněno, že-jak plyne z ustálené soudní judikatury-insolvenční soud má při zkoumání poctivého záměru dlužníka vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. V tom směru soud může ve prospěch dlužníka zohlednit v potřebných souvislostech např. skutečnost, že před zahájením insolvenčního řízení projevoval náležitou snahu o zapravení svých závazků, že usiluje o maximální možné uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení a v tom smyslu si pro navržený splátkový kalendář opatřil co nejvyšší výdělek, kterého je schopen dosáhnout, nebo se mu dokonce podařilo zajistit nad rámec těchto příjmů, které by umožnily minimální zákonnou míru uspokojení nezajištěných věřitelů, další finanční přispění od třetích osob, anebo že v rámci oddlužení je možno reálně očekávat vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů než v konkursu.

Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 IZ).

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že shora citovaným usnesením (A-5) soud rozhodl o úpadku dlužnice a mimo jiné vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku u Krajského soudu v Plzni na předepsaném formuláři a nařídil na 8.2.2011 přezkumné jednání k přezkoumání přihlášek věřitelů. Z insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaného na příslušném formuláři a k němu připojenému seznamu závazků odvolací soud zjistil, že v něm není uveden závazek vůči Věřitelce ve výši 200.000,-Kč, přičemž dlužnice označila celkem devět svých věřitelů s jedenácti pohledávkami v celkové výši 483.563,-Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek se podává, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 9 věřitelů, z toho 7 dlužnicí uvedených v seznamu závazků, přičemž jeden z označených dlužníků se nepřihlásil (Forset Collect Limited s pohledávkou 52.942,-Kč), naopak se přihlásil další dlužnicí neuvedený věřitel PROFI CREDIT Czech, a.s. s pohledávkou 40.202,-Kč, když přihláška věřitelky J. Dolíhalové ve výši 100.557,-Kč uvedené v seznamu závazků byla pro opožděnost odmítnuta. Věřitelka se se svou přihláškou do insolvenčního řízení nepřihlásila.

Při přezkumném jednání dne 8.2.2011 byly přezkoumány přihlášky osmi věřitelů v celkové výši 393.216,03 Kč, které byly insolvenčním správcem a dlužnicí uznány. Bezprostředně po přezkumném jednání následovala schůze věřitelů, jíž se žádný z věřitelů nezúčastnil, na němž insolvenční správce podal zprávu, jak uvedl ve svém písemném vyhotovení (dokument B-2) a doporučil rozhodnout o oddlužení schválením splátkového kalendáře, neboť lze předpokládat, že z průměrného měsíčního příjmu dlužnice ze zaměstnání ve výši 3.423,-Kč, jejího starobního důchodu 6.484,-Kč a důchodu poskytnutého bývalým manželem dlužnice ve výši 1.500,-Kč lze předpokládat uspokojení zjištěných pohledávek 393.216,03 Kč nezajištěných věřitelů (žádného zajištěného dlužnice nemá) za pět let splátkového kalendáře v 51,61 %, s čímž dlužnice vyjádřila souhlas. Soud pak jednání odročil za účelem rozhodnutí o způsobu řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem.

Podáním ze dne 17.3.2011 (dokument B-5) Věřitelka sdělila soudu, že dlužnice svým návrhem sleduje nepoctivý záměr. Uvedla, že s dlužnicí uzavřela dne 16.4.2010 smlouvu o půjčce na částku 200.000,-Kč, již přiložila, v níž se dlužnice zavázala vrátit půjčenou částku do 31.1.2011. Má za to, že ji dlužnice tímto jednáním uvedla v omyl, neboť jak později zjistila, měla již v té době značné dluhy, jež měla v úmyslu řešit oddlužením. Nepoctivému záměru dlužnice svědčí i skutečnost, že její pohledávku dlužnice neuvedla do insolvenčního návrhu, přesto ji dlužnice ujišťovala, že o její pohledávce soud ví a o jednání soudu bude vyrozuměna. Tímto jednáním se dlužnice chtěla vyhnout úhradě její pohledávky. Z Věřitelkou předložené smlouvy o půjčce z 16.4.2010 odvolací soud zjistil, že na jejím základě Věřitelka půjčila bezúročně dlužnici částku 200.000,-Kč, kterou se dlužnice zavázala splatit do 31.1.2011; pro případ prodlení s vrácením půjčené částky si pak smluvní strany ujednaly, že Věřitelce vzniká nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % za každý započatý den prodlení z nevrácené částky počínaje 1.2.2011 a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20.000,-Kč se splatností 1.2.2011.

Na výzvu soudu, aby se dlužnice vyjádřila k podání Věřitelky a zejména k tomu, proč mezi věřiteli v seznamu závazků při podání insolvenčního návrhu neuvedla svůj závazek vůči Věřitelce v částce 200.000,-Kč, dlužnice uvedla následující: S věřitelkou si vzali půjčku u České spořitelny, a.s. (ČS), neboť obě potřebovaly peníze na splácení dluhů. Půjčku si vzala na sebe Věřitelka a měla u sebe i předmětnou smlouvu, sama neměla v rukou nic. Půjčka šla přes můj účet u ČS, u níž jí byl účet zablokován. Věřitelka si vzala z půjčky 41.000,-Kč, ale nic jí nepodepsala. Petr Drastik, jenž jí připravoval podklady pro insolvenční řízení ji navštívil za účasti Věřitelky a sdělil jí (Věřitelce), že to nejde dát do insolvenčního řízení, jelikož je to na její jméno (Věřitelky) a nabídl jí řešení, které odmítla. Po čase jí Věřitelka začala vyhrožovat a přinesla lístek, že jí to musí podepsat. Z toho všeho byla psychicky špatná, a proto jí to podepsala.

Z podání Policie ČR ze dne 15.8.2011 (dokument B-8) bylo zjištěno, že provádí šetření na základě trestního oznámení poškozené V. Vlkové, od níž si dlužnice půjčila částku 200.000,-Kč, ačkoliv věděla, že je předlužena a nebude moci tuto částku vrátit.

Věřitel KOBLÍŽEK PLZEŇ, s.r.o. podáním ze dne 6.12.2013 (dokument B-17), jenž má zjištěnou pohledávku za dlužnicí ve výši 61.130,-Kč, soudu sdělil, že dlužnice byla trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město č.j. 10T 84/2013-237 ze dne 27.6.2013, jenž nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 28.8.2013, odsouzena k trestu odnětí svobody na jeden rok pro pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst.3 trestního zákoníku s podmíněným odkladem na dobu tří roků. Z uvedeného trestního příkazu se podává, že dlužnice ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku větší škodu, neboť neměla žádný exekučně postižitelný majetek ani úspory a její měsíční příjem ve formě starobního důchodu a příjmu ze zaměstnání nepostačoval na úhradu měsíčních splátek věřitelům (uvedených v seznamu závazků dlužnice) v celkové výši 19.599,-Kč, přesto dne 16.4.2010 v Plzni získala od Věřitelky částku 200.000,-Kč dle úvěrové smlouvy č. 45000835803/0800 s ČS, kterou měla splatit v 84 měsíčních splátkách po 4.025,-Kč, a dne 24.5.2010 rovněž v Plzni získala od věřitele KOBLÍŽEK PLZEŇ, s.r.o. částku 30.000,-Kč na základě půjčky uzavřené s ním, kterou měla splatit ve 12 měsíčních splátkách po 4.240,-Kč, ačkoliv věděla, že její příjmová a majetková situace jí neumožňovala vrácení peněz těmto věřitelům, což při poskytnutí půjček těmto věřitelům zamlčela.

Odvolací soud po posouzení věci shledal správným závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti oddlužení dlužnice dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, neboť vzhledem k okolnostem věci jednání dlužnice lze hodnotit jako nepoctivé. Nepoctivým, resp. podvodným je pak třeba hodnotit již způsob, jakým dlužnice vylákala od ČS finanční prostředky prostřednictvím Věřitelky. Není pochyb o tom, že dlužnice měla tuto skutečnost uvést ve svém insolvenčním návrhu, resp. v seznamu závazků vyznačit závazek vůči Věřitelce alespoň v rozsahu 159.000,-Kč, pokud si Věřitelka z půjčené částky 200.000,-Kč vzala částku 41.000,-Kč, jak tvrdí dlužnice. V takovém případě by výše závazků dlužnice představovala cca částku

680.000,-Kč, resp. 640.000,-Kč, což by mohlo mít dopad na její ekonomickou nabídku ve formě jejího důchodu, příjmu ze zaměstnání a důchodu od bývalého manžela pro splátkový kalendář.

Dlužnice si tedy musela být vědoma, že neuvedení závazku vůči Věřitelce, jenž představuje podstatný závazek za situace, kdy k ostatním věřitelům uvedla závazky v rozmezí 20 až 100 tis. Kč, záměrně snižuje výši svých závazků. O nepoctivosti takového jednání, jež vylučuje využít k řešení úpadku dobrodiní oddlužení, nemůže být pochyb. Zejména za situace, kdy její jednání při půjčování peněz od věřitelů bylo v mezidobí shledáno trestným a byla na něj pravomocně odsouzena.

Soud prvního stupně tudíž dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ rozhodl správně, když povolení oddlužení dlužnice nepovolil a současně rozhodl o tom, že dle § 396 odst. IZ bude její úpadek řešen konkursem, jenž bude (s ohledem na osobu dlužnice, která je fyzickou osobou-nepodnikatelem) projednáván dle § 314 odst. 1 písm. a) IZ jako nepatrný. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 25. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková