3 VSPH 635/2013-B-52
KSPL 27 INS 4355/2008 3 VSPH 635/2013-B-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Plasy, Pod Tratí 292, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. března 2011, č.j. KSPL 27 INS 4355/2008-B-33,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. března 2011, č.j. KSPL 27 INS 4355/2008-B-33, se mění tak, že se oddlužení dlužníka Václava Vondry, anonymizovano , bytem Pod Tratí 292, 331 01 Plasy schválené usnesením téhož soudu pod č.j. KSPL 27 INS 4355/2008-B-5 ze dne 16. dubna 2009 nezrušuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením č.j. KSPL 27 INS 4355/2008-B-33 ze dne 16.3.2011 (dále jen Usnesení) Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) zrušil oddlužení dlužníka Václava Vondry, anonymizovano , Pod Tratí 292, Plasy (bod I. výroku), na dlužníkův majetek prohlásil konkurs s tím, že bude řešen jako nepatrný (body II. a III. výroku), a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením ze 16.4.2009 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, a že dne 11.1.2011 se konalo jednání, na kterém insolvenční správce poukázal na skutečnost, že dlužník od července 2009 ničeho nesplácel a od tohoto měsíce do prosince 2010 dluží věřitelům na splátkách celkově 224.735,-Kč. Dlužník splátky neobnovil ani po jednání soudu konaném dne 14.1.2010, přestože do konce roku 2010 měl příjmy ze zaměstnání a starobního důchodu. Dlužník tyto skutečnosti potvrdil. Soud pokračoval, že ze spisu konstatoval sdělení členů věřitelského výboru na B-26, B-27 a B-28, ve kterých věřitelský výbor souhlasně sděluje, že souhlasí se zrušením oddlužení dle § 418 IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Na to dlužník reagoval prohlášením, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.

Soud cituje § 418 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), uzavřel, že z uvedeného vyplývá, že dlužník ve smyslu tohoto ustanovení neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním, v němž uvedl, že neobsahuje vše, o čem se jednalo, neboť insolvenční správkyně Mgr. Ing. Müllerová zadržovala jeho finanční prostředky ve výši 180 tis. Kč po dobu tři čtvrtě roku, místo aby je předala věřitelům. Pokud vyslovil, že ponechává rozhodnutí na úvaze soudu, rád by pokračoval v oddlužení, ale s jiným insolvenčním správcem, neboť vůči stávající správkyni ztratil důvěru.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, ve věci nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Dle § 395 odst. 1 IZ (ve znění do 31.12.2013, jež bude uváděno i v dalším textu) insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 406 odst. 3 IZ v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud mimo jiné uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení (písm. a); přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dál jen plátce mzdy ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku (písm. d).

Podle § 406 odst. 5 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka. O právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odst. 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Podle § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník mimo jiné povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat a hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře [písm. a) a b)].

Zjistí-li insolvenční soud v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, rozhodne podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ po projednání věci podle odstavce 3 tohoto ustanovení. Důvodem pro zrušení oddlužení podle citovaného ustanovení je tedy neplnění povinností uložených mu soudem v rozhodnutí, jímž bylo dlužníkovo oddlužení schváleno. K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v odstavci 3 uvedeného ustanovení.

Ze spisu plyne, že insolvenční soud usnesením ze dne 4.2.2009, č.j. KSPL 27 INS 4355/2008-A-7, zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Hanu Müllerovou. Usnesením ze dne 16.4.2009, č.j. KSPL 27 INS 4355/2008-B-5 (dále též Usnesení), pak schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. V něm dlužníkovi uložil, aby po dobu pěti let platil nezajištěným věřitelům vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje 20. květnem 2009, z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900,-Kč, podle stanoveného poměru jejich zjištěných pohledávek s určením jednotlivých věřitelů. Dále dlužníkovi uložil, aby po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře platil insolvenční správkyni vždy ke každému 20. dni v měsíci zálohu na její odměnu a náhradu hotových výdajů celkem ve výši 900,-Kč, poprvé od 20. května 2009, s tím, že dlužník první splátku uhradí ze svého příjmu, který nyní má od České správy sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ) a od nynějšího zaměstnavatele: LESING plus, spol. s r.o. se sídlem Plzeň, Koperníkova 55, okres Plzeň-město, PSČ 301 22, IČO 49197339, a dále ze všech dalších příjmů, které obdrží. Způsob výpočtu částky, která je nepostižitelnou částí dlužníkových příjmů, je uveden v poučení; v něm uvedl, že splátka pro oddlužení se kalkuluje v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky s tím, že se srážky vypočítávají z čisté mzdy, vysvětlil, jakým způsobem se čistá mzda vypočte, konstatoval, že z čisté mzdy nelze srazit tzv. základní částku a dále popsal způsob výpočtu základní částky dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. (ve spojení s dalšími příslušnými a označenými předpisy) s dodatkem, že k výpočtu je možné použít kalkulátor splátek zveřejněný na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti s uvedením internetové adresy. Rovněž mimo jiné poučil dlužníka podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ.

Vydání napadeného usnesení předcházelo jednání dne 14.1.2010, na němž soud konstatoval obsah zpráv insolvenční správkyně č. 3 a 4-události B-18 a B-19, z nichž se podává, že dlužník podle splátkového kalendáře plnil věřitelům naposledy v červnu 2009. K tomu dlužník uvedl, že se skutečně dostal do prodlení, přišel o zaměstnání, měl dvě autohavárie, avšak předpokládal, že věřitelé budou uspokojeni z výtěžku exekucí, jež byly zadržovány exekutory, či zaměstnavatelem a měly být poukázány věřitelům. Celková částka těchto prostředků činila 198.652,-Kč, přičemž žádal správkyni, aby tento příjem použila na úhradu splátek, což odmítla. Dále dlužník uvedl, že by mohl splátky obnovit od března 2010, neboť má přislíbeno zaměstnání. Na uvedené reagovala insolvenční správkyně vyjádřením, že dlužníku sdělila, že uvedené prostředky mohou být použity jen jako tzv. bonus k průběžným splátkám věřitelům, uvedené prostředky však mezi věřitele nerozvrhla a v září 2009 předpokládala postup podle § 418 IZ, tj. že budou převedeny do majetkové podstaty dlužníka po prohlášení konkursu. Uznala pochybení, že o uvedeném mimořádném příjmu, jež činí 172.153,-Kč, neinformovala insolvenční soud, a o tom, že jej rozvrhne mezi věřitele, přesto je toho názoru, že dlužník měl dodržet splátkový kalendář. Doplnila, že dlužník měl příjem ze zaměstnání do listopadu 2009 a dále pobírá starobní důchod 12.240,-Kč, přesto přestal splácet již v červenci 2009. Dlužník k tomu uvedl, že peníze potřeboval na pokrytí výdajů v souvislosti s uvedenými autohaváriemi a na opravu rodinného domu. Soud konstatoval, že za tohoto stavu po provedeném rozvržení mimořádného příjmu je nezbytné pro další postup a rozhodnutí ve věci vyžádat si stanovisko věřitelského výboru, a to s přihlédnutím k případné možnosti obnovení splátkového kalendáře v relativně krátké době.

Další jednání se uskutečnilo dne 11.1.2011, na níž insolvenční správkyně založila zprávu č. 7, z níž se podává, že od července 2009 dlužník splátky neplní, vyjma rozvržení mimořádného příjmu, na splátkách dluží 224.735,-Kč a splátky neobnovil ani po posledním jednání, přestože vedle starobního důchodu měl příjem ze zaměstnání do konce roku 2010. Dlužník tyto skutečnosti potvrdil a uvedl, že nesouhlasí s postupem insolvenční správkyně, jež získanou částku rozvrhla mezi věřitele a nevyplatila ji jemu. Od prosince 2010 již nepracoval, pobírá starobní důchod 12.600,-Kč. Přítomný věřitel Vodárna Plzeň, a.s. potvrdil, že od dlužníka od července 2009 žádné splátky neobdržel, vyjma mimořádné splátky od insolvenční správkyně v lednu 2010. Soud dále uvedl, že členové věřitelského výboru dle písemných sdělení-události B-26, B-27 a B-28 a přítomný člen věřitelského výboru navrhli zrušení oddlužení dle § 418 IZ a řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužník k dotazu soudu uvedl, že rozhodnutí ponechá na soudu. Jednání bylo za účelem rozhodnutí dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ odročeno a rozhodnuto bylo napadeným usnesením.

Odvolací soud nařídil ve věci jednání na 3.9.2014, na němž dlužník prohlásil, že od května 2011 jsou mu strhávány částky plátcem důchodu, a že se tak dělo i dříve před vydáním napadeného rozhodnutí, a že jeho pracovní poměr zanikl k lednu 2012. Insolvenční správkyně na něm uvedla, že byly-li dlužníkovi sráženy nějaké částky z příjmů před vydáním napadeného rozhodnutí, dělo se tak na základě vedených exekucí proti dlužníku. Po zrušení schváleného oddlužení pak byly dlužníku sráženy zabavitelné částky nejenom z důchodu, ale též od zaměstnavatele (poslední k 16.1.2012) a mezi nezajištěné věřitele bylo rozděleno celkem 178.143,-Kč, zatímco částky sražené dlužníku po prohlášení konkursu jsou deponovány na zvláštním účtu a mezi nezajištěné věřitele rozděleny nebyly. Dosud bylo uspokojeno 18 % pohledávek těchto věřitelů, a pokud by byl rozdělen i deponovaný zůstatek dlužníkových splátek, došlo by k uspokojení věřitelů ve výši 33 %. Uvedla dále (viz též dokument B-48), že na účtu majetkové podstaty dlužníka je k datu 1.9.2014 vykázán zůstatek 202.273,73 Kč, a že za dobu od prohlášení konkursu do jednání odvolacího soudu lze po odpočtu jejích zákonných nároků ve výši 47.916,-Kč (44 měsíců po 1.089,-Kč, tj. odměny a náhrady hotových výdajů správce) rozpočítat věřitelům částku 154.315,73 Kč, čímž by dlužník splnil zákonnou podmínku pro oddlužení a uhradil celkem 33,57 % pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů. V mezidobí uběhla lhůta 60 měsíců pro plnění splátkového kalendáře již v květnu 2014, přičemž v případě konkursu by muselo dojít ke zrušení společného jmění dlužníka a jeho manželky, která již byla úspěšně oddlužena, a případné zpeněžení poloviny nemovitostí by bylo v konkursu problematické. Uzavřela, že uspokojení věřitelů v oddlužení je pro dlužníka výhodnější, neboť v případě konkursu by u dlužníka, jenž pobírá již pouze starobní důchod, nastala situace sociální nouze. Přítomný zástupce věřitele Komerční banky, a.s. uvedl,

že napadené usnesení považuje za správné, ale rozhodnutí ponechává na úvaze soudu.

V projednávané věci insolvenční soud vycházel ze zjištění, že od schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře pohledávky jeho věřitelů nejsou uspokojovány podle Usnesení, neboť dlužník neplní podstatné povinnosti v něm mu uložené (§ 418 odst. 1 písm. a/ IZ).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, jenž za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů.

V daném případě dlužník neplněním splátek měl zavdat příčinu k tomu, že soud rozhodl o zrušení schváleného oddlužení. Odvolací soud však dospěl k závěru, že neplnění povinností ze strany dlužníka ve smyslu § 418 odst. 1 písm. a) IZ bylo lze dlužníku přičítat jen, pokud tyto povinnosti byly dlužníku insolvenčním soudem řádně uloženy.

To se však v projednávané věci nestalo, neboť v rozporu se shora citovanými ustanoveními insolvenční soud uložil dlužníku, aby platil ze svých příjmů požadované splátky uvedeným věřitelům přímo, nikoliv prostřednictvím insolvenční správkyně, a zcela nepřípustně dlužníku uložil, aby si sám vypočetl srážky z těchto příjmů a rozdělil je podle stanoveného poměru jednotlivým věřitelům. Zcela pak pominul, že dlužník má dva plátce-ČSSZ a zaměstnavatele, a proto měl postupovat podle § 297 občanského soudního řádu (o.s.ř.). I v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře platí, že nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy (či jiného příjmu uvedeného podle § 299 o.s.ř.) několika plátcům mzdy (jiného příjmu), určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Při souběhu postižitelných příjmů dlužníka od všech plátců se tyto příjmy (jak pro účely výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy či jiných příjmů a shodně i pro plnění splátkového kalendáře) při provádění zákonných srážek sčítají. Tím pádem základní částka, která nesmí být sražena, může být dlužníku ponechána jen jednou, i když pobírá mzdu (jiný postižitelný příjem) od více plátců; všechny mzdy

(příjmy) dlužníka musí tvořit jeden celek. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy (jiného příjmu) povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy (příjmu) srážet (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2013, sp.zn. MSPH 60 INS 14961/2012, 3 VSPH 25/2013-B-34). V důsledku toho pak nebylo v silách dlužníka, aby si stanovil výši měsíční srážky sám, jak jej insolvenční soud poučil, neboť mu neurčil, jaká základní částka mu nesmí být sražena, resp. jakou částku si nemůže srazit.

Z uvedeného tedy vyplývá, že soud svým postupem zapříčinil, že srážky ze mzdy a starobního důchodu nebyly dlužníkovi sráženy jejich plátci za situace, kdy dlužník žil v představě, že z dříve provedených srážek v exekuci mohou být věřitelé uspokojeni. To se stalo až v průběhu řízení, poté, co insolvenční správkyně takto získané prostředky bezdůvodně zadržovala, což způsobilo, že věřitelé po určité období ničeho od dlužníka neobdrželi, ač měli obdržet plnění od insolvenční správkyně. I po zjištění, že dlužník neplatí svým věřitelům dle stanovené povinnosti, insolvenční soud nápravu nezjednal, tedy neuložil jednotlivě plátcům dlužníkových příjmů, aby prováděli z dlužníkových příjmů srážky.

Uvedená pochybení pak insolvenční soud ponechal bez povšimnutí fakticky další rok, než si vyžádal stanovisko věřitelů a rozhodl až po dalších dvou měsících napadeným usnesením. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka pak fakticky došlo k tomu, že mu byly srážky z příjmů pravidelně sráženy jednotlivými plátci (v souladu s § 207 odst. 2 IZ, podle něhož příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky), tj. ČSSZ a zaměstnavatelem (LESING plus, spol. s r.o.), jak se podává z insolvenční správkyní předloženého výpisu z účtu, na něž byly tyto srážky poukázány; jednalo se o srážky za červen 2011 až červenec 2014 s celkovým příjem 202.273,73 Kč. Dlužník tak plnil ve prospěch majetkové podstaty, resp. věřitelů celkově k datu 1.9.2014 částku 387.616,73 Kč. Při výši celkových zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů 990.306,12 Kč je zcela zjevné, že dlužník plnil více jak požadovaných 30 % (tj. 297.091,83 Kč), a že jeho plnění i po odpočtu odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně 65.340,-Kč (tj. 1.089,-Kč měsíčně za pět let) je zcela dostatečné. Nelze ani přehlédnout skutečnost, že insolvenční soud předložil odvolacímu soudu napadené usnesení po více jak dvou letech od jeho vydání. V mezidobí tak dlužníku uplynula lhůta 60 měsíců (květen 2014), dokdy by byl povinen splnit povinnosti dle řádně schváleného splátkového kalendáře.

Odvolací soud přihlédl ke specifickým poměrům projednávané věci, kdy v důsledku shora popsaného chybného postupu insolvenčního soudu nebylo na dlužníku lze spravedlivé požadovat plnění splátkového kalendáře dle Usnesení, a v důsledku časové prodlevy dovodil, že dlužník v období pěti let dostál závazku uhradit minimálně 30 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů a uspokojit nárok insolvenční správkyně. Z uvedených závěrů odvolacího soudu pak bude insolvenční soud vycházet při dalším procesním postupu v insolvenčním řízení dlužníka.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová