3 VSPH 634/2012-P3-13
KSPA 44 INS 3586/2011 3 VSPH 634/2012-P3-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Město 26, o odvolání věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Jindřišská 24/941, Praha 1, IČO 61860069, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 3586/2011-P3-6 ze dne 23. listopadu 2011, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 44 INS 3586/2011-P3-6 ze dne 23. listopadu 2011 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (insolvenční soud) v insolvenčním řízení dlužnice Věry anonymizovano (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSPA 44 INS 3586/2011-P3-6 ze dne 23.11.2011 v bodě I. výroku vyslovil, že se k přihlášce pohledávek věřitele č. 3 PROFI CREDIT Czech, a.s. (dále též jen věřitel) ve výši 141.245,66 Kč nepřihlíží, v bodě II. odmítl přihlášku věřitelových pohledávek ve výši 141.245,66 Kč a v bodě III. výroku konstatoval, že se účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPA 44 INS 3586/2011-A-10 ze dne 24.5.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Jan Štangl (dále jen správce). Dne 7.6.2011 přihlásil věřitel (přihláškou P3) své pohledávky v celkové výši 337.553,-Kč, a to dílčí pohledávku pod č. 1/ ve výši 251.341,-Kč a pod č. 2/ ve výši 86.122,-Kč. Usnesením z 10.11.2011 (č.j. KSPA 44 INS 3586/2011-P3-4) vzal soud na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele ve výši 146.592,-Kč (99.054,-Kč z pohledávky č. 1/ a 47.538,-Kč z pohledávky č. 2/). Soud uvedl, že k pohledávkám věřitele ve výši 49.715,34 Kč (45.383,-Kč z pohledávky č. 1 a 4.332,34 Kč z pohledávky č. 2) se nepřihlíží, neboť věřitel nepodal žalobu na určení těchto popřených pohledávek a v insolvenčním řízení zůstal s pohledávkami ve výši 141.245,66 Kč (106.994,01 Kč z pohledávky č. 1 a 34.251,65 Kč z pohledávky č. 2), jež byly při přezkumném jednání konaném dne 1.9.2011 zjištěny.

Cituje § 178 a § 185 zák. č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho určení (insolvenční zákon-IZ), a s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14 ze dne 15.10.2010 o tom, že je třeba aplikovat ust. § 178 IZ na každou přihlášenou pohledávku jednotlivě a nikoli na přihlášku pohledávek jako celek, dospěl k závěru, že po přezkoumání byla pohledávka č. 1/ přihlášená ve výši 251.431,-Kč zjištěna ve výši 106.994,01 Kč, což představuje méně než 50 % původně přihlášené pohledávky, shodně i v případě pohledávky č. 2/ přihlášené ve výši 86.122,-Kč, jež byla zjištěna co do částky 34.251,65 Kč. Uzavřel, že vzal-li věřitel částečně zpět své pohledávky až po přezkumném jednání, na věci to nic nemění, neboť soud vycházel z původně přihlášené pohledávky, a proto se podle § 178 IZ k přihlášeným pohledávkám č. 1/ a 2/ nepřihlíží ani ve zbývajícím (zjištěném) rozsahu, věřitelovu přihlášku odmítl s tím, že jeho účast v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl, že se k přihlášce jeho pohledávek ve výši 141.245,366 Kč přihlíží, že se přihláška jeho pohledávek neodmítá, a že jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Uvedl, že právním důvodem přihlášky pohledávky č. 1/ byl nedoplatek na zesplatněné jistině (nominální hodnotě úvěru) z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100206393 ve výši 148.581,-Kč a na smluvních pokutách ve výši 102.850,-Kč, tj. celkem 251.431,-Kč, popřené při přezkumném jednání 1.9.2011 v rozsahu 144.436,99 Kč, zjištěné ve výši 106.994,01 Kč; právním důvodem přihlášky pohledávky č. 2/ byl rovněž nedoplatek na zesplatněné jistině (nominální hodnotě úvěru) z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100279117 ve výši 36.974,-Kč a na smluvních pokutách ve výši 49.148,-Kč, tj. celkem 86.122,-Kč, popřené v rozsahu 51.870,35 Kč a zjištěné ve výši 34.251,65 Kč.

Dále věřitel uvedl, že podáním ze dne 26.10.2011 vzal zpět přihlášku pohledávky, a to v případě pohledávky č. 1/ ve výši 99.054,-Kč, takže její výše činila 152.377,-Kč, v případě pohledávky č. 2/ ve výši 47.538,-Kč a její výše tak činila 38.584,-Kč. Pokračoval, že insolvenční soud vzal jeho zpětvzetí přihlášky pohledávek na vědomí s tím, že je nadále účastníkem řízení s pohledávkou ve výši 190.961,-Kč, z čehož bylo zjištěno 141.245,66 Kč a správcem a dlužníkem popřeno 49.715,34 Kč, takže byly zjištěny jeho pohledávky v rozsahu vyšším než 50 %.

Podle § 184 IZ může věřitel vzít přihlášku pohledávky zpět kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, tedy i v době, kdy byla pohledávka popřena a věřiteli dosud neuplynula lhůta k podání žaloby na její určení. Uzavřel, že teprve od vyrozumění správce o popření pohledávky, jež obdržel 26.10.2011 mu počala běžet lhůta pro podání incidenční žaloby, a teprve jejím uplynutím nebylo možné k jeho pohledávkám přihlížet. Dodal, že zpětvzetí popřené nevykonatelné pohledávky učiněné před uplynutím lhůty k podání incidenční žaloby představuje zákonnou možnost, jak se věřitel může vyhnout aplikaci sankční úpravy § 178 IZ.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uplatněných důvodů.

Přihlášku pohledávky lze podle § 176 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (§ 174 odst. 2 IZ). Požadavek peněžitého vyčíslení výše nepeněžité pohledávky, pohledávky neurčité výše a pohledávky v cizí měně upravuje § 175 IZ. Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá (§ 174 odst. 4 IZ). Podle § 177 IZ je nutné k přihlášce pohledávky připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Z uvedeného vyplývá, že insolvenční zákon stanoví v § 176 požadavek formy přihlášky pohledávky a v § 174 odst. 2 (ve spojení s § 175 IZ) předepisuje její povinné obsahové náležitosti, zatímco v § 177 IZ ve spojení s § 22 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu, pro insolvenční řízení určuje, jaké listiny je třeba k přihlášce připojit. Insolvenční zákon tedy-tak, jak je vlastní i občanskému soudnímu řádu (§ 79 odst. 2 o.s.ř.)-rozlišuje procesní úkon, kterým je přihláška pohledávky, a přílohy, které jsou ve smyslu § 79 odst. 2 o.s.ř. listinnými důkazy , jichž se věřitel dovolává.

Požadavek, aby věřitel v přihlášce pohledávky uvedl (vedle výše) i důvod jejího vzniku, směřuje ke splnění jeho povinnosti tvrzení, a může být řádně naplněn jen uvedením skutečností, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě svůj nárok přihlašuje. Co do vylíčení rozhodujících skutečností vzniku pohledávky se lze spokojit s odkazem na připojenou listinu jedině v případě, že z ní skutkový základ přihlašované pohledávky nepochybně a dostatečně vyplývá, a že na tuto listinu co do důvodu vzniku pohledávky přihláška výslovně odkazuje. Uvedené přitom platí i pro případ, že přihlášená pohledávka byla již věřiteli přiznána pravomocným nebo vykonatelným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu. Vykonatelnost pohledávky představuje ve smyslu § 174 odst. 4 IZ jen další okolnost, již má věřitel v přihlášce pohledávky uvést, a nezbavuje ho nijak povinnosti uplatňovanou pohledávku v přihlášce (shora uvedeným způsobem) co do jejího důvodu řádně identifikovat.

Insolvenční správce přihlášku pohledávky podle § 188 odst. 1 IZ přezkoumá. Nelze-li ji přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve věřitele, aby ji opravil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 IZ).

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Jak již Vrchní soud v Praze vysvětlil v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14 ze dne 15.10.2010 nebo usnesení sp. zn. KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011-P4 ze dne 16.1.2012), v insolvenčním řízení není předmětem přezkoumání přihláška pohledávek jako celek, ale jednotlivé samostatné přihlášené pohledávky, ohledně nichž se pak také samostatně aplikují ustanovení § 198 odst. 1 nebo § 178 a § 185 IZ s rozlišením, vůči které konkrétní pohledávce s nimi spojovaný zákonný následek zcela nebo zčásti nastal.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 7.6.2011 podal věřitel soudu na předepsaném formuláři přihlášku (z 6.6.2011 evidovanou pod P3), v níž uplatnil pohledávky č. 1/ a č. 2/ v celkové výši 337.553,-Kč. U pohledávky č. 1/ vyčíslil výši jistiny i celkovou výši pohledávky částkou 251.431,-Kč, jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o nedoplatek na zesplatněné jistině (nominální hodnotě úvěru) z titulu smlouvy o rev. úvěru č. 9100206393 ve výši 148.581,-Kč a na smluvních pokutách z titulu smlouvy o rev. úvěru č. 9100206393 ve výši 102.850,-Kč . Dále vyznačil data, od kterých je pohledávka splatná v částce 5.503,-Kč (22.1., 22.2. a 22.3.2011) a v částce 126.569,-Kč (24.3.2011), na smluvních pokutách ve výši 1.760,-Kč (31.1.2011) a ve výši 101.090,-Kč (3.4.2011). U pohledávky č. 2/ vyčíslil výši jistiny i celkovou výši pohledávky částkou 86.122,-Kč, jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o nedoplatek na zesplatněné jistině (nominální hodnotě úvěru) z titulu smlouvy o rev. úvěru č. 9100279117 ve výši 36.974,-Kč a na smluvních pokutách z titulu smlouvy o rev. úvěru č. 9100279117 ve výši 49.148,-Kč. K tomu vyznačil data, od kterých je pohledávka splatná v částce 2.641,-Kč (22.1., 22.2. a 22.32011) a v částce 29.051,-Kč (24.3.2011), na smluvních pokutách v částce 633,-Kč (31.1.2011) a v částce 48.515,-Kč (3.4.2011). Kolonka 9 sloužící k uplatnění příslušenství pohledávky nebyla u pohledávky č. 1/ ani u pohledávky č. 2/ vyplněna.

Z uvedeného je zřejmé, že věřitelova přihláška pohledávek ze dne 6.6.2011 vykazuje vady bránící jejich přezkoumání, když z ní není zřejmé, které jednotlivé pohledávky jsou věřitelem vlastně přihlašovány a z jakého důvodu. Z přihlášky shora uvedeného obsahu lze dovozovat pouze to, že jak pohledávka č. 1/, tak pohledávka č. 2/ ve skutečnosti představuje vždy nejméně 2 samostatné pohledávky, a to nezaplacenou zesplatněnou jistinu úvěru (pokud v ní ovšem není zahrnut i nějaký další samostatný nárok, jako např. odměna za sjednání úvěru či příslušenství jistiny), přičemž se zřejmě jedná o dlužné splátky a celkový dluh, čemuž nasvědčují i

údaje o splatnosti 3 různých splátek a celkové částky, a dále nezaplacenou smluvní pokutu (podle přihlášky však jde zřejmě vždy o několik smluvních pokut, čemuž nasvědčují i údaje o splatnosti 2 různých částek). Naprosto nedostatečně jsou přitom v přihlášce vylíčeny skutečnosti, na nichž se ta či ona přihlašovaná pohledávka zakládá (důvod vzniku pohledávky). Tyto skutečnosti ostatně měly být (vyjma případného příslušenství) vylíčeny ke každé jednotlivé samostatné pohledávce zvlášť tak, že každá z těchto pohledávek bude uplatněna na vlastní vložené straně s vyplněnými příslušnými dalšími údaji o této pohledávce. To však věřitel neučinil, když v přihlášce víceré pohledávky přihlašované na vložené straně č. 1/ a č. 2/ namísto jejich samostatného uplatnění shrnul jako jedinou výši jistiny, a další jejich specifikaci-ovšem zcela nedostatečnou a nesrozumitelnou-provedl v kolonce určené pro vymezení důvodu vzniku jistiny. U zde uvedené nezaplacené zesplatněné jistiny úvěru se pak věřitel v obou případech omezil jen na údaj o čísle úvěrové smlouvy, aniž by uvedl, kdy byla uzavřena, jaký úvěr byl touto smlouvou sjednán a kdy a v jakém rozsahu byl dlužnici poskytnut, kdy byl splatný, na základě jakých skutečností a smluvních ujednání došlo k zesplatnění jeho neuhrazeného zbytku a kdy se tak stalo. Stejně tak u pohledávek smluvních pokut věřitel odkázal jen na úvěrou smlouvu identifikovanou pouze jejím číslem, přičemž nijak nespecifikoval, z jakého porušení smluvní povinnosti nárok na danou sankci vyplývá, jak (a kdy) k tomu porušení smlouvy došlo a o jaké smluvní ujednání se právo na smluvní pokuty opírá.

Přestože pro tyto zjevné nedostatky nebyla přihláška pohledávek věřitele způsobilá přezkoumání, správce ho k jejich odstranění postupem dle § 188 odst. 2 IZ nevyzval. Místo toho je správce s oním naprosto nedostatečným rozlišením (dokonce jen s vyčíslením celkové výše pohledávek č. 1/ a pohledávek č. 2/) zařadil na pořad přezkumného jednání konaného dne 1.9.2011, na němž je (shodně jako dlužnice) v rozsahu odpovídajícím pohledávkám nespecifikovaných jistin a smluvních pokut popřel, aniž by bylo zřejmé, jak k výši popření dospěl (způsob výpočtu). Toto popření přitom v důsledku nerozlišení jednotlivých přihlášených pohledávek formuloval jako částečné popření.

Jelikož však-jak již řečeno-dosud žádná z věřitelem přihlášených pohledávek není pro zásadní nedostatky náležitostí jejich přihlášky způsobilá přezkoumání, nemohlo mít jejich přezkoumání provedené na jednání konaném dne 1.9.2011 žádných právních důsledků, jež zákon s výsledky přezkoumání pohledávky spojuje, tj. nemohlo dojít k jejímu právně účinnému popření ani zjištění. Nemohl tudíž nastat ani následek, že se k popřené pohledávce (pohledávkám) věřitele nepřihlíží dle § 198 odst. 1 věty třetí IZ (pro nepodání žaloby na určení pohledávky).

Za této situace ovšem zatím není možno ani rozhodnout dle § 184 IZ o věřitelově zpětvzetí přihlášky pohledávek ze dne 26.10.2011 (zpětvzetí pohledávek smluvních pokut u pohledávky č. 1/ ve výši 99.054,-Kč a u pohledávky č. 2/ ve výši 47.538,-Kč). Dokud věřitel neopraví svoji přihlášku tak, aby v ní byly řádně identifikovány co do důvodu a výše všechny přihlášené pohledávky, není jasné kterých přihlášených pohledávek z jistiny a ze smluvních pokut se jeho zpětvzetí týká.

Z výše uvedeného se podává, že skutkové a právní závěry, na nichž soud prvního stupně napadené usnesení založil, jsou nesprávné, a že řízení, jež vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, bylo zatíženo popsanými vadami, které vyústily v nesprávnost tohoto rozhodnutí, a které nelze v odvolacím řízení reparovat. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a občanského soudního řádu v celém rozsahu zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. července 2013

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová