3 VSPH 633/2015-A-42
KSHK 35 INS 25137/2014 3 VSPH 633/2015-A-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka TREVOS, a.s., IČO: 25922530 se sídlem v Mašově 34, 511 01 Turnov, zast. Mgr. Veronikou Šebo, LL.M., advokátkou se sídlem v Mašově 34, 511 01 Turnov k návrhu navrhovatel TELEPIKE, spol. s r.o., IČO: 29415403 se sídlem v Ostravě V Zátiší 810/1 a přistoupivšího Download, spol. s r.o., IČO: 28893255 se sídlem v Praze 3, Jeseniova 55, za účasti státního zastupitelství, o odvolání navrhovatele a dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 25137/2014-A-25 ze dne 29. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 25137/2014-A-25 ze dne 29. ledna 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh navrhovatele TELEPIKE, spol. s r.o. (Věřitel-bod I. výroku), Věřitele zavázal k náhradě nákladů řízení dlužníkovi k rukám jeho právní zástupkyně (bod II. výroku) a vyzval jej, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení předložil vyplněný přiložený formulář-potvrzení o poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků spolu s přílohami (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Věřitel doručil Krajskému soudu v Ostravě 16.9.2014 insolvenční návrh a zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou téhož dne v insolvenčním rejstříku. Věřitel se domáhá zjištění dlužníkova úpadku s odůvodněním, podle kterého mu svědčí za dlužníkem pohledávka ze směnky vlastní vystavené dlužníkem 19.7.2013 se lhůtou splatnosti 19.7.2014 zajišťující splacení půjčky, kterou dlužníkovi poskytl, avšak ten ji ve lhůtě splatnosti neuhradil. Dalšími věřiteli dlužníka jsou společnosti ADAN GROUP, spol. s r.o. IČO: 27077543 se sídlem v Praze 6, Potoční 120 (Společnost A) evidující za dlužníkem dvě neproplacené faktury a LAVANZA,L.T.D., spol. s r.o. IČO: 27065855 se sídlem v Praze 8 Křižíkova, 345 (Společnost L), evidující za dlužníkem tři neproplacené faktury. Dlužník má sídlo v Turnově.

Insolvenční soud vyšel z vyjádření dlužníka a dále z přístupných informací z médií, internetu a insolvenčního rejstříku, podle nichž Věřitel podal insolvenční návrhy i proti dalším subjektům podnikajícím v oblasti výroby svítidel (dlužník má zapsán jako předmět podnikání výrobu, instalaci, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení, montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení), a to společnosti HALLA, a.s., IČO: 60201916, se sídlem v Praze 9, Litvínovská 288 (Společnost HA) u Krajského soudu v Ústí nad Labem 9.9.2014 (sp.zn. KSUL 74 INS 24513/2014) a společnosti HORMEN CE, a.s. IČO: 27154742 se sídlem v Praze 4, Libušská 191 (Společnost HO) u Krajského soudu v Brně 16.9.2014 (sp.zn. KSBR 33 INS 25153/2014) mající shodné rysy jako projednávaný insolvenční návrh jak co do formy, tak obsahu. Jednatel Věřitele uvádí bydliště v sídle Městského úřadu v Sedlčanech a Věřitel sám má sídlo na adrese, na které sídlí dalších 274 právnických osob ve třípodlažním starším domě v městské zástavbě. Insolvenční soud dále konstatoval, že k návrhu Věřitel připojil i přílohy, a to kopii směnky, neproplacené faktury vystavené dalšími tvrzenými dlužníkovými věřiteli, k nimž však nejsou připojeny další doklady, a to ke směnce smlouva o půjčce, kterou směnka měla zajišťovat a prvopis směnky, k fakturám právní tituly k jejich vystavení. Čísla účtů, uvedených na fakturách (č.1357883116/0800 České spořitelny, a.s. a 2296378888/2700 UniCredit Bank Czech Republic, a.s.), na něž měl dlužník plnit, podle vyjádření uvedených bank neexistují a Společnosti A a L sídlí na adresách, na nichž sídlí 109, resp. 18 dalších právnických osob, přestože v prvním případě se jedná o dvoupodlažní rodinný domek a v případě druhém o pětipodlažní dům v uliční zástavbě.

Cituje § 128a zák. č. 182/2006 sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh Věřitele je zjevně bezdůvodný, neboť uvádí své sídlo na adrese, kde fakticky nesídlí a jeho jednatel má adresu na městském úřadu; k návrhu byla sice doložena kopie směnky, avšak bez dalších dokladů, tj. smlouvy o půjčce, jejíž existenci v insolvenčním návrhu Věřitel tvrdí. Pohledávky Společnosti A a L jsou rovněž pochybné, neboť jsou dokládány pouze fakturami obsahujícími neexistující čísla bankovních účtů, na něž měl dlužník plnit. Pochybnosti ohledně těchto společností zároveň budí, že jejích sídla jsou pravděpodobně fiktivní.

Nelze také přehlédnout, že Věřitel podal insolvenční návrhy proti dalším dlužníkům, a to Společnostem HA a HO a přestože jejich sídla jsou v Praze, insolvenční návrhy podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, resp. V Brně. Akcentoval, že je z jednání Věřitele patrná účelovost spočívající v podávání insolvenčních návrhů na společnosti zabývající se shodnou podnikatelskou činností, v čemž shledává jeho šikanózní jednání, jímž sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka. Insolvenční soud proto dovodil, že Věřitelův insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný ve smyslu § 128a odst. 1 a odst. 2 písm.c) InsZ. K namítanému nedodržení lhůty 7 dnů k pro rozhodnutí podle citovaného ustanovení konstatoval, že se jedná o lhůtu pořádkovou.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 7 InsZ a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) v řízení zcela úspěšnému dlužníkovi přiznal náhradu nákladů za zastupování advokátem v rozsahu odměny v sazbě 3.100,-Kč podle § 9 odst. 4 písm.c) a § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) za tři úkony právní služby a 3 náhrady hotových výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, celkem 10.200,-Kč.

Doplnil, že o Věřitelově žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodne poté, co mu doloží své majetkové poměry, jak byl vyzván pod bodem III. výroku.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti bodům I. a II. výroku a navrhl, aby je odvolací soud v tomto rozsahu změnil tak, že jeho insolvenční návrh se neodmítá a bylo mu přiznáno osvobození od soudních poplatků. Předně zopakoval svou žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, kterou podložil svým připojeným prohlášením; je relativní nemajetný, a pokud by dlužník uhradil svůj směnečný závazek nemusel by podávat insolvenční návrh. K samotnému odmítnutí insolvenčního návrhu (body I. a II. výroku) namítl, že insolvenční soud nedodržel lhůtu k odmítnutí insolvenčního návrhu upravenou v § 128a InsZ, že po jejím marném uplynutí již podle tohoto ustanovení postupovat nemohl a tak jej zkrátil v právu na spravedlivý proces. Odmítl závěr insolvenčního soudu, podle kterého jeho insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný, neboť nebyly naplněny žádné důvody, jež příkladmo právní úprava vypočítává. K tomuto závěru nemůže vést to, že podává insolvenční návrhy vůči dalším subjektům, neboť s těmito dalšími subjekty vstupuje v oblasti výroby a prodeje svítidel do obchodních vztahů, z nichž pocházejí pohledávky, osvědčující jeho věcnou legitimaci k podání insolvenčních návrhů proti nim. Okolnost, že jeho jednatel má bydliště na adrese Městského úřadu v Sedlčanech zhodnotil z pohledu závěrů insolvenčního soudu za zcela nevýznamnou; jedná se o adresu administrativní. Stejně tak je nevýznamné, na které adrese je zapsané jeho sídlo. Insolvenční soud z této skutečnosti vychází, avšak blíže nerozvádí význam této skutečnosti pro jeho závěry. Nedoložení originálu směnky také nesvědčí o tom, že by insolvenční návrh byl bezdůvodný, a bylo na insolvenčním soudu, aby si originál směnky vyžádal. Doložení pohledávek Společností A a L za dlužníkem shledal dostatečné, neboť další listiny a údaje od těchto společnosti neobdržel.

Dlužník k podanému odvolání navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu věcné správnosti. S odkazem na § 103 odst. 2 InsZ zdůraznil, že Věřitel měl povinnost osvědčit svou věcnou legitimaci, což v případě pohledávky mající svůj původ ve směnce lze pouze prvopisem směnky (blíže § 175 o.s.ř.). Zároveň se včas odvolal proti bodu II. výroku napadeného usnesení s odůvodněním, podle kterého učinil nikoliv 3 úkony právní služby, nýbrž 4 úkony právní služby, spočívající v převzetí a přípravy zastoupení, v podání ve věci z 19.9.2014, jehož součástí byla i námitka místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě a dále z 16.10.2014 a 19.1.2015; odměna činí 12.400,-Kč, náhrada hotových výdajů 1.200,-Kč a po připočtení DPH 21% tak náklady činí celkem 16.456,-Kč.

V průběhu odvolacího soudu do insolvenčního řízení vstoupilo státní zastupitelství podle § 35 odst. 1 o.s.ř. a navrhlo potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnost. Doplnilo, že ze všech důvodů, jež by vedly k zamítnutí insolvenčního návrhu právní úprava vyjímá v režimu odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a InsZ ty, jež bez požadavků na další zkoumání zjevně vylučují rozhodnutí o úpadku dlužníka, aniž by bylo zapotřebí zjišťovat stanoviska dalších účastníků insolvenčního řízení. Argumenty, kterými Věřitel brojí proti napadenému usnesení jsou vytrhávány z kontextu, zatímco jiné, jež by závěry obsažené v napadeném usnesení podporovaly, vynechává (nedoložení smlouvy o půjčce, vady faktur údajných spoluvěřitelů či patrně fiktivní sídlo Věřitele).

V průběhu odvolacího řízení přistoupila do insolvenčního řízení s insolvenčním návrhem společnost Download, spol. s r.o., IČO: 28893255 se sídlem v Praze 3, Jeseniova 55, jenž byl původně podán u Krajského soudu v Brně na základě podání z 8.4.2015 a zapsán pod sp.zn. KSBR 32 INS 9099/2015 a 16.4.2015 byl postoupen do projednávaného insolvenčního řízení, v němž má tento věřitel od 16.2015 postavení dalšího navrhovatele, což insolvenční soud deklaroval svým usnesením č.j. KSHK 35 INS 25137/2014-A-39 z 15.5.2014, v němž konstatoval, že jeho insolvenční návrh je považován za přistoupení k insolvenčnímu návrhu Věřitele.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že Věřitelovo odvolání je opodstatněno.

Podle § 128a InsZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odst. 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podání insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práva na úkor dlužníka.

Citované ustanovení postihuje situace, kdy spor o dlužníkův úpadek nemá být veden proto, že obsah insolvenčního návrhu nebo jeho přílohy dovolují uzavřít, že jde o návrh zjevně bezdůvodný. Od usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 InsZ se usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost liší tím, že důvodem pro jeho vydání jsou nikoliv formální, nýbrž obsahové (věcné) vady insolvenčního návrhu. Od usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu se usnesení podle § 128a InsZ liší tím, že věcné důvody, jež by měly za následek zamítnutí insolvenčního návrhu, jsou zcela zjevné již z insolvenčního návrhu samotného. Předpokladem pro postup podle citovaného ustanovení je bezvadný insolvenční návrh. Důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu pod písm.c) § 128a odst. 2 InsZ lze očekávat pouze ve zcela jasných a nezpochybnitelných případech, kdy obsah bezvadného insolvenčního návrhu jasně vypovídá o snaze navrhovatele odlišného od dlužníka o zneužití institutu insolvenčního návrhu.

K povaze lhůty upravené v ustanovení § 128 odst. 1 InsZ se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen.zn. 29 NSČR 22/2009 publikovaném pod číslem 26/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek se závěrem, že se jedná o lhůtu pořádkovou a odvolací soud má za to, že není důvodu se od tohoto závěru odchylovat ani v případě lhůty upravené v § 128a odst. 1 InsZ, neboť její formulace je zcela totožná.

K důvodům odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho zjevnou bezdůvodnost se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sen.zn. 29 NSČR 116/2013 a publikovaného pod čísly 33/2014 a 44/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek, v nichž dovodil závěr, že tam, kde se vede o šikanózní povahu insolvenčního návrhu spor mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem a je namístě tvrzení o šikaně ve skutkové rovině osvědčit nebo prokázat, není důvod odmítnout insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost.

Z insolvenčního spisu plyne, že Věřitel podal insolvenční návrh, v němž řádně označil sebe i svého dlužníka, uvedl tvrzení, z nichž plyne jeho věcná legitimace k podání insolvenčního návrhu, a to na základě směnky zajišťující smlouvu o půjčce, uvedl lhůtu splatnosti směnky, uvedl další dlužníkovy věřitele v osobách Společností A a L, jež řádně označil firmou, identifikačním číslem, sídlem, výši jejich pohledávek pramenících z označených faktur, a uvedl lhůtu jejich splatnosti. O tom, že se jedná o bezvadný insolvenční návrh není sporu a tento závěr je podporován i usnesením Vrchního soudu sen.zn. 4 VSPH 360/2015 v insolvenční věci týkající se dlužníka Společnosti HO, uváděné v odůvodnění napadeného usnesení, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu podle §128 odst. 1 InsZ změněno tak, že se insolvenční návrh neodmítá, přičemž se jedná o insolvenční návrh, který svým obsahem a formou se takřka shoduje s insolvenčním návrhem podaným v projednávané věci.

Odvolací soud z takto formulovaného insolvenčního návrhu nedovozuje, že by byl zjevně bezdůvodný. Důvody, pro něž insolvenční soud insolvenční návrh z tohoto důvodu odmítl, plynou teprve z dlužníkova vyjádření z 19.9.2014 (dok. A-3), obsahujícího skutečnosti, z nichž čerpal insolvenční soud důvody pro své závěry a v němž dlužník také namítl nedostatek místní příslušnosti k projednání insolvenčního návrhu podaného ke Krajskému soudu v Ostravě. Navíc je zřejmé, že k závěru o bezdůvodnosti podání insolvenčního návrhu insolvenční soud činil další šetření, jež naopak vedou k závěru, že insolvenční návrh zjevně bezdůvodný nebyl. Dlužník se pak mýlí, má-li za to, že důvodem správnosti napadeného usnesení je to, že Věřitel neosvědčil svou věcnou legitimaci předložením prvopisu směnky, neboť otázka doložení věcné legitimace je otázkou projednání věci samé při jednání a nikoliv důvodem odmítnutí insolvenčního návrhu bez dalšího. Závěr odvolacího soudu ostatně podporuje i státní zastupitelství, které ve svém podání z 5.5.2015 (dok. A-38) zdůraznilo, že odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho bezdůvodnost, je obdobou zamítnutí insolvenčního návrhu a že ze všech důvodů, pro které lze insolvenční návrh zamítnout, postup podle § 128a InsZ předpokládá jen naplnění těch, které jsou zcela zjevné z insolvenčního návrhu samotného bez toho, že by bylo zapotřebí zjišťovat stanoviska ostatních účastníků insolvenčního řízení.

Odvolací soud tak shrnuje, že důvody pro které insolvenční soud odmítl insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost, nejsou zjevné z insolvenčního návrhu a že pokud je získal z vyjádření dlužníka a ze svého dalšího šetření (otázky související s označením účtů, než měl dlužník plnit), pak je třeba se jimi zabývat v rámci insolvenčního řízení při jednání, pokud nebudou naplněny podmínky pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, a dovodit z nich případně důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu.

O žádosti Věřitele na přiznání osvobození od soudních poplatků rozhodne insolvenční soud.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v celém rozsahu změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. listopadu 2015

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková