3 VSPH 620/2015-B-11
KSPL 27 INS 4049/2014 3 VSPH 620/2015-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , IČO: 72240181, bytem 332 04 Nezvěstice 109, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 4049/2014-B-5 ze dne 2. března 2015,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 4049/2014-B-5 ze dne 2. 3. 2015 v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužnice (Jana anonymizovano ) plněním splátkového kalendáře. V bodě II. výroku uložil dlužnici, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech pohledávek platila prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce pravidelně měsíčně, nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci, ze všech příjmů uvedených v bodě IV. výroku, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž z takto určené částky si pak insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši přiznané v bodě III. výroku a poté další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň; po jejich plném uspokojení zůstatek rozvrhne mezi označené nezajištěné věřitele, jejichž nepodmíněné pohledávky či jejich části byly zjištěny, v poměru uvedeném v tomto bodě výroku, a postupem podle bodu V. výroku ho vyplatí věřitelům. První termín takto určených plateb soud stanovil do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, a vyslovil, že se k návrhu dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek nepřihlíží. V bodě III. výroku soud přiznal insolvenčnímu správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře právo na zálohu na jeho odměnu ve výši 750,-Kč a na náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, obojí s DPH, je-li správce plátcem této daně. V bodě IV. výroku soud přikázal plátcům všech příjmů dlužníka, jímž je nyní MD ELEKTRONIK, s.r.o., Chotěšov, provádět ode dne doručení tohoto usnesení (bez ohledu na jeho právní moc) stanovené měsíční srážky podle platných právních předpisů a tyto vyplácet insolvenčnímu správci a dlužnici povinnost při získání dalších příjmů předat je insolvenčnímu správci. V bodě V. výroku uložil insolvenčnímu správci povinnosti k provádění splátkového kalendáře, včetně povinnosti podávání pravidelných zpráv o jeho plnění a stavu insolvenčního řízení, v bodě VI. výroku uložil povinnosti dlužnici, v bodě VII. výroku uložil věřitelům, aby insolvenčnímu správci do 10 dnů od zveřejnění usnesení sdělili svá bankovní spojení a v bodě VIII. výroku konstatoval, že insolvenčním správcem dlužnice je JUDr. Miloslav Havlena se sídlem v Blatné.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPL 27 INS 4049/2014-A-17 ze dne 7. 7. 2014 rozhodl o úpadku dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce. Nezajištěné pohledávky přihlášené do tohoto řízení byly přezkoumány s výsledkem uvedeným v bodě II. výroku, dvě pohledávky označených věřitelů byly přihlášeny jako zajištěné ve výši 522.764,29 Kč a 43.904,57 Kč, a že dle zprávy insolvenčního správce dosahuje dlužnice měsíčního čistého příjmu ze zaměstnání 16.000,-Kč, jímž je schopna uhradit do splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek po zapravení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň.

Dále soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala při jednání dne 30. 10. 2014 žádost o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek s odůvodněním, že platí nájem dle nově uzavřené nájemní smlouvy, zatímco dříve bydlela u rodičů. Cituje § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), soud konstatoval, že insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán u insolvenčního soudu dne 17. 2. 2014 na požadovaném formuláři, avšak dlužnice v něm nepožádala insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek v kolonce určené pro podání takové žádosti, ani zde neuvedla důvody pro jejich přiznání.

Soud k tomuto návrhu dlužnice uzavřel, že jednou z podmínek projednatelnosti návrhu na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních částek je skutečnost, že žádost o stanovení těchto nižších splátek musí být obsažena již v návrhu na povolení oddlužení, v němž dlužník navrhl jeho provedení plněním splátkového kalendáře a k později podané žádosti soud nepřihlíží (§ 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ). Vzhledem k tomu, že dlužnice takový návrh nepodala, rozhodl v bodu II. výroku, že k návrhu dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek se nepřihlíží.

Proti tomuto usnesení se dlužnice odvolala s tím, že v době podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení neměla stálý pracovní poměr a nemohla financovat své vlastní bydlení a dočasně žila u svých rodičů. Pracuje od 17. 3. 2014 a teprve po naspoření určité částky si mohla dovolit pořídit vlastní bydlení, a proto dne 14. 10. 2014 uzavřela nájemní smlouvu, kterou předložila již při jednání dne 30. 10. 2014. Domnívá se, že i po stanovení nižších splátek je schopna uspokojit alespoň 30% svých nezajištěných věřitelů, a to splátkou 4.500,-Kč, jež pokryje i náklady insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda dlužnice je k odvolání oprávněna, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50% jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 406 odst. 4 InsZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat jen ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení ze dne 17. 2. 2014 (spojeném s insolvenčním návrhem) nepožádala insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v tomto návrhu podaném na předepsaném formuláři v příslušné kolonce č. 15 výslovně vyznačila, že takový návrh nepodává. Žádost o nižší splátky vznesla opožděně-teprve až na schůzi věřitelů dne 30. 10. 2014 následující po přezkumném jednání svolané rozhodnutím o zjištění úpadku a povolení oddlužení ze dne 7. 7. 2014 (dokument A-17), jímž byl stanoven i program této schůze a jedním z bodů bylo i doporučení schůze věřitelů ohledně vyhovění žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádal-li dlužník o její stanovení v insolvenčním návrhu, a projednání případných námitek věřitelů. Vzhledem k absenci této žádosti dlužnice nebylo lze o jejím návrhu vzneseném až na této schůzi věřitelů hlasovat, resp. se schůze věřitelů nekonala, neboť se jí žádný z věřitelů nezúčastnil.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice není osobou věcně legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení, a odvolací soud proto její odvolání podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Pro potřeby dalšího řízení považoval odvolací soud za nutné dodat, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). Jakkoli žádost dlužnice o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek je zjevně opožděná (byla podána až po rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení), a tudíž tuto žádost nebylo možno projednat a rozhodnout o ní zákonem předpokládaným způsobem, není zcela vyloučeno, aby i v dané fázi řízení bylo její žádosti o nižší splátky vyhověno. To však jedině za předpokladu, že dlužnice tuto žádost k výzvě soudu doplní o chybějící náležitosti stanovené v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ a že jí navržená nižší splátka (při zohlednění úhrady přednostních pohledávek) umožní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50%. Splněn musí být též předpoklad, že tito věřitelé (písemně nebo na své schůzi) vysloví s navrženou nižší splátkou souhlas (popř. budou souhlasit alespoň někteří z nich, a nižší splátka se tak bude týkat jen uspokojení jejich vlastních pohledávek, obdobně jako při souhlasu s nižším plněním dle § 392 odst. 1 písm. c/ IZ) a ani insolvenční soud neshledá důvody, které by změně usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, spočívající ve stanovení nižší splátky, bránily. To při vědomí zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) a toho, že ani pro věřitele není žádoucí, aby se dlužnice v důsledku placení zákonných splátek výrazně přesahujících celkové 50% uspokojení pohledávek pojatých do oddlužení ocitla v kritické sociální situaci a dokonce byl ohrožen další výkon jejího zaměstnání, které je zdrojem splácení pohledávek jejích věřitelů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková