3 VSPH 619/2014-B-97
MSPH 88 INS 29332/2012 3 VSPH 619/2014-B-97

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka U.M.C., s.r.o. se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5, IČO 25091026, zast. JUDr. Otakarem Kracíkem, advokátem se sídlem Dobročovická 1687/34, 100 00 Praha 10, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 29332/2012-B-52 ze dne 13. února 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 29332/2012-B-52 ze dne 13. února 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka U.M.C., s.r.o. (dále jen dlužník ) usnesením č.j. MSPH 88 INS 29332/2012-B-52 ze dne 13.2.2014 v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce JUDr. Jan Kubálek (dále jen insolvenční správce nebo správce ) zajištěnému věřiteli č. 2 QI investiční společnost, a.s. (dále jen zajištěný věřitel ) vydal částku ve výši 7.323.078,-Kč co výtěžek zpeněžení majetku zapsaného do soupisu majetkové podstaty pod položkou 2-budova č.p. 1024, Karlík, rod. dům stojící na pozemku parc. č. 1865/6, pozemek parc. č. 1865/6, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 461 m2, pozemek par. č. 1865/2, zahrada, o výměře 902 m2, to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ, kat. území Karlík, obec Karlík na LV č. 80, (dále jen nemovitosti ). V bodě II. výroku soud insolvenčnímu správci uložil, aby do 15 dnů od právní moci usnesení provedl vydání výtěžku zajištěnému věřiteli a aby do 30 dnů od právní moci usnesení zapsal do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ho insolvenční správce podáním ze dne 19.1.2014 požádal o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení výše uvedených nemovitostí zajištěnému věřiteli. Soud vycházel z toho, že pohledávka tohoto věřitele byla ve výši 49.123.195,84 Kč zjištěna jako zajištěná zástavním právem k nemovitostem zřízeným dne 31.5.2011, které tak vzniklo dříve než u přihlášených zajištěných pohledávek věřitele č. 13 Finančního úřad pro Středočeský kraj (s tvrzeným vznikem zajištění ke dni 28.2.2012) a věřitele č. 9 Jaroslava Žáka

-Reality Invest Group, s.r.o. (s tvrzeným vznikem zajištění ke dni 24.5.2012. Zajištěný věřitel proto bude z výtěžku zpeněžení nemovitostí uspokojen jako první v pořadí.

Výtěžek zpeněžení nemovitostí činil 8.200.000,-Kč. Náklady spojené s jejich správou činily 6.700,-Kč a náklady spojené se zpeněžením 434.182,-Kč; zajištěný věřitel s těmito náklady vyslovil souhlas podpisem správcova návrhu na vydání výtěžku zpeněžení.

Odměna správce byla dle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. vypočtena jako 90.000,-Kč (paušální částka) + 270.364,-Kč (4% z částky 6.759.118,-Kč), tj. celkem 360.364,-Kč, což činí s DPH 436.040,-Kč.

Po odečtení nákladů na zpeněžení a správu nemovitostí a odměny insolvenčního správce tak připadá k vydání zajištěnému věřiteli částka ve výši 7.323.078,-Kč.

Protože soud prvního stupně shledal správcův návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli věcně správným, podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) s tímto vydáním výtěžku vyslovil souhlas. Současně insolvenčnímu správci uložil povinnosti podle § 11 odst. 1 a § 300 IZ.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal dlužník s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že z podnětu insolvenčního správce a věřitelského výboru se dne 16.12.2013 konala opakovaná dobrovolná dražba předmětných nemovitostí, jejím navrhovatelem byl insolvenční správce. V oznámení o konání dražby ze dne 2.12.2013 učiněném dražebníkem NAXOS, a.s. bylo pod bodem 8.-Nájemní smlouvy na předmětu dražby váznoucí-uvedeno: Nájemní smlouva ze dne 25.11.2012 uzavřená s Šárkou Schusterovou na dobu neurčitou. Dle sdělení navrhovatele (insolvenčního správce) se jedná o neplatnou nájemní smlouvu . Tato nájemní smlouva přitom byla uzavřena již dne 25.11.2011, tedy prakticky rok před podáním insolvenčního návrhu ze dne 23.11.2012. Z citovaného textu oznámení o konání dražby je zřejmé, že insolvenční správce učinil podvodný nicotný právní úkon , když sdělil, že se jedná o neplatnou nájemní smlouvu. Ze znění § 231 odst. 1 a 2 IZ jednoznačně vyplývá, že neplatnost právního úkonu, ke kterému došlo v průběhu insolvenčního řízení, posoudí pouze insolvenční soud. Daná nájemní smlouva ale nebyla uzavřena v průběhu insolvenčního řízení a insolvenční správce si tak protiprávně přivlastnil pravomoc insolvenčního soudu. Vzhledem k této protizákonnosti a nicotnosti správcova postupu při zpeněžení nemovitostí dlužníka (uskutečněného před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku-zákona č. 89/2012 Sb.) došlo k fatálnímu porušení ustanovení § 285 odst. 4 IZ, podle kterého je správce vázán předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu, tj. § 22, § 23 odst. 1 a 3 a § 27 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů.

Z uvedeného dlužník dovozuje, že dražba byla nezákonná. Byla totiž provedena v rozporu s § 17 odst. 5 věty druhé zákona č. 26/2000 SB., o veřejných dražbách, podle kterého věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo a byty a nebytové prostory, s nimiž je nakládání omezeno právem nájemců na přednostní nabytí vlastnictví nebo zákonným předkupním právem nájemců podle zvláštního právního předpisu (§ 22 odst. 1, 2 a 6 zák. č. 72/1994 Sb.) lze dražit pouze vysloví-li každá z oprávněných osob (zde Šárka Schusterová) s provedením dražby souhlas formou písemného prohlášení opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem. Bez tohoto souhlasu by dražba byla přípustná v případě, že by insolvenční správce marně vyzval oprávněnou osobu k využití jejího předkupního práva nebo práva na přednostní nabytí předmětu dražby, což ale neučinil.

Počínání insolvenčního správce se podle dlužníkova názoru ocitá v rozporu s Občanskoprávní úmluvou o korupci. 3/2004 Sb., zejm. s jejím článkem 8 bod 1 zakotvujícím zásadu, že protiprávní úkon nemůže být základem dalších právních úkonů a tyto činí neplatnými od jejich samého počátku. Podle článku 10 Ústavy České republiky vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční správce podal soudu návrh na udělení souhlasu soudu s vydáním výtěžku ze zpeněžení nemovitostí zajištěnému věřiteli dne 19.1.2014 (B-51) a že soud prvního stupně tento návrh zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 21.1.2014. Žádná z osob k tomu oprávněných, tedy ani dlužník, v zákonné lhůtě 7 dnů od zveřejnění správcova návrhu proti němu nepodala námitky. Soud prvního stupně tak postupoval správně, když o tomto návrhu, jemuž nikdo neoponoval, rozhodl napadeným usnesením bez nařízení jednání.

Dlužník toto usnesení soudu prvního stupně, jímž vyslovil souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení nemovitostí zajištěnému věřiteli, napadl argumentací postavenou výhradně na tom, že pro závady v postupu správce při zpeněžení nemovitostí dobrovolnou veřejnou dražbou (kdy správce nerespektoval právo nájemkyně Šárky Schusterové na přednostní nabytí vlastnictví nebo zákonné předkupní právo podle § 22 odst. 1, 2 a 6 zákona č. 72/1994 Sb. a nemovitosti nechal dražit bez souhlasu této osoby, označiv její nájemní smlouvu za neplatnou) byla tato dražba provedena (dne 16.12.2013) v rozporu se zákonem (a tedy je neplatná). Dlužník tedy teprve prostřednictvím odvolání proti napadenému usnesení vznáší námitky proti správcovu návrhu na vydání výtěžku ze zpeněžení zajištěnému věřiteli, což jsou námitky nejenom opožděné, ale navíc zjevně neopodstatněné.

Uskutečněnou dobrovolnou veřejnou dražbu je možno pokládat za neplatnou jedině pokud bude její neplatnost pravomocným rozhodnutím soudu určena (vyslovena). Takové rozhodnutí lze vydat (z důvodů uvedených v § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách) pouze na základě příslušné určovací žaloby osoby k tomu oprávněné, která musí být podána do 3 měsíců ode dne konání dražby, jinak právo na určení neplatnosti dobrovolné veřejné dražby zaniká. K řízení o této žalobě je povolán okresní (obvodní) soud místně příslušný dle § 88 písm. h/ občanského soudního řádu; nejde o incidenční spor.

Dlužník však netvrdí, že bylo vydáno rozhodnutí o určení neplatnosti dobrovolné veřejné dražby konané de 16.12.2013, v níž došlo ke zpeněžení zajištění-nemovitostí, nebo že vůbec taková žaloba (jíž jedině lze neplatnost dané dražby prosadit) byla v zákonné lhůtě některou z oprávněných osob (mezi něž dlužník nepatří) podána. Nic takového se ani z ostatního obsahu spisu nepodává. Vrchní soud v Praze přitom v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení č.j. KSPH 38 INS 5460/2009, 3 VSPH 6/2012-B-59 ze dne 18.6.2012) vysvětlil, že dokonce ani pokud probíhá neskončené řízení o žalobě o určení neplatnosti dobrovolné veřejné dražby, jíž došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, nebrání tato okolnost tomu, aby byl výtěžek z předmětného zpeněžení zajištěnému věřiteli postupem dle § 298 IZ vydán. Totéž platí i o neskončeném řízení (incidenčním sporu) o určení neplatnosti žaloby na neplatnost smlouvy, jíž došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění mimo dražbu (§ 289 odst. 3 IZ).

Lze tedy uzavřít, že dlužníkovy odvolací námitky, jimiž prezentuje svůj privátní úsudek o neplatnosti zpeněžení zajištění-nemovitostí dobrovolnou veřejnou dražbou, nemají z hlediska posouzení správnosti napadeného usnesení žádného významu. Dlužník přitom nikterak nezpochybňoval ostatní rozhodná zjištění soudu o rozsahu nákladů, které zajištěný věřitel-jejich odečtením od dosaženého výtěžku zpeněžení-nese ze svého, tedy zjištění soudu o výši nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí a jeho kalkulaci výše odměny insolvenčního správce náležející mu (s DPH) ze zpeněžení zajištění dle příslušného znění § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Sporná není ani výše neuspokojené pohledávky zajištěného věřitele (v prvním pořadí), jež čistý výtěžek na ni připadající převyšuje. Jinak řečeno, dlužník neuvedl nic, čím by mohl vyvrátit závěr, že zákonné podmínky pro rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle § 298 IZ byly splněny a že správně byla určena i částka výtěžku, k jejímuž vydání soud prvního stupně udělil insolvenčnímu správci napadeným rozhodnutím souhlas. Proto odvolací soud toto rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pokud jde o opakované stížnosti Šárky Schusterové, z nichž stížnost ze dne 4.5.2014 (B-67) adresovala i Vrchnímu soudu v Praze (a v níž si-ne zcela srozumitelně-stěžuje na postup insolvenčního správce a dovolává se zájmů svých co přihlášené věřitelky a dědických zájmů 2 nezletilých dětí svěřených jí do opatrování), bude třeba, aby soud prvního stupně se stěžovatelkou-i s ohledem na další průběh řízení v její věci-vyjasnil, zda a čeho se konkrétně domáhá, tj. zda navrhuje přijetí nějakého dohledového opatření insolvenčního soudu dle § 11 IZ (a jakého), či jiného zákonem předpokládaného rozhodnutí, nebo zda svá podání mínila (a nadále míní) jako návrh na zproštění insolvenčního správce jeho funkce dle § 32 IZ (kdy ovšem je zapotřebí dovozované závažné závady v činnosti správce srozumitelně identifikovat).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 18. srpna 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková