3 VSPH 617/2016-B-40
KSPL 54 INS 31837/2013 3 VSPH 617/2016-B-40

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Romany Stanislavové, nar. 23.12.1967, bytem ve Městě Touškov, Lipová 545, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 31837/2013-B-33 ze dne 19. února 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 31837/2013-B-33 ze dne 19. února 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku), prohlásil na dlužničin majetek konkurs, který projedná jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku), a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužnice 12.11.2013 podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť má za to, že její závazky by měly být uspokojeny z příjmů z podnikání a z majetku obchodní korporace JS Petrol, spol. s r.o. (Společnost JS), jejímž společníkem je. Dlužnice uvedla příjem od svého zaměstnavatele SECURITAS ČR, spol. s r.o. ve výši 18.000,-Kč.

Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením č.j. KSPL 54 INS 31837/2013-A-20 ze 4.8.2014 zjistil dlužničin úpadek a povolil jeho řešení oddlužením. Dále insolvenční soud zjistil: -že do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky o celkové výši 92,115.934,72 Kč, jež byly při přezkumu zjištěny co do pravosti a výše a v případě věřitele Jaroslava Kumpy se zajištěnou pohledávkou 214.186,-Kč insolvenční správce popřel její pořadí a pohledávky nezajištěné tak činí celkem 87,130.126,11 Kč, -že dlužnice přes výzvu (dok. B-24) nedoložila vyšší nabídku pro splátkový kalendář, z níž by bylo lze srážet částky umožňující uspokojení pohledávek isir.justi ce.cz

nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 % jejich pohledávek, činící 26,139.037,83 Kč a zároveň k výzvě soudu nepředložila ani doklad o svém majetku, jehož zpeněžením by bylo možné dosáhnout téhož zpeněžením majetkové podstaty, -že nebyla ani tvrzena dohoda mezi dlužnicí s nezajištěnými věřiteli, že hodnota pro splnění oddlužení může být nižší než 30 %, -ze zprávy insolvenčního správce ze 17.2.2016, že dlužnice ukončila pracovní poměr u výše uvedené společnosti k 31.12.2015 a nemá žádný příjem, -ze soupisu majetkové podstaty, že dlužnice je vlastnicí nemovitého majetku, který je součástí zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů , tj. dlužnice a Jana Stanislava (jeho úpadek řešen pod sp. zn. KSPL 54 INS 31835/2013) zahrnující rod. dům č.p. 545 jako součást pozemku parc. č. 829/108 a garáž bez č.p. a dále pozemky parc. č. 829/ 96, 829/122, 829/131, 829/132, 829/135, 829/156, 829/158, 829/159 a 829/161 zapsané pro kat. území a obec Město Touškov u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň- Sever a že podle znaleckého posudku k 10.3.2015 činí hodnota těchto nemovitostí 6,7 mil. Kč a vázne na nich zástavní právo k uspokojení pohledávky ve výši 4,950.962,75 Kč, z rozdílu obou částek ve výši 1,749.037,25 Kč, od něhož by bylo třeba odečíst ještě náklady spojené se správou a zpeněžením nemovitostí a odpovídající odměna insolvenčního správce, případná hyperocha by nebyla dostatečná k úhradě 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, -že do majetkové podstaty dlužnice patří také její obchodní podíl v rozsahu 4% ve Společnosti JS, že byl zjištěn úpadek této společnosti rozhodnutím č.j. KSPL 29 INS 21550/2014-A-11 z 5.9.2014, jež nabylo právní moci 3.10.2014, a že následně byl prohlášen konkurs na její majetek poté, co byl odmítnut návrh na povolení reorganizace (rozhodnutí bylo napadeno odvoláním); jediným společníkem společnosti je manžel dlužnice Jan Stanislav. Dalším majetkem dlužnice je pohledávka za Společností JS ve výši 1,647.287,--Kč, která byla přihlášena do výše uvedeného insolvenčního řízení, -ze spisu týkajícího se úpadku Společnosti JS, že její majetek nemá téměř žádnou majetkovou hodnotu a že know-how společnosti a ochranná známka registrovaná u Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu 280976 a komunitární ochranná známka č. 004776282 (Známka) byly v insolvenčním řízení insolvenčním správcem vyloučeny z majetkové podstaty, neboť se jedná o majetek nezpeněžitelný a bezcenný stejně pak vyloučil tiskárnu na karty a čipy. Pohledávky věřitelů byly zjištěny ve výši 81,999.365,97 Kč, z toho zajištěné pohledávky činí 30,458.326,63 Kč, -z odborného posouzení k hodnotě ochranné známky JS (Známka) a obchodního podílu dlužnice ve Společnosti JS 17.4.2015 vypracovaného společností EQUITA Consulting, spol. s r.o., že hodnota obchodního podílu dlužnice v této společnosti a hodnota ochranné známky jsou nulové,

Na základě svých zjištění cituje § 405, § 395, § 398 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že tu nejsou naplněny důvody pro schválení oddlužení ani zpeněžením majetkové podstaty ani plněním splátkového kalendáře.

K oddlužení plněním splátkového kalendáře uvedl, že nabídka nezajištěným věřitelům představující 30 % nezajištěných zjištěných pohledávek činí 26,139.037,83 Kč a uzavřel, že dlužnice nemá příjmy, z nichž by mohla být výše uvedená částka vyplacena nezajištěným věřitelům a dále na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Ani z příjmu 18.000,-Kč (který již dlužnice nemá) by nebylo lze strhnout ve prospěch věřitelů více než 7.293,-Kč; pak by činila nabídka dlužnice za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře 437.580,-Kč, po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč, by zbylo na úhradu nezajištěných věřitelů 372.240,-Kč, což představuje 0,43 % jejich zjištěných pohledávek.

K oddlužení zpeněžením majetkové podstaty insolvenční soud dovodil, že dlužnice nedisponuje majetkem, jehož zpeněžením by bylo možné uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 % po odečtení nároků insolvenčního správce z titulu odměny. Rodinný domek a pozemky představují zajištění pohledávky zajištěného věřitele a lze očekávat, že hyperocha nepřesáhne 1,400.000,-Kč. Obchodní podíl dlužnice ve Společnosti JS pak je prakticky bez hodnoty a protože tato společnosti je sama v úpadku, nelze očekávat, že by dlužnice dosáhla při výše uvedených závazcích této společnosti uhrazení své pohledávky, již do insolvenčního řízení ve výši 1,647.287,-Kč přihlásila. Jediným zdrojem, z něhož by mohly být uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů, jsou výše uvedené nemovitosti, jejichž zpeněžením by však nebyl získán takový výtěžek, jenž by vedl k naplnění podmínek oddlužení.

Z uvedených důvodů insolvenční soud dospěl k závěru vedoucí k neschválení povoleného oddlužení podle § 405 odst. 1 InsZ. Podle § 405 odst. 2 InsZ pak zároveň prohlásil na dlužničin majetek konkurs s tím, že ho projedná za podmínek § 314 InsZ jako konkurs nepatrný.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, podle kterého nesouhlasí se závěry insolvenčního soudu, že nemá majetek, jehož zpeněžením by bylo možné uspokojit nezajištěné pohledávky věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Upozornila především na Známku, jež byla oceněna znaleckým posudkem na částku ve výši 97,659.898,-Kč a posudek je založen ve spisu Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 46 Nc 123/2007 a dále know-how představující sytém sběru a zpracování dat v síti neveřejných čerpacích stanic prostřednictvím vzdálené centrály, jež bylo také uvedenou znalkyní oceněno na částku 69,292.170,-Kč a znalecký posudek je založen také ve výše uvedeném spisu. Namítla, že insolvenční správce Společnosti JS nepostupoval řádně, když Známku a know-how vyloučil z majetkové podstaty Společnosti JS jako nezpeněžitelné a bez tržní hodnoty. Naopak z výtěžku jejich zpeněžení by bylo možné uspokojit věřitele Společnosti JS (včetně její pohledávky) a insolvenční správce společnosti mohl také dále fakturovat použití know-how společnosti, která s ním obchoduje na základě smlouvy, s níž odměna Společnosti JS je sjednána. Akcentovala přesvědčení, že vzhledem k tomu, že veškeré její závazky vůči věřitelům mají povahu nároků z titulu ručení za závazky Společnosti JS, byly by uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty této společnosti (jako přímého dlužníka) alespoň v rozsahu 30 % (a nebylo by namístě uplatňovat jejich uspokojení z ručení). Akcentovala, že v insolvenčním řízení vedeném se Společností JS byla jako nevykonatelná popřena pohledávka Pavla Chlupa a pokud by popření bylo úspěšné, nemohla by za tuto pohledávku ručit. Stalo-li by se tak, pohledávky nezajištěných věřitelů by klesly o 75 % (pohledávka ve výši 68,430.246,57 Kč). Od 1.3.2016 je vedena jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce, avšak přesto, že platila sociální pojištění posledních 10 let, nemá podporu v nezaměstnanosti. Navrhla řadu důkazů, a to výslechem Mgr. Ireny Langrové, soudní znalkyně, smlouvou o centrální správě a provozu systému sběru a zpracování dat v síti neveřejných čerpacích stanic prostřednictvím vzdálené centrály (dok. B-41), manuálem založeným v insolvenčním řízení manžela pod sp. zn. KSPL 54 INS 31835/2013 v dok. B-4 a insolvenčním spisem týkajícím se insolvenčního řízení se Společností JS.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž by ve věci nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Odvolací soud zjistil z insolvenčního rejstříku: -že usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 21550/2014-A-11 5.9.2014 byl zjištěn úpadek Společnosti JS k návrhu věřitelky Jarmily Hurtové a že dlužník k insolvenčnímu návrhu uvedl, že souhlasí se skutečností, že se nachází v úpadku, -ze znaleckých posudků znalkyně Ireny Langrové jmenované podle § 59 odst. 3 ObchZ insolvenčním soudem na základě rozhodnutí soudu č.j. 46 Nc 123/2007-12, že znalkyně ocenila know-how ve vlastnictví manžela dlužnice Jana Stanislava k 13.7.2007 ve výši 69,292.170,-Kč (posudek č. 33/2007) a majetkového práva k ochranné známce č. 280976 ve vlastnictví manžela dlužnice Jana Stanislava k 12.7.2007 ve výši 97,659.898,-Kč (posudek č. 34/2007; znalecké posudky byly vyhotoveny k ocenění nepeněžitého vkladu do Společnosti JS, -z odborného názoru na hodnotu majetku dlužníka Jana Stanislava (ze spisu sp.zn. KSPL 54 INS 31835/2013 dok. B-33), že hodnota podílu Jana Stanislava na Společnosti JS a hodnota výše uvedené ochranné známky jsou s nejvyšší pravděpodobností rovny nule. -ze smlouvy o centrální správě a provozu systému sběru a zpracování dat v síti neveřejných čerpacích stanic prostřednictvím vzdálené centrály (ze spisu sp.zn. KSPL 54 INS 31835/2013 týkajícího se úpadku Jana Stanislava), že byla uzavřena mezi Janem Stanislavem, majitelem společnosti a společnosti PETROLMEDIA, spol. s r.o., přičemž z žádného ustanovení smlouvy neplyne označení společnosti, jejímž majitelem podle formulace záhlaví Jan Stanislav je (Smlouva), -ze zprávy insolvenčního správce dlužníka, tj. Společnosti JS z 19.1.2016, že vyloučil ze soupisu majetkové podstaty tiskárnu na karty a čipy a ostatní nehmotný majetek společnosti, neboť znalkyně, jež ocenila výše uvedená nemajetková práva ani Jan Stanislav nedoložili jakoukoliv jejich hodnotu,

neboť nebyly využívány a že jedinou podstatou hodnotou, z níž bude lze uspokojovat pohledávky věřitelů bude výtěžek zpeněžení jeho nemovitostí; pohledávky byly zjištěny ve výši celkem 81,999.365,97 Kč. Nadto insolvenční správce uvedl, že Známka nebyla ve vlastnictví Společnosti JS, neboť Jan Stanislav ji jako nepeněžité plnění do společnosti nevložil, -z protokolu o přezkumném jednání v projednávané věci, že z 17.10.2014 a z upraveného seznamu přihlášek pohledávek, že přihlášené pohledávky byly všechny zjištěny co do pravosti a výše a že jen v jediném případě věřitele Jaroslava Kumpy bylo popřeno pořadí přihlášené pohledávky.

Podle § 405 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr (písm. a/), že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 398 InsZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že § 395 InsZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 InsZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 InsZ).

Ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře: Dlužnice v návrhu na povolení oddlužení navrhla jako způsob zpeněžení majetkové podstaty, přesto správně insolvenční soud se zabýval otázkou dlužničina oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť věřitelé, resp. insolvenční soud nejsou vázáni navrženým způsobem oddlužení. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, neboť dlužnice nedisponuje takovým příjmem, z něhož by bylo možné provádět srážky, z nichž by byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře alespoň v rozsahu zákonného limitu 30 % a tento závěr hodnotí jako správný. Ke schválení oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty: Dlužnice v odvolání napadla závěry insolvenčního soudu ze dvou důvodů. Jednak namítala, že majetek Společnosti JS je dostatečně hodnotný na to, aby z vypořádacího podílu v ní v rozsahu 4 % mohly být uspokojeny její nezajištění věřitelé ve výši alespoň 30 % jejich pohledávek a že tento majetek nelze zpeněžit pro postup jejího insolvenčního správce, který vyňal ze soupisu majetkové podstaty její know-how a Známku s tím, že jsou bezcenné a zároveň rezignoval na vymáhání odměny na základě Smlouvy od společnosti Petrolmedia, spol. s r.o., jednak trvala na tom, že bude-li pohledávka věřitele Pavla Chlupa přihlášená do insolvenčního řízení vedeného se Společností JS v postavení přímého dlužníka úspěšně popřena, pak nebude zavázána tomuto věřiteli ve svém insolvenčním řízení, do kterého tuto pohledávku věřitel přihlásil z titulu ručitelského závazku a která představuje 75 % přihlášených pohledávek. Ke svým námitkám navrhla výše uvedené důkazy.

Dlužnice se mýlí, vychází-li z představy, že popření pohledávky vůči přímému dlužníkovi v jiném insolvenčním řízení může ovlivnit existenci pohledávky ze zajištění v projednávaném insolvenčním řízení, neboť pohledávka Pavla Chlupa byla v insolvenčním řízení dlužnice zjištěna ve smyslu § 201 odst. 1 písm. a) InsZ poté, co ji nepopřel ani insolvenční správce ani některý z přihlášených věřitelů; pohledávku nepopřela ani samotná dlužnice. Osud pohledávky věřitele vůči přímému dlužníkovi, tj. Společnosti JS tak je bez významu.

Obdobně nelze oponovat závěrům o majetkové situaci ve Společnosti JS v druhém insolvenčním řízení a brojit proti postup jejího insolvenčního správce. Ten vyňal z majetkové podstaty společnosti know-how a Známku. Neučinil tak libovolně, neboť vycházel z odborného názoru na indikativní hodnotu majetku Jana Stanislava ve Společnosti JS vyhotoveného společnosti Equita Consulting, spol. s r.o. v dubnu 2015 a z něhož plyne, že podíl Jana Stanislava ve společnosti je roven nule stejně jako hodnota Známky. Na tomto závěru nemohou změnit nic znalecké posudku Mgr. Ireny Langrové, neboť se týkaly ocenění know-how a Známky k červenci 2007 za účelem nepeněžitého vkladu Jana Stanislava do Společnosti JS a vzhledem k situaci, v jaké se společnost nachází, tj. ve stavu úpadku, nelze z těchto posudků vycházet. Měla-li účast Jana Stanislava ve Společnosti z 96 % nulovou hodnotu, je namístě i závěr, že žádnou hodnotu nemá ani vypořádací podíl dlužnice, jež měla obchodní podíl ve výši 4 %. Pokud nevymáhal insolvenční správce v druhém insolvenčním řízení ve prospěch Společnosti JS plnění od společnosti Petrolmedia, spol. s r.o., pak se jedná o rozhodnutí jejího insolvenčního správce z titulu odpovědnosti za řádný výkon funkce. Nadto, jak plyne ze shora uvedeného zjištění ze Smlouvy, nikde v ní není uvedena Společnost JS jako její účastník. Závěr insolvenčního soudu o nedostatečné nabídce dlužnice nezajištěným věřitelům ze zpeněžení majetkové podstaty je tak namístě.

Odvolací soud má za to, že insolvenční soud postupoval správně, jestliže povolené oddlužení dlužnice neschválil, neboť ani po doplnění dalších zjištění učiněných v průběhu odvolacího řízení nebylo lze dovodit, že by dlužnice mohla uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 % z vypořádacího podílu ve Společnosti JS, tj. ani v jedné formě oddlužení.

Na základě výše uvedených skutečností proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. října 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková