3 VSPH 616/2012-B-34
KSUL 77 INS 23718/2011 3 VSPH 616/2012-B-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelských Hrdinů 285, 417 43 Krupka, doručovací adresa: Dlouhá 142, 417 02 Dubí, zastoupené JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem se sídlem Okružní 147, 435 13 Meziboří, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 23718/2011-B-16 ze dne 17. dubna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 23718/2011-B-16 ze dne 17. dubna 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v insolvenčním řízení dlužnice Lenky anonymizovano (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSUL 77 INS 23718/2011-B-16 ze dne 17.4.2012 zamítl návrh dlužnice na zproštění insolvenčního správce Sdružená konkurzní v.o.s. (dále též jen správce) jeho funkce.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu bylo dne 12.4.2012 doručeno podání dlužnice ze dne 6.4.2012 označené jako stížnost na postup insolvenčního správce, jímž se domáhala jeho odvolání. Učinila tak s odůvodněním, že došlo k závažným pochybením ze strany správce, neboť jednak nijak nereagoval na chybně uvedenou a zveřejněnou výši pohledávek, a navíc neodpovídá skutečnosti správcovo tvrzení, že při současném příjmu dlužnice by bylo v případě jejího oddlužení splátkovým kalendářem dosaženo uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jen v rozsahu cca 5 %. Toto podání soud podle obsahu posoudil jako návrh dlužnice na zproštění insolvenčního správce funkce podle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Po přezkoumání obsahu insolvenčního spisu dospěl soud prvního stupně k závěru, že námitky dlužnice proti činnosti insolvenčního správce nejsou důvodné.

Z přihlášek pohledávek věřitelů a z protokolu o přezkumném jednání s upraveným seznamem přihlášených pohledávek nevyplývá, že by v insolvenčním řízení došlo k chybnému uvádění výše přihlášených pohledávek. Zároveň soud z těchto listin a z dokladů o výši příjmů dlužnice zjistil, že je správný správcem uváděný údaj o předpokládaném rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Proto soud zjevně nedůvodný návrh dlužnice na zproštění správce funkce-bez správcova slyšení-zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o zproštění správce jeho funkce. Trvala na své dosavadní argumentaci, že se správce dopustil závažných pochybení spočívajících v nesprávně uvedené a zveřejněné výši pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení a v jeho nesprávném stanovisku, že při současném příjmu dlužnice by v rámci oddlužení splátkovým kalendářem mohly být pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny jen v rozsahu cca 5 %. K tomu dodala, že správce jednající paní Hančlovou neposkytl žádnou součinnost ve vztahu k věřitelům a paní Lence anonymizovano .

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem; jedná-li se však o pochybení méně závažné, omezuje se soud na to, že ke zjednání nápravy využije svého oprávnění uložit insolvenčnímu správci dle § 81 odst. 2 IZ pořádkovou pokutu.

V daném případě však ani odvolací soud neshledal žádné důvody, které by zproštění správce jeho funkce opodstatňovaly; takové okolnosti se nepodávají ani z návrhu dlužnice, jímž se zproštění správce domáhala, ani z jejího odvolání, ve kterém na své původní argumentaci setrvala.

Z obsahu spisu vyplývá, že na základě správcem sestaveného a zveřejněného seznamu přihlášených pohledávek proběhlo dne 16.3.2012 přezkumné jednání, na němž přítomná dlužnice žádné výhrady stran správnosti tohoto seznamu nevznesla; později tvrzené nesprávnosti tohoto seznamu nekonkretizovala, a to ani v odvolání proti napadenému usnesení, přičemž žádné takové vady se nepodávají ani z dalšího obsahu spisu. Jestliže pak správce na první schůzi věřitelů určené k projednání podmínek pro schválení povoleného oddlužení dlužnice (a jeho formy) prezentoval své stanovisko k tomu, zda podmínky pro navržené řešení úpadku dlužnice oddlužením (z hlediska § 395 IZ) považuje za splněné, byl to zcela legitimní-zákonem předpokládaný-postup (srovnej § 149 odst. 3 IZ). Správcův závěr, že uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení v minimálním zákonném rozsahu 30 % (tedy naplnění podmínky přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) nelze předpokládat, se přitom ukázal být správným, neboť právě s tímto závěrem soud prvního stupně následně oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs usnesením č.j. KSUL 77 INS 23718/2011-B-5 ze dne 16.3.2012, které Vrchní soud v Praze jako soud odvolací shledal věcně správným a proto je usnesením sen. zn. 1 VSPH 498/2012-B ze dne 18.5.2012 potvrdil. Své dodatečné tvrzení o nesoučinnosti správce s ní samou nebo s věřiteli dlužnice nikterak nekonkretizovala, tj. neobjasnila, jaké konkrétní porušení povinností správce (uložených mu zákonem nebo soudem) má touto námitkou na mysli.

Jelikož za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné, postupoval podle § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. prosince 2012

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová