3 VSPH 615/2012-A-12
KSLB 76 INS 6489/2012 3 VSPH 615/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Chrastava, Albrechtice u Frýdlantu 36, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 6489/2012-A-7 ze dne 16. dubna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 6489/2012-A-7 ze dne 16. dubna 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 6489/2012-A-7 ze dne 16.4.2012 uložil dlužnici Michaele anonymizovano (dále jen dlužnice), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila na uvedený účet soudu nebo hotově v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 19.3.2012 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.

Soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 IZ s tím, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je navrhovateli ukládána ve fázi řízení, kdy je nejisté, zda úpadek dlužníka bude řešen oddlužením. Pokud by oddlužení nebylo povoleno nebo nebylo následně schváleno, došlo by k prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§ 396 odst. 1, § 405 IZ); i po schváleném oddlužení může dojít k přeměně oddlužení v konkurs dle § 418 IZ. Pro případ konkursu přitom není možné s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje z podstaty si vyžádá její zjišťování a správa a jaké budou výdaje insolvenčního správce (jeho odměna tu činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč). Účelem institutu zálohy je především poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z podaných návrhů a jejich příloh vyplývá, že dlužnice sice nemá žádný hodnotnější majetek (vlastní pouze běžné vybavení domácnosti zpeněžitelné zřejmě jen v nepatrné výši), její příjmy jsou však dostatečné k tomu, aby byla splněna podmínka přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), tj. předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení.

V dané věci tak lze očekávat schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, kdy odměna a hotové výdaje insolvenčního správce jsou stanoveny paušálně v celkové výši 900,-Kč (resp. 1.080,-Kč, pokud je správce plátcem DPH) za každý započatý měsíc trvání účinků schváleného splátkového kalendáře (§ 3 odst. 1, § 7 odst. 4 cit. vyhlášky). Dle ustálené judikatury ale přísluší insolvenčnímu správci odměna a hotové výdaje rovněž za období od rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť uvedené nároky správce nejsou v samotném splátkovém kalendáři zakalkulovány. Proto soud k zajištění úhrady odměny a hotových výdajů správce za uvedené období, či úhradě nákladů insolvenčního řízení v případě prohlášení konkursu, uložil dlužnici zaplatit zálohu, a to v dolní hranici zákonného rozpětí.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Uvedla, že požadovanou zálohu není schopna zaplatit, neboť se (i z důvodu nedávné nemoci) nachází ve špatné finanční situaci, jak je zřejmé i z příloh připojených k návrhu na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ). S ohledem na odvolací argumentaci dlužnice nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužnice podala dne 19.3.2012 spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, jež požadovala provést splátkovým kalendářem. Podle těchto návrhů a jejich příloh je dlužnice svobodná a nemá žádné vyživovací povinnosti, její čistá měsíční mzda činí 14.017,-Kč měsíčně. Bydlí v bytě matky, sama vlastní jen drobné věci domácí potřeby v odhadované celkové hodnotě 11.740,-Kč. Dlužnice má pouze nezajištěné závazky dosahující celkové výše 557.387,-Kč.

Tato zjištění zatím vskutku nasvědčují tomu, že dlužnice splňuje podmínku přípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť pro případ provedení oddlužení navrženým splátkovým kalendářem její příjmy dávají předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Čisté mzdě dlužnice odpovídá měsíční splátka ve výši 5.450,-Kč, takže za 60 měsíců splátkového kalendáře by mohla nabídnout plnění v celkové výši 327.000,-Kč. Z něj po úhradě přednostních nároků insolvenčního správce, které činí bez DPH celkem 54.000,-Kč (měsíční odměna ve výši 750,-Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky), zbývá částka 273.000,-Kč. Tato částka postačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 %, tj. ve výši 167.216,-Kč (postačovala by k jejich potřebnému uspokojení, i kdyby insolvenční správce měl právo na úhradu svých nároků s DPH, tj. v celkové výši 64.800,-Kč).

Soud prvního stupně tedy správně shledal, že za této procesní situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) lze předpokládat, že úpadek dlužnice bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Správně také dovodil, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Jde o náhradu prokázaných hotových výdajů insolvenčního správce vzniklých mu v inkriminované době (s limity jejich výše dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a o odměnu za činnost, kterou insolvenční správce v tomto období vykoná a která tedy nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře; tuto odměnu insolvenční soud určuje v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky. K uvedenému viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19.5.2011.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když k zajištění úhrady uvedených nákladů insolvenčního řízení-nároků insolvenčního správce za období předcházející očekávanému schválení oddlužení splátkovým kalendářem-uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu dle § 108 IZ, přičemž přiměřenou tomuto účelu shledal odvolací soud i stanovenou výši této zálohy. Proto napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. prosince 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová