3 VSPH 611/2011-B-440
MSPH 76 INS 8711/2009 3 VSPH 611/2011-B-440

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka: LUPEMI, spol. s r.o. se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, identifikační číslo 61065242, zast. Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská 30, o odvolání Mgr. Petra Mikyska proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2011, č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-418, o přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2011, č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-418, se mění tak, že se Mgr. Petru Mikyskovi, advokátu se sídlem v Praze 2, Chodská 30, nepřiznává odměna za zastupování dlužníka v dovolacím řízení.

Odůvodnění:

Mgr. Petr Mikysek (advokát), v postavení ustanoveného zástupce podle usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-346 ze dne 24.února 2011, předložil Městskému soudu v Praze (insolvenční soud) vyúčtování odměny za provedené úkony ve prospěch dlužníka, a to dva úkony právní služby (převzetí věci a sepis dovolání) se sazbou 700,--Kč podle §§ 7, 9 a § 12a vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvě náhrady hotových výdajů po 300,--Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, tj. 2.000,--Kč, po připočtení DPH ve výši 20%, neboť doložil osvědčení, že je jejím plátcem, celkem 2.400,--Kč.

Napadeným usnesením insolvenční soud vyslovil, že se ustanovenému zástupci dlužníka Mgr. Petru Mikyskovi náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník podal dovolání doručené insolvenčnímu soudu 11.2.2011 proti usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 8711/2009, 1 VSPH 548/2010-A-61 ze dne 8.září 2010, jímž potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým byl zjištěn dlužníkův úpadek a dále č.j. MSPH 76 INS 8711/2009, 3 VSPH 647/2010-B-148 ze dne 5. října 2010, jímž potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým byl prohlášen na dlužníkův majetek konkurs; podání je podepsáno Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem v právním zastoupení dlužníka a je doplněno plnou mocí vystavenou jednatelkou společnosti dlužníka Ivanou Fryčovou ve prospěch uvedeného zástupce k zastupování společnosti dlužníka v uvedeném dovolacím řízení ze dne 8.února 2011 (č.l. B-322). Konstatoval, že usnesením č.j. MSPH 76 INS 8711/2009-B-346 ze dne 24. února 2011 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 76 INS 8711-B-364 ze dne 3. března 2011, ustanovil advokáta zástupcem dlužníka pro dovolací řízení, přičemž současně -2-MSPH 76 INS 8711/2009 z funkce odvolal dříve ustanoveného zástupce JUDr. Pavla Čadru pro jeho nečinnost. Dospěl k právnímu závěru, že zástupce dlužníka požaduje po státu náhradu představující odměnu advokáta za provedené právní úkony právní pomoci, tj. převzetí věci a za vypracování dovolání v postavení dlužníkova právního zástupce na základě vystavené plné moci dlužníka (nikoliv na základě rozhodnutí soudu) a že další úkony právní služby po ustanovení do funkce zástupce dlužníka, tj. po 24.2. 2011, žádné další úkony právní služby ve prospěch dlužníka neučinil; náhradu nákladů řízení mu tak nelze přiznat. Doplnil, že o podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud ve svém usnesení č.j. 29 NSCR 12/2011-B-393 tak, že je odmítl (bod II. výroku) a že v odůvodnění pro úplnost dodal, že zastoupení dlužníka advokátem v dovolacím řízení shledal za doložené plnou mocí vystavenou dlužníkem (č.l. B-322) z 8.2.2011, nikoliv na základě usnesení insolvenčního soudu z 24.2.2011 (č.l. B-346).

Toto usnesení napadl advokát v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že jeho návrhu na přiznání náhrady odměny za zastupování bude vyhověno v plném rozsahu, neboť insolvenční soud na základě nesprávných skutkových zjištění jeho návrh posoudil po právní stránce nesprávně. Předně insolvenčnímu soudu vytkl, že se nedomáhal přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení, o níž fakticky insolvenční soud rozhodl, nýbrž přiznání odměny za úkony právní služby poskytnuté dlužníkovi jako zástupci ustanovenému rozhodnutím soudu. Uvedl, že pro něho není rozhodující, jak posoudil právní důvod, na jehož základě zastupoval dlužníka Nejvyšší soud, a trval na tom, že výši vyúčtovaných úkonů právní služby učinil ve prospěch dlužníka na základě rozhodnutí insolvenčního soudu a že mu za ně náleží odměna v účtované výši.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů.

Podle § 24 odst. 1 o.s.ř. účastník řízení se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Podle § 25 odst. 1 o.s.ř. zástupce si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení. Obsahovou stránku zastoupení na základě plné moci upravuje ustanovení §§ 31 až 33b ObčZ. Jedná se o dvojstranný smluvní vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem řídící se ustanoveními o smlouvě příkazní (§§ 724 až § 732 ObčZ), popřípadě smlouvě mandátní (§§ 566 až 576 ObchZ), jež nevyžadují písemnou formu. Smlouvu, která je právním důvodem vzniku zastoupení, je třeba odlišovat od plné moci, která je jednostranným projevem vůle adresovaným soudu, jímž zmocnitel vůči soudu osvědčuje existenci a rozsah zmocněncova oprávnění za něj jednat. V dovolacím řízení musí být účastník řízení, který podává dovolání, zastoupen advokátem, nemá-li sám právnické vzdělání (v případě fyzické osoby), nebo nemá-li toto vzdělání osoba, která za ní jedná (v případě např. právnické osoby). Jedná se o tzv. povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení na základě smlouvy a neučiní-li tak, resp. neustanoví-li mu na jeho žádost zástupce z řad advokátů soud podle § 30 o.s.ř., jde o nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst.1), vyžaduje-li to ochrana -3-MSPH 76 INS 8711/2009 zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle § 140 o.s.ř. každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně a náklady svého zástupce (odst. 1). Byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty stát (odst. 2).

Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Ze spisu plyne, že advokát byl ustanoven zástupcem dlužníka 24.2.2011, zatímco dovolání proti výše uvedeným usnesením bylo podáno k insolvenčnímu soudu 11.2.2011, jež bylo podepsáno advokátem na základě plné moci vystavené dlužníkem z 8.2.2011, v níž dlužník zmocnil prostřednictvím svého jednatele advokáta k jeho zastupování proti shora uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze. Není tak pochyb o tom, že právním důvodem převzetí zastoupení dlužníka advokátem pro dovolací řízení proti usnesením Vrchního soudu v Praze ( č.l. A-61 a B-148) byla plná moc vystavená dlužníkem advokátovi, kterou tak dlužník soudu osvědčoval vznik zastoupení. Uplatněná odměna za zastupování advokátem se mohla týkat až období po 24.2.2011, kdy však advokát žádné právní úkony ve prospěch dlužníka neučinil.

Odvolací soud dospěl k závěru, že státu nevznikla povinnost platit advokátovi za úkony právní služby, jež učinil nikoliv na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, nýbrž smlouvy uzavřené s dlužníkem. Přesto napadené usnesení neobstojí, neboť insolvenční soud přehlédl, že advokát se domáhal přiznání odměny za zastupování, což svou povahou představuje právo zmocněnce na zaplacení odměny za zastupování od státu ve smyslu § 140 o.s.ř., a že o náhradě nákladů nebylo možné uvažovat dříve, než-li byla tato odměna státem zaplacena, a to ve prospěch nikoliv ustanoveného advokáta, nýbrž státu, který náklady platil, pokud zastoupený měl v řízení úspěch a vystupoval-li v řízení účastník, jemuž by bylo možné tuto náhradu nákladů uložit.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se advokátovi nepřiznává odměna za zastupování.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 6. června 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Chalupová