3 VSPH 610/2011-A-14
KSPL 54 INS 6171/2011 3 VSPH 610/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Stavebniny PRIM, spol. s r.o. se sídlem Vrhaveč 92, Klatovy, identifikační číslo 25235478, zahájené k insolvenčnímu návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. května 2011, č.j. KSPL 54 INS 6171/2011-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4.května 2011, č.j. KSPL 54 INS 6171/2011-A-7, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) uložil dlužníkovi ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci zaplatit na označený účet soudu 45.000,--Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník má splatné závazky a nemá žádný majetek, jak vyplývá z přiloženého seznamu majetku, a že nebude možné dlužníkův úpadek řešit jinak než konkursem, resp. nepatrným konkursem. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a vyhlášku č. 313/2007 Sb., podle níž v konkursu představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která činí nejméně 45.000,--Kč, dovodil vzhledem k majetkovým poměrům úpadce, že nelze předpokládat, že zpeněžením jeho majetkové podstaty bude možné získat jakýkoli výtěžek, z něhož by bylo lze uhradit náklady insolvenčního řízení. Uzavřel, že k překlenutí nedostatku finančních prostředků pro dobu po zjištění úpadku, umožnění insolvenčnímu správci výkon funkce a k poskytnutí záruky insolvenčnímu správci, že mu bude uhrazena odměna a hotové výdaje pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ), je třeba uložit dlužníkovi zálohu ve výši 45.000,--Kč. Zároveň jej poučil o tom, že v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě, bude insolvenční řízení podle § 108 odst. 3 InsZ zastaveno.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, nebo že výši uložené zálohy podstatně sníží. Upozornil na to, že v insolvenčním návrhu uvedl, že nemá žádný majetek ani žádné pohledávky, z čehož vyplývá, že insolvenční správce nebude mít co zpeněžovat a nevznikne mu nárok na odměnu. Doplnil, že od roku 2001 nevykonává žádnou činnost. Doplnil, že má zákonnou povinnost podat insolvenční návrh podle § 98 odst. -2-KSPL 54 INS 6171/2011

1 InsZ a že jeho projednání nemůže být na překážku jeho neschopnost uhradit výše uvedenou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím i insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ).

Z výchozí koncepce zákona vyplývající z § 1 InsZ se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu. Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je ustanovení § 144 InsZ, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže.

V daném případě nepřichází takové rozhodnutí v úvahu, neboť dlužník kumulativně nesplňuje podmínky § 144 odst. 1 InsZ, především není obchodní společností v likvidaci na základě rozhodnutí soudu, který by zároveň jmenoval jejího likvidátora ze seznamu insolvenčních správců.

Z uvedeného plyne, že nejde-li u dlužníka-obchodní společnosti o případ podle § 144 insolvenčního zákona, pak, bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vlastní-li dlužník takový majetek a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že dlužník zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh je zjevné, že případný dlužníkův úpadek nebude možné řešit jinak než konkursem, že dlužník nedisponuje žádným -3-KSPL 54 INS 6171/2011 majetkem (nemovité či movité věci dlouhodobé spotřeby, zásoby, finančními prostředky) na straně jedné, má však závazky vůči svým 20 věřitelům ve výši cca 4,6 mil. Kč.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že v dlužníkově případě nebude možné řešit jeho úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 InsZ), v němž náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku podle § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu podle § 5 téže vyhlášky. Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že požadavek zaplacení zálohy je opodstatněn, a přiměřená je i její stanovená výše.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 6. června 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová