3 VSPH 607/2012-A-23
KSCB 27 INS 509/2012 3 VSPH 607/2012-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: GILL CONSULTING, s.r.o. v likvidaci se sídlem Husova tř. 685/17, České Budějovice, IČO 28073720, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 509/2012-A-18 ze dne 20.dubna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 509/2012-A-18 ze dne 20.dubna 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 509/2012-A-18 ze dne 20.4.2012 uložil dlužníku GILL CONSULTING, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že účelem zálohy je zejména umožnit činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V případě řešení úpadku dlužníka konkursem činí odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Tyto prostředky ale správce v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je tedy nemůže.

V daném případě ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má závazky po lhůtě splatnosti přesahující 1 mil. Kč, přičemž jediným jeho majetkem je pohledávka ve výši 2.000,-EUR za společností TIBEX, s.r.o. Dále soud uvedl, že v dané fázi řízení nelze určit, zda realizací uvedené pohledávky budou získány nějaké finanční prostředky, jež by úhradu nákladů insolvenčního řízení pokryly, a že je také zřejmé, že dlužníkův úpadek nelze řešit jinak než konkursem, neboť nejsou u dlužníka splněny předpoklady pro postup podle § 144 IZ. Z uvedených důvodů proto soud uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu v uvedené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník prostřednictvím své likvidátorky JUDr. Evy Šimkové včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Likvidátorka namítala, že s ní jednatel dlužníka nekomunikuje a nezaplatil jí ani předchozí výdaje spojené se zveřejněním likvidace v obchodním věstníku ve výši 2.400,-Kč, ani za vedení účetnictví a zpracování účetních závěrek; tyto náklady uhradila ze svého. Uzavřela, že požadovanou zálohu ze svých prostředků však hradit nebude, neboť je namístě závěr, že konkurs bude zrušen pro nedostatek majetku dlužníka a insolvenčnímu správci bude odměna uhrazena ze státních prostředků s tím, že kdyby uhradila zálohu ze svého, žádala by její náhradu u soudu prvního stupně, což považuje za nadbytečné kolečko .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Jak správně vystihl soud prvního stupně, účelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem došlým soudu dne 9.1.2012 domáhal, aby soud zjistil jeho úpadek a rozhodl o jeho řešení konkursem. Z návrhu a z údajů v obchodním rejstříku vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 1165/2010-10 ze dne 30.11.2010 byl dlužník zrušen s likvidací a jeho likvidátorem byla soudem jmenována advokátka JUDr. Eva Šimková. Ta v návrhu uvedla, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti a zároveň je předlužen. Nemá totiž žádný movitý a nemovitý majetek, jež se jí nepodařilo zjistit, má toliko pohledávku za TIBEX, s.r.o. ve výši 2.000,-EUR, o níž probíhá řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 166/2011, o níž nemá doklady, neboť k její žádosti jí je dlužník nepředal, naproti tomu dlužník má vůči 8 věřitelům splatné závazky v celkové výši 1.075.190,75 Kč. Nemá žádné zaměstnance.

V posuzované věci odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně za správné, přitom správně považoval za významné i to, zda výsledky řízení svědčí o splnění podmínek pro zamítnutí dlužníkova insolvenčního návrhu dle § 144 IZ, neboť v tom případě-jak plyne z ustálené judikatury-insolvenční soud nemusí složení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat.

V dlužníkově případě však kumulativní podmínky stanovené v § 144 odst. 1 IZ nejsou splněny. Jakkoli je dlužník obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu, insolvenční návrh podal jeho jménem likvidátor, který nebyl soudem jmenován ze seznamu insolvenčních správců (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ). Zamítnutí dlužníkova insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku tudíž nepřichází v úvahu.

Soud prvního stupně proto v dané věci správně vycházel z toho, že nelze očekávat jiné řešení dlužníkova úpadku než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V něm náklady insolvenčního řízení budou tvořeny mimo jiné i hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce, která dle § 1 vyhlášky-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-dosahuje nejméně 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu dle § 5 vyhlášky. Protože dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, když podle likvidátora dlužník nemá žádný majetek, ani volné finanční prostředky či příjmy, jichž by k tomu účelu mohlo být užito, přičemž ani dlužníkem uvedená pohledávka, jejíž úhrady se domáhá v soudním řízení, tyto záruky neposkytuje, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že dokončení likvidace a výmaz dlužníka (společnosti) z obchodního rejstříku nejsou realizací insolvenčního řízení nijak podmíněny, a že není-li likvidátor dlužníka schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit a soud řízení zastaví, nic mu nebrání v tom, aby mimo rámec insolvenčního řízení likvidaci společnosti dokončil.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 14.června 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová