3 VSPH 606/2012-A-18
KSHK 45 INS 18700/2011 3 VSPH 606/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 1472, Náchod, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.března 2012, č.j. KSHK 45 INS 18700/2011-A-13/celk.2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.března 2012, č.j. KSHK 45 INS 18700/2011-A-13/celk. 2, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka Pavla anonymizovano (bod I. výroku) a vyslovil, že k odvolání zpětvzetí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení se nepřihlíží (bod II. výroku). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu insolvenčního řízení po slyšení dne 10.2.2012 vzal dlužník prohlášením do protokolu svůj návrh zpět. Následně 9.3.2012 bylo soudu doručeno dlužníkovo vyjádření k protokolu o informativním výslechu s tím, že žádá o zrušení zpětvzetí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení, neboť má zato, že se může domáhat řešení svého úpadku oddlužením jako osoba nepodnikající, jehož převážná část závazků má původ v nepodnikatelské činnosti. Soud prvního stupně cituje ust. § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a ust. § 41a odst. 4 občanského soudního řádu (o.s.ř.) uzavřel, že zpětvzetí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení učiněném dlužníkem při informativním výslechu nelze odvolat, stalo se právně účinné, a proto rozhodl, že se k němu nepřihlíží, a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž navrhl, aby ho odvolací soud zrušil, aby zrušil jeho zpětvzetí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení, zjistil jeho úpadek, uložil mu zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a ustanovil insolvenčního správce. V odvolání shrnul obsah svého insolvenčního návrhu, jež podal na příslušném formuláři společně s návrhem na povolení oddlužení s tím, že na informativním výslechu před insolvenčním soudem mu bylo sděleno, že s ohledem na jeho nemajetnost je případný konkurs zbytečný, a že má vzít návrh zpět, neboť jinou možnost nemá. Namítl, že nebyl soudem upozorněn na skutečnost, že podle § 394 IZ není proti takovému rozhodnutí odvolání přípustné, a proto si návrh nemůže podat znovu. Uzavřel, že zpětvzetí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení učinil pod nátlakem asistentky soudce Mgr. Barbory Tiché Markové a bez řádného poučení o následcích tohoto právního úkonu.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a § 212 o.s.ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 129 odst. 1 IZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Podle ust. § 130 odst. 1 IZ, je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví.

Z protokolu o slyšení před soudem prvního stupně konaného dne 10.2.2012 se podává, že insolvenčním soudem byla provedena rekapitulace jeho majetkové situace s posouzením výše jeho závazků, jež činí cca 480 tis. Kč, z čehož závazky mající původ vyplývající z jeho podnikatelské činnosti dlužníku představují cca 230 tis. Kč. Soud konstatoval, že dlužník byl upozorněn na to, že nesplňuje zákonné podmínky pro řešení jeho úpadku oddlužením, a že byl poučen o následcích odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek. Poté dlužník do protokolu prohlásil, že insolvenční návrh včetně návrhu na povolení oddlužení bere zpět a tento protokol podepsal; to ostatně v podaném odvolání ani nezpochybňuje.

Zpětvzetí návrhu je jednostranným právním úkonem účastníka, jehož účinky v daném případě nastaly sepsáním protokolu. Učiněné zpětvzetí návrhu není možno dalším úkonem vzít zpět (vyjma případů, kdy odvolání zpětvzatého úkonu dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem ve smyslu ust. § 41 odst. 4 o.s.ř.) a navrátit tak řízení do původního stavu, což bylo v daném případě, jak konstatoval insolvenční soud, již vyloučeno. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud řízení z důvodu zpětvzetí návrhu dlužníkem podle ust. § 130 odst. 1 IZ zastavil. Rozhodl-li pak v bodu II. výroku o tom, že se k odvolání zpětvzetí nepřihlíží, nebylo namístě tento závěr deklarovat, neboť plyne ze zákonné úpravy podle § 41a odst. 3 o.s.ř.; na správnost závěrů soudu takový výrok však nemá žádný vliv.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu nezakládá překážku věci rozhodnuté. Dlužník si po pravomocném skončení tohoto řízení může podat nový insolvenční návrh; proti rozhodnutí o něm je odvolání přípustné.

K námitce dlužníka o nemožnosti podat odvolání proti usnesení o zastavení řízení z důvodů zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení odvolací soud konstatuje,

že nálezem pléna Ústavního soudu z 27.5.2009 publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 163/2009 Sb. bylo s účinností od 9.6.2009 zrušeno ust. § 394 odst. 2 věty za středníkem IZ, jež původně odvolání proti zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení nepřipouštělo; proti takovému usnesení je tedy odvolání rovněž přípustné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22.července 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová