3 VSPH 597/2010-A-17
KSPL 27 INS 5134/2010 3 VSPH 597/2010-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Moniky anonymizovano , anonymizovano , bytem v Blatnici 94, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5134/2010-A-5 ze dne 14. června 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5134/2010-A-5 ze dne 14. června 2010 se v bodech II., IV. a V. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 5134/2010-A-5 ze dne 14.6.2010 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Moniky anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku zamítl návrh dlužnice na povolení oddlužení, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Jiřinu Lužovou, v bodě IV. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs, v bodě V. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a v bodě VI. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Současně vyzval věřitele, aby ve lhůtě třiceti dnů ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky podáním učiněném na předepsaném formuláři, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, a poučil je o následcích nesplnění těchto povinností, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby již plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VII. až IX. výroku). V bodě X. a XI. výroku soud nařídil na den 27.7.2010, 9,15 hodin, přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, jež se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání, a stanovil předmět jednání této schůze.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 13.5.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužnice v návrhu uvedla seznam svých závazků vůči nezajištěným věřitelům, jež dosahují celkové výše 942.718,-Kč. Z příloh návrhu soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem dlužnice činí 11.000,-Kč. Z něj by při oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla poskytovat zákonnou měsíční splátku ve výši 3.039,-Kč, takže by za pět let nabídla plnění v celkové výši 182.340,-Kč. Třiceti procentům závazků dlužnice však odpovídá celkové plnění ve výši 282.815,-Kč. K této částce je navíc nutné přičíst zákonnou povinnost dlužnice hradit měsíčně 1.080,-Kč na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, což by za 5 let činilo celkem částku 54.000,-Kč. Soud tedy zjistil, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude výrazně nižší než 30 % jejich pohledávek, když z výpočtu vyplývá, že tyto pohledávky by byly uspokojeny jen na 12,47 %, a dlužnice nedoložila dohodu s věřiteli, že hodnota plnění může být nižší než 30 % jejich pohledávek.

Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že dlužnice je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť má splatné závazky vůči vícerým věřitelům, a sama uvedla, že je schopna není plnit.

Z uvedených důvodů soud rozhodl o zjištění úpadku dlužnice, její návrh na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítl a současně v souladu s § 396 odst. 1 téhož zákona rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem, který bude projednáván jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ. Na základě opatření dle § 25 odst. 1 IZ ustanovil insolvenčního správce.

Toto usnesení Krajského soudu v Plzni napadla dlužnice co do bodu II. jeho výroku včasným odvoláním. Namítala, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení přehlédl, že vlastní 3/8 nemovitosti č.p. 94 na st.p.č. 99, 233/2 a 233/4. Znaleckým posudkem ze dne 23.9.2005 připojeným k odvolání byla nemovitost oceněna hodnotou 1.461.940,-Kč, takže podíl dlužnice činí 548.227,-Kč. Má zato, že tento majetek postačuje k naplnění podmínky minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při oddlužení. Dlužnice se nechce nijak vyhýbat svým závazkům, ale jako samoživitelka se synem v péči je ve špatné situaci. Proto se rozhodla řešit ji formou oddlužení, v němž bude usilovat uspokojit své věřitele v maximální možné míře.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

O řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku oddlužením (o povolení oddlužení dle § 397 odst. 1 IZ) lze tedy rozhodnout jedině na základě dlužníkova návrhu na povolení oddlužení, a to návrhu, který byl dle § 390 odst. 1 IZ podán včas a zákonem stanovenou formou (na předepsaném formuláři-§ 391 odst. 3 IZ), a který je opatřen všemi předepsanými náležitostmi: obsahovými náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 1 a § 392 odst. 3 a 4 IZ i přílohami předepsanými v § 392 odst. 1 a 2 IZ, jež všechny dále rozvádí vyhláška č. 311/2007 Sb. Mezi povinné přílohy návrhu na oddlužení patří i seznamy majetku a závazků dlužníka zpracované podle § 104 odst. 2 až 4 IZ, které jsou též povinnou přílohou návrhu insolvenčního, při podání návrhu na oddlužení však musí dlužník dle § 392 odst. 2 IZ v seznamu majetku uvést navíc u každé položky tohoto seznamu i údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad jeho obvyklé ceny ke dni pořízení seznamu, který musí být v případě nemovitosti a každého majetku, který slouží k zajištění, podložen znaleckým oceněním.

Nesplnění požadavků kladených zákonem na formu, obsah a přílohy návrhu na povolení oddlužení brání jeho věcnému projednání, a proto nejsou-li takové nedostatky dlužníkem odstraněny ani přes výzvu soudu dle § 393 odst. 1 a 2 IZ, musí být takový návrh odmítnut (§ 393 odst. 3 IZ).

Věcné podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ, nabídnuvšímu včasný a řádný návrh) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V daném případě soud prvního stupně zamítl návrh na povolení oddlužení na základě zjištění, že v případě oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře, jehož se dlužnice domáhala, nebude při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce schopna ze svých příjmů uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně při svém rozhodování nevzal zřetel na to, že oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění (dosažení minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří nesouhlasili s nižším plněním) odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ). Do té doby je třeba zkoumat předpoklad potřebné minimální ekonomické nabídky dlužníka z hlediska obou možných způsobů oddlužení. Takto však soud prvního stupně zjevně nepostupoval, když svůj závěr o nedosažitelnosti oddlužení vztáhl jen k navrženému splátkovému kalendáři, aniž by zkoumal možnost minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných pohledávek i pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Z obsahu spisu však odvolací soud zjistil, že návrh na povolení oddlužení podaný dlužnicí spolu s insolvenčním návrhem dne 13.5.2010 ve skutečnosti vůbec nebyl způsobilý věcného projednání, neboť dlužnice k tomuto návrhu nepřipojila předepsané seznamy majetku a závazků, které jsou dle § 392 odst. 1 písm. a) IZ jeho povinnou přílohou, a insolvenční soud ji k odstranění tohoto nedostatku nevyzval. Nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předepsané seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Proto formulář v předmětných kolonkách splnění shora popsaných speciálních náležitostí, jež příslušejí seznamům, nepředepisuje, a údaje vyplněné zde dlužnicí náležitosti seznamů také nemají.

Nepředložila-li dlužnice ani dosud povinný seznam majetku, v němž by kromě jiného řádně specifikovala a ocenila i nemovitosti (dům a pozemky), na nichž má spoluvlastnický podíl (v kolonce 12 formuláře tento podíl zmínila jen jako 3/8 domu v pořizovací ceně 600 tis. Kč), je bez významu znalecké ocenění hodnoty předmětných nemovitostí nabídnuté v odvolacím řízení. Toto ocenění by ovšem nemohlo obstát jako podklad odhadu ceny příslušné majetkové položky ani pokud by byl seznam majetku předložen, neboť nejenže je znalecký posudek neúplný (dlužnice předložila jen jeho první a poslední stranu), ale především jde o ocenění zcela neaktuální (pochází z roku 2005), které se ani nevyslovuje k obvyklé (tržní) ceně konkrétního spoluvlastnického podílu dlužnice, nýbrž celého souboru nemovitostí, jejichž reálná zpeněžitelnost je pochopitelně jiná než zpeněžitelnost pouhého spoluvlastnického podílu.

Lze tedy uzavřít, že v daném případě soud prvního stupně zamítnutím návrhu na povolení oddlužení rozhodl o věci, ač k tomu nebyly dány podmínky. Tím zatížil řízení vadou, jež ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. musí vést ke zrušení napadeného výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, včetně akcesorických výroků o prohlášení konkursu a o tom, že bude projednáván jako konkurs nepatrný. Proto odvolací soud napadené usnesení v tomto rozsahu zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. srpna 2010

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová