3 VSPH 586/2013-A-12
MSPH 94 INS 6968/2013 3 VSPH 586/2013-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Jozefíny anonymizovano , anonymizovano , bytem Bechyňská 639, 199 00 Praha 9, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 6968/2013-A-7 ze dne 20. března 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 6968/2013-A-7 ze dne 20. března 2013 se m ě n í tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 6968/2013-A-7 ze dne 20.3.2013 odmítl insolvenční návrh dlužnice Jozefíny anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Odkázal na § 3 odst. 1 až 3, § 103 odst. 1 a 2 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že v kolonce č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení musí být vyplněny údaje o tom, čeho se dlužník insolvenčním návrhem domáhá a musí v ní být vylíčeny rozhodující (konkrétní) skutečnosti, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Těmito údaji jsou zejména konkrétní datum splatnosti či vykonatelnosti jednotlivých pohledávek, řádné označení věřitelů a uvedení důvodu pohledávky. Rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, které musejí být z návrhu patrny, jsou tedy existence více věřitelů (nejméně dvou řádně označených věřitelů) a jeho peněžitých závazků, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Jsou-li proti dlužníku vedena exekuční řízení, musí tuto skutečnost doložit a uvést u kterého exekučního úřadu jsou exekuční řízení vedena.

Dlužnice však v insolvenčním návrhu (ani v seznamu závazků) neuvedla důvod svých závazků a data jejich splatnosti či vykonatelnosti. Takové údaje nemůže nahradit nekonkrétní tvrzení dlužnice, že některé své závazky neplní více než dva měsíce po lhůtě splatnosti. O tom již dlužnice byla poučena v řízení vedeném pod sp.zn. MSPH 94 INS 30064/2012. Tvrzení dlužnice tedy neposkytují dostatečný podklad pro závěr o jejím úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, když neosvědčují mnohost věřitelů, kteří mají za dlužnicí pohledávky splatné déle než 30 dnů. Insolvenční návrh dlužnice je tudíž neurčitý, nezpůsobilý projednání, a soud jej proto podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud (neučiní-li tak soud prvního stupně sám autoremedurou) zrušil. Namítala, že jak v kolonce č. 6 formuláře, tak v seznamu závazků uvedla (nejméně v pěti) případech data, kdy jednotlivé exekuční příkazy, soudní či jiná rozhodnutí nabyla právní moci nebo vykonatelnosti. Tím naplnila požadavek uvedení konkrétního data splatnosti jednotlivých závazků. Nesouhlasila ani s výtkou o absenci vymezení důvodu svých závazků. Po 4 letech není schopna konkretizovat, co si za každou jednotlivou půjčku pořídila, ve svém vyjádření nicméně uvedla, že většina půjčených peněz byla použita na drobné dárky (zejména oblečení) pro ni samotnou a její nejbližší příbuzné a také na dovolenou s tehdejším přítelem. Přitom uvedla i důvod nesplácení pohledávek věřitelů (a tedy faktický důvod vzniku svých dluhů), jímž bylo její těhotenství, mateřská dovolená a skutečnost, že je samoživitelkou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že takové skutečnosti může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dne 13.3.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, který podala na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek uvedla, že má vůči 7 věřitelům 9 nezajištěných závazků v celkové výši 505.775,-Kč, že všechny jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti a že déle než 2 měsíce po lhůtě splatnosti neplní závazky vůči věřitelům Essox, s.r.o., Pojišťovně České spořitelny, a.s., s Autoleasing, a.s., CP Inkaso, s.r.o., Servisní a skladové služby, s.r.o., Provident Financial, s.r.o. a T-Mobile Czech Republic, a.s. (u nichž uvedla spisové značky jednotlivých rozhodčích nálezů nebo exekučních příkazů a u posledního označila smlouvu o půjčce). Od ledna 2010 zastavila platby všech svých závazků. Dále dlužnice uvedla, že má vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi, že její měsíční příjmy činí celkem 21.250,-Kč (ze zaměstnání u Ahold Czech Republic, a.s. ve výši 13.650,-Kč čistého a podpora v mateřství ve výši 7.600,-Kč) a při úhradě nákladů na živobytí z těchto příjmů není schopna své závazky uhradit. Dále uvedla údaje o svých příjmech za poslední 3 roky s tím, že s výjimkou osobních věcí nemá hodnotnější majetek.

K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila seznam závazků, v němž řádně (způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 IZ) označila všech 7 svých nezajištěných věřitelů a vyčíslila jejich pohledávky s uvedením jejich důvodu. U všech těchto závazků (s výjimkou jediného) uvedla též dostatečné údaje o jejich splatnosti, když u nevykonatelného závazku splatnost vyznačila konkrétním datem (8.6.2012) a u ostatních vykonatelných závazků uvedla spisové značky příslušných exekučních titulů nebo exekučních příkazů a data jejich vydání spadající do období září 2011 až listopadu 2012.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu ve spojení se seznamem závazků uvedla potřebné konkrétní údaje o svých věřitelích i o výši, důvodu a splatnosti jejich pohledávek. Z takto vylíčených skutečností plyne, že dlužnice má více věřitelů s pohledávkami, které jsou splatné déle než 30 dnů, resp. dokonce déle než 3 měsíce; navíc tvrdí, že zastavila jejich platby. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ nastolena domněnka, že dlužnice úhrady uvedených závazků není schopna. Tuto domněnku nic nevyvrací, když dlužnice současně v insolvenčním návrhu označila své předchozí i současné příjmy, které na úhradu jejích závazků zjevně nestačí, a jiný potřebný disponibilní finanční majetek (jak plyne i z připojeného řádného seznamu majetku) nevlastní.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že dlužnice nabídla ve svém insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a že tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokračovat v řízení, pro něž by jej bylo namístě dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 19. září 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková