3 VSPH 584/2014-A-16
KSUL 77 INS 35537/2013 3 VSPH 584/2014-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratislavská 424, 415 01 Teplice, adresa pro doručování: Habrová 3102/25, 415 01 Teplice, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 35537/2013-A-9 ze dne 17. února 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 35537/2013-A-9 ze dne 17. února 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 35537/2013-A-9 ze dne 17.2.2014 zastavil insolvenční řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 10.12.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSUL 77 INS 35537/2013-A-6 ze dne 8.1.2014 soud dlužníka vyzval, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 45.000,-Kč, neboť úpadek bude řešen konkursem. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 15.1.2014 vhozením do schránky, lhůta k zaplacení zálohy však uplynula marně. Dlužník k výzvě soudu doplnil návrh o darovací smlouvu, avšak článek I. této smlouvy není řádně vyplněn a není úředně ověřen podpis obdarovaného. Soud proto usnesením č.j. KSUL 77 INS 35537/2013-A-8 ze dne 29.1.2014 dlužníka znovu vyzval k předložení řádné darovací smlouvy, ale dlužník na tuto výzvu již nereagoval. Protože podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nebude-li záloha na náklady řízení zaplacena, může soud řízení zastavit či zálohu vymáhat, a v daném případě nejsou důvody pro vymáhání zálohy, soud řízení zastavil. Vycházel přitom z toho, že v řízení je třeba zajistit prostředky k úhradě nákladů řízení a nelze požadovat po insolvenčním správci, aby tyto náklady hradil ze svého.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že-jak uvedl již ve svém návrhu-při první splátce nemůže uhradit více než 5.000,-Kč, neboť větší hotovostí nedisponuje. Lze ale předpokládat, že do budoucna se neocitne delší čas bez práce a příjmů. Vzhledem ke svému současnému nedostatečnému příjmu zaslal soudu potvrzení o dárci, který by mu po dobu insolvence přispíval. Chybu neúplného vyplnění darovací smlouvy okamžitě napravil, jakmile se vrátil do České republiky. Pobývá totiž většinu času v zahraničí, neboť pracuje jako řidič kamionu. Protože nevidí jiného řešení své kritické finanční situace než oddlužením dle splátkového kalendáře, žádá, aby mu bylo umožněno v řízení pokračovat. Jinak by mu nezbývalo než podat nový návrh, čímž by se vše jen zbytečně prodloužilo a splácení závazků oddálilo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud také dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V posuzovaném případě soud prvního stupně usnesením č.j. KSUL 77 INS 35537/2013-A-6 ze dne 8.1.2014 dlužníku uložil, aby do 3 dnů od právní moci usnesení na účet soudu nebo do jeho pokladny zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč. Učinil tak s odůvodněním, že k jeho výzvě ze dne 12.12.2013 (A-5) dlužník nepředložil doklad o navýšení svého příjmu tak, aby nezajištění věřitelé byli uspokojeni v zákonné výši 30%, ani nepředložil jejich souhlas s nižším plněním. Oddlužení proto nelze povolit a úpadek bude řešen konkursem (§ 396 IZ), pro který je třeba zálohou zajistit jeho náklady, a to minimálně hotové výdaje insolvenčního správce a na jeho odměnu, která činí nejméně 45.000,-Kč. Současně soud dlužníka poučil o možném následku nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v zastavení insolvenčního řízení.

Dlužník toto usnesení, jež mu bylo řádně zvlášť doručeno na zadanou doručovací adresu dne 15.1.2014 vhozením do domovní schránky (§ 50 odst. 1 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.), v zákonné patnáctidenní lhůtě odvoláním nenapadl a tudíž dne 31.1.2014 nabylo právní moci.

Ani po vydání tohoto usnesení přitom dlužník nesplnil výzvu soudu ze dne 12.12.2013 (A-5), aby (ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) ke splnění předpokladu minimální míry uspokojení svých nezajištěných věřitelů v oddlužení (které tu přichází v úvahu jen ve formě splátkového kalendáře) navýšil své příjmy-třeba za pomoci smlouvy o důchodu uzavřené s třetí osobou-o částku cca 4.200,-Kč měsíčně. Na tuto výzvu reagoval dlužník-po uplynutí stanovené lhůty-podáním ze dne 5.1.2014 (A-7), kterým sice předložil soudu darovací smlouvu uzavřenou s Janou Staňkovou, avšak byla to smlouva zjevně neplatná, neboť v ní nebyly vyplněny rozhodné údaje o výši darované částky, již se dárkyně zavazuje dlužníku pravidelně poskytovat, a o způsobu a době jejího poskytování. Soud prvního stupně přesto chtěl dát dlužníku šanci k nápravě a tak ho usnesením ze dne 29.1.2014 (A-8) pod lhůtou 5 dnů vyzval k předložení řádné darovací smlouvy (náležitě vyplněné a opatřené úředním ověřením podpisů obou smluvních stran) s tím, že k předpokladu uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 31% by bylo třeba dárcova plnění ve výši 4.100,-Kč měsíčně. Dlužník však na toto usnesení, jež mu bylo zvlášť doručeno dne 6.2.2014, ve stanovené lhůtě (do 11.2.2014) nereagoval.

Za dané situace, kdy usnesení ze dne 8.1.2014 (A-6) o povinnosti dlužníka zaplatit zálohu již bylo v právní moci a dlužník tuto zálohu v určené třídenní lhůtě nezaplatil, ač byl o důsledcích nesplnění této pravomocně uložené povinnosti soudem poučen, a kdy se nikterak nezměnil stav věci, z nějž soud při uložení této povinnosti vycházel (neboť dlužník požadovaným způsobem nenavýšil svoje příjmy, aby předpoklad zamítnutí svého návrhu na povolení oddlužení implikujícího řešení úpadku konkursem zvrátil), rozhodl soud prvního stupně správně, jestliže dle § 108 odst. 3 IZ napadeným usnesením dlužníkovo insolvenční řízení zastavil. Teprve po vydání tohoto usnesení dlužník předložil řádnou darovací smlouvu, avšak znějící pouze na nepostačující částku 3.200,-Kč měsíčně.

Protože se situace nezměnila ani v odvolacím řízení, když stanovená záloha na náklady insolvenčního řízení zůstala dlužníkem i nadále nezaplacena, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Současně považoval odvolací soud za vhodné poučit dlužníka o tom, že pravomocné zastavení insolvenčního řízení, jímž se řízení končí, nebrání tomu, aby insolvenční návrh znovu podal, a aby se spolu s ním domáhal řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, pokud má za to, že podmínky přípustnosti oddlužení splňuje a že je schopen tyto návrhy řádně (se všemi předepsanými náležitostmi) sestavit. Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení (jako vadný dle § 393 IZ, nebo nepřípustný dle § 389 IZ) odmítne nebo jej zamítne pro nepřípustnost dle § 395 IZ (pro nepoctivý záměr nebo pro dlužníkovu slabou nabídku pro oddlužení, která nedává předpoklad uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ani v rozsahu 30 %, jestliže nesouhlasí s nižším plněním), pak v případě zjištění úpadku dlužníka rozhodne o jeho řešení konkursem

(§ 396 IZ). Stejně tak vede k prohlášení konkursu na majetek dlužníka i neschválení jeho povoleného oddlužení (§ 405 odst. 2 IZ) nebo zrušení schváleného oddlužení (§ 418 odst. 1 IZ).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 21. srpna 2014

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková