3 VSPH 574/2016-A-55
KSPH 61 INS 229/2015 3 VSPH 574/2016-A-55

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, LL.M., Ph.D., v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Psárech, na Stráni 65, zast. JUDr. Miloslavem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 103, k návrhu insolvenčního navrhovatele a) RUBENDYAN CITY, spol. s r.o., IČO 241 52 722, se sídlem v Jesenici-Osnici, Ibišková 545, zast. JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 9, a b) Československá obchodní banka, a.s. IČO 000 01 350, se sídlem v Praze 5, Radlická 150 , o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 229/2015-A-39 ze dne 4. ledna 2016

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 229/2015-A-39 ze dne 4. ledna 2016 (správně 26. listopadu 2015) se p o t v r z u j e.

II. Insolvenční navrhovatel a) je povinen zaplatit dlužníku na náhradu nákladů odvolacího řízení 6.800,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Miloslava Moravce, advokáta se sídlem v Praze 5.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) zamítl insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele RUBENDYAN CITY, spol. s r.o. (navrhovatel-bod I. výroku), navrhovatele zavázal k náhradě nákladů řízení dlužníkovi ve výši 6.800,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce (bod II. výroku) a uložil mu povinnost zaplatit České republice v téže lhůtě soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu (bod III. výroku). isir.justi ce.cz V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel se insolvenčním návrhem domáhal zjištění dlužníkova úpadku jako jeden z jeho věřitelů a navrhl, aby byl jeho úpadek řešen konkursem. Uvedl, že dlužník je jednatelem, společníkem a likvidátorem společnosti NOVERA GROUP, spol. s r.o. v likvidaci, IČO 276 51 002 (Společnost NG), nachází se v úpadku, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a u některých z nich je v prodlení po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, přičemž nelze dosáhnout uspokojení dlužníkových věřitelů výkonem rozhodnutí nebo exekucí; souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, a je proto v úpadku i z důvodu předlužení. Má pohledávku za Společností NG ve výši 7.325.522,-Kč se splatností 1.1.2015 z právního důvodu neuhrazených úroků z poskytnutých úvěrů na základě smlouvy o úvěru P/1 (Úvěr P) z 28.4.2012 do výše 450 mil. Kč a na základě smlouvy o úvěru K/1 (Úvěr K) z téhož dne do výše 70 mil. Kč. Za závazky Společnosti NG ručí dlužník na základě ručitelského prohlášení z 28.4.2012. Ve formě notářského zápisu sepsaného 6.8.2012 pod sp. zn. NZ 2308/2012 a N 883/2012 (Zápis) se dlužník a další jednatel (společník) Společnosti NG Vladimír Horáček zavázali závazky Společnosti NG uhradit do 31.12.2014 a byla uzavřena dohoda o přímé vykonatelnosti Zápisu. Vyzval dlužníka k úhradě závazků 24.11.2014 (výzva doručena 26.11.2014), avšak posléze závazek nezaplatila ani Společnost NG ani dlužník.

Za dalšího dlužníkova věřitele označil společnost Estate Management, spol. s r.o., IČO 291 49 924 (Společnost EM) s pohledávkou ve výši 700.550,-Kč se splatností 25.8.2014, jež se stala vykonatelnou na základě notářského zápisu a byla nařízena exekuce k vymožení této pohledávky postižením obchodního podílu dlužníka ve výši 50% ve Společnosti NG.

Dalšími dlužníkovými věřiteli jsou Česká spořitelna, a.s., Wiesłava Farangová a Ctirad Hájek, jejichž pohledávky jsou po splatnosti a sám dlužník tvrdí jejich existenci.

Dlužník vyjádřil nesouhlas s návrhem.

Namítl, že nárok navrhovatele zanikl započtením na základě dohody o zápočtu z 31.12.2012 uzavřené mezi navrhovatelem a Společností NG. Tuto námitku uplatnil i v exekučním řízení vedeném k návrhu navrhovatele před Okresním soudem pod sp. zn. 207 EXE 5022/2015 proti němu a Vladimíru Horáčkovi k vymožení pohledávky 7.325.522,59 Kč, které však bylo usnesením č.j. 207 EXE 5022/2015 ze 13.5.2015 zastaveno. O zániku pohledávky navrhovatele započtením svědčí i to, že navrhovatel v jeho prospěch vystavil protokol z 20.1.2014 o vrácení směnek, na nichž se nacházelo rukojemské prohlášení jeho a Vladimíra Horáčka. O spornosti pohledávky navrhovatele dále svědčí i skutečnosti uváděné v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 70 INS 11853/2014 (druhé insolvenční řízení) se Společností NG a do něhož navrhovatel shodnou pohledávku přihlásil. Insolvenční správce Společnosti NG ji popřel a probíhá spor o určení její pravosti.

Namítl, že Společnost EM již není jeho věřitelem, neboť pohledávku postoupila na společnost SEMI INVEST (Společnost SI). Dosud není splatná, neboť byla uzavřena dohoda o prodloužení lhůty její splatnosti. Pohledávku České spořitelny, a.s. ze smlouvy o hypotečního úvěru č. 163617179 splácí za něho rodinní příslušníci, úvěr je splatný k 31.12.2020. Ohledně pohledávky Wiesłavy Farangové ve výši 3 mil. Kč, která nabyla splatnosti 31.12.2013, uvedl, že plyne ze smlouvy o půjčce, jež je zajištěna zástavním právem k nemovitostem dlužníka a že je veden o ní spor před Okresním soudem pro Prahu-západ pod sp.zn. 16 C 555/2014.

Závazek vůči Ctiradovi Hájkovi ve výši 2,1 mil. Kč byl splatný 6.3.2014, avšak dosud s ním vede spor o pohledávku před Obvodním soudem pro Prahu 6.

Je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu 50 % k pozemku parc. č. 73, jehož součástí je stavba č.p. 65 zapsaného pro kat. úz. a obec Psáry a dále je vlastníkem pozemků parc.č. 143/607, 143/634, 143/635, 143/953 zapsaných pro kat. úz. Jesenice u Prahy, v obou případech u Katastrálního úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ.

Insolvenční soud zjistil: -z přihlášky pohledávky navrhovatele, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem ve výši 7.325.522,-Kč z titulu neuhrazených úroků z Úvěrů P a K, jež byly poskytnuty Společnosti NG, přičemž ručitelem těchto úvěrů je dlužník; dále přihlásil navrhovatel úroky z prodlení ve výši 8.078,14 Kč za dobu od 1.1.2015 do 5.1.2015, -z Dohody o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek uzavřené mezi navrhovatelem a Společnosti NG 10.5.2013, že navrhovatel uznává svůj závazek vůči Společnosti NG ve výši 229.292.158,68 Kč a že na tuto částku je započítáno 11.185.999,68 Kč, -ze žaloby navrhovatele podané v rámci druhého insolvenčního řízení proti insolvenčnímu správci Společnosti NG a Společnosti NG z 29.9.2015, že se v ní domáhá, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení ve výši 7.325.522,-Kč je po právu, a to na základě týchž skutkových tvrzení, jež uplatnil v projednávané věci (věc vedena před KSPH pod sp.zn. 70 ICm 3773/2015), -z vyjádření žalovaného ve výše uvedené věci plyne, že navrhl zamítnutí žaloby s týmž odůvodněním jako v projednávané věci, -ze žaloby insolvenčního správce Společnosti NG v rámci druhého insolvenčního řízení (vedené před KSPH pod sp.zn. 70 ICm 3799/2015) podané proti navrhovateli, že se v něm domáhá určení, že navrhovatel (v postavení žalovaného) nemá za Společností NG pohledávku ve výši 7.325.522,-Kč z toho důvodu, že navrhovatel neposkytl společnosti NG Úvěr K ve výši 70 mil. Kč a jeho závazky z Úvěru P zanikly. Pokud poskytl navrhovatel Společnosti NG půjčky v úhrnné výši 70 mil. Kč, pak tato částka byla zúčtována na kupní cenu za převod vlastnického práva k nemovitostem označeným v žalobě, a proto mu nemohla vzniknout ani pohledávka z úroků nebo úroků z prodlení. K Úvěru P pak insolvenční správce Společnosti NG uvedl, že byl poskytnut pro účely stavebních nákladů spojených s realizací projektu Bytový a Komerční komplex Jesenice Mladíkov VII (Projekt) do částky 450 mil. Kč. Dne 31.12.2012 uzavřela Společnost NG s navrhovatelem kupní smlouvu (Smlouva), jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytům postavených v souvislosti s Projektem za cenu 229.292.158,68 Kč s tím, že od 1.1.2013 byly platby poskytované navrhovatelem započítávány proti jeho pohledávce z Úvěru P v rozsahu 174.000.500,-Kč s tím, že zůstatek kupní ceny ve výši 54.792.158,68 Kč se navrhovatel zavázal zaplatit Společnosti NG do 21.3.2013. Navrhovatel tak Společnosti NG zaplatil na zůstatek kupní ceny 1.694.000,-Kč, 20.894,--Kč a nezaplacený zůstatek ve výši 33.898.158,68 Kč zaplatil na základě vzájemného zápočtu proti své pohledávce z Úvěru P z 18.7.2013 ve výši 22.712.159,-Kč a dále zápočtem ze 7.11.2013 za nájem 11.185.999,68 Kč, -z protokolu o vrácení směnek vystaveného navrhovatelem, že tímto vrací originály dvou blankosměnek zajišťujících pohledávky z Úvěrů P a K vystavené Společností NG a opatřené rukojemským prohlášením dlužníka a Vladimíra Horáčka podle Úvěrů P a K a smluv o vyplňovacím právu k nim (Dohody P a K), že navrhovatel vydal listiny Společnosti NG, -z dohody o změně splatnosti uzavřené mezi Společností SI a dlužníkem z 12.10.2015, že splatnost závazků dlužníka byla prodloužena do 31.12.2015, -ze sdělení Společnosti SI z 5.11.2015, že se vzhledem k dohodě o změně splatnosti postoupené mu pohledávky se k insolvenčnímu návrhu nepřipojuje.

Na základě výše uvedených zjištění a cituje § 3, § 136 a § 143 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl insolvenční soud k závěru, že navrhovatel neosvědčil svou legitimaci k podání insolvenčního návrhu ve smyslu § 105 InsZ, neboť ta svědčí jen insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli, který alespoň osvědčí existenci své splatné pohledávky za dlužníka, a konstatoval, že nemá v projednávané věci pohledávku navrhovatele za dlužníkem ani za osvědčenou, přičemž akcentoval, že tento závěr učinil po dokazování učiněným v míře, již lze v insolvenčním řízení na rozdíl od sporného řízení ještě provést. Vysvětlil, že insolvenční řízení je v části řízení ke zjištění úpadku vedeno i zásadou vyšetřovací (v případě osvědčení věcné legitimace zásadou projednací), avšak nemůže být nástrojem nalézání práva tak, jak tomu je ve standardním sporném řízení, kde se nejedná o spory s jednoduchým skutkovým základem a právním hodnocením. Na základě svých zjištění učinil skutkový závěr, podle které mezi navrhovatelem a Společností NG vznikla celá řada právních vztahů, na jejichž základě navrhovatel půjčoval Společnosti NG finanční prostředky, oba subjekty uzavřeli Úvěry P a K a dlužník byl směnečným ručitelem pohledávek z obou úvěrů. Nebylo však prokázáno jejich skutečné čerpání, a proto ani to, že by bylo povinností Společnosti NG platit úroky. Nepřímými důkazy bylo prokázáno, že Smlouvou nabyl navrhovatel od Společnosti NG nemovitosti a následně pak kupní cenu splácel postupně tím, že si ji započítával na svou pohledávku z Úvěrů P a K. Jednotlivé právní vztahy jsou natolik komplikované, že zjištění jejich obsahu se vymyká mezím dokazování insolvenčního řízení, v níž navrhovatel je povinen osvědčit svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, a tak nahrazovat dokazování vyhrazené řízení spornému (jak se děje v incidenčních sporech v rámci druhého insolvenčního řízení).

Na základě výše uvedeného proto insolvenční soud insolvenční návrh podle § 143 odst. 2 InsZ zamítl pro nedostatek navrhovatelovy věcné legitimace, aniž se zabýval dalšími předpoklady dlužníkova úpadku. Nad rámec uvedeného poznamenal, že otázkou platební neschopnosti dlužníka, resp. zda byly nastoleny domněnky jeho platební neschopnosti, má smysl se zabývat až poté, co je postavena najisto věcná legitimace insolvenčního navrhovatele a to, že má dlužník více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Výrok o nákladech insolvenčního řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., a proto v řízení zcela úspěšnému dlužníkovi přiznal náhradu jeho nákladů spojených se zastupováním advokátem, a to odměny za dva úkony právní služby v sazbě 3.100,-Kč z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 AT, celkem 6.800,-Kč (6.200+600) při vědomí, že zástupce dlužníka není plátcem DPH.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, neboť svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu osvědčil.

Akcentoval, že Zápis je veřejnou listinou a pokud v ní dlužník prohlásil, že ručí, pak je třeba bez dalšího vycházet z pravdivosti takového prohlášení. Pokud jeho pohledávka za dlužníkem neexistovala, k vytvoření Zápisu by nedošlo. Vytkl tak soudu prvního stupně, že tuto skutečnost nerespektoval.

Vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými, a proto není jeho povinností provádět v insolvenčním řízení v plném rozsahu dokazování o tom, zda sporná pohledávka v právu skutečně existuje. Takový závěr Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 30/2009 nevyslovil, neboť naopak dovodil, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou. Konstatoval, že v řízení předložil soudu dostatek listin, z nichž je zřejmá jeho pohledávka za dlužníkem. V důsledku toho, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a insolvenční návrh zamítl a rezignoval na provedení všech důkazů v plném rozsahu, shledává napadené usnesení překvapivým; ustanovení § 143 odst. 2 InsZ pak na projednávanou věc nedopadá.

Namítl, že soud prvního stupně rozhodl bez toho, že by posoudil dlužníkovu platební neschopnost na základě domněnek, neboť dlužník nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, jak mu insolvenční soud uložil, a tím byla nastolena jedna z nich ve smyslu § 3 odst. 2 písm. d) InsZ. Insolvenční soud neměl důvod pro zamítnutí insolvenčního návrhu, neboť Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 3 VSPH 170/2015 z 15.5.2015 zrušil usnesení insolvenčního soudu (jímž byl navrhovatelův insolvenční návrh odmítnut) a uložil mu rozhodnout o úpadku, neboť lze dovodit, že má dlužník dva věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen hradit a že navrhovatel nabídl skutková tvrzení dostatečná pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence, neměl insolvenční soud jeho insolvenční návrh odmítnout.

Ke zjištění insolvenčního soudu ze žaloby ve věci, jež proti němu podal insolvenční správce Společnosti NG v druhém insolvenčním řízení, namítl, že žaloba obsahuje jen neurčitá a nedoložená tvrzení insolvenčního správce a že věc dosud nebyla skončena.

Závěrem namítl, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce v rozporu s § 42 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (ZSS), podle něhož způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků tvořících koncern projednávalo stejné soudní oddělení. V důvodové zprávě k zákonu č. 217/2009 Sb., který koncernové pravidlo do SSZ zavedl, se uvádí, že cílem procesní koncentrace řízení je zrychlit insolvenční řízení při využití informací a postupů v dalším insolvenčním řízení vedené s koncernově propojeným dlužníkem.

Dlužník navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti, neboť insolvenční soud učinil správný závěr o spornosti pohledávky navrhovatele, což plyne z výše uváděných incidenčních sporů. Zopakoval svou dosavadní argumentaci a doplnil, že Usnesení Okresního soudu pro Prahu-západ sp.zn. 207 EXE 5022/2015, jímž byla zastavena exekuce proti dlužníkovi z důvodu, že pohledávka 7.325.522,59 Kč navrhovatele je neurčitá a odvolatelem tvrzený Zápis materiálně nevykonatelným, resp. nezpůsobilým exekučním titulem, bylo usnesením Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 26 Co 453/2015 z důvodu věcné správnosti potvrzeno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, ve věci nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Ze Zápisu odvolací soud zjistil, že jej sepsal JUDr. Bohdan Hallada 6.8.2012 za přítomnosti navrhovatele jako věřitele, Společnosti NG v postavení osoby povinné, dlužník a Vladimír Horáček jako ručitelé za Společnost NG. Dlužník v něm prohlásil, že 28.4.2012 učinil ručitelské prohlášení za Společnost NG v případě, že neuhradí Úvěr K a také Úvěr P. Přítomní se dohodli na přímé vykonatelnosti Zápisu, v němž se Společnost NG zavázala k úhradě Úvěrů P a K včetně příslušenství do 31.12.2014.

K námitce, že ve věci rozhodl nezákonný soudce, resp. že byl navrhovatel postupem insolvenčního soudu odňat svému zákonnému soudci: (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod):

Podle § 36 občanského soudního řádu (o.s.ř.) v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce. Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni (odst. 1) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce věc projedná a rozhodne (odst. 2).

Podle § 42 odst. 2 poslední věta SSZ Způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení.

Z rozvrhu práce insolvenčního soudu pro rok 2015, kdy byl podán insolvenční návrh, plyne, že insolvenční návrhy jsou rovnoměrně přidělovány rotačním způsobem v postupném časovém pořadí do soudních oddělení 60-63, 65-72; výjimkou z tohoto postupu jsou návrhy na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi tvořícímu koncern s dlužníkem, proti kterému již bylo insolvenční řízení zahájeno, neboť v takovém případě se insolvenční návrh přidělí do téhož oddělení, v němž již probíhá dříve zahájené insolvenční řízení.

Podle § 79 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (OKZ) jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení (řízená osoba) jinou osobou nebo osobami (řídící osoba) tvoří s řídící osobou koncern (odst. 1). Jednotným řízením je vliv řídící osoby na činnost řízené osoby sledující za účelem dlouhodobého prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu koordinaci a koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu (odst. 2). Existenci koncernu jeho členové bez zbytečného odkladu uveřejní na svých internetových stránkách, jinak nelze postupovat podle § 72 ( odst. 3) .

Podle § 81 odst. 1 OKZ orgán řídící osoby může udělovat orgánům řízené osoby pokyny týkající se obchodního vedení, jsou-li v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří řídící osoba koncern.

Z citované právní úpravy koncernu plyne, že společnost se svými společníky netvoří koncern a jedná se pouze o osoby blízké, ledaže by tento společník podnikal, což se v projednávané věci nepodává a tuto skutečnost ani v insolvenčním návrhu navrhovatel netvrdí. Připustit výklad koncernového spojení by znamenalo, že většina společností s ručením omezeným tvoří se svými společníky koncern, neboť ti zpravidla podnikají nikoliv zároveň jako fyzické osoby samostatně podnikající, nýbrž prostřednictvím uvedených společností a v projednávané věci není pochyb o tom, že dlužník nebyl ve vztahu ke Společnosti NG osobou řídící ve smyslu ustanovení § 79 OKZ. Shodný závěr učinil i insolvenční soud, neboť navrhovatelův insolvenční návrh nebyl přidělen z důvodu uvedené výjimky do oddělení 70.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel nebyl odňat svému zákonnému soudci a nebylo tak porušeno jeho ústavně zakotvené právo podle § 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

K věci samé:

Podle § 105 InsZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle § 143 odst. 1 InsZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Úspěch navrhovatele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, bude-li osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na dlužníkův úpadek. Na rozdíl od zkoumání úpadku dlužníka, při němž soud není vázán důkazními návrhy účastníků a dle potřeby je povinen provést k osvědčení tvrzeného úpadku i důkazy jimi nenavržené (§ 86 InsZ-zásada vyšetřovací), v otázce aktivní legitimace navrhujícího věřitele, jež je předpokladem projednání dlužníkova úpadku, spočívá břemeno tvrzení i břemeno důkazní výhradně na tomto insolvenčním navrhovateli (zásada projednací). Proto mu § 103 odst. 2 a 3 InsZ-co do povinných náležitostí insolvenčního návrhu, jejichž absence vede k odmítnutí insolvenčního návrhu-zvlášť ukládá uvést v návrhu i skutečnosti, z nichž plyne jeho oprávnění podat návrh, označit důkazy, kterých se k prokázání těchto skutečností dovolává a takto označené důkazy, včetně přihlášky pohledávky jako speciální přílohy předepsané v ustanovení § 105 InsZ, k návrhu připojit (vyjma zaměstnanců dlužníka). Procesní požadavky, jež se doložení aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele týkají, tedy nároky na kvalitu navrhovatelem nabízeného důkazního materiálu i vymezení procesního prostoru, jenž je v insolvenčním řízení zkoumání této otázky určen, odpovídají tomu, že doložení navrhovatelovy splatné pohledávky za dlužníkem je-jak řečeno-toliko průkazem jeho oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval. To platí bez zřetele k tomu, že průkazem věcné legitimace může navrhovatel současně zčásti poskytovat i skutkový podklad pro zjištění dlužníkova úpadku. Proto jakkoli není povinností navrhovatele dosáhnout před podáním insolvenčního návrhu pravomocného přísudku jeho pohledávky za dlužníkem, není v řízení o insolvenčním návrhu otevřen ke zjišťování věřitelovy pohledávky stejný prostor, jako v řízení nalézacím, neboť rozhodnutí o tomto jeho právu úkolem dané fáze insolvenčního řízení není. Jde k tíži insolvenčního navrhovatele, jestliže náležitě nezváží před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prostřednictvím by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení, bude schopen po skutkové stránce doložit svou pohledávku vůči dlužníku (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64, publikované pod R 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jak správně zmínil insolvenční soud). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ve vztahu k požadavku osvědčení věcné legitimace insolvenčního navrhovatele-věřitele také vysvětlil, že insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými, a proto není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (insolvenčního navrhovatele) v právu skutečně existuje. Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele je tedy i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami, a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů, (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce; soud však nesmí rezignovat na popis sporných skutečností, jež by bylo třeba prokazovat.

V projednávané věci navrhovatel dokládá svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu z titulu ručitelského závazku dlužníka za uspokojení pohledávek z Úvěrů P a K Společností NG, jež má postavení přímého dlužníka. Není pochyb o tom, že dlužník se za závazky společně s Vladimírem Horáčkem zaručili ve smyslu § 303 a násl. ObchZ, avšak předpokladem vzniku pohledávky za dlužníkem v postavení nepřímého dlužníka je existence zajišťované pohledávky. Navrhovatel zajištěné pohledávky přihlásil i do druhého insolvenčního řízení, v němž však insolvenční správce Společnosti NG je popřel a probíhá spor, v němž se domáhá určení, že navrhovatel v tomto druhém insolvenčním řízení nemá za Společností NG pohledávky, jejichž existenci navrhovatel v projednávané věci tvrdí, a dovozuje svou věcnou legitimaci v insolvenčním řízení z pohledávky proti nepřímému dlužníkovi, resp. ručiteli za závazky Společnosti NG. V projednávané věci pohledávky navrhovatele z Úvěrů P a K dlužník popírá s tím, že buď zanikly, nebo vůbec nevznikly, přičemž ze zjištění insolvenčního soudu, aniž by musel vyjmenovávat jednotlivé důkazy k prokázání věcné legitimace navrhovatele, plyne, že pohledávky za Společností NG byly spláceny zápočty proti pohledávkám Společnosti NG za navrhovatelem na základě Smlouvy, jednalo se o celou řadu obchodů probíhajících mezi nimi, přičemž každý z těchto jednotlivých vztahů je sporný a bude vyžadovat dokazování, pro něž v insolvenčním řízení místo není, jak plyne z výše uvedeného výkladu (exekučním spisem, rozhodnutími, jež vedla k zastavení exekučního řízení, dalších listin a nelze vyloučit ani výpovědi svědků). Ostatně o míře spornosti pohledávek svědčí obsah incidenční žaloby podané insolvenčním správcem Společnosti NG v druhém insolvenčním řízení a vyjádření navrhovatele k ní v projednávané věci. Navrhovatelův argument, že pro zjištění věcné legitimace podle § 105 InsZ platí zásada vyšetřovací, není na místě, neboť naopak v tomto stádiu insolvenčního řízení je důkazní břemeno zcela na navrhovateli a řízení je ovládáno zásadou projednací.

Navrhovatel se pak mýlí, má-li za to, že pro rozhodnutí soudu bylo třeba zkoumat pohledávky ostatních věřitelů, tedy mnohost dlužníkových věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po splatnosti a zejména pak se zabývat dlužníkovou platební neschopností. Třeba zdůraznit, že platební neschopnost dlužníka podle § 3 odst. 2 InsZ nelze zkoumat dříve, než-li je postaveno najisto, že má dlužník více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po splatnosti, tedy že jsou splněny předpoklady úpadku podle § 3 odst. 1 InsZ. Okolnost, že dlužník nepředložil žádné seznamy podle § 104 InsZ je za situace, kdy navrhovatel neosvědčil svou věcnou legitimaci podle § 105 InsZ zcela bez významu pro rozhodnutí stejně jako to, že se nezabýval otázkou, zda má dlužník více věřitelů (alespoň dva) po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 InsZ.

K navrhovatelově námitce, že usnesením Vrchního soudu sen. zn. 3 VSPH 170/2015 z 15.5.2015 byla uložena povinnost insolvenčnímu soudu rozhodnout o úpadku a že ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu plyne, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, odvolací soud konstatuje, že nelze zaměňovat postup soudu při odstraňování formálních nedostatků insolvenčního návrhu, který má mít náležitosti uvedené v ustanovení § 103 InsZ v rovině tvrzení s jejich prokazováním. Odvolací soud v uvedené věci sice uložil insolvenčnímu soudu rozhodnout o úpadku, avšak již mu neuložil, jak má o něm rozhodnout, neboť vyhovění návrhu mohl předjímat jen v případě, že tvrzení uvedená v insolvenčním návrhu navrhovatel prokáže, včetně své věcné legitimace k jeho podání ve smyslu § 105 InsZ.

Postup insolvenčního soudu podle § 143 odst. 1 InsZ byl zcela namístě, neboť jedním z předpokladů pro vydání rozhodnutí o úpadku v případě věřitelského návrhu je mimo jiné osvědčení navrhovatelovy věcné legitimace podle § 105 InsZ.

Odvolací soud tak uzavírá, že v projednávané věci navrhovatel neosvědčil svou věcnou legitimace k podání insolvenčnímu návrhu, a proto insolvenční soud správně insolvenční návrh zamítl.

Poté, co bylo vydáno napadené usnesení, vstoupil do řízení další navrhovatel Československá obchodní banka, a.s. IČO 00001350 (ČSOB) 22.12.2015 a insolvenční soud svým usnesením č.j. KSPH 61 INS 229/2015-A-40 z 11.1.2016 vyslovil, že insolvenční návrh této společnosti se ve smyslu § 107 odst. 1 InsZ považuje za přistoupení k insolvenčnímu řízení. ČSOB, ačkoliv mu bylo rozhodnutí ve smyslu § 107 odst. 3 věty první InsZ doručeno 8.1.2016, v odvolací lhůtě proti usnesení insolvenčního soudu nepodal, a proto vůči němu nabylo napadené usnesení právní moci.

Na základě výše uvedeného proto odvolací napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti včetně zákonu odpovídajícího výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., a proto jejich náhrada byla přiznána v řízení zcela úspěšnému dlužníkovi v rozsahu zastupování advokátem ve shodném rozsahu jako v řízení před insolvenčním soudem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. srpna 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková