3 VSPH 570/2012-A-18
MSPH 78 INS 1958/2012 3 VSPH 570/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Vlastimil anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 10, 28. pluku 1054/16, zast. JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/5, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 1958/2012-A-12 ze dne 2. dubna 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 1958/2012-A-12 ze dne 2. dubna 2012 se v bodech II., III. a V. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), dlužníkův návrh na povolení oddlužení zamítl (bod III. výroku), prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jež bude řešen jako konkurs nepatrný (body II. a V. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři, v.o.s. (bod IV. výroku), vyslovil, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (bod VI. výroku), věřitele, kteří tak dosud neučinili, vyzval k podání přihlášek pohledávek ve lhůtě 30 dnů od dne rozhodnutí o úpadku (bod VII. výroku), osoby mající závazky vůči dlužníkovi vyzval, aby napříště plnění z nich poskytovaly insolvenčnímu správci (bod VIII. výroku), věřitele vyzval, aby insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (bod IX. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů se stanoveným programem (bod X. a XI. výroku), v případě změn uložil dlužníkovi založit aktualizovaný seznam jeho majetku a závazků (bod XII. výroku), insolvenčnímu správci uložil předložit zpracovaný seznam přihlášených pohledávek tak, aby jej mohl zveřejnit nejpozději 3 dny přede dnem konání přezkumného jednání (bod XIII. výroku), vyslovil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu (bod XIV. výroku) a uložil insolvenčnímu správci informovat ho o případných zahraničních věřitelích (bod XV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že návrhem z 27.1.2012 dlužník navrhl zjištění svého úpadku s návrhem na povolení oddlužení. Poté, co zjistil z předložených listin, že se nachází dlužník ve stavu úpadku, postupoval podle § 69 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) a návrhu na zjištění dlužníkova úpadku zcela vyhověl.

K otázce způsobu řešení dlužníkova úpadku insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož má dlužník tři věřitele, a to Štěpánku Vykopalovou, zaměstnavatelku, s pohledávkou ve výši 15.000,--Kč z právního důvodu poskytnuté půjčky, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR s pohledávkou ve výši 8.855,--Kč z právního důvodu penále za nedoplatek pojistného na zdravotní pojištění v roce 2011 a Dopravní podnik hl.m. Prahy, a.s. (Věřitel) s pohledávkou ve výši 481.557,--Kč z právního důvodu nezaplaceného jízdného a pokut v období let 2000 až 2008. Insolvenční soud konstatoval, že vedle marginálních závazků vůči dvěma věřitelům má dlužník zejména závazky vůči Dopravnímu podniku hl.m. Prahy, a.s., jež vznikly z důvodu neodpovědného a nepoctivého dlužníkova chování, který po několik let zneužíval veřejnou dopravu k jízdám bez placení jízdného. O jeho nepoctivém a lehkomyslném přístupu k řešení vzniklých závazků svědčí i to, že je dlužník v průběhu let nikterak neřešil a ani netvrdil, že by to bylo způsobeno jeho osobními poměry, např. z důvodu nemoci, ztráty zaměstnání apod. Uzavřel, že uvedené závazky nejsou výsledkem dlužníkovy těžké životní situace, neutěšených majetkových poměrů, jak se může stát v případě úvěrových dluhů, nýbrž výlučně v neodpovědném, nepoctivém a lehkomyslném přístupu dlužníka, a že jediným možným řešením jeho úpadku je konkurs, neboť opačný postup, tj. poskytnout dlužníkovi dobrodiní v podobě oddlužení s odpuštěním zbytku dluhů po 5 letech by bylo vůči Věřiteli nespravedlivé a společensky neakceptovatelné. Na základě toho insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítl a podle § 396 odst. 1 InsZ prohlásil na dlužníkův majetek konkurs s tím, že za splnění podmínek ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) InsZ bude řešen jako konkurs nepatrný. K ostatním bodům výroku napadeného usnesení uvedl, že vycházejí ze závazné právní úpravy InsZ a Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud v bodech II. a III. výroku zrušil a povolil oddlužení dlužníka. Odkázal na dikci ustanovení § 395 InsZ uvedl, že závěr o nepoctivém záměru při podání návrhu na povolení oddlužení je vždy třeba posoudit konkrétními okolnostmi, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Napadenému usnesení vytkl, že zaměňuje příčinu a následek, neboť má za to, že nepoctivý záměr nelze dovozovat z toho, že dlužník v minulosti nepostupoval v souladu s právními normami a neplatil v minulosti za veřejnou dopravu. Upozornil na to, že se jedná celkem o 31 případů v průběhu let 2000 až 2008, když dlužník přerušovaně po dobu cca 5 let pobýval v zahraničí a vznikající dluhy se pokoušel, byť neúspěšně, řešit. Akcentoval, že jízdné obvykle činí 26,--Kč a přirážka až do výše 900,--Kč a že by takto činil závazek dlužníka celkem cca 31.000,--Kč, avšak nikoliv 481.557,--Kč. Odkázal na závěry Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 3923/2011, týkající se rozhodování o nákladech řízení v bagatelních sporech, v nichž je žalována částka nepřesahující 10.000,--Kč a jedná se o uplatnění nároku tzv. formulářovou žalobou. Konstatoval v souladu s uvedeným nálezem, že v případech, kdy je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem, pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem byla určena jen jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny. Poznamenal, že uvedený nález (z 29.3.2012) nelze aplikovat, avšak přesto by měl k němu přihlédnout, neboť pak by výše jeho dluhu byla kolem 70.000,--Kč, tj. 15 %; tuto částku by byl schopen uhradit, a proto požádal o řešení jeho úpadku povolením oddlužení. Dovozoval, že pro závěr, že měl svým návrhem zakrývat nepoctivý záměr směřující proti smyslu insolvenčního řízení, není žádný podklad.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 395 odst. 1 písm.a) InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr. Podle § 395 odst. 3 InsZ na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení, nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení (písm.a/), nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná (písm.b/).

Podle § 396 InsZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 314 odst. 1 InsZ o nepatrný konkurs jde, jestliže a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo b) celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu nepřesahuje 2.000.000,--Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů.

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod č.j. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B-65 publikovaném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ustanovení § 395 odst. 1 písm.a) InsZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem nevymezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených v ustanovení § 395 odst. 1 InsZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Ve svém rozhodnutí č.j. KSOS 31 INS 12026/2010, 29 NSČR 32/2011-B-37 Nejvyšší soud uvedl, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být obtížné, avšak podstatné je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře 27.1.2012 s tvrzením, že má více věřitelů se závazky déle než třicet dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen po dobu delší 3 měsíců splácet. Má tři nezajištěné věřitele, z nichž Štěpánka Vykopalová má za dlužníkem pohledávku nevykonatelnou ve výši 15.000,--Kč, Všeobecná zdravotní pojišťovna vykonatelnou pohledávku ve výši 8.850,--Kč a dále Věřitel 31 vykonatelných pohledávek v celkové výši 494.737,--Kč. Uvedený věřitel přihlásil do insolvenčního řízení celkem 23 pohledávek v celkové výši 86.708,50 Kč, ve všech případech se jedná o závazky, jež jsou Věřitelem exekučně vymáhány na základě vykonatelných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4, jejichž předmětem byly jeho pohledávky za dlužníkem z důvodu nezaplaceného jízdného a pokuty za jízdu městskou hromadnou dopravu bez placení a nákladů soudního řízení.

Nepoctivý záměr dlužníka při podávání návrhu na povolení oddlužení nelze dovozovat tam, kde se dlužník dostal do úpadkové situace nikoliv svou vinou, tj. z toho důvodu, že ztratil zaměstnání nebo onemocněl a není v jeho schopnostech řádně splatit své závazky, a pokud se nadále zadlužuje, tak se snahou uhradit své starší dluhy. Jak vysvětleno shora, nelze striktně hodnotit jako nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení ani tam, kde si dlužník přivodil svou úpadkovou situaci lehkomyslným, resp. málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem, jako je např. i utrácení peněz v hracích automatech, avšak je zřejmé, že se rozhodl řešit tyto problémy smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Odvolací soud se ztotožňuje s uvedeným výkladem Nejvyššího soudu, avšak má za to, že v uvedených případech takoví dlužníci se chovali sice nezodpovědně, avšak neměli v úmyslu se zadlužit, resp. spoléhali na to, že svým závazkům dostojí, zatímco v případě dlužníka jeho závazky vůči Věřiteli nevznikly v důsledku jeho neutěšených majetkových poměrů, jež ani dlužník netvrdil a jež by mu bránily zaplatit jízdné při přepravě městskou hromadnou dopravou, nýbrž na základě tzv. jízd načerno , a lze jen spekulovat o tom, že se tak choval systematicky vzhledem k počtu kontrol, jež Věřitel provádí, a počtu případů, kdy byl dlužník přistižen při jízdě městskou hromadnou dopravou bez zaplacení jízdného. Dlužník přitom neprojevil žádnou snahu o uhrazení uložených pokut a vlastní nedbalostí připustil, aby došlo k soudnímu řízení. Takové jednání je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s dobrými mravy by také bylo umožnit řešení jeho majetkové situace, kterou si zavinil výlučně on sám, povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře s očekávaným osvobozením od nesplacených závazků po uplynutí pěti let. Nelze přehlédnout, že při konkursu lze očekávat, že Věřitel vzhledem k výši své pohledávky může očekávat úplné uspokojení svých pohledávek. Dlužníkova argumentace výše uvedeným ústavním nálezem ve věci není rozhodná, neboť se týká otázky výše nákladů řízení přiznávaných v tzv. bagatelních sporech, o nichž však bylo v případě pohledávek Věřitele za dlužníkem rozhodnuto rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4, jež jsou vykonatelné a exekuované, a stejně tak není pro věc významné dlužníkovo tvrzení, že se střídavě zdržoval v zahraničí, neboť mu nic nebránilo v tom, aby se s Věřitelem dohodl na splátkovém kalendáři a zabránit mu ve vymáhání pohledávek v soudních a posléze exekučních řízeních, k nimž by patrně nedošlo, pokud by bylo pravdivé a nikoliv pouze účelové dlužníkovo tvrzení o tom, že se snažil své závazky vůči Věřiteli vyřešit. Stejně tak neobstojí dlužníkovo tvrzení, že by pohledávku Věřitele, při úvaze, že fakticky její celková výše vzhledem k uvedenému nálezu činila cca 70.000,--Kč, mohl uspokojit, neboť tak před podáním insolvenčního návrhu učinit mohl, avšak namísto toho podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení.

Insolvenční soud správně vyhodnotil okolnosti dlužníkova úpadku, když návrh na povolení oddlužení zamítl, neboť shledal, že jej dlužník podal veden nepoctivým záměrem, a podle § 396 InsZ prohlásil na dlužníkův majetek konkurs, jenž bude projednán jako konkurs nepatrný za splnění podmínek takového postupu podle § 314 InsZ.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení v bodech II., III. a V. výroku z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. března 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová