3 VSPH 567/2015-A-23
KSPH 68 INS 23810/2014 3 VSPH 567/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků Zdenka anonymizovano , anonymizovano , bytem 277 07 Vraňany 197, a Nataši anonymizovano , anonymizovano , bytem Vašátkova 821/57, Praha 9, korespondenční adresa 277 07 Vraňany 197, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 23810/2014-A-18 ze dne 20. února 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j KSPH 68 INS 23810/2014-A-18 ze dne 20. února 2015 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkům neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze uložil usnesením č.j. KSPH 68 INS 23810/2014-A-18 ze dne 20. února 2015 (dále jen usnesení ) dlužníku Zdenku anonymizovano a dlužnici Nataše anonymizovano (dále jen dlužníci ), aby ve lhůtě 10 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z obsahu návrhu vyplývá, že dlužníci nejsou zaměstnáni a pobírají pouze dávky sociální podpory. Dlužníci doložili příjem z darovací smlouvy ve výši 5.000,-Kč měsíčně od Simony anonymizovano , která však taktéž nemá dostatečný příjem. Ze seznamu majetku a závazků pak plyne, že dlužníci kromě mobilního telefonu nemají žádný majetek. Mají společné nezajištěné závazky ve výši 524.000,-Kč. S ohledem na to, že v daném případě dlužníci nedoložili dostatečné příjmy k plnění oddlužení a plnění nelze pro nedostatečný příjem dárkyně očekávat ani z darovací smlouvy, není jiné možné řešení úpadku než prohlášení konkursu na majetek dlužníků. Vzhledem k tomu, že mezi náklady řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, soud přistoupil k uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyměřená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč je tak odpovídající finančním možnostem dlužníků a její zaplacení umožní bezprostředně po rozhodnutí o úpadku aktivní činnost insolvenčního správce při zjišťování a zajišťování případných dalších aktiv dlužníků.

Proti tomuto usnesení se dlužníci řádně a včas odvolali a domáhali se jeho zrušení, neboť nemají finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 věty druhé IZ uloží insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Podle § 392 odst. 3, druhé věty IZ jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v samotném rozhodnutí o úpadku uloží dlužníkovi povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky, dle následně schváleného způsobu oddlužení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci mají závazky vůči svým věřitelům v celkové výši 523.907,-Kč. Dlužníci jsou nezaměstnaní a pobírají pouze sociální dávky ve výši 9.437,-Kč. Jejich majetek tvoří pouze mobilní telefon. Dlužníci předložili smlouvu o důchodu, v níž se Simona anonymizovano zavázala poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře měsíčně 5.000,-Kč.

Vzhledem k tomu, že dlužníci nemají žádný hodnotnější majetek vhodný ke zpeněžení, lze v daném případě uvažovat spíše o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pro něj by dlužníci mohli nabídnout příjem ze smlouvy o důchodu. Za 5 let oddlužení by takto mohli dlužníci získat 300.000,-Kč, což po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce (ve výši 98.010,-Kč, je-li plátcem DPH) odpovídá cca 38 % pohledávek nezajištěných věřitelů, čímž dlužníci naplňují zákonem požadovanou hranici pro povolení oddlužení.

Z ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze (př. usnesení č.j. KSHK 45 INS 12804/2011, 3 VSPH 848/2012-B-20 ze dne 27.8.2012, či usnesení č.j. KSLB 54 INS 30768/2013, 3 VSPH 1464/2014-B-11 ze dne 9.9.2014) vyplývá, že dlužníku, jehož momentální ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy, anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek dle § 395 odst. 1 písm. b/ IZ nepostačují), může finančně pomoci třetí osoba, a to závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení určité pravidelné peněžní plnění prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací. Dané závěry našly výslovné vyjádření ve znění § 392 odst. 3 věty druhé IZ účinném od 1.1.2014. Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto může být pro plnění splátkového kalendáře použit, a to v jeho plné výši.

Přitom ale není povinností dlužníka dopředu osvědčovat schopnost oné třetí osoby (dárce či plátce smluvního důchodu) dostát svému závazku finanční pomoci při splátkovém kalendáři, a není úkolem insolvenčního soudu takový předpoklad zkoumat, ani-jak učinil soud prvního stupně v dané věci-požadovat po dlužníku doložení příjmů dárce. S ničím takovým insolvenční zákon v žádném svém ustanovení nikterak nepočítá.

Je samozřejmé, že domáhá-li se dlužník dobrodiní oddlužení, při úvaze o jeho proveditelnosti splátkovým kalendářem není s předpokladem poctivosti dlužníkova záměru slučitelné, pokud zjevně neusiluje o přiměřenou výdělečnou činnost. Jinak řečeno, poctivě se vůči svým věřitelům nechová dlužník, který pro splátkový kalendář nabízí jen příjmy ze sjednané finanční pomoci třetí osoby, aniž by se sám jakkoli snažil-ač mu v tom objektivně nic nebrání-tyto příjmy ve prospěch maximálního možného uspokojení věřitelů navýšit vlastní výdělečnou činností. Takové okolnosti by ostatně byly důvodem i pro zrušení schváleného oddlužení splátkovým kalendářem dle § 418 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 412 odst. 1 písm. a) IZ. Jestliže však o takový případ nejde, není důvodu, proč by při nedostatečnosti příjmů dlužníka nemohl být splátkový kalendář založen na sjednaných příjmech z důchodu (či daru) od třetí osoby, pokud tyto příjmy k dosažení potřebné zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů postačují. Je přitom zřejmé, že schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která ovšem v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka (ať již je jejich zdrojem jeho vlastní výdělečná činnost, podpora státu nebo závazek peněžní pomoci třetí osoby) a jestliže se dlužníku tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde dle § 418 odst. 1 písm. b) IZ ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs. S tímto rizikem musí dlužník počítat, a to zvláště pokud má být plnění splátkového kalendáře založeno zcela nebo zčásti na finanční pomoci třetí osoby, jejíž schopnost či ochotu plnit přijatý závazek nemůže dlužník sám zajistit.

Soud prvního stupně přitom dlužníkům nevytýkal, že stávající absence jejich příjmů, kvůli které zakládá svoji nabídku pro splátkový kalendář na finanční pomoci třetí osoby, je důsledkem jejich nedostatečného úsilí opatřit si pro plnění oddlužení přiměřenou výdělečnou činnost, které je natolik zjevné, že se neslučuje s jejich poctivým záměrem. Z insolvenčního spisu a z odůvodnění napadeného usnesení se nepodává, že by dlužníci zjevně neusilovali o získání vlastní výdělečné činnosti.

Odvolací soud dospěl k závěru, že dosud nic nenasvědčuje tomu, že podáním návrhu dlužníci sledovali nepoctivý záměr, a proto bylo namístě při posuzování očekávatelného způsobu řešení úpadku dlužníků počítat s finanční pomocí třetí osoby.

Za popsané situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) tak lze mít návrh dlužníků na povolení oddlužení i insolvenční návrh za řádný, způsobilý projednání, přičemž lze rovněž očekávat, že na jejich podkladě bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužníků i o povolení oddlužení (dle § 397 odst. 1 IZ). Zároveň lze i předpokládat, že úpadek dlužníků bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky k tomu, aby bylo po dlužnících požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se dlužníkům povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná